Dobrý den,
s dospělým synem jsem měla rozhovor, ze kterého vyplynulo, že já s jeho otcem jsme jako rodiče selhali. Neřekl to napřímo, ale cítit znechucení z toho, jak jsme se k němu a jeho bratrovi chovali, znát bylo. Ano byli jsme chudí, vzala jsem si člověka, který nezvládl podnikání a spadl do alkoholu a řadu let byl nezaměstnaný, často jsme se hádali o tom, kdo byl více nezodpovědný. Vyčítala jsem mu, že jsme neměli centrální topení, že v kuchyni nebyl vodovod, že vše co mělo být nebylo, abychom byli normální rodina. Já jsem v práci pak zůstávala se svým zaměstnavatelem do večerních hodin, abych nemusela jezdit do zimy a té chudoby. To je všechno pravda. Ale netušila jsem, že těmito chybami ovlivním životy svých dětí tak vážně, že hlavně ten mladší syn bude mít psychické potíže, špatný prospěch ve škole, strach z lidí a otevřených prostor. Ve světlých momentech s jeho otcem jsme si říkali, že ten nejmladší se málo projevuje, nemá vůbec žádné koníčky, neumí komunikovat, stydí se. Netušila jsem, že jeho noční pomočování může být způsobeno stresem a mou nervozitou, která v té době byla až enormní, to uznávám, ale myslela jsem, že toto všechno syna naučí společnost a tak nějak život sám. Právě v rozhovoru mi vytkl, že já mám se svou matkou špatný vztah a že ten stejný vzorec se přenesl na můj vztah k němu. Vyčetl mi také, že když mi někdy něco svěřil, že jsem si to nenechala pro sebe a hned se o tom dozvěděl někdo, kdo mu to vmetl do tváře a že ho to ranilo. Dlouho jsem si o něm myslela, že je gay, že všechny ty problémy, které měl na základní i střední škole (že se vyhýbal lidem a chodil do přírody) byly z toho, že je na kluky, ale teď jsem zjistila, že všehobodem mám být já. Neřekl mi, že mi to vyčítá, řekl, že chápe, jak jsme to měli my s manželem doma, že to nemohlo skončit jinak i u něj. Nakonec mi řekl, že neví, jestli má mít dítě, protože dvacet let prožil v depresích a bojí se, jestli to na své dítě také nepřenese. A že neví, jestli se nebude opakovat situace, že když jeho děti to budou nejvíce potřebovat, on tu pro ně nebude.
Jsem z toho docela zdrcená, netušila jsem,že veškeré události mají takový vliv.
Chci si s ním ještě o tom promluvit, ale musím na to sbírat energii. Uvědomuji si, že ne vše bylo ideální, ale že to bude mít takové následky, jsem netušila. Co byste poradili, dá se něco zlepšit?
Děkuji.
6x
Terď už je hodně pozdě. Několikát, když se tady někdo ptá co s alkoholikem, říkám: POPADNI DĚTI A UTÍKEJ! HODNĚ RYCHLE A HODNĚ DALEKO. Ze své zkušenosti. 
Jenže, už je všechno pryč, nic se nedá vrátit, nic se nedá napravit.
Teď můžeš udělat jen to že se dětem omluvíš. Omluvíš se za svou neschopnost věci řešit a za strach, postavit se na vlastní nohy. Nikdy jim do ničeho nemluv a nikdy, NIKDY jim neraď. Přijímej je takové, jaké jsou, bez výhrad. A pomáhej jen tam, o co si řeknou. Sama neřeš, nevnucuj se se svou pomocí. A chval je! Za všechno je pochval. Zaslouží si to. 
Nemělas to a vlastně dodnes to nemáš snadné. Laskavý osud a hodně štěstí ti přeji z celého srdce. babka z Ostravy
4x
Váš syn je dospělý, a s podmínkami (včetně psychických podnětů), v nichž vyrůstal, se nějak "porovnal", o čemž svědčí to, že byl/je schopen si o tom s Vámi promluvit.
Vám bych poradila spíše než se k tomu vracet se synem se obrátit na psychologa.
Zlepšit můžete svou komunikaci s okolím > to, co Vám kdo svěří, považovat za důvěrné > nikdy o tom nemluvit s kýmkoliv jiným.
0x
Statni je ten kto mal dobrych rozumnych rodicov a stastne detstvo v pokoji s tym co má byt..
0x
Snad jste si nemyslela, ze vsechny hadky, alkohol a spatne podminky se nijak zvlastne nepodepisi na tech detech. To je dobry blabol. Vse, naprosto vse se podepise. Jak zle, tak dobre. A je z toho tak vystresovany, ze nevi, jestli mit vlastni deti. Budte sakra rada, ze s Vami jeste mluvi. Ja bych prasknul dvermi. Nechejte ho to vstrebat. Prvni dobry signal je, ze dokaze o tom mluvit. Ale Vy mu nic neradte, nepoucujte, nechte ho tzv. byt. Se zenou mame spolecnou kamaradku. Jejimu chlapovi kraplo v hlave, chlast, hazard atd. Kdyz to vse videla, do roka utekla. Dnes jsou nase i jeji deti moc velci kamaradi. Zenska to zvladla sakra dobre. Vy, jste to nechala hnit 20 let, to jste to pokalela tak, jak nejvic to snad slo. Omluvte mou uprimnost.
koho to zajima? Chtela odpoved tak ji dostane...kdyz neni pripravena nest dusledky a znat nazory tak at se nepta. Lezeni do zadku ji urcite nepomuze.
0x
Ano, jste spatna matka...pro nej jste matka jen a pouze ve smyslu fyzickem, ze jste to dite porodila...matka ve smyslu psychickem...jako podpora...tak to nejste..v tom jste selhala at uz z jakehokoli duvodu. No pro tyhle pripady kdy selzou rodice se davaji kmotri/kmotry. Asi mu nikdo nepomohl...mozna si ted o sobe mysli, ze kdyz ho vlastni matka opustila (nechtela byt doma) tak vlastne za nic nestoji...no a to se bude napravovat tezko.
0x
Důležité je, že jste si uvědomila, že jste dělala chyby. To neumí spousta lidí a raději zemřou, než by chybu přiznali. Promluvte si znovu a požádejte o odpuštění.
odpusteni? Proc? Aby se citila ona lip? Nebo aby se citil on lip? Jako kdyz on rekne vetu "odpoustim ti" tak tim vsechno nejak magicky zmizi? Je to teatralni gesto, ktere funguje jen v pohadkach. V realite kdyz to clovek rekne tak se nic nezmeni... jen clovek zase zalze ...aby ho s tim druhy uz neotravoval.
musi vam odpustit v duchu a sam. Mozna to trochu udelal kdyz s Vami o tom zacal mluvit. Vetsinou totiz clovek o takovych vecech mluvi teprve az po tom co je s nimi smireny a nejak vyporadany.
Tady pomuze jen cas...mozna... Vsechno nejde napravit
Hele, gordon, naučte se pravopis, něco v životě zažijte a pak vaše rady snad k něčemu budou. Já taky neradím nikomu, jaké si má koupit auto, když o tom nic nevím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.