Jak často by si měli prarodiče hrát s dítětem?

Náš čtyřletý vnuk chodí k nám - k babičce a dědovi - velice rád. Poskytneme mu to, co doma nemá. Hrajeme si na schovku; kdepak rodiče, to by bylo pod jejich úroveň. Naučil jsem ho spoustu písniček, on má dětskou kytaru, já velkou. A to slyším často - dědo budeme spolu kytarovat. Jak uvidí, že mám v ruce šroubovák nebo kleště, hned je u mě a chce pomáhat. Má také svůj slovník - bude svěrákovat, pilníkovat, vrtákovat, bublifukovat. Babičce pomáhá v kuchyni. Kdepak jeho rodiče - hrej si, tu máš tablet.

Hra je pro dítě nesmírně důležitá. Hra, jako taková. Stejná činnost s kýmkoliv z rodiny dává ditěti jistotu, že je milované, že se nemusí dožadovat pozornosti dospělých. Ve hře se učí jednání s lidmi, řešit konflikty, rozvíjet všechny smysly, ovládat emoce. Bez hry a bez projevů pozornosti a lásky rodičů a prarodičů z dítěte vyroste sociopat.

Nemusíš vychovávat, musíš jít příkladem. Mnohdy slyším, že si dítě neumí hrát. S hračkami pouze manipuluje, panenku nosí za nožku, hračky ničí atd. Ale to je jen důsledek toho, že ho rodiče nenaučili. Ve školce, v kolektivu dětí, dělá to, co ostatní. Ale jak to má vědět, umět doma? Na to jsou rodiče, ale ti mají málo času a prarodiče jsou ideální. Mají dost času a trpělivosti, nebojí se toho, že se zesměšní.Hry a láskyplných projevů není nikdy dost.

ad a) hrát si s prarodiči by si měly co nejčastěji, protože rodiče to leckdy neumí. Prarodiče sami se stávají dětmi a jsou schopni předat docela jiné hodnoty.

ad b) Hraní si a výchova je samozřejmě prioritní úlohou rodičů, ale prarodiče by se také měli podílet. I tak někdy dítě klade takové otázky, že by z nich byl na větvi s sám Doctor Who.

Nejsem jen prarodič,ale prapra rodič.Pro nás není potřeba si s dětmi hrát,ale tvořit u dítěte postoje k životním otázkám.Dítě ,i když se to nezdá,velmi ochotně přijímá názory i prarodičů,což se možná někdy nelíbí rodičům.

JABRAKA

Podle chuti, nálady a možností. Také podle sil a zdravotního stavu prarodičů. Pokud oni budou chtít.

Já bych meze nekladla, protože všechno, co starší generace předá nejmladší, se bohatě zúročí, vzniknou úzké citové vazby, které mohou přetrvávat do daleké budoucnosti, děťátko to obohatí a starší generace má opět pro co žít. Uřčitě nevyměřovat časem.

Obohacení pro obě strany, a rodičům se přece také uleví, budou mít více času pro sebe.

To je zase otázka. Připadá mě, že bys prarodiče nejraději z výchovy vyštípal.

Ale osobně v tom nevidím žádný problém. Kdykoliv. Ono často se stane, že je potřeba pohlídat a babičky jsou nedostupný.

Pokud jsou prarodiče na tom zdravotně tak, že jsou schopni a s vnoučaty si hrát chtějí, klidně mohou. Proč ne? Prarodiče je naučí plno různých dovedností. Děda třeba naučí vyřezat loďku z kůry a pak jdou s vnukem k rybníku ji pouštět. Babička umí ušít či uháčkovat nový model na panenku.

U nás na vsi nebyla školka, otvírali ji slavnostně až přesně v ten den, kdy já jsem hrdě kráčela s červenou aktovkou na zádech do 1. třídy. Do té doby mě vychovávala babička, rodiče chodili do práce. Zpívala mi žertovné písně, které matka nesměla slyšet, zato já je zbožňovala /např.: Pan domácí pro legraci posadil kohouta na slepici.../ A jiné. Pletla mi krásné věnečky z pampelišek. Měla jsem ji ráda. Vzpomínám, jak mě učila zavazovat si boty. Smyčky mi nešly, ne a ne...

Proto si myslím, že dosud schopní prarodiče dovedou rodiče vhodně doplnit. Jsou v důchodu, mají na vnoučata čas a mohou je naučit něco, co už rodiče třeba zapomněli.

I já jsem ta "hodná babička", která s vnukem vymetla kdejakou železniční výtopnu, točnu, dílnu...protože on to chtěl. Bavilo mě to nakonec taky, vlaky mám ráda odmala. A společně dodnes milujeme nádherné parní Mikádo. Jaga.

b/ Prarodiče umí úžasně obohatit dětský svět svého vnoučete. Záleží jenom na vás, jestli to svému dítěti i svým rodičům umožníte.

a/ Nezlobte se, ale dotaz za "a" mi přijde jako dotaz od robota.

a/ Jak často by asi řekl psycholog, ale myslím si, že na to není žádný mustr. Každé dítě je jiné.

b/ Je rozdíl, jestli si hrají rodiče, nebo prarodiče. Každá generace jsme jiná, takže asi oboje.