Slavit nebo ne výročí úmrtí?

Jsou dvě možnosti. První je docela drsná. Znáte lidovku Ej, umrela mi žena? Má několik slok. V odkazu si přečtěte hlavně poslední sloky. Takhle to Váš otec určitě nemyslel. Vypadá to, že má otec špatnou slovní zásobu a vzpomínkovému posezení nevhodně říká oslava. Podobně nevhodně se často při úmrtní někoho přeje upřímná soustrast.

Posedíte, zavzpomínáte, zapálíte svíčku. Co víc? Běžnější je cesta se svíčkou a kytičkou na hřbitov.

Jsou kultury, kde lidé oslavují, že ten člověk byl... Ale u nás se většinou zajde na hrob s kyticí a zapálí svíčka. Je možné následně udělat takové vzpomínkové posezení nejbližších. Třeba na oblíbeném místě zemřelého a případně nad fotkami. Oslava bych tomu neříkala.

@doutnak - Otec chtěl "slavit" i její svátek a narozeniny... Jak mu mám vysvětlit, že "slavit" není co.
Nic mu nevysvětlujte, je dospělý. Každý se s odchodem blízkého vyrovnává jinak a jestli je pro vašeho tatínka přijatelnější "oslava" než vzpomínka, je to jeho věc. Nanejvýš se nemusíte zúčastnit.

Co je na výročí smrti vhodné k oslavě? Stejně tak i slavit svátek či narozeniny zesnulého člověka. To mi připadá morbidní. A nikdy nikdo to v mém okolí nedělal.

Oslavenec bývá středem pozornosti, je mu blahopřáno a jak blahopřát zesnulému? Otcův názor je postavený na hlavu, opravdu není co slavit. Na maminku můžete společně zavzpomínat - ...tak už je to rok, co není mezi námi..., zajít na hřbitov, donést kytici, zapálit svíčky. A doma pak posedět a zavzpomínat na ni - třeba, jaké dobré buchty uměla péct. To je vše, co pro ni můžete udělat.

Připadá mi, zda otec není nějaký spiťar /pokud ne, omlouvám se/, který hledá každou příležitost, i nevhodnou, aby on mohl "slavit." I to, co ke slavení rozhodně není. Jaga.

Zdravím. Berte to jako rodinnou sešlost k uctění památky Vaší mámy. Zřejmě to tak i otec myslí, jen to neumí vyjádřit jinak..

Podle toho co píšete, to vypadá, že se otec zatím ještě nesmířil se smrtí své ženy. A využívá každou příležitost k tomu, aby na ni mohl veřejně vzpomínat. Myslím, že dát kytičku na hrob nebo doma k fotografii zapálit svíčku je normální. Nějaké oslavy fakt nejsou namístě. Klidně mu řekněte, že vy jí věnujete tichou vzpomínku...

Zdravím. Oslavovat, že mi zemřela manželka a mému synovi maminka, je velmi podivné. Pokud to ale otec myslí tak, že chce dne 11. 11. zavzpomínat na manželku a vaší maminku, je to vlastně podivné taky. Protože máme den, kdy se vzpomíná na všechny zesnulé (každý na toho svého), a to je den 2. 11. každý rok. Tedy tento den byl minulé úterý, tak pokud otec opravdu vzpomíná, měl/i jste příležitost s kyticí a svíčkou jít za ní na hrob a zavzpomínat tam. Pokud je 11. 11. pro něj v souvislosti s manželkou nějak významný, má možnost zajít na hrob i dnes. Pokud chce ale oslavovat a s flaškou, je to spíš tristní. Ida

A je problém mu to tolerovat?

No já teda nevím, ale co sem byl na pohřebech, nebo smutečních hostinách, tak se po pár pivech a štamprlích, každá zvrhla v oslavu. Tak proč to smutnění raději nepřeskočit, žejo.

No, slavit...spíš má na mysli nějakou společnou vzpomínku, ne? Oslavou to nazval on nebo vy? Pokud on, tak se asi jen nešikovně vyjádřil, pokud vy, tak jste to špatně pochopil, nebo se vzpamatujte, oslava to není.

Na výročí úmrtí našich blízkých se drží vzpomínka. Na hrobě zapálíte svíčku a doma také zavzpomínáte. O takovém slavení, jaké chce provozovat váš otec, jsem nikdy neslyšela a ani nikoho takového neznám. Doma můžete také zapálit svíčku vedle fotografie maminky. Otec ať si dělá, co chce.

Možná otec zvolil špatná slova. Oslava je naprosto nevhodné slovo. Vzpomínková slavnost, oběd, posezení. Asi by se dal použít i výraz tryzna, vzpomínková slavnost na počest zemřelého. Ale rozumím vašemu otci, jeho smutku, jeho snaze vzpomínat na ni, na neschopnost a nemohoucnost obživnout a jít životem sám, bez milované ženy.