Jak si lépe zvykat na změny v životě

Dobrý den. To víte, že je takových lidí spousta. Je to takový pocit strachu z neznáma, nejistoty..Ale právě, že to člověk musí brát jako životní výzvy. Nové etapy svého života a snažit se obstát co nejlépe v tom, co mu život strčí do cesty. Je to o povaze. Někdo je takový, že si nepřipouští obavy ani strach (však ono to vždycky nějak dopadne) a někdo si holt dělá ze změn velkou hlavu a má obavy a strach. Není dobré přemýšlet dopředu co by bylo, kdyby..A co bude, když...Nejlépe se asi životní změny snáší s vědomím, že v tom není člověk sám. A mít někoho blízkého kdo ho podpoří a podrží, když se zrovna nedaří. Mít někoho kdo řekne např. – to zvládneš a když ne, přijdou jiné možnosti. Neboj, když nejde o život, tak nejde o nic. Vždy se najde i jiné řešení... Zkuste i více důvěřovat sám sobě, na té psychice a sebevědomí trochu zapracovat..Přeji Vám, ať se Vám daří co nejlépe překonávat životní nástrahy.

Tak záleží jak moc stresující/traumatizující efekt daná situace působí. Může to být v normě, může jít o slabší problém (třeba sociální fobie) či až poruchu osobnosti (závislá osobnost), kombinaci nižšího sebevědomí s úzkostnou poruchou apod. Je třeba dostat se k tomu, proč u vás změny působí stres a strach (vědomé, či spíše podvědomé trauma) a pracovat na odstranění příčiny, je-li to možné. Většinou je to na delší dobu, s dobrým psychoterapeutem. Řada poruch vzorců je docela známá a lze s nimi pracovat.

Lépe přivykneš změnám tím, že ty změny budeš v životě dělat. Každý bude více/méně nervozní ze změny práce. Ale hůře na tom bude ten, kdo pracoval 20 let v jedné firmě, mezi stejnými lidmi než ten který si změnou už párkrát prošel a tak ví, že už to v minulosti zvládl. Takže trénink, to je asi způsob jak ty situace lépe zvládat.

Zdravím. Já mám tu zkušenost, že je to běžná věc, a pokud někdo má to štěstí, že nervozitu či trému nemá, nebo jen minimální, je to vzácná výjimka. Vezměte si třeba herce. Ti celý život vystupují před obecenstvem, a celý život mají trému. A patří sem i ti nejlepší, nejoblíbenější a zároveň nejzkušenější, přesto mají trému. Je to prostě jistá dávka adrenalinu, kterou v nás tyto akce vyvolávají. A platí, že čím větší jsou obavy, čím větší je strach a nervozita, tím větší je pak radost a štěstí, když to dobře dopadne. Myslím, že to není povahou člověka. Je to tím, že máme city a pocity, že jsme prostě lidi, inteligentní bytosti. Lze si trochu pomoct třeba žmouláním kapesníku, ťukáním prsty, podupáváním nohou..., ale rada na to, jak se trémy úplně zbavit, myslím, není. Ida

Všechno, co tě trápí je v sebevědomí. Vědomí si sebe. Jakmile si nevěříš, podceňuješ se, příliš ti záleží na tom, co si kdo o tobě myslí. Děsíš se, že budeš směšný, trapný. Nic jiného v tom není. Až ti dojde, že je to nepodstatné, lhostejné, život bude jiný. Hlavně, bude tvůj a nebudou ho mít v moci soudící lidé, kteří o tobě příliš neví.

Mně to problém nikdy nedělalo, naopak jsem se těšila, co zas nového poznám. Od dětství jsem jezdila na tábory, to byl úžasný trénink. Každou školu jsem dělala na dvou místech kvůli stěhování rodičů. MŠ, základku, střední i VŠ. A taky plno koníčků, takže různé kolektivy od výtvarky, přes pěvecký sbor po atletiku. To člověka zocelí.

Myslím, že i ve Vašem případě se dá hodně natrénovat. A každý úspěch Vás pak posílí. Začala bych u zájmových činností. Všude jsou přece nějaké kroužky, oddíly, kurzy, soubory, soutěže, akce...A první nezdary nebo trapasy berte s humorem. A vůbec, neberte se tak vážně.