Zdravím.
Jak vyřešit tento syndrom, který se bohužel podepsal i na mě výchovou, u své matky, která odmítá změnit svoje postoje, ale přitom na sobě nechá dříví štípat, nechá se využívat, nemá žádné hranice, podlejzá kdekomu a přitom, když jsme sami, srší z ní jen neštěstí, že nežije svůj naplněný život. Její život a hlavně dětství, jako prostředí dítě mezi dvěma bratry, byl hlavně o poslušnosti, falešné pokoře. To, co se naučila ona, pak předávala nám, již dospělým, dětem. Probrat se z toho k normálnímu životu bylo těžké, ale zvládli jsme to.
Jak tedy teď po všech těch letech máme říct, ať žije svůj život? Že na ní nikdo není závislý, že nemusí podlézat lidem, že nemusí se přetvařovat, že cítit se dobře a šťastně není hřích. Já s ní o tom mluvit nemohiu, považuje to za kecy. Přitom to jsem právě já, na kom si vylévala zlost ze svého nenaplněného života. Její devadesátiletá maminka sice stále žije a je aktivní důchodce, ale úplně se změnila. Je veselá, ráda se směje, chodí mezi lidi a vlastně ji naše máma nepoznává a já tuším, že jí to vadí, protože cítila celý život, že ačkoliv se snažila své mámě zavděčit a dělala to pro maximum, nikdy se nezavděčila úplně. A nikdy nepocítila mateřskou lásku. Tu bohužel nedala ani nám. Ale jsme z toho venku. Cítíme však, že je třeba, aby se náš vztah ozdravil a mohli jsme jít dál.
Jak jsem již řekl, já to být nemohu, má ke mně stejný vztah, jako její máma (jsem druhorozený). Chladný, nepřijatý, toxický. Požádal jsem sourozence, aby mi byl nápomocen a využívám léčky, kdy řeknu mámě, že sourozenec řekl, že se máme spolu více bavit, že máme špatný vztah. Tato léčka funguje jen někdy, ale funguje. I když máme spolu o hodně lepší vztah, pořád to není o to, stále visí ve vzduchu mnoho nevyřčeného, možná i nějaká křivda. Je hodně zlomená a vevnitř negativní, i když se zdá, že je veselá.
Sourozenec se obává, že náš vztah s mámou je nenávratně pryč, ale já věřím, že to lze. Jen mi musí sourozenec pomoci, protože na něj máma dá.
Máte prosím někdo zkušenosti a mohli byste mi předat rady, jak se více sblížit a mít normální vztah?
Ve svém dospělém životě totiž žiju naprosto opačně, než naše máma. Mám vlastní názor. Když mi někdo nabídne něco k jídlu neodmítám. Říkám si co si myslím. Mám se rád, ale znám svoje negativa. Nepodlézám. Zkrátka vše, co naše máma bere za vrchol drzosti, hanebnosti a špíny. Přitom je na ní vidět, jak sama by chtěla být taková.
Díky za odpovědi.
11x
@petrd - Do jejího života je mi docela dost, když je to vlastní máma, nemyslíte?
No a máme jasno. Zapamatujte si, že není. Stejně jako rodičům nic není do života jejich svéprávných dospělých dětí.
Je takové hezké rčení - Každý chce vaše dobro. Nenechte si ho vzít.
3x
Váš problém je ten, že chcete řešit jiné. To nelze a starejte se o své věci a máte svatý klid.
To nemyslíte vážně, že ne? Vůbec nevidíte důsledky. Až bude stará, budeme se muset o ní postarat. A já už viděl pár zničených vztahů, kdy jeden se staral o svou matku, jenže ta byla tak nepříjemná, že odradila svou negativitou toho druhého. Toho se chci vyvarovat, že bude mi nepřímo takto ovlivňovat život.
2x
Nedá mi to, musím se vás zeptat. Maminka vás odnosila, porodila, naučila jíst lžičkou a nečůrat do kalhotek, absolvovala s vámi školu, přežila ve zdraví vaši pubertu. Za to všechno by měla od vás přijímat rady a pokyny jak má žít? Jak se má chovat, aby se to líbilo vám? Neblázněte! Přestřihněte konečně pupeční šňůru a starejte se o svůj život tak, abyste mamince dělal radost a ona mohla být na vás pyšná.
Nevím, jestli jste to četla, ale podle vaše pitomé reakce, jste to nepochopila. Nebudu přihlížet problémům alkoholické závislosti a další závislostí. Psal jsem, že jsme to neměli jako děti jednoduché a to je ten důvod, neuměla si sama zorganizovat život a do toho ještě spadla do psychických problémů. Vychovali jsme se v podstatě sami. Vaše adorace buranství není ale neobvyklá, u Čechů je velmi oblíbená. Jakákoliv vaše další odpověď je jen ukázkou vašeho buranství, absence empatie, pokory a snahy cokoliv zlepšit. Jak v osobní rovině, tak ve svém okolí.
1x
Neřešte mámu. Vypadá to, že nic měnit nechce a je spokojená ve svém životě.
Spíše jestli Vy sám nepotřebujete nějakou psychoterapii?
Díky, já už využil nabídek terapií a úspěšně jsem je zvládl. 
Jde o to, že já nemohu jí seznámit s přítelkyní, protože moje přítelkyně pochopitelně zná můj příběh a nebude chtít, aby se moje máma v takovém stavu scházela jednou s našimi dětmi. Já to také moc nechci, protože si nedovedu představit, jaký vztah by k nim měla.
1x
@petrd - Jak tedy teď po všech těch letech máme říct, ať žije svůj život?
Kde berete tu jistotu, že maminka něco měnit chce nebo že má na nějakou změnu sílu či odvahu?
Chce změnit, protože jinak by mi neříkala, že kdyby měla jiné děti (a teď řekne třeba konkrétně koho), že by měla lepší život.
Co už nevím, tak to je pravda, že jestli má vůbec sílu něco změnit. Ale chtěl bych jí dodat odvahu.
1x
Petře, nenapsal jste jak jste starý a zda se svou maminkou stále bydlíte a jste na ni odkázaný. I když tyhle základní informace nemám, myslím si, že je dobré nechat lidi být šťastnými nebo nešťastnými podle jejich představ. Nic nezměnítem jen si uděláte nepřítele. Osamostatnětě se, žijte si svůj život a mamku jezděte navštěvovat. Moje zkušenost je taková, že jsem s mamkou vedla řeči, jak se má ona, co dělá, vyslechla jsem její radosti a problémy, zeptala se na sousedy a kdo se vdal a kdo umřel. Ale do osobních hovorů, jak se mám já, co dělám a jak bych to měla udělat, už jsem se zvedala a utíkala. Mamce jsem neradila, ona věděla, že ráda pomůžu, vetšinou to měla napsané na lístku (umýt okna, vybrat cibuli, okopat předzahrádku atd) Tak jsem se vyhnula slzám se kterými jsem většinou odjížděla. Vaše mamka byla je a bude taková a vy ji nezměníte, akorát zahořkněte oba. I vy i ona. Žádné osobní hovory, žádná doporučení, žádná nevyžádana pomioc! Mějte svůj svět a svůj život. Do jejího života vám nic není.
1x
Petře, teď nám napište, jak vaše máma vám zasahuje do vašeho života, jak převychovává vaší přítelkyni atd. Vnoučata ještě nejsou na světě a vy už víte, že nesmí navštěvovat babičku. Uf, jste pěkný panipulátor.
Podle vašeho jednání by bylo vhodné, aby vás mamka převychovávala i s vaší přítelkyní, ne? Vždyť je to vaše matka (vaše slova). Nebo to právo zasahovat do cizího života máte jen vy?
1x
Neuděláte s tím nic. Většina lidí se nechce změnit, protože by je to stálo moc energie. Asi jste doufal, jak vám tady všichni empaticky poradí, ale tady to spíše funguje tak, že se do vás pustí.
0x
Zdravím. Píšete, že jste zatím nenašel odvahu představit mámě svojí přítelkyni. Možná byste to měl udělat. Přítelkyni jste připravil na to, že má Vaše máma určité problémy a povyrávěl jí o svém dětství atd. Možná když dáte mámě příležitost třeba jen krátce se setkávat a hovořit i s Vaší přítelkyní, bude se snažit s ní vycházet. Tak si postupně obě zvyknou, omrknou se, naučí se spolu i s vámi komunikovat a máma se třeba bude na vaše návštěvy těšit. Bude mít třeba motivaci zlepšít svůj přístup k životu, když uvidí, že na ní nezapomínáte, jste ochotni jezdit k ní na návštěvu atd..Pokud by to dobrotu nedělalo, můžete se držet stranou vždycky. Někdy je to složité vybudovat si dobré vztahy v rodině, pokud byly již před tím narušeny. Držím palce, ať k sobě s mámou zase najdete cestu a nekomplikuje vám to v budoucnu život tak jak předpokládáte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.