Bojím se zeptat

Tak se jí neptej, proč bys na to měla upozorňovat? Ona to jistě ví. I že to víš ty. A nejspíš jí to vadí.

Jestli je to dobrá kamarádka, tak jí vaše otázka vadit nebude. Třeba čeká s kým by si o tom mohla popovídat a rozebrat co s ním.

Dobrý den. Zřejmě o tomto nechce mluvit s nikým. Tak buďte taktní a neptejte se jí na něco do čeho Vám vlasně nic není a co by jí mohlo od vás zamrzet. Vyberte si ke konverzaci jiné téma, ne tak osobní..

Já bych se zeptala. Samozřejmě nějak taktně. Já měla před pár lety kolegyni a dá se říct i kamarádku, která neměla přední zuby. A přitom to byla moc hezká ženská. Takže jsem se ji prostě jednou zeptala co se stalo. Napřed ji to bylo blbý, ale když viděla, že se ji naopak snažím pomoci, tak už to bylo ok. Naopak si myslím, že ji to pomohlo.

Určitě to ví a možná chodí k očnímu. Někdy se čeká na řešení do určitého věku.

Nebo začni opatrně, když příjde řeč na brýle a špatné vidění, že sestřenici začalo ujíždět oko po nějaké nemoci a že zvažuje operaci nebo brýle.Třeba se rozpovídá. Oční bulvu drží několik párů okohybných svalíčků. Někdy se může některý oslabit a už je to.

Někomu chybí článek/celý prst/dlaň/loket/paže. Jiný trpí kožními problémy typu lupenka, růžovka, rozsáhlými pigmentovými svrny. Někdo motorikou, nehybností dolních končetin vlivem obrny a jiných nemocí. Vlivem nehod a poškozením mozku rozdvojeným viděním, kdy na každém oku vidí jinak posunutý obraz, díky čemu nevidí prostorově... někdo o jedno oko prišel, má implantát. Někdo trpí ALS. Postižení je spousta. některá méně, jiná více omezující. Mnohdy jak samotné postižení jsou horší nepříjemné pohledy ostatních, které ne vždy jsou soucitné, ale mnohdy odstuzující vyvolávající pohoršení, škodolibosti.

Při jednom seznamování mi kamarádka představovala svoji kamarádku, která na jedno oko šilhala. Při navázání očního kontaktu jsem si toho nepatrně povšiml. Ze zvědavosti jsem se pak kamarádky v soukromí ptal na okolnosti, zda ji to neomezuje, přičemž kamarádka byla překvapena tím, že šilhá. Za ty roky si toho nevšimla. Jinými slovy i s tím druhem postižení lze žít plnohodný život...

Pokud není tvým motivem se "živit na cizím neštěstí", kamarádka to při soukromé diskuzi pozná a neurazí se. Pokud se bude chtít na toto téma bavit, uvítá tě jako účasníka diskuze k tématu, o kterým nemá možnost obvykle hovořit. Pokud téma přejde, lze usuzovat, že bude lepší to nechat být...

Já si myslím, že ona to moc dobře ví a chce to tak. Kdyby to nechtěla, bude to sama řešit. Najde si způsob a pomoc. A nezlob se na mě, ber ji takovou, jaká je a "nevybírej chutě".