Nejste přihlášen/a.
S jakým přístupem jednat s manželem, který se po hádce urazí a nekomunikuje se mnou? Po výměně názorů se uzamkl do sebe a se mnou komunikuje, jenom když je to nezbytně nutné (a stylem "ano", "ne", "hm"), večer si jde raději v 9 lehnout, aby se mnou nebyl v jedné místonosti a mě takový chování přivádí k šílenství. Za 5 let vztahu se podobné trucování stalo po třetí a vždy se odnormálnil po několik dnech sám od sebe, jenomže je strašné kolem sebe celý den chodit jako duchové (já jsem na mateřské a manžel pracuje z domova),osobně bych se raději jednou pořádně pohádala a byl klid. Když za ním přijdu a chci spor urovnat, odpálkuje mě se slovy, ať na něho nemluvím.
Doplním, že se jednalo o hádku na téma očkování - manžel je pro očkování, já se jdu očkovat po jeho nátlaku (osobně jsem antivaxer a dlouho jsme na toto téma diskutovali), ale řekla jsem, že nebudu dodržovat zákaz alkoholu po vakcinaci (v ten den má kamarád oslavu) a účinnost vakcíny neřeším, manžel se na základě tohoto urazil, že se chovám jak retard.
Retard je manzel, protoze se nestara o ochranu rodiny, kdyby se totoz staral tak si zjistí více informací a vas nebude nutit do ockovani jelikoz je známo jak je tahle látka a vse okolo ní nanejvýš sporné. Pokud to dovoli jednoho dne pichnout i diteti ve vývinu no tak to je potom retard nejvyšší. Navíc se chová jako žena a tedy pasivně-agresivně - mel by byt schopen ovladat sve emoce a tohle chovani vubec nepouzivat. Jenze vy zas delate problem, ze kdyz nebude po vasem tak na truc to rozhodnuti ockavat se jakoby znehodnotíte tim, ze se opijete. A bude (v jistem smyslu) po vasem. Jo no, i "otrok" muze "škodit" svému pánovi tim, ze poškodí sam sebe jako vzdor. Je známo, ze vakcinaci podlehnou zejmena lidi s prumernym IQ a ti co nechteji tak maji IQ bud podprumerne nebo nadprumerne.
Nevím samozřejmě všechny podrobnosti Vašeho vztahu, ale asi to chápu. Máme to podobně. Manželka, když jí něco fakt točí, tak potřebuje hromosvod, kde se vybije. Prostě pořádně od plic a od srdce se pohádat až třeba skoro k infarktu. Já se třeba hádat nechci, utnu to. Jediné řešení je nepřilívat olej do ohně, a jít si po svém... Nemyslím to zle, ale vy, jako žena, to asi nepochopíte. Vy prostě potřebujete ten hromosvod. A vím a chápu, že o to větší bouře se pak v ženě vzedme, když se nevybije...
A ještě jedna věc. Hodně často je příčinou, nebo spíš záminkou pro vybíjení naakumulované nespokojenosti a frustrace podobná kravina, jako je ta co uvádíte.
Pokud jste taková nerozumná pacientka, která chce slavit a pít hned po vakcinaci, ani se mu nedivím. Vy stojíte za svým, on ví, že Vaše přesvědčení nezlomí, tak jde pryč a myslí si o Vás své. A pěkné myšlenky to zaručeně nejsou, na to vemte jed.
Pokud Vám po očkování v kombinaci s chlastem vyskočí nějaké nežádoucí účinky, přičtěte to sobě. Není Vám špatně ani po očkování, ani po pití, ale po kombinaci obojího. Lidé na netu občas straší, kolik očkovaných mělo nežádoucí účinky po vakcinaci, ale když čtu Váš příspěvek, jsou jistě mezi nimi i tací, kteří se po očkování "nametli".
Záleží na povaze. My si raději všechno vyříkáme a je zase klid. Kdo udělal chybu, dokáže ji přiznat.
Lidé ale mají různou povahu, Znala jsem maminku, měla 2 malá děvčátka. Když prý některá holčička něco provedla, mamka byla smutná, dala hlavu do dlaní a dělala, že pláče. Evička se s ní přišla mazlit, pusinkovat a - maminko, prosím tě, nebuď smutná, já už to neudělám.
O něco starší Míša se na mamku posupně podívala, prohlásila: Tak si tady řvi! a odešla z místnosti.
Prostě, každý člověk řeší problém jinak, je to vidět i u malých dětí. Jinak si myslím, že Váš manžel měl v tomto případě pravdu. Chtěl, abyste byla po očkování v pořádku, za Vaši blbost nemůže a tak vyklidil pole. Asi bych to udělala stejně. Jaga.
Je to jednoduché a složité zároveň, je totiž nutno, i v trvalém vztahu a soužití ať s papírem nebo bez papíru naučit se respektovat osobní svobodu toho druhého to platí pro oba. (jinak se vzájemně "udusíte") Tj. co se týká jídla, zdravotního stavu kapesného apod., těchto nejosobnějších věcí které nemají přímý vliv na chod společné domácnosti je třeba aby si oba vzájemně ponechali svobodu činit jak uznají za vhodné. Čili v tomto případě, on se chce očkovat tak ať jde, vy ne tak nechoďte a jeden druhého v tomto "neřešte", na oslavě jste se shodli tak on ať se nestará jak to máte s očkováním vy a vy se nestarejte o to jak to má on to je jeho věc a vaše věc, to se je třeba naučit i v jiných věcech. Já osobně to tak mám třeba s jídlem nejedl jsem co "bývalá" a nebyl s tím nikdy problém ona měla svoje já svoje když se šlo do restaurace tak si každý dal co chtěl a když padl dotaz na to nebo ono tak jsem řekl každý má svoje hotovo bez hádek bez urážek bez problémů, to je třeba se naučit "nekérovat" do toho druhého do jeho nejosobnějších nejintimnějších věcí ... Tj. můžete se o tom bavit ale jakmile se přijde na konkrétní rozhodnutí ano/ne tak už je třeba zmlknout a neplést se mu do toho ! A to platí i pro něho ! Je třeba se to naučit, to že jsou dva spolu ještě není monopol jednoho na toho druhého a obráceně , na jeho svobodu to si lidi pletou a je to častý důvod k rozchodu.
O pasivní agresivitě bych Vám mohla povídat! Dokud jsem před lety zcela náhodou nenarazila na knihu o pasivní agresivitě, nechápala jsem, jak funguje. Můj muž postupně protahoval tzv "trestání tichem" až na dva měsíce. Po tom, co jsem i jeho informovala, že to co mi dělá je "pasivní agrese", náš vztah se na pár let velice zlepšil. On sám nejspíš uviděl, že opravdu je pasivně agresivní a taky já už pochopila, že to je JEHO HLAVNÍM CÍLEM SE MI POMSTÍT, ROZZUŘIT MĚ, jakoby přenést jeho nevyjádřené pocity na mě a dovézt mě k šílentství. Což se mu opravdu báječně celá léta dařilo. Zrovna jsem četla na anglických stránkách, že z 85% pasivní agresivitu (PA) nacházíme u mužů a bohužel zrovna mužská PA ničí manželství nejvíc. Já jsem už tak vyčerpaná po těch letech, že jsem zcela nenásilně a přirozeně došla k tomu, že skutečně je nejlepší emocionálně poodstoupit. Když chlap uvidí, že vás tichem a nekomunikací nemůže manipulovat, tak od tohoto typu fakt drsné manipulace může odstoupit. Muži vůbec netuší, jak obrovské a trvalé škody jejich PA ve vztahu tropí. NENECHÁVEJTE SE VYTOČIT - protože tim si pojišťujete to, že příště zase na Vás použije trestání tichem. Buďte na tyto období nekomunikace a jeho ublíženosti připravená a prázdnotu bez něho vyplňte něčím jiným, třeba nějakým koníčkem. Je jasné, že vás to zraňuje - vždyť on Vás zranit chce!
Jo a jsem také totální antivaxer! Kdežto můj muž už chtěl x-krát se nechat naočkovat a dnes dělá vše proto, aby to očkování nikdy podstoupit nemusel.
Nezlobte se, ale pokud pouze čas ukáže, jestli antivaxeři měli nebo neměli pravdu, váš zbrklý soud je velice nespravedlivý a popuzující. Je to podobné úvaze, že pán má lepší úsudek než paní, neboť ona má ráda žluté ponožky, ale on modré
(Jinak jsem antivaxer a po pětihodinových testech u specialisty mám nadprůměrné IQ. Tedy mám to černé na bílém)
Je smutné, kam to tu na poradte.cz došlo. Více než moudrých rad a empatie tu začíná být urážek...
Pasivní agresivita je proti otevřené agresi mnohem hůře rozpoznatelná, a přitom se v mezilidské komunikaci vyskytuje možná častěji než otevřený útok. Pasivně agresivní chování na první pohled nevypadá jako agrese. Je to obranný mechanismus, kterého si dotyčný nemusí být vědom. Pasivní agrese je zastírání a vyhýbání se řešení skutečných problémů. Mnohdy pak vytváří dlouhodobě nepříjemnou atmosféru.
Role oběti: Pasivně agresivní jedinec často vyprovokuje druhého k přímé či verbální agresivitě, aby se později mohli cítit jako obět. Když už nemůže (domněle nebo reálně) dosáhnout svého, alespoň částečně jej uspokojí, pokud se mu podaří své blízké naštvat. Těší ho, že se cítí mizerně i jiní. I když je sám přecitlivělý k věcem, které mu ostatní říkají, často je mezi prvními, kdo poukáže na jejich chyby. Nepouštějte se s pasivním agresorem do přesilových her. Jen vás to vyčerpá a unaví a pasivně agresivní jedinec se bude cítit vítězně, i když nic nevyřešíte. Odmítněte tu hru hrát.
Pokud jste v někom blízkém poznali pasivního agresora, bude vás asi zajímat, jakým způsobem tomuto chování zabránit, nebo alespoň jak si zachovat odstup či předcházet konfliktu. Kontakt s pasivně agresivním jedincem je často velmi frustrující a emocionálně vyčerpávající. Pokud na vás někdo toto chování zkouší, zkuste mu klidně vysvětlit, jak na vás jeho jednání působí. Nejspíš popře, že by cokoli takového dělal. Pokud se ale bude muset bránit, často ho to odradí od dalšího jednání. Pasivně agresivní vzorce chování jsou hluboce zakomponovány do osobnostní struktury, mnohdy na nevědomé úrovni. Proto mnohdy jakákoliv snaha o otevřenou komunikaci ze strany partnera nemusí padnout na úrodnou půdu. Je naopak docela možné, že pasivně agresivní jedinec bude i nadále v odporu. Bude popírat svoje emoce a hněv a vy budete muset vyhledat pomoc odborníka.
Původ pasivní agrese bývá z dětství. Někteří rodiče neumějí být šťastni, pokud nesrážejí dětské ego až k zemi a nedupou po něm. Děti pak tento mechanismus přebírají do svých dospělých životů. Zlo se lidstvem rozšiřuje jako rakovina. A na začátku byl jeden slabý člověk, který potřeboval dítě ponižovat, protože jinak neuměl zvýšit svou hodnotu.
Pasivní agresivita tu byla vždy, ale feministickým hnutím vzrostla, protože větší mocí žen si mnozí muži začali připadat zastrašení a oslabení. Pasivně agresivní muž (PAM) je moderní odrůda muže. Za určitých podmínek může pasivní agresivita být zdravou reakcí - jemností, taktem, humorem, sebeovládáním, altruismem, odvahou. Je rozdíl mezi taktem a uhýbáním, smyslem pro humor a snahou urazit, občanskou neposlušností a čirým obstrukcionismem. Zdravá osobnost užívá pasivní agresivity k dosažení svých cílů (M. Gándhí, M.L.King). Neurotická pasivní agresivní osobnost věci zamlžuje a vede vás do slepé uličky.
Jsou to právě muži, kteří projevují pasivní agresivitu mimořádně destruktivním a netaktním způsobem a tak ničí lásku. Mučí sebe i vás. Pasivní agresivita nepředstavuje u žen tak závažný psychologický problém jako u mužů. Pasivně agresivní muž (PAM) jakmile pocítí agresivitu, hned ji popře. Protože pasivita a agresivita jsou postoje od základu protikladné, máme co dělat s osobou složitou a rozpolcenou. Svět většinou považuje PAM za "hodné hochy", které dovedou potlačit i ten nejjemnější poryv nepřátelství a vyhnout se konfliktu. PAM se snaží vždy zůstat mimo podezření, působit nevinně a bezelstně.
Vedle PAM jste zmateni a nejisti, neustále se ocitáte na citových křižovatkách. PAM nikdy nedospěl, je jako dítě a zůstává zavislý na druhých. Nedostatek sebeúcty je všem pasivně agresivním mužům společný. Oni nejsou ani "zlosyny" ani "klaďasy" - jsou muži, kteří vás frustrují, protože trpí sotva patrnými, přesto však hlubokými vnitřními zraněními a mechanismy jejich chování ničí vás oba. PAM potřebuje protihráče -vás, objekt svého nepřátelství, někoho, jehož přání a očekávání by mohl sabotovat. Pasivní agresivita se projevuje prostřednictvím vztahu a proto může vypadat jako problém právě tohoto vztahu - ale mnohem častěji je to problém jedné osoby: jeho.
PAM dokáže předstírat laskavost a poddajnost, jenže pod tímto povrchním nátěrem se skrývá komplikované jádro. Je hněvivý, malicherný, závistivý a sobecký. Často není tak dobrý, jak se tváří, ale není ani tak špatný, jak si o sobě myslí. Jak smířit tyto nesmiřitelné protiklady? Čím lépe budete chápat psychologické pozadí jeho hry, tím méně je pravděpodobné, že pro vás bude představovat hrozbu a že se stanete jeho obětí. Život s PAM nevyhnutelně znamená, že budete lítat na citové houpačce od pochybností o sobě samé a zmatku ke zlosti a frustraci. Sváděné bitvy jedna za druhou. Vyhnout se bitvě znamená rezignovat. PAM dokáže vyprovokovat jinak rozumnou a vyrovnanou ženu k výbuchům iracionální zuřivosti. Umíněně překrucuje skutečnost a popírá fakta. To proto, aby se vyvlékl ze zodpovědnosti nebo vás dotlačil tam, kam chce.
PAM neustále zkouší trpělivost i té nejtolerantnější manželky. Vedle něj poprvé v životě zaregistrujete, že umíte reagovat doslova zuřivě. Ty nejprovokativnější projevy pasivní agresivity vyprovokovaly některé ženy k házení nádobí po bytě, trhání oblečení na cáry, pálení fotek, dopisů a knih. Pak se zarazíte, budete uvažovat, proč jste se proměnila v takové destruktivní monstrum, proč ječíte na lidi a jste k nim krutí. Zastydíte se a budete souhlasit s mužovým tvrzením, že ho pronásledujete a on je ubohý obětní beránek. Nakonec se omluvíte vy jemu. Vaše sebeobviňování se mu líbí - díky němu si připadá v bezpečí. Ztratíte-li povědomí o tom, kdo z vás dvou má vlastně problémy, není vůbec lehké se z takovéhoto vztahu osvobodit. Neskočte do každé pasti, kterou vám PAM předhodí. Čím méně vás jeho pasivní hry zraňují, tím víc bude váš protějšek bojovat. Budete-li se však držet svých zbraní a prokážete sebeúctu, vezme to na vědomí. Nečekej zázračný přerod, ale viditelnou změnu.
Ve hře je dvojí realita: to, co se mezi vámi skutečně odehrává a to, čemu byste měla - podle jeho úmyslu - uvěřit. Snaží se vás zmanipulovat, aby se veškerá pozornost soustředila na váš vztek, ne na to, co provedl on. Aby nedocházelo k této záměně rolí, musíte k muži zaujmout jednoznačný postoj, musíte mít naprosto jasno v pocitech vlastních, vymezit se. PAM dříve či později budete mít prostě dost a přestanete jeho chování omlouvat. Dokud se vy neodhodláte ke změně, budete co chvíli vykolejeni. Jeho agresivně pasivní hry však nemusíte snášet navždy. Jakmile PAM vycítí vichr změn, samozřejmě neprojeví nejmenší nadšení. Vytyčování hranic v teorii vypadá jednoduše, ale v praxi bude s vámi PAM svádět skutečný boj. I kdyby se vašimi požadavky chvíli řídil, záhy se vrátí ke svému původnímu chování. Nesmíte jen vyslovit ultimáta, meze, ale musíte mu je vnutit. Jestliže dospějete k názoru, že váš vztah má chabou šanci na přežití, možná nezbude nic jiného než udržovat odstup nebo rozchod. Udržovat vztah, který vám škodí, je přímo sebedestruktivní. Pasivní agresivita způsobuje, že konflikty se příliš rychle stupňují až k bodu, kdy není jiné cesty než rozchodu. PAM je ovládán strachem. Rád by vám šlapal na hlavu, aby se cítil silnější, zároveň paradoxně vám nechce působit bolest - jeho pasivní agrese vás přivádí k zuřivosti, ale s vrstvou pod ní můžete lehko sympatizovat. Pak není těžké zvolit správný tón. PAM nemusí být citově zainteresovaný, přesto je téměř vyloučeno, že by vás přímo odmítl - tato věrnost, stálost, zakořeněnost je pro jeho ženu zároveň oporou i prokletím. Z vlastní vůle neukončí ani ten nejkomplikovanější vztah na rozdíl od většiny lidí. Vysvětluje to tím, že má rád složité věci. Vyjadřuje tím, že žije fascinující a rozmanitý život, naplněný hlubokými city, s vlastním řádem – namísto toho žije uprostřed podvědomé nespokojenosti a chaosu.
"Dítě je otcem muže." PAM vězí v minulosti tak křehké, že se musí skrývat za necitlivost vůči ostatním a používat sebeklam jako štít, aby se ochránil před světem. V psychoterapii je přesnost vzpomínek druhořadá. Zaměřujeme se spíše na to, jak věci vidíte vy, na emocionální důležitost vašich vzpomínek. Naše myšlení a chování ve skutečnosti ovlivňuje a utváří tzv. "psychická realita." Dospělý PAM věří, že jeho nynější partneři mají stejnou moc zranit ho jako kdysi rodiče. Konflikt závislosti, rozporuplnosti: PAM má obavy, že je na manželce příliš závislý, a proto se zhluboka nadechne a vyrazí opačným směrem. Jakmile pocítí, že je na vás závislý, začne si připadat slabý, neschopný a potřebný, což vnímá jako nejhorší možné zlo. PAM je vyděšený muž, přestože se tváří jako tvrdý chlapík. Nemá na závislost zdravý názor, nechápe, že dobrovolné rozhodnutí být na nějaké osobě závislý je zdravé, přirozené, v naprostém pořádku a obohacující. Když začne důvěřovat, pochopí, že vztah není jen hřiště, na němž se odehrávají nekonečné boje o moc. Lidé, jejichž vztah k partnerovi je v podstatě zdravý, se hádají stejně často jako lidé udržující vztahy nezdravé – rozdíl tkví v tom, že ti první bojují čestně. PAM si potřebuje připadat důležitý a pronásledovaný, což ho nutí vymýšlet nekonečné hry, které vás mohou připravit o rozum. Nedokáže-li unést zodpovědnost za své činy, uchýlí se k postupu, v němž je skutečným přeborníkem: svalí odpovědnost na někoho jiného.
Pokud vás někdo automaticky (třeba i podvědomě) nutí do role autoritativní postavy, je to PAM. Jakmile z vás vytvořil důležitou a mocnou osobu, sám zaujme pozici toho "kdo je dole," je bezmocný a závislý – a to ho zlobí. Je to zranitelnost, která vede PAM k odbojným a provokativním věcem. Pocit méněcennosti a zloby posiluje jeho pasivní agresivitu. Pak bude usilovat o moc pomocí známých prostředků. PAM silně touží po přijetí druhými, zároveň mu je jeho závislost na těchto lidech z hloubi duše protivná. PAM čeká, že vy budete iniciovat akce, načež trpí pocitem, že ho chcete ovládat. Vyhovuje mu status quo. Nejste jeho matka, vložte jeho zodpovědnost na jeho bedra – nakonec PAM pochopí, že není bezmocný ani neschopný a že i přes své chyby neztrácí mužnost. Čím silnější se bude cítit, tím méně pasívně agresivní bude. Pasivita = závislost = nejistota = nedospělá reakce. Vyplatí se vám nechávat rozhodnutí na něm.
Autorita. Pro PAM je ze všeho nejtěžší děti vychovávat. Dokáže ještě zaujmout autoritativní postoj, stanovit pravidla a učit děti rozeznávat, co je dobré a co zlé. Nedovede však tato svá pravidla dětem "vnutit." PAM nerad hraje roli přísného rodiče a uleví si, když se toho ujmete vy. PAM se snaží vyhnout se krizovému bodu, kdy se dítě vzepře, doufá, že se dítě změní dřív, než bude muset zasáhnout. Ale pro děti je přirozené se vzpírat. Tento odklad dává muži pocit, že zlobení vlastních dětí se ho netýká. Jenže právě pasívně agresivní rodič je vítaným terčem dětstké agresivity. PAM nebude chtít nikdy přiznat, že nedovede zacházet s necenzurovanými emocemi dítěte, reagovat na jeho otázky a požadavky. Raději se snaží z otcovské role utéct, uhnout před každým novým problémem. PAM je nerozhodný, ve chvílích krize nebo nouze na něj nespoléhejte. Většinou totiž neudělá vůbec nic právě tehdy, když je třeba jednat moudře a rychle.
Poznání samo o sobě bohužel neznamená změnu poměrů. Na té musíte pracovat – oba dva. Předělat život do bezpečnější a přijatelnější podoby.
Příklady pasívní agrese:
Mlčení jako způsob jak potrestat partnera.
Schválně nekomunikovat ve chvíli, kdy je zřejmé, že je potřeba prodiskutovat něco důležitého či problematického.
Ignorování partnera, když o něco žádá nebo žádá odpověď na otázku.
Lhostejnost a ledový klid za účelem vyvolat v druhém výbuchy hněvu.
Pokud se mu to podaří, nazve druhého přecitlivělým nebo hysterickým.
Úmyslné zapomínání na splnění dohodnutých úkolů nebo vymlouvání se, proč dotyčný neudělal to, co měl. Není lehké činit člověka skrývajícího se za závojem nevinnosti a dobrých úmyslů, odpovědným za problémy, které vznikly z toho, že nesplnil, co slíbil. Právě proto jsou projevy nepřátelství PAM tak těžko uchopitelné.
Vyvolávání ve svém partnerovi pocity viny.
Stavění se do role oběti.
Ironické poznámky a sarkasmus směrem ke svému partnerovi.
Pokud ten dá najevo, že mu takové jednání vadí, obviní jej z nedostatku nadhledu a smyslu pro humor.
Obviňování partnera a druhých, místo přijetí zodpovědnosti za vlastní jednání.
Pokládání útočných otázek, jako například: "Jsi normální?" nebo "Nepřeskočilo ti?"
Zamlčování důležitých skutečností před partnerem.
Nekomunikace ve chvíli, kdy je zřejmé, že je potřeba prodiskutovat něco problematického.
Ignorování, přehlížení druhých, jako by byli vzduch.
Mlčení jako způsob trestání svého okolí.
Prokrastinace aneb odkládání důležitých úkolů.
Odbývání úkolů – ať už při studiu nebo v zaměstnání.
Chronické chození pozdě je další způsob, jak mít navrch nad druhými.
Chronické zapomínání, kterým se dává najevo nedostatek respektu k druhým.
Říkají "ano" nebo "možná", i když ve skutečnosti myslí "ne".
Nerespektování přání druhých s tím, že přece věci nemusí být tak dokonalé.
Nepochopitelný klid spojený se schopností dovádět druhé k výbuchů vzteku. A završí to: "Ale prosím tě, proč se tak zlobíš? Jsi zbytečně přecitlivělý."
Zamlčování důležitých informací.
Vymlouvání, proč dotyčný neudělal to, co měl. Pasivní agresor je ve vymýšlení výmluv skutečně hvězda. Sarkasmus je velice častý projev pasivní agrese – a pokud dáte najevo, že vám vadí, agresor začne hrát nepochopenou oběť: "Ale no tak, dělal jsem si přece jen legraci!"
Obviňování druhých místo přijetí zodpovědnosti za vlastní jednání.
Pokládání útočných otázek, jako například: "A to myslíš vážně?" nebo "Nepřeskočilo ti?"
Nerespektování "ne" – snaha obejít ho jakýmkoliv způsobem.
Role oběti, kdy agresor záměrně druhé vyprovokuje a pak je on ten "chudák", na kterého jsou druzí zlí. Poté je spokojen, že se mu v nich podařilo vzbudit pocity viny.
Popírají, že by se zlobili – v podstatě od nich nikdy neuslyšíte, že by svou zlost uznali.
Chaos. PAM bere na sebe víc a víc věcí, až se jeho život neskládá z ničeho jiného než z nedodělané práce.
Věčně vytváří chaotické situace, které neúnosně zasahují do vašeho života.
Dovede být géniem v ignorování skutečnosti. Touží-li skutečnost vylepšit, umí virtuosně vymýšlet báchorky.
Nedokončenou činnost zabaluje do slibů.
Chvíli plane a hned je zase chladný.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.