Jak se vyrovnat s tim ze dcera je Lesba

Podle mě může být v 16 člověk ještě dezorientovaný. Třeba to nakonec nebude tak horké.
Na druhou stranu, netrapte se věcmi, které nemůžete změnit. I lesba může být v životě šťastná a naopak.

Pokud je dcera lesba není ani tak váš "problém" jako její. Přestaňte řešit, jak VY se cítíte, jak VÁS to zasáhlo a zkuste zamyslet, o kolik těžší to může mít ONA.

Tady na poradně je toho spousta. Lepší je se s tím smířit a podpořit ji. Opačný přístup vám jen zavře dveře.

Pokud se bude chovat normálně, tak ve společnosti nebude mít problém. Nemusí to všem říkat.

Pokud bude chodit ostříhaná na ježka v klučičím oblečení a bude se účastnit různých LGBT akcí pochody Prahou a podobné fujtajbly, tak jí společnost sežere. Stejně pokud se někde na akcích bude držet za ruce a líbat v podchodech. Ideálně v prostředku, aby zavazeli lidem jdoucím do práce či přestupujícím z vlaku do vlaku. Sám jsem zažil tyhle nechutnosti, když se postaví tak, aby je člověk musel obcházet a dělají duchem nepřítomné a francouzáky až do krku. Rozervaný hadry a v uchu díra jak kabelová průchodka pro 20mm drát.

Tohle totiž není normální ani trochu. Záleží tedy, jak se ve společnosti bude chovat.

Nehodnotím intelekt, ale z čeho je mi na zvracení. To samé dva buzeranti. Neli horší.

Pokud se líbají můž a žena, tak mi to nevadí. Je to zcela vpořádku.

Pokud bude zalezlá někde v lesbi klubu nebo jiné díře, tak mi to vůbec nevadí a přeju jí, ať je šťastná.

Ale já a případně moje rodina chci, abychom těchto bizardností jsme byli ušetřeni. A nejsem katolík a ani z nějaké sekty. Jsem normální člověk co řekl svobodně svůj názor na věc a určitě to tak cítí hodně lidí.

Kdyby se to zvrhlo, tak bych se styděl chodit do restaurací a jiných míst, kde je společnost lidí.

Dobrý den. Mějte svoji dceru ráda se vším všudy. Podpora v rodině je důležitá. Zatím nedělejtře žádné závěry, může to být opravdu pubertou. Ale důležité je, aby byla v životě šťastná a milovaná. Je jen na ni s kým a jak si život zařídí. Určitě je ale lepší když prožije život s někým koho bude mít ráda a s kým jí bude dobře, než aby se celý život přetvařovala a ve vztahu trpěla.

Panebože kde to žijeme? Mně to říct syn, tak mu akorát řeknu že je štěstí, že už mám 4 vnoučata. Jinak je mi to úplně jedno. Není důležitější že je zdravý a šťastný? Tohle fakt nemá smysl řešit. Navíc kolik holek v jejím věku se vodí s jinýma holkama za ruku a nic tím nemyslí? Buďte ráda že ji máte a neřešte co vám nepřísluší.

Přečtěte si odpovědi na příspěvek: Můj syn je gay zde na Poradně v rubrice Zajímavé otázky. Je tam přes 140 reakcí a mohou Vám svou podobností něčím pomoci..

Zkuste se více zamyslet na tím, co přesně Vám vadí, třeba si udělejte seznam. Když si to urovnáte, nějaké body si třeba rozmyslíte, tak zjistíte, že to není tak špatné. Je to základní krok k tomu, jak se s tím mohla vyrovnat.

Píšete jen, že se o ni bojíte. Zmínila jste nepřijmutí do společnosti - na to jde už odpovědi dostala. Další nebezpečí může jít od vás a další rodiny, to můžete snadno změnit. Dále se asi bojíte, že nebude šťastná - s tím jí ale také můžete pomoct vlastně hlavně Vy.

Zjistila jste, že si tím není jistá, neví, jak Vám to říct - cenná informace (že jste jí prohledávala historii jí samozřejmě neříkejte - máte dost jiných indicií, aby Vás to mohlo samo napadnout).

Takže já bych Vám radila:

1) zamyslete se, co všechno Vám vadí a nad tím, jestli je to opravdu takový problém --> trochu Vám to pomůže se s tím vyrovnat a utřídit si myšlenky nutné k dobrému provedení kroku 2

2) vymyslete, jak s ní na toto zavést téma - nějak jí naznačte, že to tušíte, že ji podporujete --> dceři se uleví a Vy se nemusíte tolik bát, jak se cítí - tím k tomu dostanete přístup; tímto rozhovorem zase budete o krok blíž ke smíření se s tím

3) začne se (snad) s Vámi bavit - jestli ano, nebo ne, začne s Vámi probírat své pochybnosti --> nemusíte se bát, že se nějak hodně trápí, snad Vám to bude říkat a nebude se v tom tak topit sama; Vy jí také můžete říct nějaké věci, co Vás zrovna trápí a třeba Vám to vysvětlí

4) zjistěte, jak to má s tou "kamarádkou" (třeba se o tom nemá s kým bavit a nevyzná se ve svých pocitech) --> dcera si udělá jasno, Vy také, zase tomu více porozumíte, otevřete jí cestu k tomu, aby mohla být šťastná

5) podporujte jí ve vztahu s tou holkou (pokud to tak opravdu je), poznejte ji (asi ji znáte, ale třeba by se jim líbilo, že byste ji poznala jinak, než jako její kamarádu), třeba s nimi něco podnikněte, nechte ji, aby si ji zvala k Vám --> bude šťastná, Vy to zase lépe pochopíte, možná se s tím smíříte už úplně

6) zajistěte, aby dostala podporu i od zbytku rodiny --> nemusíte se bát, že se trápí nepřijetím od někoho blízkého

Vždyť jsou to zatím jen vaše domněnky. Přestaňte k tomu přistupovat jako k diagnóze. I kdyby byla skutečně lesba, tak se uklidněte, společnost je dnes zlá na každého a naopak menšiny jsou na tom možná lépe. A nakonec, je celkem fuk, jak se cítíte vy, důležité je, aby byla dcera šťastná.

Jak byste se vyrovnala s tím, že by např. měřila 195 cm? Je to prostě určitá odchylka od běžné populace, nic víc. U poruch sexuální identity jde často (nyní velmi zjednodušeně) o změnu v působení pohlavních hormonů při vývoji plodu, u homosexuálních mužů se vypozoroval vztah mezi H-Y antigeny apod. Jen naprostí hlupáci za tím vidí volbu.

A kam tím mířím - protože je to vrozená věc, stejně jako barva očí, výška, tělesný habitus, není důvod se s tím vyrovnávat, prostě taková je a je normální, nemůže za to, a ani nemá za co

Tak ono to může dopadnout ještě zcela "normálně"...Asi je teď zbytečné předbíhat událostem.

Ale zkuste si na tom najít kus pozitivního. I kdyby to byla pravda, buďte ráda, že si nechce říkat "to" nebo "ono", to je potom teprve na hlavu..

Existuje speciál poradna, kde odpovídá MUDr Hana Fifková právě ohledně orientací.

Jinak jsem měla v sousedství krásnou dívku, takovou miss fotbalistku. Žila několik let s klukem. Pak odešla studovat do Prahy a zůstala tam, a žije se spoluhráčkou. Když přijede, je dál krásná a spokojená. Pořád lepší, než kdyby měla rakovinu. Je jich víc, než si myslíme, takových lidí. A v 16 bych nedělala závěry.