Dobrý den, poslouchám jednoho youtubera, má něco přes 30 let a říká v jednom videu, že si prošel drsnou šikanou na škole kvůli svému jménu(jmenuje se Žalud), kvůli brýlím. Kdysi jsem někde četl, že jsou děti šikanované za to, že mají větší nadváhu. Já jsem ročník 71, na základce jsem žádnou šikanu nezažil ani na mě, ani že by byl šikonavoný někdo z mých spolužáků. Netvořili jsme nějaký úžasný kolektiv, který se hrozně kamarádil, ale prostě žádná šikana ani náznak tam nebyl. To samé na učnáku. Napadá mě otázka, jestli jsem měl jen štěstí a nebo v té době se tyto věci neděly, že by se vysmívalo za to, že je někdo tlustý a nebo má brýle. Nějakou formu šikany jsem zažil na vojně, ale proti tomu co jsem slyšel co se dělo jinde a nebo na stejném místě kde jsem byl mým mazákům, tak to byl velmi slabý odvar. Byli tam i tací, kteří po mě nikdy nic nechtěli, bylo jich maličko, ale byli takový. Co mě zajímá, jestli jste se setkali vy se šikanou v dřívějších dobách na základních a středních školách, abych specifikoval dřív tak před rokem 1989.
2x
já jsem ročník 1974 a šikana na naší základce rozhodně byla. jenom jí tehdy nikdo neřešil a vlastně by nás ani nenapadlo ji šikanou nazývat. což ale při zpětném pohledu neznamená, že to šikana nebyla 
jenom z naší třídy bych si jako šikanované troufla označit jednoho chlapce (jo, byl to debil, ale to neznamená, že ostatní kluci po něm nešli jak slepice po flusu) a jednu dívku (mentálně zaostalá, vyčleněná, velmi snadný terč vtipů a "srandiček"). když tak nad tím přemýšlím, možná bych přihodila i další dívku, sociální případ. ta ale byla "držka" a nedala se, i když to ví, jak ona to tehdy prožívala.
0x
Jsem ze stejné generace jako Vy. V páté třídě ZŠ nám naše nová třídní učitelka vysvětlila, že z nejhorší třídy budeme brzy ta nejlepší. Jenže jedna spolužačka pořád zapomínala, buď učebnici nebo úkol, byla i dyslektik. Učitelka na zapomínání upozorňovala, a začala spolužačku shazovat poznámkami. Naznačila, že nás tím táhne dolů, protože je z nás nejhorší. Máme se prý o to postarat. Naznačila jako "vychovat si ji", aby se rychle zlepšila. Klukům se zdála i nečistá, protože měla černé fleky na rukou, byly od pampelišek, ale to neřešili. Tvrdili, že je nečistá, hnusná a že se jí štítí. Občas jí přiletěla facka, létaly mokré houby. Samý výsměch a jedovaté řeči. Hodinky na ruce byly rozkopnuté hned první den, co je měla. Asi dva kluci ji často honili domů. Pak ji ve škole zkopali tři najednou, ona při útoku ležela na zemi a brečela, prosila je. Kamarádila jsem s ní, ale byla jsem v děsném šoku, nemohla jsem se pohnout a pomoct jí. Za čas to udělali zase. Jeden z útočníků to dělat nechtěl, ale nevěděl, jak z toho vycouvat. Došlo mi, že ji nikdo nebrání možná ze strachu, nebo o něčem z toho, například o útoku, ani nevěděli. Řešení se nezdálo snadné, protože učitelka se spolužačce znovu vysmála před celou třídou, vlastně s tím souhlasila.
Vedle ve třídě se dělo totéž, terčem byl jeden kluk. I tam měla problém paní učitelka třídní, tolerovat toho horšího žáka, který dělá víc chyb.
Na učňáku zase holka vztekle vždycky nakopla svého i právě sedícího spolužáka a byla na to hrdá, asi jak ho "ovládá".
Dodnes ale věřím, že šikana vzniká z důvodů skrytých někde v hloubi psychiky. Já jsem se například potřebovala setkat s násilím, abych mohla odstranit svůj panický strach z násilí. Důvody, o kterých někdo mluví, nemusejí být pravým důvodem vzniku násilí. Těm, co se posmívají druhým, myslím, často nedochází, že by tím mohli ublížit. Časem se to pak může vystupňovat.
Moji tetu šikana jejího syna na vojně, úplně psychicky zničila, neuměla se s tím vyrovnat, brzy vážně onemocněla.
Díky za sdílení se. To je velmi smutné čtení co jste napsala. Tak jsem asi měl štěstí na kolektivy, za což jsem velmi rád. Ta základka byla na vesnici a nebo ve městě?
Jak jsem nás později sledovala, tak tahle moje spolužačka si později našla partnera agresora. A spolužák, který ji nejvíc trápil, se dodnes nechová hezky k druhým. Je vzteklý a jedovatý pořád. Moc nezmoudřel. Byla jsem zvědavá, jaký je.
0x
0x
Jsou typy, které agresora přitahují. Ušláplí, nejistí, co si neumí ze sebe udělat srandu a i narážky neumí odrazit s humorem. Takové si vybírá ten, co si na ponižování druhého zvyšuje své sebevědomí. Oba druhy se v kolektivu najdou. Pak také Ti něčím jiní, jako vzorná dívka jedničkářka, brýlatý tlouštík, ži zrzavá bledule. Jsou jiní, tak si na nich zase může někdo léčit své sebevědomí.
Já jsem taky byla jiná, protože jsem se přistěhovala pár týdnů po začátku škol.roku. Děti už se znaly a mne posadili vedle cikána do první lavice, protože jinde nebylo místo. A už jem měla cejch. Byla jsem neznámá, v novém prostředí dezorientovaný prvňáček. Cestou ze školy jsem tři kilometry běžela, protože mi kluci nadávali. Kdo mne doběhl, tak mne nakopl. Máti byla doma s mladšími sourozenci, auto nebylo, chodilo se pěšky, i prvňáčci sami. Máti mi řekla, že se musím bránit, postavit se jim. Tak jsem vždycky zastavila, roztočila sáček s přezůvkama, abych si je držela od těla..A stará paní učitelka Maudrová mne měla za potížistku a tak mi dala v pololetí velkou 3 na vysvědčení, což byl další cejch. Trojku jen já a ten špinavej cikán vedle mne, kvůli kterému jsem se nemohla soustředit na výuku. Absolutní obrat nastal ve druhé třídě, kdy přišla nová výborná a férová tř.uč. Kazdová. A bylo po šikaně.
V tomhle to bylo po 50.-80.léta pro učitele jednodušší. O žákovi se vedly pravidelné záznamy, z jakého je prostředí, zda má sourozence a kolik, co dělají rodiče, čemu se věnuje ve volném čase, kroužky, sporty, záliby, zda jsou rodiče rozvedeni...
Po sametu 1989 se tyhle záznamy zrušily, že co je komu do toho.. A učitel to měl horší. Učil a nevěděl koho. Dělala jsem si jako třídní sociogramy, abych vyhmátla ty hvězdy třídy, potencionální kápa a tahala děcka co nejvíc na výlety /i o víkendech pro zájemce/, jen abych tu strukturu kolektivu poznala. A mohu říct, že se to vyplatilo. Ve své třídě ani pak na středních školách jsem šikanu neměla. Kolikrát jsem vzala na výlet s noclehem největšího grázla navzdory varování ostatních učitelů. S takovým jsem proseděla noc u ohně a pochopila, proč ten kluk je takovej, jakej je. A vždycky tam bylo něco, za co se dal pochválit, někdy až obdivovat. A kolikrát jsem zírala, v jakých podmínkách kdo /a i s kým/ žije. Jde o to získat tu hvězdu, tady spíš kápo, na svou stranu a tím i pro dobrou věc.
Dodám, že dnes jsou předmětem šikany tzv. socky. To jsou ti, co nemají značkové hadry, snowboard a nový mobil.
0x
Jsem ročník 1953. Přebírám si v hlavě školní léta, ale na vyloženou šikanu si nevzpomínám. Snad jeden případ si vybavuji. Brýlatý, rezavý a obtloustlý spolužák, propadlík. S nezvyklým křestním jménem. Nikdo ho ale vyloženě netrápil, nepošťuchoval, nebral mu věci. Jen se s ním jaksi nikdo moc nebavil. Jak se mu mezi spolužáky vedlo v předchozích letech, netuším. Iniciativně se do kolektivu nezapojoval. Smutno mu asi bylo, fo je fakt.
Měla jsem i docela zlého spolužáka. Toho také nikdo netrápil, on trápil a bil nás. Doma mi maminka vysvětlila, že za to chování až tak nemůže, že jeho tatínek je také zlý, velmi často opilý a doma bije maminku i děti. Takže to s tímto chlapečkem poroste. A opravdu to rostlo až do dospělosti.
Vzpomínám i na jiného spolužáka. Od školky až k maturitě patřil k neoplácanějším. Tedy k nejtlustším 
. Ale také k nejchytřejším. Nebyl to šprt. Byl velmi kamárádský a zábavný. Jeho tloušťka byla vidět, ale nevzpomínám si, že by mu ji někdy někdo nějak připomínal. Jen tělocvikáři. Ale nesl to s úsměvem.
Šikanu nezažily moje děti a vyhýbá se i vnoučatům. Snad to tak zůstane.
0x
Dítě je polotovar. Žádné ušlechtilé chování nemá vrozeno. Je to poloviční zviřátko. Od toho, aby z něj byl hodnotný člověk jsou dospělí - rodiče, učitelé, literární či filmové vzory ..
Dnes rodiče objektivně nemají moc času, učitelé vychovávat v podstatě nesmějí a dnešní literární či filmové vzory?
0x
Šikana vždycky byla. Já jsem byla rváč, na mě si nikdo nic nedovolil. A když přišel brácha, že ho někdo zbil, dostal takovou nakládačku, že příště bráchu obcházel. Já jsem nikdy neměla potřebu někomu dokazovat jak jsem silná, ale když byla nepravost, bylo zle. Rodiče ani kantoři nikdy nic neřešili. Po hubě jsme si dali bez nich.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.