Jak se dostat ze stavu vyhoření?

Dobrý den. Zvažovala jste odbornou pomoc - psychologa? Vyslechl by Vás a s jeho pomocí byste se časem zase mohla "nastartovat"Ale potrvá to nějaký čas..Jinak můžete zkusit změnit prostředí. Teď už opatření povolují tak výlety, pěšší turistika atd. a třeba zase časem dostanete chuť najít si např. nového koníčka atd.

Pokud nejste psychicky v pohodě, pak je odborná pomoc na místě. Nejsou to malichernosti pokud Vás to trápí a když s tím nebudete nic dělat, můžete si zadělat na ošklivé deprese. Jako spousta jiných lidí, kteří toto podceňují a odbornou pomoc se jim zdá být zbytečné vyhledat. Nemáte ani nikoho blízkého z rodiny s kým byste si mohla popovídat, aby se Vám ulevilo a nestřádala to v sobě? Nebo zkuste na fb nějakou skupinku tam od vás, třeba tam najdete podobnou osobu která potřebuje to co Vy. Občas se sejít, zavolat si, napsat si, popovídat si..

Ještě přidám odkaz kam se můžete obrátit, když to budete chtít začít řešit. Je to zdarma:

linkapsychickepomoci.cz/...

Divoký sex s dvacetiletým klukem. To nabíjí.

Mně pomáhá nechat všechno stranou a relaxovat. Třeba poslouchat hudbu, chodit na procházky atd. Pokud musím pracovat (což je samozřejmé), tak v době vyhoření pracuju jen na půl plynu. Dám se dohromady pomocí relaxace a jsem zase v pohodě.

Nikam to nevede a nikdy nikam nepovede pokud člověk hledá "vně sebe" tj. pochopitelně člověk by měl mít z něčeho radost (koníčky záliby apod.) ovšem nesmí se zapomínat že ta radost je vždy "za tou činností" nebo "věcí" nevychází nikdy z ní ale vždy a jen zevnitř a to tehdy, podaří-li se nám mysl "očistit" od všeho co "chci" nebo "nechci" zkrátka je třeba se plně soustředit na to co děláme a vše ostatní jakékoli co by kdyby naprosto "vyloučit", nebo také jinak řečeno umět přijmout to co je, nechtít víc nechtít méně. Setrvalým neústupným pokračováním ve své práci za všech okolností bez ohledu na úspěch nebo neúspěch, (viz. Bhagavadgíta) setrvalým soustředěním jenom na to co děláte dosáhnete časem vnitřní radosti jež je bezpodmínečná věčná stále přítomná a naprosto nekonečná a jež dá "smysl" vašemu životu protože se dotýká toho nejhlubšího smyslu života který je v nás ale i ve všem ostatním imanentně vnitřně skrytý... Aneb také z druhé strany : "V utrpení získávejte duše své" pravil Kristus dle Athonských mnichů "starců"... Z praktického hlediska to znamená udržovat v životě pevný řád bez ohledu na to zda se vám "chce nebo nechce", "bojovat" za všech okolností i když se to zdá být naprosto nesmyslné a ztracené, za nějaký rok se začne dostavovat změna, vnitřní změna, naplnění smysl, chce to ale vytrvat... Jak nám za mlada v oddíle říkali : "Když nemůžu tak makám ještě víc"... Je to vnitřní cesta vnitřní boj (dle Islámu velký džihád boj sám se sebou ) a bez něj to prostě nejde. Je to něco co nenahradí žádná pilulka žádný terapeut, obětovat musíme každý sám a to je dnes kamenem úrazu, neboť dnes lidé nechtějí obětovat, neboť to znamená dřinu pot a slzy ale také jednou osvobození radost smysl vítězství (pozor nechápejte to jako vítězství v hmotném slova smyslu jako např. dosažení něčeho v něčem nějakém oboru nebo činnosti i když to může být spolu propojeno)

kolik ti je a co chces?

Pokud vse das praci, jedes karieru, tak te to za nejakou dobu vystavi... Jde o to zda ti to stoji za to, zda ta "prace" ma realne takovy zhodnoceni, aby clovek na tom za 10 lt se dostal na hranu.

To mas jak s drogama a jinyma navykovyma latkama, nekdo to da, nekdo (slabsi) shori.

Nejdriv si urci priority, napis si co kdy a jak a leduj plan. Takovy to nic me nebavi, to je prave z toho, ze nemas plan, byla jsi lina si vzit papir A4...

ne, ne, práce ne... já do padesátky žil jen prací - soukromí v háji... to už pak nedoženete... čili jen málo práce a hlavně hodně se zaměřte na sebe, výlety, příroda, zkoušejte si, co vám dělá dobře...