Dobrý den,
rád bych vás poprosil o radu, jak se zákon dívá na vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti, které je už zletilé, ale má zdravotní omezení a jak se zákon dívá na soužití dvou manželů v rámci vzájemné podpory:
Začnu u sebe. Mám zdravotní problémy, jsem i veden jako zdravotně znevýhodněná osoba, snažím se celkem intenzivně si najít vhodné zaměstnání i za pomoci úřadu práce (myslím všeobecně, nejen v této době, kdy je vše složitější), občas se mi něco povede sehnat, ale platově je to samozřejmě v té nízké kategorii, aktuálně jsem bez zaměstnání a jsem na podpoře. Pro úplnost, je mi 27 let, vhodná by byla pro mě práce z domova, zdravotní problémy mě omezují i v běžném životě, nemám vzhledem ke zdrav. problémům ŘP a hůř chodím, tak i nákupy potravin nosím v ruce nebo v batohu a o nějakých věcech si můžu nechat tak leda tak zdát, třeba balení minerálek, karton mléka, nosit to takto taky není ideální, protože mám vadné držení těla a zatěžuje se vahou páteř a též bych neměl moc nosit těžší věci, a když už je nosím delší dobu, tak mám pak, když si odlehčím, menší třas v rukou. Občas používám kolo, ale na nákupy taky moc ne, hůře udržuji rovnováhu a je riziko, že bych se sesypal i s celým nákupem. Celkově, vzhledem k mým celkovým schopnostem i z toho finančního pohledu, mám problém s případným osamostatněním.
Žiji s rodiči, s otcem a matkou, matka normálně pracuje, zásadní zdravotní problémy nemá, pracuje ale také v nižší mzdové kategorii, jelikož taky nemá auto, tak nákupy taky nosí pěšky zejména teď v zimě. Žijeme spolu v domě, který je psaný na otce a nespadá do SJM, jinak jsou rodiče manželé.
Životní úroveň otce je však zásadně jiná, než ta naše. Otec je zdravý, vlastní celkem pět aut, takže si vše bez problému přiveze, pro sebe, pokud už jede do práce nebo někam, tak dělá "frajera" a jezdí pokaždé jiným autem, a to i v rámci jednoho dne v rámci různých cest. Když chceme něco přivézt my, tak reaguje stylem "já to nepotřebuju, tak si to kupte", pracuje nárazově, většinu času je doma, ale i tak má výdělky průměrně mnohem vyšší, nezřídka cca 50 tis. měsíčně. Moje zdravotní problémy absolutně nebere v potaz, stará se o to, abych já měl nějakou práci, ale když mu navrhnu, že si najdu něco z domova, ve stylu, že lidi budou chodit ke mně, což by pro mě bylo nejlepší, tak o tom nechce vůbec slyšet, dělá velkého majitele domu a navrhuje mi zaměstnání, která pro mě absolutně po zdravotní i celkové stránce vhodná nejsou, které by mi nedoporučil lékař a ani na samotném úřadu práce. Jinak o běžné platby v rámci spotřeby domu se dělíme rovným dílem, to si otec taky vždycky hlídá víceméně na korunu přesně, co se týče údržby dobu, tak pokud se něco porouchá v "naší" části, tak se k tomu nehlásí, takže to musím dát do pořádku já s mamkou, což se pak otci líbí a nezřídka pak dané nové věci využívá taky, hlavně, že je nemusel platit on.
Když se koupí do domu "něco" navíc, tak vede řeči o tom, jak mu to zabírá v domě místo, i když je to malá věc, a to jen z principu, že je to naše, přitom dům má několik pater, a místa dost, nezřídka se pak v daných věcech bez dovolení přehrabuje a zkoumá je( je schopen přelézt i schody), ale část, kterou obývá sám, si zamyká a klíče nemáme, když se mu něco nelíbí, tak si opět hraje na "majitele" domu, že nás i vystěhuje, dělá mu dobře, když pak mamka občas brečí, takže hraje na psychický nátlak a udržování takové nejistoty, ba někdy říká, že dané věci i vyhodí, naštěstí ale máme od všeho schované účtenky, aby bylo jasné, kdo to platil.
Vzpomene si ve chvíli, kdy potřebuje vyprat prádlo, to je mu pak dobré, přijde si pro hotové vyžehlené, nebo když potřebuje uklidit (je schopný udělat takový nepořádek, že se to uklízí půl dne), ale když měl mamku odvézt z nemocnice po jedné operaci, tak to sice udělal, ale nechal si cestu normálně finančně zaplatit, a to tak, že by i taxíkem vyšla levněji, což odůvodnil tím, že už stejně jako manželé moc nefungují - mamka mu nevaří, musí si vařit sám (už nevidí to, že dojíždí do zaměstnání a tráví tam spousta času a jednoduše na to ani nemá čas, kdežto on je doma skoro pořád a času na vaření má dost) a že spolu už sexuálně nežijí (což je taky pochopitelné, mamka má zdravotní problém v intimní oblasti, tak už tyto aktivity nevyhledává). Když jsem mu v afektu jednou vytmavil, co je zač a že si některé věci nenecháme moc líbit, tak začal vést řeči o tom, že mě vydědí, což ale snad není tak jednoduché, jinak v rámci možností se o něj staráme, co se týče jak se mu daří a tak. Ještě doplním, že rozvádět se nikdo z rodičů (zatím) nechce.
Přesto bych se rád zeptal, kdyby k něčemu došlo v rámci nějakého soudu a podobně, zda existuje nějaká povinnost takto mezi dětmi a rodiči v rámci zachování standardní životní úrovně žití (jako je to i naopak) a jak by se pravděpodobně řešily i další věci.
Děkuji za informaci.
2x
Připadá mi, že se příliš litujete. Chápu, někdy není člověku zrovna nejlíp, ale musí zvednout hlavu a jít dál. Nikdo to za něj neudělá.
Píšete, že nevydržíte dlouho stát u vaření. Tak když se třeba maso peče, či polévka vaří, odpočiňte si. Brambory nebo zeleninu můžete nakrájet vsedě. Dříve jsem to nedělala, dneska si s bramborami sednu ke stolu na lavici, mám endoprotézu kolene. Práci udělám a přitom si odpočinu. Řízne se či píchne nožem občas každý z nás. Chce to prostě dávat pozor, krájet opatrně. Taky se někdy neuhledím a je to.
Pokud maminka pro taťku žehlí, pere a on si nechá zaplatit její odvoz z nemocnice, bylo by nejlepší, kdyby se rozešli. Paní s Vámi by si našla nějaké malé bydlení a otec ať se stará jak umí. Pokud jste napsal pravdu, není to dobrý manžel.
A Vy si najděte práci. Jsou chráněné dílny, jsou práce, které ÚP nabízí speciálně lidem se zdravotním znevýhodněním. Třeba někde dělat vrátného, hlídače. Znám to. Manžel /obě kyčle umělé, špatně chodí/, pracoval před odchodem do starobního důchodu jako ostraha. Bylo to sedavé zaměstnání, na vrátnici. Po areálu se nechodilo. Měl tam krásného vlčáka. Nepříjemné snad byly jen denní - noční dvanáctky, nepřetržitě. Asi po 2 roky na něj vyšel Štědrý den, museli jsme to doma přeorganizovat. Byl prostě u nás o den dříve či později. 
Něco podobného byste si měl sehnat. Protože i když jistě zdravotní problémy máte, nejste snad natolik postižený, abyste nebyl ostatním platný. Maminka Vás do smrti živit nebude a otec, jak vidno, nechce. Tak se postavte na vlastní nohy, budete na tom lépe i psychicky, když budete vidět, že jste užitečný. A ne si jenom stěžovat. To opravdu nepomůže. Jaga.
1x
Asi moc nepomohu, alespoň s něčím. Nemáte tam dovoz třeba od Košíku, Rohlíku, iTesca? Vyplatí se to na velký nákup. Také mi vozí těžké věci mouku, minerálky, olej, ocet, mlíko + objemnější zboží.
Pokud jste mimo závoz, v nějaké okrajové části republiky, tak si pořídit nakupovací tašku na kolečkách, anebo přímo kárku, na které uvezete opravdu hodně. Mám kárku s obyčejnými, gumovými kolečky a není potřeba nafukovat. I když připouštím, že s nafukovacími je jízda určitě pohodlnější.
O to kolo bych se jenom opírala a vzadu na košíku, případně vepředu a na řidítkách by mohl být nákup. Nejezděte na něm, jenom použijte na odvoz nákupu.
Snažit se vypomoci si sám, nebýt na nikom závislý.
Také jezdím s kárkou, nebo fofrtaškou. Až nebude zima, tak použiji to kolo.
Je to ekologické.
Nemáte v sousedstí někoho, kdo by jednou za týden svezl do obchodu, když jede on sám? Domluvit se.
----------------
A Vaše psaní je dost smutné.
Tazateli, držím Vám palce, abyste všechno zvládl po zdravotní i psychické stránce, pokud člověk hůře chodí a má jiné přidružené zdravotní problémy, tak má fungování oproti zdravému člověku, velice ztížené.
Navíc bez pořádné práce, s malým platem je to problém.
A v některých oblastech naší republiky je sehnat zaměstnání těžké i pro zdravého člověka.
Máte mamku a ta je Vám oporou, tak se držte, ať žijete alespoň spolu v klidu a pohodě.
Kdo se nesetkal s fyzickým postižením u mladého člověka, tak mnohdy nechápe, jak chůze a motorika negativně ovlivní fungování.
Otec se nezmění, majetek mu vlezl do hlavy. Čeho chce mamka dosáhnout, že zůstává s manželem? Že se nechtějí rozvést? Na co čekají, že se něco vyřeší samo, že se otec změní? Zkuste spolu pohovořit a udělat nějaký plán, co bude v budoucnosti. Tohle žití je velký nápor na nervy, tohle není dobré k žití. Někdy je dobré movitý majetek oželet, a jít někam, kde člověk bude brán jako člověk, kde ho nikdo nebude zotročovat a ponižovat.
1x
Začnu u Vás. Ptáte se na své nároky...
Zdravotně znevýhodněná osoba není invalidní osoba. Kdyby byla, byl by Vám přiznán ID. Výživné rodičů k dětem je povinnost do 26 let, ale to Vy jistě víte a to jen v případě, že se soustavně připravují na budoucí povolání. Třeba studiemi..
Jinak pak už povinnost končí a nastupuje pobírání invalidního důchodu, často i dříve, jako invalidita z mládí, ale nebudeme o tom mluvit, není to Váš případ.
V podstatě jste zdravý. ale rodič nemá povinnost Vás živit do konce života i kdybyste invalidní byl, protože jistě pracujete a máte plat, ze kterého jdou odvody na sociálku - na důchod. Takže byste pak měl nárok na peníze z tohoto faktu. Takže je věc otce co dělá, co má, co užívá, pokud je to jeho majetek. K Vám už povinnost nemá.
S Vaší matkou je to jinak - jsou manželé a pokud by Vaše matka onemocněla, Váš otec by ji musel podporovat, aby matka měla stejnou životní uroven, manželé jsou povinni si pomáhat a podporovat se. Tolik zákon..Dům není či je ve společném jmění manželů, ale na tom tak nezáleží, jako záleží na tom, kdo je na katastru jako majitel.
Takže matka má práva, která Vy nemáte a už mít nebudete, protože jste dospělý. Píšete, že matka je zdravá - v čem je tedy problém? V případě rozvodu Vaše matka nemá na alimenty na sebe žádné právo a pokud není snadné u otce - patrně v jeho domě - žít, tak potom lze najít východisko, že budete pracovat jako jiní mladí lidé a osamostatníte se, což je podivné, že ve Vašem věku ještě visíte rodičům doma na krku. Možná, že bez Vaší přítomnosti by se poměry doma zklidnily. A matka má řešení v rozvodu.
Ve Vašem věku jsou už lidé dávno dospělí a zakládají své rodiny a starají se o ně i finančně..Nelze viset doživotně rodičům na krku a jen závidět, že mají..Takže nároky Vy nemáte vůbec žádné, matka zatím minimální a zkuste žít tak, jako otec - pracujte. Nebo mu ta auta někdo jen tak daroval?
Doplním, že co se týče nákupů, tak jste se asi nikdy nedíval kolem sebe, jak to řeší staří a často invalidní občané, také si musí poradit, Vaši situaci nevidím, jako bezvýchodnou, spíše mám dojem, že se málo snažíte. Chce to opravdu víc pracovat. Mám divný pocit, že se rodiče hádají kvůli Vám...
@Ruzena >
vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá, dokud děti nejsou schopny se živit samy. Není stanoven žádný "horní strop", je-li to potřeba, jsou rodiče povinni dítě živit i po dovršení 26 let. (Je-li to nutné, po celý svůj život.)
A naopak, dítě má v případě potřeby vyživovací povinnost vůči rodičům. Manželé mají vyživovací povinnost vůči sobě navzájem.
Děti jsou povinny se úměrně svému věku a schopnostem podílet na provozu domácnosti.
Většinou to "funguje" bez uplatňování nějakých "nároků", každý přispívá a podílí se na nákladech i pracích podle svých možností.
V úhradě nákladů na bydlení a živobytí pomůže invalidní důchod, ale u člověka, který byl na důchodovém pojištění účasten jen krátce, nebude ID nijak zvlášť vysoký. Řada poživatelů ID (i starobních důchodů) pracuje, aby se nějak uživili. V případě ID poměrně často i s nejvyšším - III. stupněm invalidity.
99% z toho, co jste napsala, velmi dobře vím, nejsem uplný neznalý hlupák. O tom ale nemělo smysl se šířit, ani zda má nárok na výživu od rodičů, když mu nic v podstatě není. Není přece invalidní, tak proč by ho rodiče měli živit?
Když bude pracovat, vytvaruje si svaly a nákup, který jediný mu dělá problémy, zvládne bez potíží, není 80letá babička. Ale tazatel na nic z toho nárok nemá, podle jeho vyjádření by nejraději pracoval doma, ale ani ve 27 letech si nic takového nenašel. V podstatě mu vyhovuje mamahotel. Ačkoliv zrovna nyní je k tomu velká příležitost, hodně se pracuje z domova, proč se nezajímá o práci? Že by nic neuměl?.
Moje sestra, skoro slepá, pracovala, mí dva bratři i s kardiostimulátorem pracovali těžkou práci na kolejích a to roky, než je všechny zabila rakovina. A další sourozenci a lidé co znám, byli na tom daleko hůř a nefnukali. Kdyby pořád nepsal jaký je chudák a otec je King, protože na rozdíl od syna není líný pracovat, tak by mi to nedráždilo, ale nikdy nepláču nad lemply. Žijí tak, jak se snaží. Vyfnukal si sníženou pracovní schopnost a hned chce, aby ho živili do smrti.
Pán se široce rozepisuje co má otec - co je mu v jeho věku do toho? Má věk, že by měl rodičům pomáhat a nečekat, až oni ho ubytují a budou živit...Matka je matka, ale možná to otec vidí jako já a proto se tak chová - kdyby syn byl pracovitý, snaživý, byl by patrně jiný.
Já bych takové dítě mít doma nechtěla. Jestli je zakázáno psát názory na otázku tazatele, tak se omlouvám, to jsem nevěděla. At žije jak umí - k jeho škodě. Moje rada byla - aby nefnukal a pracoval. To není špatná rada. Vyřešila by všechny vztahy v rodině.
@Ruzena >
Vy jste lékař, psychiatr? Zvládáte posoudit zdravotní a psychické problémy tazatele přes internet? To je minimálně na Nobelovu cenu!
Zdravotně znevýhodněná osoba má sníženou pracovní schopnost. Nikdo z nás asi není posudkový lékař a ani ten by nikoho neposuzoval přes internet. Tzn., že nevíme, o kolik % je tazatelova pracovní schopnost snížena, víme jen, že ztráta (zatím?) nedosahuje na přiznání invalidity.
Proč jste psala tak kategoricky, nezamyslela se nad tím, že formulace optázky mohla být ovlivněna zmíněnými psychickými problémy?
Já bych si na to netroufla, k odsudku, že jde tazateli o "mamahotel" a otcův majetek bych se nesnížila. (-:
0x
Vy nemáte ani 1. stupeň ID. Při prvním i druhém stupni musí lidé pracovat, aby měli nárok na starobní důchod. Vy jste plnoletý a měl byste být soběstačný, rodiče k vám žádné vyživovací povinnosti nemají.
Pokud je atmosféra u vás tak hustá, nic vám s mamkou nebrání najít si podnájem a odstěhovat se. Je jedno zda se mamka rozvede a nebo ne. Pokud se rozvádět nechce, tak jí takový stav nyní vyhovuje. vy se postavte na vlastní nohy a nebuďte zátěží pro rodiče. Nakupování zde popisujete jak stařec nad hrobem. Nic neděláte, tak choďte v rámci rehabilitace do obchodu 3 x denně. Naráz nepotřebujete kartón mléka.
Chceteli práci z domova, pak je divné, že si nedoplňujete vzdělání, abyste mohl něco nabídnout. Co tak překladatel? Jak ovládáte jazyky?
Vyživovací povinnost trvá, dokud děti nejsou schopny se živit samy > není limitována zletilostí ani dovršením 26 let.
Protože nemůžeme posoudit zdravotní stav a případný stupeň ztráty pracovní schopnosti tazatele, nedá se říct, jestli se může či nemůže živit sám.
iz - promiňte. Pokud by se tazatel nemohl živit sám, má invalidní důchod, byť jen prvního stupně. Nemá nic, tak dle lékařů je schopen se uživit a neviset rodičům na krku. Vzhledem k tomu , že nepracuje, pouze sem tam brigádu, tak jej rodiče budou živit i v důchodovém věku neboť na něj nebude mít nárok. Pokud rodiče zemřou dříve, tak tazatel bude na sociálních dávkách, to by si mladík měl uvědomit.
0x
@vyzivne - jak se zákon dívá na vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti, které je už zletilé, ale má zdravotní omezení a jak se zákon dívá na soužití dvou manželů v rámci vzájemné podpory
Suchou řečí práva
NOZ § 911
Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
Bohužel, vy schopen jste - to, že máte práci "v té nízké kategorii" nebo pobíráte podporu s ne/schopností nesouvisí. Zajímejte se o možnost invalidního důchodu, na dávky ve vaší situaci zřejmě nedosáhnete.
§ 690 Uspokojování potřeb rodiny
Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.
§ 697 Výživné mezi manžely
(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.
což znamená, že vaše matka by mohla o výživné žalovat, ale obávám se, že "do toho nepůjde", stejně jako zřejmě nebudete požadovat investice do výhradního otcova majetku, i když je můžete prokázat doklady.
S výhružkami vystěhováním se netrapte, tak snadné to není, protože ani u vás ani u matky nejsou splněny podmínky ke zrušení trvalého pobytu. Stejně tak vydědění nepominutelného dědice je možné jen ze zákonem vymezených důvodů.
Paní Růženo (příp. ostatní), nikdo určitě netvrdí, že je spousta lidí na tom hůř, což je určitě pravda, ale určitě taky jedna věc je invalidní důchod z pohledu lékařů a další věc je reálné dopady na život dotyčného a jeho reálné uplatnění v praxi, například v rámci zaměstnání.
Takže na úřadě práce si onehdy vyžádali vyjádření od lékařů,kde je snížená pracovní schopnost asi přes 25%, proto mě vedou jako zdravotně znevýhodněnou osobu, a mimo to v rámci jiného řízení mi přiznali průkaz TP, který je mi ale taky skoro k ničemu, neboť nemohu uplatňovat žádné slevy, jen mám nárok na místo k sezení v dopravních prostředcích.
V rámci běžného života, kromě toho nakupování, když vezmete třeba základní věc jako je vaření, to je taky problém, nevydržím dlouho stát u sporáku, musím si jít brzy sednout, navíc díky poruše těch motorik si musím dávat pozor na to, abych se neříkl, nesekl, i obyčejné míchání nějakých pokrmů mi dělá potíže, věci mi občas vypadnou z ruky nebo v nich mám třas, což mě samozřejmě omezuje obecně i v jiných činnostech, zejména manuálních, stejný problém mám i v rámci nohou, reakce mám pomalé, nebo zase prudké ( i díky tomu nemám řidičský průkaz, protože tyhle věci jsou v provozu problém, když nemáte v ruce a nohách "cit"). V dalších běžných činnostech v rámci snížené pohyblivosti mám problém třeba se zavazováním tkaniček u bot, protože opět ta motorika a celkové nahnutí se dolů, totéž třeba s oblékáním ponožek, k tomu musím připočíst, že vše mi jde pomalu, takže nad tím strávím dost času, navíc díky celkové oslabenosti mě za chvíli práce unaví a musím si jít sednout a podobně. Takže i celkově postarání v rámci běžných činností o sebe sama je jaksi problematičtější.
Nakupovat 3x denně? Trvá dlouho, než tam dojdu, chodím pomalu a nemotorně, navíc, nevím proč, mám jakýsi problém s termoregulací organismu, i když jdu pomalu a obléku se přiměřeně, tak mi stačí ujít kousek a zpotím se i teď v zimě, potřebuji se převléct, neboť když pak prochladnu, tak se léčím dalších 14 dní, je to zrádné, což je i věc, co mi komplikuje případné dojíždění do zaměstnání, jednak než dojdu na nádraží a jednak na nádraží se těžko venku někde převlečete do čistého, když se zpotíte, to samé při cestě domů, i z toho důvodu ta práce z domova, jinak je to vstupenka na zápal plic a to, co tu řádí teď v pandemii.
A z pohledu zaměstnání?
Manuální práce ve chráněných dílnách a podobně mi nenabízí, protože tam je problém skrze ty motoriky a nešikovnost, navíc často potřebujete dobrý zrak, který též mám zhoršený.
Z pohledu vrátných a podobně - nezvládám noční směny, a potřebuji si sednout, obcházení objektů pro mě není
Pozice telefonistka, zaměstnanec ústředny - mám vadu řeči, je mi špatně rozumět, i na úřadu práce konstatovali, že tyhle pozice pro mě nejsou, mám s tím problém i z posledního zaměstnání, kde v rámci videokonferencí online mě moc neslyšeli či mi nerozuměli, mluvím též celkem potichu
Administrativní pozice - většinou chtějí i ŘP, který nemám, taky většinou problém, vzdělání sice sš ekonomické mám, ale mám problém s matematikou, což je třeba u účetní taky problém, a pozic, kde si vystačíte s tím, že pracujete na něčem přes počítač, bez toho, abyste museli telefonovat, moc není. I tak si musím dělat často přestávky, protože kvůli zraku.
Díky těm zhoršeným motorikám pro mě nejsou moc vhodné ty věci, co se ovládají jen dotykově, dnes typicky tablety, chytré telefony, což je taky problém, potřebuji mít normální počítač a klávesnici, ale to už dneska taky není úplně standard, a k tomu všemu všeobecně i pomalejší pracovní tempo.
Práci z domova už jsem právě měl, po delší době se mi podařilo sehnat jednu opravdu jen přes pc, ale nebylo to na dlouho, i vzhledem k současné nepříznivé době. Příležitostně nabízím z vlastní iniciativy i nějaké ty překlady nebo korekce nebo doučování a podobně, to mi i celkem jde, problém ale je, že tomu se dnes věnuje kdekdo a opět - lidi zajímá hodně cena a nikdo už nevidí to, že nad tím strávím o hodně času víc než kdyby to dělal člověk, který žádné zdravotní problémy nemá. Navíc celkově mě i to zaměstnání limituje v tom, že i 8 hodin moc nezvládám, jak jsem psal, potřebuji si dělat častější přestávky nebo si odpočinout, takže spíš něco na kratší úvazek, což však zákonitě je spojeno i s nižší mzdou. Takže to určitě zároveň není tak, že bych byl doma a nic nedělal, ale snažím se dle svých schopností a možností, v tom je to složitější.
A to, že bych otci, případně rodičům nepomáhal, není pravda, pomáhám jim dle svých zdravotních možností a schopností, zejména například skrze věci přes počítač, zkrátka v tom, co jsem schopen nějak zvládat.
A co se týče těch zdravotních problémů, šance na zlepšení je velmi malá, vzhledem k výchozí diagnóze.
Invalidní důchod vám nedali nebo jste o něj ani nepožádal? Podle toho co píšete si myslím, že byste na něj nárok měl. Vidím kolem sebe mnohem míň nemocné lidi a ti jej mají.
0x
Vy nemáte invalidní důchod když máte tolik zdravotních problémů? A do kolika by jste si představoval že vás musí rodiče podporovat? Do 40,50,do důchodu? Otec je majitel domu-tudíž jeho dům,jeho pravidla.Že si nepřeje aby mu tam chodili cizí lidé je samozřejmé,mě by se to také nelíbilo.Vy se postavte na vlastní nohy,najděte si práci a nejlépe se odstěhujte.Rodiče budou mít klid a vy také.A na nákupy si kupte tašku na kolečkách ať je nemusíte nosit v ruce.
0x
Kdo chce hledá ZPŮSOBY , kdo nechce hledá DŮVODY. Vy jste ta druhá možnost, kdy vše zdůvodňujete jak to nejde. Všichni lidé se ztrátou 25% schopnosti pracovat jsou na tom stejně i když js jinými nemocemi. Ještě vám zbývá 75% schopnosti pracovat, tak jen nenaříkejte.
Po vašem doplnění jsem přišla na to, jak si dobře vydělat a pracovat z domu. Máte ekonomické vzdělání i když vám matematika nejde (tu nepotřebujete umět), zařiďte si živnost na Účetní a daňovou kancelář, na vedení účetnictví a podobně. Počítat z hlavy nic nemusíte, na vše jsou programy. Za klienty můžete docházet a nemusí k vám domů. Tak se brzy osamostatníte a klienti vás ve vašem novém bytě mohou navštěvovat a nebo si pronajmete kancelář.
Teď jsem zvědavá, co mi odpovíte, proč to nejde. Chápu, že pohodlnější je získat výživné od rodičů.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.