Smuteční hostina se platí z dědictví?

Náklady na hostinu platí ten, kdo ji zřizuje. Činní tak ze své vůle.

Příspět na náklady je slušnost.

Žádat o příspěvek je neslušnost.

Většinou je to tak že náklady platí zřizovatel pohřbu a pak to uplatní v dědictví. Ale dohoda může být jakákoli.

@juk - Nenacházím na internetu jasné stanovisko zákona
Ani nenajdete, protože "náklady pohřbu" žádným zákonem stanoveny nejsou.

V zásadě, jak se rodina domluví.

Je to smutné.

My jsme se jako sourozenci na hostinu složili. Pohřeb je zpravidla do týdne. Řešení dědictví se táhne někdy dlouhé měsíce. To bude jiná kapitola.

Většina starých lidí se na svůj konec připravuje tak, že si našetří peníze na pohřeb. Pokud to neudělá, tato částka /podle dokladu z pohřební služby/ se následně odečítá u notáře z dědictví. Pokud dědictví není, složí se na pohřeb příbuzní.

Kar bývá obvykle v režii nejbližších příbuzných, domluví se, co kdo udělá, zařídí, koupí. Záleží na vzájemné domluvě. Je nepříjemné, když to má na starosti jen jeden /příprava, platba/. Třeba děti by si měly sednout a domluvit se na všem. Je hloupé říkat: chci dělat kar, co přidáte? To raději ho nedělat. Byla jsem v poslední době na několika pohřbech blízkých lidí a kar byl pouze asi na třech z nich. V ostatních případech nám bylo poděkováno před krematoriem a rozešli jsme se každý po svém. Tak opravdu záleží na tom, jak si to kdo udělá.

Někdy je to lepší bez karu. Když před lety umřel manželův strýc, jeho příbuzný, starší člověk, se v restauraci při karu opil. Co opil, ožral. A mermomocí trval na tom, že chce tancovat. Nejhorší bylo, že si jako partnerku vybral mě a nedal si své počínání vymluvit. Tahal mě ze židle, nemohla jsem se ho zbavit. Nakonec ho ostatní chlapi zatáhli za hospodu a prý mu tam "domluvili."

Proto bych spíš byla pro tiché rozloučení s účastníky podle situace /na hřbitově, u krematoria/ a lidé by se rozešli. Dodnes mám před očima tu tehdejší ostudu. Jaga.

A ten, který nechce přispět, je pitomec. Toho nechte u kostela a nezvěte ho. Zadarmo se najíst, to by uměl každý.

Já , když jsme přišli o sestru, jsem zařídil posezení a oběd v blízké restauraci. Zajímavé bylo to, že dva příbuzní / bratranec a sestřenice/ se zeptali co přispějí na zaplacení účtu. Z mých sourozenců to nenapadlo žádného - zřejmě si mysleli, že restaurace nás pohostila zadarmo . rostě asi je to spíše o lidech než o nějaké zvyklosti.

Příspěvek, na který odpovídáte***NE

Hostinu musí uhradit ten, co jí objedná, po domluvě s rodinou. Tak se i podělí, jak se domluvili.