Musim chodit domu v 6

Dobrý den. Důležitý je pro Tebe názor rodičů. Oni ví, proč to mají takto nastaveno. Zkus je přesvědčit o tom, že Ti mohou věřit, že je na Tebe spolehnutí a nemusí se o Tebe obávat. Budou prázdniny, tak se s nimi zkus domluvit, aby Ti dovolili být doma do půl osmé. Můžeš jim nabídnout, že jim v určitou dobu vždycky zavoláš, aby věděli, že jsi v pořádku. Pokud to budeš dodržovat, tak potom už to třeba rodiče nebudou vyžadovat. To, že takto ponocuješ rodičům nevadí?

Ahoj,

nebo zkus nabídnout ze začátku aspoň jeden prodloužený den. Třeba sobotu a pak pomalu, opatrně zkusit i jiné dny atd.

Mladý organismus potřebuje kromě jiného dostatek spánku. Když ponocuješ ještě o půl jedenácté večer u počítače, jak asi bude zítra vypadat Tvoje účast na vyučování? Prostě všeho s mírou.

Před pár dny jsme ve zprávách viděli příspěvek, kdy se uvažuje o posunutí začátku vyučování. Během covidu žáčci zlenivěli. 8 hodin ráno je prý vražedně brzy. Chtělo by to chodit do školy později. Protože žáci jsou nevyspalí. Manžel se rozzlobil: Kdyby ti školáci chodili spát včas, jak mají, byli by vyspalí až dost a 8 hodin ráno by se jim nezdálo brzy. Škola vždycky začínala v 7,45 až 8 hodin.

Nevím, jaká jsi, jak se chováš a jaké je na Tebe spolehnutí. Zkus poprosit rodiče, aby Ti prodloužili "vycházky" alespoň v pátek a sobotu, kdy bude následovat volný den. A když se na nějakém prodloužení dohodnete, měla bys ho dodržet. Aby Ti rodiče pak věřili.

Píšeš, že se Ti kamarádi smějí, když musíš být včas doma. Je to podle mě hloupost. Odsuzovat mohou třeba hrubé chování, vulgární vyjadřování, nebo to, že se někdo nechce učit, je lajdák. Nikdy jsem nesoudila nikoho podle staršího oblečení, nebo proto, že musí být v určitou dobu doma. Vždycky podle toho, jaký je, jak se chová, co má v hlavě. Myslím si, že Tvoji kamarádi jsou dost povrchní.

A rodiče pokrytci. Musíš být včas doma, ale že prosedíš noc na počítači, to už jim jaksi nevadí? Jaga.

Už okolo 20.00 se venku místně pohybuje dost takovývých pochybných vagabundů. proto mají asi rodiče o tebe strach, berou tě ještě jako dítě a vlastně dítě ještě jsi. Jsou opatrnější. A kamarádi, jestli jsou fakt kamarádi, by měli mít pochopení, nemůžeš přece za to, že rodiče to tak chtějí. Tak smát by se ti neměli, spíše stát při tobě a říct ti třeba: neboj zítra se zase uvidíme. No ale známe to, tento věk spíše nahrává tomu, že se spíše ten druhý musí nějak ponížit. No, doufej, že rodiče ti tak za rok povolí zase více.