Moje nevlastní sestra a moje maminka

Svět není spravedlivej. Nezabývej se tím, co nezměníš. Ber to tak, jak to je. Tady aspoň vidíš, jak se někdo neumí chovat, jak i dospělý má sám se sebou problémy. Ber si z toho ponaučení, moc od lidí nečekej a věř hlavně sama sobě, a taky tomu, že za pár let bude líp.

Od mamky je hezké, že se hezky chová i ke Tvé sestře. Jak se chová tvá macecha k Tobě, to asi neovlivníš. Je to od ní hloupé, pokud si k Tobě není schopna vypěstovat kamarádský a přátelský vztah. Ale důležité je, že máš milující rodiče kterým na Tobě záleží. Měj ráda svojí sestru, jednou si možná spolu budete dobře rozumět a vynahradí Ti vše. Jsi v citlivém věku, chápu že Tě spousta věcí zamrzí, ale lidé jsou holt různí. Neboj se o tom co Tě trápí mluvit s mamkou i s tátou.

Ber to třeba tak, že macecha tvojí mámě nesahá ani po kotníky. Tím jak vystupuje, jak se chová k ostatním. Ale je jasné, že je ti to líto a taky to štve. Ona se ale asi nezmění a ty jednou dospěješ, budeš mít svoje děti a macecha ti bude už úplně ukradená. Možná bude ona škemrat, aby si si jí všímala.

Hezký den. A v čem je problém? Je to přece macecha. Tak je to v přírodě přirozené protože macechy mají podvědomý strach o zdroje (peníze a pozornost partnera) pro své vlastní pokrevní dítě nebo své děti a tak nevlastní původní děti svého partnera (Tebe) prostě a jednoduše nemají rády. Tak to je. To si uvědom. Je velmi málo macech které vybočují a mají rády všechny děti. Spíše vždy upřednostňují ty své a nezáleží na tom jestli si to samy uvědomují nebo ne - prostě to dělají. O macechách je i hodně pohádek a vždy je to stejné - jeden příklad za všechny - S čerty nejsou žerty a Dorota Máchalová. Nedá se s tím dělat nic. Radím být v současnosti co nejčasteji jinde - např. u babičky, následně rychle na intr, koleje a co nejrychleji se odstěhovat a zařídit si vlastní život.

Dívko milá, nepíšeš, kolik je ti roků. S tímhle by ses měla svěřit tátovi, o kterém píšeš, že tě má rád a že je rád, že jsi u něho. Měla by sis postěžovat, jak tě její chování trápí, ale nic se nedá vymáhat. Co se týká jí, stojí ti vůbec taková ženská za to, aby ses jí a jejím chováním trápila? Nestojí! Úmyslně nepíši máma, ale "taková ženská", protože takovou bych za mámu nepovažoval ani náhodou. Tak se s tím smiř, nejsi u nich trvale, a pár hodin se tam dá přežít. Ignoruj ji, nebo, přetrp ji, a soustřeď se na tátu. Dort od ní by ti snad ani nechutnal a její neupřímné přání netěšilo. Takže klídek, nemysli na to. Určitě je spousta jiných radostí, které ti naplňují život, ty si užívej! Přeji ti hodně krásných dnů, radosti a úsměvů!

Chtělo by to pohled z druhé strany. Nic nepíšeš jak se chováš k tátové přítelkyni ty? Jsi v pubertě, že jo?

Žárlíš (jak píšeš) na co, na koho? Zkus udělat změnu u sebe k lepšímu a věřím, že okolí se ti také bude jevit jinak. Proč vyžaduješ dort od tátovi přítelkyně? Já bych ti jej také nepekla, protože jej dělám nerada, jen bych ti popřála s maličkostí. Pro tebe to bude pořád cizí paní a ty cizí dítě, buď moc ráda, že jsi tátovou přítelkyní tolerována. Je mnoho dětí, které takové štěstí nemají.