Je normální plyšák ve 14

Ano, je to normální.

Někde jsem četl, že hlavně u lidí na služebních cestách plyšák v hotelích zastupuje pocit domova. Dokonce jsou dospělí lidé schopni i zavolat na recepci, pokud ho tam zapomenou a vrátí se logicky pro něj.

A kolik kamioňáků má plyšáky v kabině.

Já to naprosto chápu a taky mám jednoho malého cestovního do kapsy v autě . Má pro mě taky hodnotu a nikde bych ho nenechal ve 30ti

...

Hodně lidí je spíše závislá na názoru okolí (ve vztahu se jim říká podpantofláci, jsou submisivní a sami nevyřídí mnohdy nic bez někoho druhého či si nechají kecat do života a nechají se ovládat. Jsou rádi, když jim někdo velí a dělá jim řád). Schopní lidé se řídí vlastní úvahou, rozumem a velí si sami a mnohdy i druhým. Pokud patříš do druhé skupiny, tak se zde nemusíš ani ptát.

frekvence1.cz/...
* zena.aktualne.cz/...
* lidovky.cz/...
* lui.cz/...
* psychologytoday.com/...
* bbc.com/...

Když je normální, že 40.letá žena vozí v kočárku panenku, tak proč by nebyl normální plyšák. Prostě to nahrazuje něco, co se člověku nedostává (buď trvale, nebo i krátkodobě).

Proč si malé dítě bere na tábor plyšáka? Protože mu aspoň trochu nahradí mámu, která mu tam chybí. A proč by to stejně nemohl řešit i dospělý člověk, když mu to nahradí někoho, kdo mu chybí?

Není to nenormální.

Pokud si s plyšákem dotyčný přímo nehraje, ale má ho třeba jako vzpomínku na někoho, je to normální. Mně je například dost přes 1/2 století a mám plyšového medvídka, kterého jsem ve 20 letech dostal od své první lásky.

Proč ne? Před pár lety jsem dostala k Vánocům hezkého pejska - salašníčka a mám ho moc ráda. Přitom si jinak na nějaké činčurinky nepotrpím. Jen tak na okraj, je mi asi o 50 let víc, než Tobě.

Teď je akce v Penny. Vnučka /20/ si koupila králíčka a dcera /44/ pandu. Jsou to spíš takové plyšové polštářky ve tvaru zvířátka. Když jim to udělalo radost, nevidím na tom nic divného ani špatného. Když se to nepřehání a není plyšáků plný pokoj, proč ne? Jaga.

I já mám ve 47 své plyšáky - talismany. A od malinka jsem chystal své dceři ty její do postele (bývá u mě ob-víkend). Až když překonala 15, tak mě oznámila, že už je velká a bylo jí to divné. Tak jsme je vzali a dali do prosklené vitríny. Však zas přijde včas, až ji opustí jalová léta, že bude ráda, že má tuhle vzpomínku. Však má každý své jméno. Dodnes když je jí smutno, vezme si nějakého k sobě. A upřímně já na tu vitrýnku také čas od času koukám a vzpomínám, jak byla malá, kdy kterého dostala, jakou měla radost a jak jim dávala jména a hrála si s nima.

Mně je 39 a mám v posteli ovečku - polštář ( 4home.cz/...) ! Taky takový plyšák a nedokážete si představit jak umí nádherně zahřát. Jestli jsem pro někoho divný mi je jedno, hlavně že spokojeně usnu

Na věku podle mě nezáleží. Kdybych ale někomu plánoval darovat plyšáka, určitě bych si ověřil, jestli je ten dotyčný má rád.

Záleží na tom, co s ním dělá. Já nikdy jako dítě plyšáky nedostávala, dostávala jsem encyklopedie, foťák, věci na tvoření..., ale panenky málo a plyšáky vůbec. Takže dodnes mám schované všechny, co jsem v dospělosti dostala, asi 5 nebo 6. Sedí na parapetu, leží vedle mě v posteli (taky ovečka polštář ) a tak podobně. To je normální. Ale kdybych si je brala do práce, kdybych je česala, hrála si s nimi, jednala s nimi jako se živými věcmi (např. mluvení), tak by to divné bylo dost

Člověk je někdy tak sám, že i takový mazlíček pomůže, nemluví, ale poslouchá.

Vůbec jsem nepochopila vaši otázku, možná je to tím, že chybí začátek a konec zadané věty.

Mému plyšákovi je přes 40. Posledních 10 let ho má v zápůjčce dcera, ale občas si ho přinese k nám do ložnice a zapomene ho v posteli, takže musím konstatovat, že v pokročilém věku 48 let nárazově spím s plyšákem .