Jsem dost nerozhodný člověk ve všech oblastech, tak i toto rozhodnutí je pro mě velice těžké. Má to svá pro a proti. Kdysi jsem slyšel, že si má sednout člověk k papíru a napsat pro a proti a zhodnotit to, ale to nějak nedokážu, právě to zhodnocení. Mě přijde, že tam zasahují dvě věci. Jednak pocit z toho, co jsme za téměř 20 let spolu prožili a dále jde o děti, které jsou nezletilé, je těžké je ranit. Ovšem stejně je těžké zůstat ve vztahu, který nemá podle mě už žádnou perspektivu a který mě vnitřně ubíjí. A tak se to ve mně vnitřně bije. Na jednu stranu nechci sám trpět, na druhou stranu nechci udělat nějaký strašný kopanec. A to se tak ve mně furt mele a je to všechno děsně frustrující a ubíjející. Zkoušel jsem si o tom se svou ženou promluvit, ale dostalo se mi jen výčitek, žádný konstruktivní dialog to pro mě nebyl. Jak na to tedy jít, jakou zvolit cestu ke správnému rozhodnutí, kterého bych časem nelitoval. Možná někdo navrhne manželskou poradnu, ale tu manželka odmítá. Možná by mohla padnout otázka, jestli ji mám ještě rád a já si sám sobě tu otázku položil a přijde mi, že za současné situace ne. Bud ve mě láska zemřela a nebo jen hluboce spí, to nevím.
4x
Já jsem za všechny ty roky a vztahy zjistila, že když už je jakákoliv pochybnost zda s partnerem zůstat, tak to jde vždycky k ledu. A když se otočím zpět, tak si říkám, že mne mrzí, že jsem ze vztahu neodešla dřív.
Jsme individuality, každýmu vyhovuje něco jinýho, ale než by s někým s kým to neklape jen kvůli dětem...Nevím jak starý děti máte zda už by situaci dokázaly pochopit, taky nepíšete zda máte kam jít bydlet.
Toto si opravdu musíte vyřešit jen vy sám. Možná to ve vás ještě nedozrálo, abyste učinil zásadní krok.
Každopádně vám držím palce, aby vaše rozhodnutí, ať už bude jakýkoliv, bylo takový, abyste byl vnitřně spokojenej.
3x
Do té manželské poradny běžte sám! Nemusíte to doma říkat. Pomoc hledáte Vy, paní o ni nestojí. Možná to bude na několik sezení, než se dohodnete s terapeutem, zda si má pozvat i ji. Tu si zve zpravidla bez Vás. Pak udělá závěry, návrh postupu, což Vám sdělí. Oba si zve zpravidla až na konci. to vše můžete ovlivnit a říci, co si nepřejete. Podstatné je dobrý terapeut. Ideálně podle referencí. Příbuzný jezdil do jiného města, jelikož se bál, že doma je dost známý. Paní nemá řešení? Většinou ženy jsou iniciátorky rozvodu. Z jakého jste kraje? Že jednoho dobrého terapeuta znám...
Pomohlo akorát v definitivním rozhodnutí a s pomocí s dalšími kroky. Po návštěvě manželky, která se vůči terapeutovi tvrdě vymezila a chovala nevhodně, se pán dozvěděl, že už není šance, že paní nemá zájem, jelikož má docela dlouho vztah jinde! Jen čekala, že manžel to za ni rozsekne a podá žádost sám. Nakonec o rozvod požádala ona, když manžel se po takových zjištěních přesunul mimo společnou domácnost. Tohle bylo dávno a v Ostravě.
Ten, co doporučuji, je PhDr S. Morávek ze Šumperka. Objednání bude nadlouho, je o něj zájem.
Pak ještě existují tzv. mediátoři. Mají i svou asociaci. Jde o absolutně nestranné terapeuty, co dvojici vedou v komunikaci v krizích. Jak staré děti máte? Na klucích se prý nejhůř podepíše rozvod mezi 9. a 14. rokem.Jakože pak by měli mít sami ve svých vztazích potíže.
Já bych se, být Vámi, teď zaměřila co nejvíc na děti. Společné aktivity, koníčky a zážitky s nimi. S ženou jednat jen věcně, slušně, zdravit, děkovat.Prostě, aby domácnost fungovala. Spát jinde a přemýšlet, jestli k té krizi nějak nepřispívám některými svými vlastnostmi nebo postoji. Paní bude zřejmě na hranici přechodu a ty hormonální změny dovedou psychikou na pár let hodně zacloumat. U některých je to až na psychiatra.
Děkuji vám. Mám děti od 7 do 16 let. Píšete, že se zaměřit na děti a zbytek nechat být, upřímně mám pocit, že takhle bych nedokázal žít. Ještě tomu dám čas, třeba to uzraje na jednu a nebo druhou stranu, spíš to tipuju na odchod, ale uvidíme. Jasně, jsou lidé, kteří to dokáží se obětovat pro děti, žel já nemám vnitřní sílu.
2x
Já jen podle osobní zkušenosti. Dva rozvody. Pokaždé to pak bylo lepší. Dvakrát šly děti se mnu. Nebyla to sranda, ale zvládli jsme to. A pokaždé jsem si řekl. Dobře jsi udělal. Ale netvrdím, že to máte udělat taky. Akorát život je krátký a prožít ho vedle někoho, kdo za to nestojí, to je fakt škoda. Představte si ten nový vztah. Budete se radovat ze života, smát, milovat, slunce bude svítit...
Ringo.
Ze zajimavosti. Sel si do dalsiho? Tretiho?
Pokud ano, cim to je? Zamilovanost a trvala naivita, ze tentokrat uz to bude lepsi? Nebo pragmaticnost, abys nebyl sam? Nebo...?
Pac mi z toho plyne, ze pokud si se dvakrat rozvedl z duvodu, ze to casem stalo za prd, kdyz to tak reknu, proc si do toho sel znova a mozna opet znova?
Odpovidat samozrejme nemusis. Jen me to tak napadlo.
1x
Dva papirky, na jednom jit, na druhem zustat.
Jeden si vylosuj.
Hned poznas, jestli je to ten pravy.
-
A nebo zustan, porid si rybarsky prut, chod na ryby a starosti s manzelstvim hod za hlavu.
1x
Aha, hádanka pro nás, jestli odhadneme, o co se ti vlastně jedná. 
Já bych řekl, že je-li to aspoň trochu možné, rozchod ne. Kvůli dětem. Tak spolu třeba žijte jen proto a jen tak, abyste se starali o své děti. Jako byste je dostali do společné péče s tím, že bydlíte u nich. Žijte s dětmi, s partnerem/partnerkou se stačí jen vždy správně dohodnout (dohoda v zájmu dětí a jejich domova).
Děkuji za odpověď. Jaká hádanka? Asi jsem natvrdlý. Jistě, je to cesta, jsi neštastný ve vztahu, to je v pohodě, obětuj se pro děti a zůstaň. Je to samozřejmě alternativa. Každý jsme jiný vy a já a já nevím co přesně by jste chtěl abych v dotazu vyjádřil a vy možná nechápete mě, co jsem tam vyjádřil a jaká je podstata dotazu. Jako něco takového, chceš vyměnit žárovku v autě, tak napřed musíš otevřít kapotu, odmontovat krytku... Prostě nějaký návod zjednodušeně řečeno. Jak postupovat při rozhodování, nějaký návod, nasměrování.
1x
Dobrý den. Je to těžké rozhodnutí právě s ohledem na děti. Ale pokud by měly žít v dusné atmosféře a cítit, že se rodiče nemají rádi, je lepší se rozvést. A děti na to co nejcitlivěji připravit s tím ujištěním , že nepřjdou ani o jednoho rodiče. Jen rodiče již nebudou žít spolu. Je spousta lidí kteří v manželství zůstávají jen k vůli dětem, ale děti to cítí a jsou svědky nepříjemných situací a pak jsou nespokojení všichni. Zkuste se s manželkou na všem dohodnout, abyste neprotahovali děti hádkami atd. Ať se rozhodnete jakkoliv, zda to bylo správné rozhodnutí poznáte až časem.
doplněno 24.06.21 14:32:
Popřemýšlejte, čeho chcete rozvodem dosáhnout. Jaké máte plány do budoucna? Bude schopen svým dětem vytvořit takové zázemí, abyste se mohl dál o ně bez problémů starat ( např.střídavá péče, styk s dětmi atd.)? Chcete zůstat sám, nebo si chcete najít jinou partnerku? Minulých vztahů nelitujte, každý přinese něco dobrého i toho špatného ( z toho by se měl člověk poučit). Proč jste přestal svoji ženu milovat? Ona s Vámi dál chce být? Těch otázek na které byste si měl umět odpovědět je mnoho...
Děkuji vám. To je na tom to děsivé pro mě, že to člověk může zjistit až časem, jestli to bylo dobré rozhodnutí, navíc mám po čase si věci idealizovat. Měl jsem to s jedním dřívějším vztahem, který dávno skončil a po čase jsem získával pocit, že to byla chyba, že skončil, byť ona se rozešla se mnou. Potom jsem si ale řekl, vždyť ten vztah nebyl nějak dobrej, tak proč najednou pocit, jako kdyby byl super.
Jestli budu moci dětem vytvořit zázemí? To ani náhodou, toho bych nebyl schopen. Chci už zůstat sám, i když na druhou stranu mám i ze samoty obavy. Prostě to nějak vyšumělo z její strany, tak to vnímám já.Proč, to nevím. Jestli chce se mnou manželka být? Řekl bych, že jí to je jedno, říkala že mě nedrží., že když chci jít, tak at jdu.
0x
20let jste byl ženatý, asi máte přes 40 let. Máte děti, tj. máte určitou odpovědnost. Vychovávat dítě jako rozvedený rodič je velmi těžké a jelikož rozvedených jsem za svůj krátký život potkal hodně, můžu prohlásit, že není nic horšího pro výchovu dítěte než rozvedené manželství.
Zeptám se možná blbě, ale - Co čekáte od svého života dál? Když se rozvedete, bude to mít v nějaké oblasti svého života natolik pozitivní vliv, že to převálcuje všechna negativa?
I v rodině jsme měli jeden rozvod a ten neměl pozitivní budoucnost. Další problémy v bližší rodině se řešily právě v poradnách nebo církvi - kdo to řešit chtěl, byť snaha byla z jedné strany, ten těžkou dobu přečkal a další roky už našel zase ta pozitiva, proč mít partnera. Ve dvou se to prostě lépe táhne.
Držím vám palce a věřím, že když se budete snažit, najdete ten správný důvod - správné rozhodnutí.
doplněno 25.06.21 08:57:
Bude to znít blbě - ale v situaci na jižní Moravě, zvláště v těch sedmi vesnicích, tam by takové malicherné hlouposti neřešili. Jsou důležitější věci, než zamilovanost k manželce po 20ti letech a je sobecké se vzdát odpovědnosti za výchovu dětí a pomoc manželce.
Samozřejmě je to pohodlné a slaboch si řekne, že peníze na alimenty vydělá a bude mít vyřešeno...
Jak jsem psal - nejsem rozvedený, nemám tu zkušenost, ale vidím kolem sebe tolik rozvedených, kteří právě takto reagují - až je to člověku k pláči.
Co čekám dál od života? Zajímavá otázka a upřímně na ni neznám odpověď. Snad nebýt vedle člověka se kterým jsme se totálně odcizili. Kterého vídám jen krátce, protože se tak nějak míjíme. Píšete, že jste rozvedený a že je to potom těžký s výchovou. Kdyby jste to mohl vrátit zpátky, rozhodl by jste se jinak? Zůstal by jste?
Nepíšu, že jsem rozvedený - a neplánuji to.
Zkušenost s rozvodem jako takovým měl jen můj strýc. A já třeba aktuálně debatuju právě na toto téma se sousedem, který se rozvádět chce. Resp. nevidí smysl v tom "být spolu" stejně jako vy. Pokud ten člověk, vedle kterého žijete, bude něco jako spolubydlící z Ukrajiny, vadí vám jeho přítomnost natolik, abyste se odstěhoval?
Nebo ji prostě "strpíte", v práci jste víc než 8 hodin, spíte 8 hodin a ten zbytek se prostě jen podělíte o výchovu dětí a péči o domácnost... - není to lepší řešení?
Strašně záleží u obou rodičů na schopnosti komunikovat, na snaze dohodnout se. Mám na mysli řešení kontaktu s dětmi. Pokud jsou u obou dvou děti prioritou, pak to bývá dobré znamení. Pak s nimi můžete být hodně nad rámec toho, co stanoví soud, to jest každý druhý víkend a prázdniny napůl. Během týdne se pak s nimi budete stýkat tak, že se třeba zúčastníte na trénincích, nebo je budete vyzvedávat některé odpoledne z nějakých kroužků... Jsou ovšem časté situace, kdy se žena muži přes děti mstí, trestá ho, vydírá ho, děti odmítá poskytovat s výmluvami, že jsou nemocné nebo se s nimi odstěhuje velmi daleko. Jakmile jeden z vás podá žádost o rozvod, děti si úředně přebírá OSPOD /sociálka/. A ta konkrétní soc.pracovnice jedná u soudu v zájmu dětí. Aby měly podmínky k rozvoji, spokojenosti a zažívali vliv obou rodičů. Syn třeba má už děti středoškoláky. I když mu to bylo hodně líto, musel se smířit s postupným omezením kontaktů. Prostě to už nejde, děti mají svá soustředění, utkání, akce, kurzy...Jejich zájem o to pobývat s rodičem s věkem klesá, co je logické. Ale zase jsou přístupné vysvětlením, proč to tak tenkrát bylo...Polovina všech dětí je z rozvedených rodin, polovina ženáčů končí rozvodem. To vám píšu, abyste věděl, že v takové situaci nejste sám. Ano, v druhém manželství je mu líp. Prvním byl poučen. Moudřejší výběr.
@jmlc Tak to se omlouvám, úplně blbě jsem to přečetl. Položil jste mi otázku, jestli těch osm hodin života s odcizeným člověkem s tím, že bychom si rozdělili péči o děti není lepší, než odejít a upřímně mi to osobně nepřijde lepší. Ale díky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.