Nejste přihlášen/a.
Na toto lze říci jen jediné, pokud je odtažitý, v žádném případě se neponižujte nějakým podlézáním nebo podobně. Pokud nemáte nějakou vinu např. bitím nebo nějakými ústrky, tak potom vy jste rodič a ne nějaký kamarád. Nastavte pravidla co bude syn dělat a pokud ne a dosátává kapesné, tak nic nedostane. Pokud toto nezvládnete, vůbec vás nebude brát vážně. Hodně rodin to tak má a ani v jediné, kde se rodiče ponižili pro dobré vztahy s dětmi, to nedopadlo dobře. Bylo to vždy ještě horší. Nechce, jeho věc.
Nepíšete, kolik je synovi roků, jestli je to školák, jestli s ním mlátí puberta nebo je již dospělý? Pohádali jste se kvůli něčemu? Snad vám něco zazlívá a jestli nevíte co, normálně se ho zeptejte.
Dá se říct, že tak mezi 13. a 15. rokem normálka / puberta/. Potřebuje vzdor, aby se tzv. odpoutal.
Tak to má klučina těžké. Stýská se mu. S takovou ztrátou se srovnat takhle malej. A tohle je moc citlivý věk. Má sourozence? Babičku, dědečka? Jestli s nimi komunikuje? Že by Vám v tom pomohli. Neprotestuje tak vůči Vám, že by Vás třeba potkal s nějakou ženou? Má nějakého koníčka, kde byste se mohl nějak zapojit? Já bych mu asi napsala dopis. mluvit nechce, ale přečte si, co Vás trápí.
Chtělo by to radu dětského psychologa. Nejdřív Vy sám.
Neptejte se ho, proč je takový. On to snad ani neví, asi by to nedokázal vysvětlit. Nakonec by padlo slovo máma, a zase by zdrhl. Sdělte mu ale, že jste zůstali spolu na jedné lodi, že jste čekal, že si budete vzájemně oporou. Nezbývá, než spolupracovat. Že jste ve srabu stejně, jako on. To on ale takhle nechápe. Prostě je pro něj nefér, že Vy jste tady a mamka ne. Sdělte mu, že ho nechcete držet doma, kontrolovat každý jeho krok, ostatně už není děcko. Ale že Vás moc bolí, když před Vámi utíká. Je hodně divné, když nesmíte vědět, kde je a co dělá, ale zodpovídáte za něj a jeho případné průšvihy. Že byste chtěl věřit, že už má odhad, co smí a co už je za hranou..Chlapi mají v těžkých dobách držet při sobě.
A na sobotu se sbal, jedeme na ryby /spát budem ve stanu/, nebo na ligový fotbal, nebo do útulku vybrat si psa, nebo na leteckou show nebo na horskou túru, nebo lodí přes přehradu, nebo koupit pingpongový stůl...Prostě nějaký společný zážitek, jako chlap s chlapem. Ale Vy jste kapitán, takže bez diskusí a zdrhání!
A nehádali jste se před synem než jeho matka zemřela? Nemůže Vám zazlívat třeba její smrt? Možná si ten smutek musí odžít sám, nekomunikovat s nikým o této bolesti. Nevím jak je to dlouho co mu máma zemřela, ale každý se se smrtí blízkého vyrovnává po svém. Chce to čas, dejte mu ho. Možná by mohl pomoci psycholog, Třeba má vůči Vám nyní nějaký blok. K psychologovi na terapie můžete docházet spolu, aby se dobral příčiny, proč se syn snaží ignorovat Vás atd. a Vy se pak můžete snažit zase se se synem sblížit. Nějakou příčinu to má zcela jistě. Jen pouhou pubertou to asi nebude..
To je moc ošklivý věk na takovou zátěž. Uvědomil si, co znamená smrt a nikdy.
Možná má i sám v sobě pocit viny. Nevíte, co se mu honí hlavou, zpytuje své svědomí.
A možná nenávidí celý svět, nejenom Vás, ale i sám sebe.
Pomohla by možná víra? Nevím.
Nebo malá vzpomínka na nočním stolku.
Vzpomeňte na manželku i sám, ptejte se jí, co máte dělat, nebo jak by se zachovala ona.
Nebo si poplakat společně a zavzpomínat.
Až syn uvidí, že ani Vy nejste silný, že vám žena chybí, možná s Vámi soucítí a dá najevo, že nejste sám.
Musíte to zvládnout sami dva. Čas, jedině čas otupí tu nejhorší bolest.
Kupte mu silnější sešit se pevnými deskami.
Ať se vypíše, když nebude vědět jak dál, když se bude trápit. Deník, kde si bolest vypíše.
Jestli je v pubertě, tak ten už nechce být tam, kde je i jeho táta. Neboť má v hlavě, co by na to řekli jeho kamarádi, Jinak by jste si mohli doma sednout a promluvit si. Bude asi koulet očima, ale jestli je rozumný, tak by se měl chovat normálněji. Jestli je ale už dospělý, tak to z něj vypáčte, co se děje, proč se tak chová.
Tento jev se projevuje ve společnosti čím dál častěji. Je to následek špatné výchovy a degenerace hlavně mladé generace.
Jde o pokles morálky. morálky. Projevuje se to ve všech typech rodin. Otec psycholog a matka také. 10ti letá dcera s nimi nekomunikuje dělá si co che a nehnou s ní.
Dřív tento jev prakticky neexistoval.
Nehodilo by se něco z těchto příspěvků na konzultaci, jak pomoci synovi se smutkem? Zkusit se poradit s dětským psychologem? Také online.
--- VZP 5000kč - 10 návštěv po 500kč dusevnizdravi.vzp.cz/...
--- ČPZP 5 x 500kč http://cpzp.cz/
--- ZP ŠKODA - jednorázově 500kč http://zpskoda.cz/ ---
ZPMVČR - do 18 let 1500kč, nad 18 let 500kč http://zpmvcr.cz/
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.