Už to je rok od svatby a náš vztah je na pokraji absolutní destrukce. Nevím co s tím, svého manžela miluji, vím, že on mě také, ale přetrvává problém co se týče žárlivosti. Nežarlí na mé současné přátele, ale na moje expřítele. Vlastně to vše začalo takovým nevinným vyptáváním se z jeho strany, a pak se to zvrhlo na absolutní vyslíchání na veškeré detaily, které doprovázely dosti nepříslušné reakce...a z toho už jsem dostala strach, zpanikařila jsem a zalhala mu počet expřítelů. Protože neumím lhát , tak samozřejmě po nějaké době, kdy se neustále ptal na to samé, jsem mu řekla pravdu, že jsem před ním měla 6 expřítelů (což mi normálně nepříjde nijak závratné číslo//je mi 26 let//, ale když si povídám s manželem, tak mám z jeho reakcí pocit ,že v jeho očích jsem asi pěkná dě*ka)- myslím, že nejde jen o počet expřítelů, ale také jsem dříve více holdovala alkoholu-což posiluje jeho nedůvěru. Samozřejmě následovala hádka. To však po nějaké době opět utichlo a byl relativní klid, až jednoho dne, po večírku, kde se trochu více napil a uvolnil, z něj vypadlo opět to samé.., že jsem pěkná děvka a blabla,měla jsem strach, protože jsem byla střízlivá a on opilý, tak jsem chtěla odejít a nechat ho vystřízlivět samotného, to se mi nepodařilo, donutil mě s ním být doma a vyslechnout si vše co si o mě myslí,to doprovázelo i pár pohlavků. Druhý den si samozřejmě nic nepamatoval a hrozně se omlouval s pláčem, že už to nikdy neudělá...od té doby pravda nic neudělal, ani slovem mi neublížil...však vím a vidím, že jeho stále trápí deprese co se mé minulosti týče.
Nejhorší na tom je, že jeho negativní reakce, ve mě vytvořily blokaci a mám problém s ním teď normálně komunikovat - což ho dále afektuje... už jsem si o tom povídali xxx-krát vše rozebírali do detjlů co s tím, dokonce byli i v poradně psychologa... a nějak nic nepomáhá.
Předem děkuji za každý názor.
6x
Nevim, není lehké odpovědět, tak budu psát to jak to cítím 
Tvůj manžel by měl respektovat tvojí minulost, stejně jako ty jeho. Není to o tom, co se dozvím později, tam může být potom problém ve ztrátě důvěry! Já jsem měla minulost více než pestrou a proto jsem ji na nynějšího manžela vybalila po druhé schůzce. Hop nebo trop. Ber nebo nech být. Můžu říct, že já oproti němu vím asi tak 10% z jeho života, ale já se nevyptávala a on neměl tu potřebu se svěřovat, což mi nevadí. Ale nazývat tě děvkou, nebo čímkoli, nemá absolutně právo. 
O fackách se ani nezmiňuju. Komu dáš facku? Koho počastuješ hanlivými výrazy? Tomu, koho si nevážíš, koho nerespektuješ. A žít s někým, koho si nevážím a koho nerespektuji, to přeci nejde. Dřív nebo později se to prohloubí. Stane se u lidí, kteří spolu žijí víc let, třeba 7, že jim druhý začne lézt na nervy, hloupostí, třeba tím, že si nikdy nedá prkýnko od WC nahoru. Po tolika letech si kolikrát člověk uvědomí, že řeší blbost, prkotinu, že je mnohem víc kladů, tak nějaké to mínus se vyplatí přehlídnout. Ale na začátku vztahu? To máte být jako dvě hrdličky.Já mám strach aby to nebylo horší.
Já bych to udělala jednoduše, i když riskantně. Všechno nebo nic. Sedla bych si s manželem, u dobré večeře doma, střízlivý! a po jídle bych řekla. Tak miláčku, tenhle život mě přestává vážně bavit. Oba se trápíme a to nevede nikam. Já jsem spala s pár muži, ty jsi taky svatý nebyl, to že jsem pila je chyba, kterou jsem ale překonala a jak vidíš tak nepiju. Jestli se chceš na cokoli zeptat, zeptej se mě teď a tady. Protože jestli to budeš zase řešit jindy, třeba zítra, balím si pět švestek a jdu. Dneska to proberem a zavřeme vrátka. 
(hlavně to dodržet, jakmile by začal další den, tak já jsem tě na něco upozornila, jestli se ti to nelíbí, tak fakt jdu. jestli tě miluje, tak si to srovná)
Děkuji za odpověď,
chtěla bych ještě dodat, že právě už na začátku jsem mu řekla všechno to špatné o mě...to mu asi začlo rejpat v hlavě a spustilo to ten výslech...
Náš vztah není úplně klasický, on totiž není Čech...tudíž se k tomu samozřejmě pojí to, že tady je teprve první rok, práci sice má, ale problém je , že ještě nemá mnoho přátel, nebo okruh lidí s kterými by mu bylo dobře a odreagoval se...
a taky musím napsat, že toto závažné rozhodnutí jsme udělali právě před týdnem... od té doby už ani nepíp, ani jedna narážka nebyla, ale zaznamenala jsem jeden večer, co jsme si společně vyšli, že byl poté velmi depresivní a nekontaktní(což asi je samozřejmě lepší, než kdyby spustil agresi),,,asi ho napadaly opět ty smyšlenosti, co si vykonstruoval v hlavě..
jen bych se ráda opět uvolnila v té komunikaci a cítila se svobodně jako dřív...
Počkej nevim, on není čech? Nechci tady rozebírat národy, ale je prokázané, že třeba Arabi, nebo který je to národ mají úplně jiný pohled na ženu a její postavení v rodině než je u nás zvykem. Tam může být podstata problému, aniž byste si to oba uvědomovali.
Marenko, až teď jsem si přečetla Váš příspěvek. Nezbývá mi nic jiného než také 100% souhlasit. Hezky se to čte a je to v tom pravda pravdoucí. Záleží na tom, zda-li to bude chtít někdo slyšet. 
Dávám bodík.
6x
Řeknu to na plnou pusu . Odejít z tohoto vztahu. Máte být ve fázi zamilování, kdy každý z partnerů hodně toleruje toho druhého. Po pár letech přijde odmilování - láska, která má jinou podobu. To přijde ať už chceme nebo ne. Netrvdím, že by tato láska byla méně hodnotná, ale je prostě jiná, realističtější. Pochopitelně, že tam nechybí pohlazení, tolerantnost, smutno po tom druhém, radost z přítomnosti partnera. Tam se potom začínají projevovat nějaké problémy, které se musí řešit a vypilovat. Člověk se jaksi více odhaluje a více si dovoluje jak v názorech, tak v jednání. Potom to některá manželství neunesou. A v tom čase jsou už děti a je to všechno moc složité, bolestné, nepříjemné. Jen pevné svazky a charakterní povahy dokáží toto období přeplout na společné lodi. Je důležité si pořád dokazovat, jak je pro mne ten druhý důležitý. Pokud vše funguje dobře, nepadne toho druhého ani v mysli oslovit jinak než jeho jménem. Nenapadne jej ani potichu říkat o tom druhém hanlivá slova. Nazývat jej něčím... A toto si myslím, že je láska.
Vy máte nelásku už teď. Za pár roků se budete zamykat v koupelně a bát se? Nebudete slyšet svoje jméno a jen slova nepodobající se spisovnému slovníčku. Teď se možná za nějaký čas budete někde zamykat před partnerem sama, ale za delší čas tam třeba budete s dítětem v náručí a slzy vám nepostačí.
Vím, že i velkou roli na rozpadu vztahu hraje i jiná národnost a může to být třeba i Evropan. Nejen jiné zvyklosti, mentalita, ale i cizí prostředí, jiné zvyky.
Řekla jsem svůj názor a víc nemohu udělat. Držím palce.
je to mexičan, sám přiznává , že tenhle machismus je věc s kteoru sám bojuje, vlastně to má nyní pod kontrolou,,, abych pravdu řekla je to jediná negativní věc, vše ostatní je neuvěřitelně pozitivní a perspektivní,.. proto se snažíme s tím nějak zatočit.,,
Musím se přiznat, že význam tohoto slova jsem si musela najít na netu
machismus, machizmus
- výrazně vystavovaná nebo přehnaná mužnost. Jako postoj machizmus se pohybuje v rozmezí od osobního pocitu mužnosti až po krajní mužský šovinizmus. V mnoha kulturách přitom machismus je přijatelný ba i očekávaný.
Ale to mne opět dovedlo k tomu, že pokud v jeho kultuře je očekávaná mužnost, takovéto já jsem chlap a kdo je víc.. ukažte mu to, co píšu nahoře. U nás, v naší kultuře je zvykem být ženou. Já jsem ta, která vytvoří domov, dá ti děti, ty vychová a tobě dá zázemí. Já mám stejná práva jako ty, stejnou hodnotu a stejně jako já budu tolerovat tvojí mužnost, tak ty budeš tolerovat mojí ženskost. Zapomeňte na svoje chyby, nehrbte se, neponižujte. Buďte na sebe hrdá, co jste zvládla a takhle když začnete pohlížet na sebe, až potom na vás takhle mohou pohlížet druzí. Proč jste měla pár partnerů? Ne, nejste děvka, jste žena která zná svojí hodnotu. A pokud si najde někoho, kdo jí nesahá po kotníky, tak s ním nemá důvod zůstat. Narovnejte záda, ostatní půjde samo.
Ano, buďte hrdá. Nenechte si nedobrovolně sklánět hlavu. Muž není víc než žena. Choďte do zaměstnání a nezůstávejte doma, že Vás uživí. To by bylo špatné. Byla by jste odtržena. Stala byste se jeho rukojmí, jeho majetek, se kterým by si mohl dělat co chce. On by diktoval pravidla hry. Je to asi krásné - exotika, vášeň, chlap, kterého mi závidí. Jednejte tak, aby jste měla komu toho mužskýho ukazovat. Ať nemáte samotu z jeho žárlivosti. S machismem se snažíte bojovat, ale jsem v tomto pesimista. Bude to začarovaný kruh. Nicméně Vám přeji štěstíčko a držím palce.
to je právě dosti paradoxní, že v tomhle ohledu není žádný problém, ba naopak hodně mě podporuje v tom co dělám, vzájemně se podporujeme, protože jeho i moje práce to vyžaduje, děti také momentálně neplánujeme...
a co se týče chlapíků a přátel, co se pohybují nyní okolo mě ...tam též není žádný problém, protože mi absolutně věří...
problém je jen ta historie, sám ví, že je absolutně zbytečné a zpátečnické myslet na to co bylo..protože co bylo, bylo..že 
navíc on tam nebyl, ...
4x
Krasny podvecer.. asi nema smysl psat romany, jak by to melo byt a podobne.. Obecne je vytecna zprava ta, ze mate snahu to resit, nicmene chorobna zarlivost je ubijejici vztah pro vsechny cleny v rodine nebo ve vztahu..
Mas moznosti dve, bud se budete spolu snazit to prekonavat s nejistym vysledkem nebo das manzelovi vale.. Nikdo nema pravo Ti do toho kecat, ale ma zkusenost je takova, ze zivot se zarlivcem stoji za pendrek, to je zivot spackanej.. pa Camelot
Děkuji za komentář,
ano teď jsme právě v této radikální fázi...buď a nebo...
jen nevím jak se zbavit té blokace co mám v sobě já, asi to chce víc času.
pa
2x
Je rovnoprávnost-co je mu po tom, kolik jste měla expřátel? Ostatně:Loď v moři a muž v ženě stopu nezanechá.A jestli jste někdy pila-to je jen Vaše minulost a ne jeho.Jakou oporou v životě Vám asi bude tento nevyzrálý a zakomplexovaný jedinec?Chcete mít pak doma ještě jedno děcko navíc?Tento vlak jede do stanice NIKAM-rychle vystupte a nechte ho jet samotného.
1x
Souhlasím s většinou příspěvků, hlavně s tím, že byste měli být v období líbánek a zamilovanosti a ne výčitek a nedůvěry...Ještě mě napadlo, proč jste se vůbec brali, jak dlouho jste spolu chodili? Asi bych zkusila spolu chvíli žít na zkoušku, když jste neplánovali ještě děti, a to by Váš vztah prověřilo a nemuseli byste řešit případný rozvod. Nevím, po skoro mém 30letém manželství, bych s člověkem, který mi vyčítá minulost, nedokázala žít...Pro mě bylo a je důležité, jak se choval a chová, když poznal mě, a to samé si myslí můj manžel o mě. Co bylo dříve, nás ani moc nezajímalo a můžu říct, že jsme to ani nikdy moc neřešili, prostě láska nás dvou a pak i dětí, starosti o rodinu, byly na prvním místě. Takže radím rozchod, dokud nemáte děti. Přeji hodně štěstí!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.