Vanocni ubrus

Také jsem dlouhá léta neměla to srdce je vyhodit. Jakoby se v každém stehu držely voňavé vzpomínky na Vánoce s rodiči, sourozenci, babičkou a dědou ve slavnostním obýváku, vyhřátém kachlovými kamny, s voňavým stromečkem, se svíčkou za všechny, kdo už s námi nejsou a s očekáváním něčeho vzácného, nesdělitelného.

Je to pěkná ruční práce, dávala bych takové o Vánocích na jídelní stoly a na větší konferenční stolek také.

Já si je vyšívám sama

Já si je tkám

liško, to pěstuješ len?

Nakupování na internetu má tu nevýhodu, že si nemůžu sáhnout. Látka na ubrus, když není vhodná, nejde zozžehlit. Vyperu, naškrobím nebo ne, usuším, nakropím, vyžehlím, položímna stůl a vypadá jako popkrčená. A ne a ne a ne!

To chápu, ale tazatelka nejspíš potřebuje rychlé řešení. A tento doporučený internetový obchod má i kamennou prodejnu a je vyhlášený mezi švadlenkami přinejmenším po celé Moravě.