Milujeme se a stejně spolu nevydržíme

Zdravím Vás.Předem chci říct, že bych byla velmi vděčná za Váš názor.Asi se většinou setkáváte s opačnými příběhy než vám chci napsat já,nic méně jsem velmi zvědavá jak se na něj budete tvářit.Ochotně přijmu jakýkoliv názor,radu i kritiku, jelikož vím,že si za mnoho věcí mohu samaA taky se předem omlouvám za to,že můj příspěvek asi nebude krátký...neumím to popsat stroze...můj příběh,je jako námět na román.
Je mi pouhých 20 let.Před 10 měsíci jsem úplnou náhodou poznala jednoho muže (32 let).Ani nevím proč,ale okamžitě přeskočila jiskra.Vyspali jsme se spolu.Bohužel on měl doma přítelkyni se kterou byl asi 2 a půl roku-což není vůbec dlouhá doba,ale bohužel měl dítě na cestě...Ano,už když začal náš poměr měl doma těhotnou přítelkyni.Je to ohavnost nejvyšší kalibru, kterou si dodnes sama sobě vyčítám.Potkali jsme se na festivalu,kde jsem tedy od prvního dne byli nějak spolu,trvalo to 5 dní.A oba jsme se domluvili že tam to začalo a tam to skončí.Že po návratu kontakt ukončíme,protože to tak je správné.Ale bohužel...nezvládli jsme to.Tedy,on se ozval první,já bych ho neotravovala.Ozval se a stýkali jsme se dál.Vídali jsme se aspoň 2x-3x týdně,samozřejmě tajně.Až jsme se do sebe zamilovali a on se rozhodl že to své přítelkyni řekne.Jenomže jelikož já jsem mladá,studuji VŠ,nepracuji,nemám příjem,byl problém s bydlením.On ji nechtěl vyhodit což jsem byla osobně ráda a schvalovala mu to,jenže vztah nebyl jednoduchý, když jsem věděla,že s ní spí v jedné posteli.Jak to u nich vypadalo se nikdy nedozvím.Vztah byl takový všelijaký,několikrát jsme to chtěli ukončit ale nezvládli jsme to.Až jednoho dne mi oznámil že od ní odchází a stěhuje se prozatím na garsonku,než si ona najde bydlení.(Aby jste to dobře pochopila.Můj "přítel" bydlel v rodinném domku.Domek patří firmě ve které on pracuje.Dole sídlí firma,kanceláře,sklady, a nahoře bydlel on se svou přítelkyní.Garsonka,do které on posléze odešel patřila jí.V prvotním afektu chtěla do garsonky odejít ona,což on ale nechtěl,kvůli dítěte atd atd.)Odstěhoval se tedy na garsonku a chtěl ať jdu pochopitelně s ním.Stejně to bohužel moc nefungovalo,neboť chodil pochopitelně denně do práce a já se samozřejmě bála,že je stále u ní.To se samozřejmě už nikdy nedozvím jak to opravdu bylo.Ale asi si umíte představit můj strach a mé občasné žárlivé scény když někdy přijel později domů Následovala aférka,kdy mi řekl že se MUSÍ vrátit zpátky k ní,neboť ji musí udělat druhé dítě(prosila ho o to, tvrdila že s ní nemusí být,jen ať ji udělá druhé dítě,protože ji údajně doktor řekl,že pokud bude chtít druhé musí hned,jinak by mohlo být pozdě)načež jsem byla opravdu šoku,naštvaná,hysterická,nezvládla jsem tu informaci kterou mi sdělil.A rozešli jsme se.Ale po nějakém čase si to prý rozmyslel že jí ho dělat nechce a chce být semnu.Já jsem mu uvěřila a nadále s ním "žila"v garsonce.Co se týče prvního dítěte tak si myslím že nebyl problém.Ano,byl problém když jsem věděla že je zrovna u ní aby mohl být s malou,ale proti tomu jsem nemohla říct ani slovo.To bych si nedovolila.Malou jsme si brávali na víkendy "domů"a já ho podporovala v tom,že se chce nadále hodně věnovat dítěti.Ale co se nestalo...najednou mi oznámil že už semnou nemůže být,že mě moc miluje,že by chtěl začít od začátku,být mi dobrým přítelem kterým nikdy nebyl,starat se o mě atd..ale že už nemůže.Že to nejde vrátit zpět...okamžitě mi došlo o co jde...ona opravdu podruhé otěhotněla...Ale co se opět nestalo.Nezvládal být s ní na baráku.Denně mi psal,že ji nemiluje,že nemůže být s někým koho nemiluje jen kvůli dítěte, že to fungovat prostě nemůže.Začal hrát takové to divadélko, až šlo o psychické vydírání.Jakože sebevraždy atd atd...jistě mě chápete.Já jsem opět podlehla.Uvěřila jsem mu, že když si chtěl ublížit tak si uvědomil co opravdu chce a tak podobně.Pořád jsem říkala že už to nemá cenu,že je to jen prodlužování trápení nás všech.Že se stejně narodí druhé dítě a bude to úplně to samé.Bude pořád pryč a já budu pořád jen čekat až se vrátí.Ale prostě jsem ho vzala zpátky.Nedokázala jsem říct ne.Asi 14 dní po tom byl opravdu jak vyměněný,pozorný,hodný,chodil brzo domů atd.Pak se ale opět párkrát zdržel _ prý kvůli práce, ale to já bohužel nikdy nemůžu vědět co je pravdaLPodezřívala jsem ho,možná neprávem,možná právem.Ale těžko se věří muži který vás už jednou podvedl a navíc z toho vzniklo dítě.Abych se nějak dostala k závěru trošku to zkrátím.Nedávnomi oznámil,že se asi bude muset vystěhovat s garsonky a nemá kam jít.Tudíž že se musí vrátit na barák a bude spát asi dole v práci.Jsem z toho uplně vedle,rozešli jsme se i když se oba dva milujeme (teda údajně,nevím co je pravda)Jako důvod rozchodu prostě řekl akorát to že nemá kam jít,a že nám to klapat stejně nebude,pokud bude muset spát na baráku(at dole nebo nahoře).Ukončil to slovy že mě natolik miluje že se nemůže dívat na to jak se trápím.Co to jsou za kecy? Mohl najít bydlení jiné,nebo se nějak aspon pokusit domluvit.Ne,vzdalto hned bez boje.Sesypal se z celé te své situace.Z jiných zdrojů jsem se dozvěděla,že ta jeho přítelkyně už ho nechce zpátky,nenávidí ho,čemuž se vůbec nedivím.Doslechla jsem se,že ho prý chce údajně zničit.Proto ho donutila odejít z garsonky,tím ho vlastně odloučila ode mě,ona už možná taky teda nemá zájem.Vzala mu mě,vzala mu sebe a vzala mu i bydlení.Nevím co je pravda.Všechno to může být jen hra.Třeba si ho jen pomocí toho že on musí pryč z garsonky přitáhla provázkem zpátky k sobě a budou už spolu napořád.Nebo ho jen obrala o bydlení tam a o vztah semnou,tím ho psychicky zničila.Je možné,že se ona sebere a za měsíc si třeba najde bydlení jinde.Samozřejmě je taky možné,že teď ho nenávidí a nechce s ním být,ale až se narodí druhé dítě tak ho bude potřebovat a vše bude opět jak by mělo být.Nic méně mi říkal že s ní nedokáže být.Něco se mezi nimi stalo (já) a už to nebude nikdy ono.To samé jednou řekl i mě, když mě podvedl právě s ní.Že už mu nikdy nebudu věřit atd. To je tak nějak ve zkratce můj příběh. Pokaždé když byl nějaký problém a jeden z nás to chtěl ukončit, nikdy jsme to nevydrželi...vždy jsme byli stále v kontaktu a nezvládali to.I dnes mi opět přišel meil.."Nechápu to,já miluju tebe, ty miluješ mě a stejně nemůžeme být spolu?Co to ku*va je?"...jsem absolutně v koncích.Vím,že první co vás napadne je,že jsem mladá naivní pipinka která se zamilovala do blbého chlapa a odtáhla ho od rodiny.Ono to opravdu nebylo v plánu,to je ten život...zatáhne nás ani nevíme kam a my se pak těžko bráníme.Vím,je mi pouhých 20 let, ale s tímto dospělým chlapem jsem chtěla už strávit zbytek života kdyby to klidně vyšloL...A co je na tom nejvíc zvláštní, nebyl žádný krasavec,ani jak říkám žádný citlivý,příjemný romantik nebo tak něco...Já do teď nevím, čím si mě tak získal.Proč jsem z něho takhle mimo...Doufám,že můj příběh byl alespoň trošičku srozumitelný.Ještě teď když ho píši se šíleně klepu...uvažuju o nějaké odborné pomoci,ale nevím jak a na koho se obrátit...a taky jak je to s cenamiL...Budu vděčná za jakoukoliv odpověd.Děkuji