Nevratně jsem urazil svého 80 ti letého otce

Dobrý den. Vzhledem k věku otce zkuste respektovat věci takové jaké jsou. Kdoví jak dlouho zde rodiče ještě budou, kolik těch štědrovečerných večeří spolu ještě zažijete..Vyhýbejte se zbytečným konfliktům a výčitkám. Ono odsuzovat druhé za cokoliv je snadné, ale pak se vztahy těžko napravují alespoň do té zdvořilostní fráze. Chápu, že si své pocity nesete životem uvnitř sebe a musíte se s tím nějak prát. Ale rodiče nezměníte, tak se chovejte tak, ať si jednou nemusíte vyčítat, že jste řekl něco co Vás bude už vždycky mrzet a na nápravu vztahů už bude pozdě.

Ano, takové případy se stávaly a stávají dosud, jistě ani v budoucnosti to nebude jinak. Prostě nesoulad a konfliky ve vztazích mezi lidmi vznikají, bez ohledu na to, kdo je v právu a kdo nikoli a je to obzvláště bolavé, když jde o vztah rodičů a dětí (nebo naopak) nebo o vztah manželů atp. Jak se na to podívat: nedojde-li velmi brzo po vzniku problému k usmiření alespoň ruky podáním, ten nesoulad se zapouzdří tak jako se zapouzdří zanedbané ložisko hnisu, a to zapouzdření nese dál třeba až do konce života své příznaky a projevy, třebas i to jinak nevysvětlitelné užírání se nad sebou samým a těžko skrývaným nepřátelstvím vůči druhému. Jistě, je nějaký rozdíl mezi nesouladem mezi bývalými milenci nebo spolupracovníky a mezi zlobou a ztrátou úcty k rodičům ale také i obráceně, tedy vůči dětem. A dětmi jsme pořád, i když je nám už třeba padesát let. Co s tím dělat: Už více jak 3 000 let existuje Desatero Božích přikázání, které je, ať se to komu líbí či nelíbí, mravním ale i právním základem lidské společnosti, přinejmenším té evropsko-atlantické k níž bezesporu patříme. A 4. přikázání je jasné, srozumitelné ale také neúprosné: Cti otce svého a matku svou, abys dlouho žil a bylo ti dobře na světě. Nad Vánocemi se nese i heslo "...pokoj lidem dobré vůle ..." Podle toho a imperativu 4. přikázání a udělej vše pro to, abys ty nastřádané problemy minulosti zrušil a smazal. Jak a čím : inu smířením a láskou. Při nejbližším setkání s rodiči se chovat úplně jinak než doposud, zásadně se nevracet k dřívějším problémům a konfliktům. Rodiče to určitě s velkou radostí a láskou přijmou. Ty sám se ale k tomu musíš připravit a dopracovat jen sám a sám svou vlastní cestou a vůlí. Když rozebereš ty všechny staré problémy ve světle současnosti a vědomí krátkosti času života, který nám je dopřáván, zjistíš, že to všechno bylo nicotné a že to byl jen červ nelásky a zloby, možná i rakoviny.. A nehněvej se, příteli, při tom všem, bez ohledu na tvůj světový názor (jak to říkali soudruzi) si opakuj ten příkaz: Cti otce svého ... To přikázání je imperativ, rozkaz o kterém se nediskutuje a platí pro všechny. A neuposlechnutí rozkazu se trestá vždy a všude bez ohledu na barvu pleti, náboženské vyznání a politické přesvědčení. Tak tedy dobrý nástup do Adventu a láskyplné Vánoce.

PS: buďte všichni bez obav a rozpaků: nejsem ani kněz ani psycholog, ale život mne naučil a učí stále.

Vyrikat si veci...pomaha...a kdyz ti nepomuze vztahu tak alespon vis na cem jses.

muze me napadnout, ze nektere decka jsou neplanovane a nepripraveni rodice se k nim muzou mit méně nez k diteti ktere by si treba vysnili...

muze te treba napadnout kdyz te nemali radi "vlastni rodice"...jak by te mohli mit radi "cizi lidi"?

Andreji, nemyslím, že jste otce urazil, řekl jste prostě svůj názor, to není urážka. Jak pokračovat? Řekl bych, že stejně jako dosud. Vy jste si na tento stav už zvykl, rodiče taky. Nemá cenu pitvat, kdo a jak to zavinil, váš útěk v mládí byl vaší obranou. Štědrovečerní večeři přežijete, účast na ní by byla už kvůli věku rodičů vůči nim šetrná a vaše neúčast by je mohla bolet. A jinak pokračujte ve vztazích tak, jak je máte nastavené. Pokud snad rodiče jsou vstřícnější, není ostudou ptochu ustoupit, zase, vzhledem k jejich pokročilému věku. Ať se vám daří!