Zdravím všechny čtenáře a radily! Tento dotaz je asi trochu netradiční, přesto má situace není nijak vyjímečná.
Pochazí z kompletní rodiny, manželského vztahu, která trvá 20 let. Avšak můj otec si našel milenku. Je to ovšem zbabělec, takže prvotním znakem změny v naší rodině byly jeho majetnické výlevy - chudák se musel jako mladý ženit, investoval peníze do domu, který patří rodičům mé matky apod. Dal matce ultimátum - přepis domu, stěhování nebo odchod. Postupně však své požadavky upravoval tak, že z možných východisek zůstal jen odchod. Matka se bohužel potácí mezi ním a rodiči a nebyla schopná jakékoli akce. Po různých hádkách začal přespávat u svých rodičů (kde má 1/3 domu). Z počátku na tom nic divného nebylo, naopak já osobně jsem byla celkem ráda, že nemusím poslouchat ty jeho nesmysly.
Před nedávnem odjela matka na služební cestu a já s ním zůstala sama doma. Tvrdil, že jezdí střílet (myslivost). Měl vybavení, oblečení, ale z připraveného jídla nesnědl nic a pokaždé se ztrácelo jeho civilní oblečení. Tvrdil, že spal u rodičů, ale tam o tom nikdo nic neví. Závěrem jsem vyslechla rozhovor, ze kterého vyplynulo, že v jedné restauraci je někdo viděl. Nevím, jestli to sehrál tak, abych na to přišla, nebo je prostě tak natvrdlý. Původně jsem to matce nechtěla říkat, ale nakonec jsem se jí zmínila. Nechce to hodit na mě, takže mu zatím nic neřekla. Ale chová se naprosto normálně - vaří mu, pere atd. A popravdě mě to přivádí k šílenství. Před nedávnem se mi do ruky dostalo číslo oné paní a mám plán na zjištění její totožnosti. Možná to zní hrozně, ale ve svých 19-ti letech mám díky jeho chování (urážky, hádky a další věci, o kterých tu nechci mluvit) značné psychické problémy a několikrát jsem uvažovala o útěku. V poslední době s ním už nejsem schopná normálně komunikovat a každé jeho slovo mě vytočí do astronomických výšin. Ovšem za posledního čtvrt roku se všechno 100 násobně zhoršilo a už mám problémy i ve škole.
Chtěla bych vědět, jestli někoho trápí obdobný problém... nepohrdnu jakýmkoli názorem kromě další šance. Měl jich tolik, že bych je na všech prstech svého těla nespočítala...
2x
Já si myslím, že mezi mužem a ženou je úplně jiný "svět", než jak to vidí okolí a tedy i ty. Že do toho by ses neměla vůbec, ale vůbec motat. Je to jen a jen jejich věc. Ty sama nemůžeš takhle pohrdavě mluvit ani o jednom z rodičů. Ještě chvíli a ty roztáhneš křídla a vydáš se do světa, žít si svůj život. Připravuj si svůj život a rodiče nechej na pokoji, neštvi je proti sobě. 
A ještě řekni, co bys představovala? Že se máma rozvede? Za pár měsíců ti to příjde jako špatná volba. Aby mu odpustila? Zase ti to příjde jako blbost. 
Nemotej se jim do toho, zvláště, když tě o to nikdo nežádal. Sama nevíš, co za pár let vyvedeš ty, co budeš nebo nebudeš schopná a ochotná tolerovat. Užívej si života v úplné rodině a přemýšlej, jakou rodinu bys chtěla mít ty a taky, co pro to musíš udělat. A dělej to. Měj ráda oba rodiče a dopřej jim to, aby si žili život jak chtějí oni a ne jak chceš ty.
Omlouvám se za takový tón, ale nikdy nemůžeš vědět, jak dalece se rodiče milují nebo si jsou lhostejní nebo si jen jdou na nervy. A jak dalece jim ubližuješ, když nasazuješ na někoho z nich. Žij si svůj život a měj úctu k oběma rodičům. 
Hodně štěstí
Co si pamatuji, tak můj táta měl vždy nějakou ženskou. On o tom nijak nemluvil. Mamka stále... A jelikož jsem byla mámin mazlíček, začala jsem časem tátu nenávidět. Až teprve když jsem dospěla a dostala svůj rozum, tak jsem plno věcí pochopila. On k tomu byl mamkou opravdu dohnán. Nevydržel by s ní nikdo. Táta to řešil svým způsobem. A nebýt toho, že o tom máma mluvila, tak my děti jsme nic nevěděly. Nijak bychom nestrádaly. Dnes je rodičům přes sedmdesát let, jsou si navzájem velkou oporou. A já je mám oba moc ráda 
To je dost idealistický pohled na věc. Jak zaznělo v mém textu, s otcem jsem si užila svoje a následky mám dodnes. Věř mi, že on se ke mně nechová o moc lépe. Schazování ve společnosti, nadávání do neschopných inteligentů a podobně je jen zlomek toho, co jsem si musela vyslechnout.
Za pár let se třeba odstěhuju a třeba taky ne. Dětská léta zničená a poznamenaná věčnými hádkami, sprostými urážkami a podobným mi ale nikdo nevrátí. Máš pravdu, možná nevím, co přesně mezi nimi je. Ale ještě nějaký čas mě v tomto domě čeká a nikomu bych nepřála ty pocity, které mám, když se každý den vracím ze školy domů.
Přesto díky moc za názor.
Jo, otčím mě taky shazoval ve společnosti, udělal ze mně úplnou trosku a následky mám dodnes, i když už je to 3 roky co se s ním mamka rozvedla... Jinak jak se tady mluví o komunikaci ... to se snadno řekne, ale jsou lidi, co prostě komunikovat nebudou A když je chlap srab, tak je to těžký... 
Mamka by se s ním měla rozvést, asi by to bylo nejlepší řešení, měly byste klid obě ... I když by možná začátky byly těžký... a pokud je barák mamky nebo jejích rodičů, rozhodně nic nepřepisovat! A stát si za svým! Nevím proč by měla odcházet ona...
2x
Nebudu tu rozebírat teď vztahy mých rodičů, ale maceška tátovi zahnula, dokonce se mi tím pochlubila. Budeš se divit, ale tátovi jsem nic neřekla a ani macešce ne. Jí jsem tenkrát neřekla ani slovo, i když naštvaná a znechucená jsem byla příšerně. Jenže.. jsou to dospělí lidé. Ty co jediné můžeš, tak pokud se hádají, potichoučku projít okolo a jen špitnout "nehádejte se" (špitnout, skoro poprosit) a odejít.
To se stalo před víc jak 15ti lety, jednou a nikdy asi víc, asi, protože neřeším, nepátrám. Kdyby se tenkrát rozváděli, tak tomu, kdo by křičel, bych řekla já nevím, já nechci stát proti někomu, koho mám ráda. Tomu, kdo by plakal, bych držela rameno na opření. Je táta a máma. To co je mezi nima, je tabu. Jestli tátu nesneseš, nech ho být. Uvidíš časem. Zkusím schválně popsat, jak jsem rodiče viděla já,
mých 15 - neschopní diktátoři, kteří vůbec nechápou jak správně žít
mých 20 - věčně rýpaví radilové, kteří by potřebovali poradit sami
mých 30 - kamarádi, kteří umí poradit a občas si nechají poradit
dnes - miláčkové 
, kterým jsou tolerovány chyby, na které mají nárok a s kterými se můžu bavit kdykoli a o čemkoli.
Mařenko, to jste napsala úplně skvěle 
A víme my, jak se na nás dívají naše děti? Vlastně dívaly, dívají a jak se budou dívat za pár let? Děláme všechno pro ně, jak umíme nejlépe. Ale děláme to, jak to potřebují ony? Děláme to správně? 
1x
Dobrý den,
mám podobnou zkušenost se svým otcem, ale ten je narozdíl od toho vašeho dobrý člověk.. Prostě se mezi mými rodiči něco pokazilo a já jsem nebyla schopná přijmout fakt, že s tím nic neudělám, že je to problém jejich a ne můj. Samozřejmě mě to zhruba půl roku ovlivňovalo, několik zkoušek na VŠ jsem projela kvůli neschopnosti se soustředit apod.
Takže zde byste vy měla přijmout fakt, že s tím také nic moc nenaděláte a starat se nejlépe sama o sebe. Ovšem pokud to je tak, jak píšete, stála bych samozřejmě na straně své matky a tlačila ji do rozvodu. Milenku svého otce nechte na pokoji. Já nenechala a lituji toho dodnes...
Ohledně oné paní, chci jen zjistit, kdo to je. To je všechno. Nehodlám jí kontaktovat nebo se jí mstít. Jen chci mamce ukázat důkazy, že z ní otec dělá idiota. Moje mamka je strašně dobrý člověk a pro všechny by udělala první poslední. Přesto s ní otec jedná jako s kusem hadru a to já prostě nesnesu.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.