Vztah s matkou

ahoj,

chtěla bych poradit, mám takový problém s mojí matkou. Pro upřesnění mamka měla našeho tátu, a s tím má i mého staršího bratra, ale rozvedli se a ona si poté našla jiného přítele a už jsou vzatý a mají spolu dítě. Od té doby je jiná, odtažitá ode mě a od mého bráchy a příjde mi, že její rodina už jsou jen ten malej a její nový manžel. K mému bráchovi až takovou nenávist jako ke mně asi nechová, ale táta mi říkal, že mě máma nemá ráda kvůli tomu, že vypadám jako on. Brácha ten vypadá jak máma, tak že s tím nemá úplný problém. Prostě nikdy jsem s ní neměla žádný kamarádský vztah, jako ostatní holčiny, já byla taková ta uklízečka doma, pečovatelka o malého a ve všem absolutně ve všem jsem byla špatná. Nevím proč a co jsem jí kdy udělala, ale mrzí mě, že mě nemá tak ráda, sama mi říkala, že má raději kluky než holky, že s holkama jsou jenom starosti. Nikdy jsem nic neudělala, chodila jsem na brigády, nosila dobré známky, a se vším jsem jí doma pomáhala jak s úklidem tak i s hlídáním a výchovou malého bráchy, kterého jsme ani jeden mimochodem nechtěli (já a brácha). Stejně jsem to všechno doma musela dělat já.

Už nevím co a jak .. prostě cítím z mámi, že mě úplně nepotřebuje k životu, bydlím totiž už s přítelem a plánujeme miminko. Ani nevím, jestli úplně budu chtít za ní jezdit. Vždy když spolu mluvíme je chladná, neumí se na mě usmát a využívá mě ke svému prospěchu. Vždy když jsem řekla třeba své kamarádce, co zase máma vymyslela nebo co mi udělala, tak mi vždy řekla, že by mi bylo mnohem lépe po psychické stránce, kdybych se na ní vykašlala. Jenže furt mátev hlavě to, že je to vaše matka. Mámu k životu potřebujete.

Když jsem jela za svým otcem, tak mi řekla at už nevcházím do jejího bytu. Že jsem pro ní skončila. Prostě proč bych nemohla jezdit za svým tátou?

Nebavila se se mnou 3-4 měsíce, dokovat nás babička nedokopala se usmířit. Myslím, že bez babičky bychom se spolu nebavili doted.

Promluvit si s ní o tom nemůžu, protože hnedka z ní dělám nejhorší matku ROKU, a pak udělá tu nejhorší ze mně.

Už nevím a nemám sílu ... mrzí mě jak se ke mně chová. Nejhorší je, že na všechno jsme si s bráchou museli vydělat, museli jsme mít brigády abychom si koupili blbé boty, nebo jiné věci, tenhle malý má počítač,mobil, tablet, všechno značkové.. my jsme měli upřímně ho***. Koukat na to, jak ho rozmazlujou a je pro ně dokonalý na světě, je hrozný a i babička na to nadává, že ho rozmazlujou.

Nevím, kdybych měla napsat všechno asi bych pomalu mohla napsat knihu, ale jde o to, kdyby jste mi mohli nějak poradit, co by jste dělali na mém místě. Nevím jestli má cenu se s ní bavit, když ani o to nějak nestojí.