Milé dámy.. Už opravdu nevím kudy kam.. Jsem zamilovaná, jeho způsobem milovaná.. ale pořád se mi hodně často v hlavě vynoří myšlenka na jeho bývalou přítelkyni.. Víte, my spolu začli chodit jen pár týdnů po jejich rozchodu. Nijak jsme to před tím neplánovali, ani jsme na sebe tímto způsobem nemysleli.. Důležitá informace může být i ta, že spolu všichni tři vesele pracujeme ve stejném podniku. Nikdy by mě nenapadlo, že bychom já a on spolu mohli někdy být.. Nepřemýšlela jsem nad ním. Ale po jejich rozchodu jsme začli hodně komunikovat a za pár týdnů jsme spolu byli. Máme toho dost společného. Představy o budoucnosti, názory.. Partner je o 6 let starší než já.. Někdy je to komplikované, ale hodíme se k sobě. Vím to.. Jen ta jeho bývalá.. Každý den ji vidím teď, stejně jako jsem je viděla před nedávnem spolu . .. Když šli domů, když si dávali pusu na rozloučenou před mýma očima.. Tolik žárlím.. Na tu její dokonalost.. na každou část jejího těla. Často se mi stává, že když s přítelem usínáme a on mě pohladí, vkrade se mi před oči vize jak hladí ji.. Je to normální? Jsem blázen? Proč se s ní pořád srovnávám? Už je to dlouho.. Už dlouho tenhle problém řeším.. Vlastně od chvíle, kdy jsem zjistila, že ho opravdu moc miluju. Jsme spolu necelý rok a já vím, že kdyby ona neexistovala, vše by bylo lepší a náš vztah by se posouval dopředu rychleji.
Vůbec nevím co mám dělat. Před spaním ji vidím před očima.. a co hůř.. vidím je.. vidím je jak se llíbají.. Vidím ho jak za ní chodí.. Vidím její tělo, vidím jejch spojené ruce..Připadám si jako blázen a jsem si vědoma toho, že tím vztah ničím.. Ale nemůžu si pomoct.. Copak mi ten chlap nemůže párkrát říct, že jsem to nejlepší co kdy mohl mít? Copak mě nemůže nějak uklidnit když mu to povím? Teď už o tom nemluvím. . Teď se jen uzavřu do sebe.. Někdy ho nemůžu ani políbit, protože zase ta myšlenka a vidina..
Zažila to některá z vás? Nebo pokud je tu i nějaký muž.. co by poradil? Co mám udělat? Jak tomu zabránit? Poraďte.. na tom muži mi opravdu záleží.. ale nejsem dost silná abych zakázala myšlenkám mluvit a očím vidět..
2x
Ahoj.. No tohle je hodne vdecne tema a budes si moci odpovedi vybirat. Do jiste miry neni divu, prirozena zarlivost je na miste, ale v Tvem pripade plati jedno stare porekadlo, kdo ho zazil na vlastni kuzi, jiste mi da za pravdu.. "co je v dome, neni pro me".
ted se bude tlouci do kupy hned nekolik veci, tve zkusenosti s muzi, osobni zarlivost, urcity rozhled a sebeucta.. na jedne strane laska k partnerovi a na druhe zarlivost tolik omezujici lasku.. radit abys prestala zarlit a zacala si vazit sebe sama a svou hodnotu hrde nosila, muzu tezko, pokud nejsi zivotem oslehana.. pokud jsi nezkusena divenka, zamilovana az po ouska a hodne zarliva, pak musis v necem polevit, ta zarlivost je dobra volba, co rikas?
to, ze vsichni pracujete pod "jednou" strechou ti take moc neprida, muzes zvazit i zmenu mista, ale stoji ti to vsechno za to objetovani se? Camelot
Mladá zamilovaná dívenka nejsem.. Nikdy jsem ani žárlivá nebyla.. no, možná trošku do určité malé míry, ale to asi každý.. I já se dívám na jiné muže.. Proč ne? Jde jen o nic neznamenající pohled.. Mám za sebou 4letý vztah s někým, kdo mi hodně srazil sebevědomí.. Dost jsem se poučila a po našem rozchodu jsem se cítila svobodná, silná, svá.. Vždy jsem byla usměvavá žena, vrba pro všechny přátele.. ta, která každému dobře poradila.. A teď mě porazí tohle.. je možné že je to vše způsobené jen ztraceným sebevědomým? O změně místa už uvažuji dost vážně.. Ale v této firmě jsem již šestým rokem a jsem tu spokojená.. Práce mě baví, je tu skvělý kolektiv.. Ale teď? Od té doby co ji takhle vnímám.. úsměv zmizel, sebejistota s ním.. práci dělám jen že ji dělám.. Nevím. Je to těžké.. O jejich vztahu něco málo vím.. Samozřejmě jsem se ptala.. Doufám že to dělá každá žena, abych si nepřpadala úplně nenormální.. Vím že ona v něm byla tvrdá a on se pořád snažil vše slepovat a věřil a doufal v lepší konec.. Moc ji miloval.. Je možné že je tak vysílený z předchozího vztahu? Je možné že to ovlivňuje jeho nynější pasivitu? Muže na jednu stranu chápu, na druhou stranu nerozumím proč se neumí víc přizpůsobit potřebám partnerky.. ale to nechci píchat do vosího hnízda.. Aby mě tu neukamenovali.. Promiňte pánové.. Každý máme své mouchy..
Kdybych byla chorobně žárlivá, asi bych se musela zabít.. (obrazně řečeno) nikdo jiný mi nevadí.. Nevadí mi když se baví s jinými ženami, když se na ně dívá.. Ale ona.. ona je mé břemeno.. Její přítomnost kolem mne tvoří vysokou zeď. Možná je to opravdu jen tím že jsem je znala dřív.. jako pár.. navíc se ke mě nechová moc přátelsky.. přestože k tomu - myslím - nemá důvod.
Není tu někdo kdo to zažil na vlastní kůži? Zajímal by mě názor muže který něco podobného zažil.. jak to dopadlo? co se dělo? čím to zničit? Jak zbořit tu zeď, kterou si kolem sebe kvůli ní (resp. mým myšlenkám) stavím?
Opravdu děkuji za odpovědi..
Milá alex, žárlivost je opravdu obvykle důsledkem malého sebevědomí. Naznačuješ to i tím, že píšeš, jak je jeho bývalá dokonalá. Domnívám se, že pokud dokážeš svoje sebevědomí posílit, zeď, o které píšeš, se rozsype jako perníková chaloupka.
Kdy se stalo, žes ji začala vnímat jako dokonalou? A je skutečně tak úžasná, jak ji vidíš Ty?
Inzinyrko, bodík 
Alex, možná zkuste to, co pomohlo mě. Zošklivte si jí. Pořádně si jí prohlédněte. Hledejte, proč se s ní rozešel. Určitě zjistíte že je hrozná, příšerná, má nepřehlédnutelný beďar, křivý zub, možná i nohy. A ty vlasy, sice opečovávané od kadeřníka, ale vy přece vidíte ty roztřepené konečky. A támhle na nose, ta prasklá žilka, pche, si myslí, že to nevidíte pod makeupem. A jak chodí v těch podpatcích. 
Fiflena. 
Živte si to chvilku v sobě a uvidíte. Za chvíli zjistíte, že jste vlastně neměla nač žárlit. 
Protože proč? Protože vy jste ta favoritka, vy jste vyhrála, vy jste prostě lepší! 
2x
Alex! Nebuď na hlavu! Místo aby ses nesla s hlavou vzpřímenou, tak se žereš! Máš být hrdá na to, že si zvolil tak krásnou ženskou, jako jsi ty, tak si kazíš krásné chvilky tím, že se žereš. Že si připadáš nehezká. 
No, a jenom buď taková! Až jednou se "on" koukne a řekne si-s tím žárlením a podceňováním se, fakt, ona nějak zošklivěla. A budeš to mít! Určitě chce mít partnerku a ne nějaký hadřík. :D Kup si pěkné prádélko, to ti zvedne sebevědomí, zajdi si k holiči a koukni se na sebe, jak jsi hezká. A buď pyšná na to, že si po dokonalé ženě našel ještě krásnější. Tebe!
moc za vaše odpovědi.. Zošklivit si ji.. To je dětinské.. ale možná to zabere 
.. Ano. musím se mít víc ráda a být zase hrdá a sebevědomá žena.. Jste úžasné. Děkuju..
0x
Milá Alex,
V současné době řeším úplně stejný problém, jako ty. Je trošku složitý, tak mi dovol se rozepsat,
O bývalé přítelkyni svého současného přítele bych sice asi ani nevěděla, ale sama si mě našla přes internet, lezla mému příteli do emailové schránky (pamatovala si heslo) a psala mi jakoby za něj. Toto udělala 2 roky po tom, co se rozešli, ona má dítě a je matka samozivitelka. Začala mi psát, jestli s ním jedu do zahraničí kde spolu byli oni (přítel pravidelně pracuje v zahraničí na dvou určitých místech, a vzhledem k tomu, že s ním byla 3 roky, byla na obou). Zacházela do intimností, ptala se na sex a napsala že dobře mrdá, říkala, že byli zasnoubení...Dodnes to mám před očima a deptá mě to. Psala mi, že jsem hnusná a že mě stejně opustí, že jsem s ním jen kvůli prachům atd. Snažila se mi namluvit, že otcem jejího dítěte je on (z emailu věděla, že v té době je v zahraničí v místě, kde se nedostane ani k mobilu, ani na internet a tudíž mi nemůže nic vyvrátit), psala mi v době, kdy mne čekal důležitý mezník, který jsem nakonec nezvládla kvůli psychickému rozpoložení.
Je to už dlouho, přesto se mne pokusila znovu kontaktocat. Vím, že přítel není tak vnímavý a já nejsem v této oblasti tak sdílná, aby viděl, jak moc na ni žárlím. Ona sice nebyla první, ale první dlouhodobá... Tři roky už nejsou žádné dětské chození. A stejně jako Alex jsem nikdy nežárlila... Skoro bych řekla, že tím, co mi všechno navykládala, mě donutila žárlit.
Stále se mi vynořuje, co mi řekla. Určitě mám o pár kilo víc než ona a myslím, že v posteli nejsem kdoví co.
Máte pravdu v tom, že mám nízké sebevědomí, ale nevím, co s tím. Mám pocit, že mne to ubíjí, chtěla bych, aby se to zlepšilo, aby mi vymizela z paměti, ale nějak to nejde a přítel mi s tím nedokáže pomoct... Napiště...
co takhle si veškeré její maily vytisknout, předložit je přítelovi a zkusit se s ním poradit, jak proti tomu bojovat?
V podstatě to pak už nebylo jen o emailech, ale i jinými způsoby komunikace. Nemám to uložené a to co jsem měla jsem vymazala... říkala jsem si, že zapomenu a vše bude OK... Ale samo se to ozývá a pronásleduje. Posílala mi i odkazy na fotky, asi jsem se neměla koukat, ale zvědavost byla silnější...
podle mě jeho bejvalka pochopila, o co přišla, a chtěla by to vrátit. Já jsem se po rozchodu ke svým bývalým nikdy nehlásila, protože jsem z vlastní zkušenosti věděla, jak to současnému partnerovi může být nepříjemné, a naopak. Zkus si říct, že kdyby o ní stál, tak by s ní byl, že je ubohá, když takhle otravuje, že je zakoplexovaná a hlavně - nereaguj na její maily, sms, hovory, vzkazy, absolutně na nic. Maximálně bych napsala něco v tom smyslu, že když přítel zpětně četl, co ona psala, tak řekl, že je ubohá a že je rád, že je s tebou a ne s ní. A ona dá pokoj
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.