Zaslouží si poslední šanci?

Dobrý den,

jmenuji se Martin. Je mi 25 let a již dva roky bydlím se svou přítelkyní.

Mou přítelkyni jsem poznal v roce 2017. Já jsem byl dva roky po škole, pracující. Ona začínala třetí ročník na učilišti.

Mě bylo čerstvých 22 a jí 17. Poznali jsme se přes její kamarádku, se kterou jsem si párkrát vyšel. Vyprávěla jí o mě, že jsem velice hodný, vtipný a přátelský člověk. Na základě tohoto vyprávění se rozhodla mě kontaktovat na sociálních sítích. Po týdnu dopisování jsme si vyšli na procházku a trochu jsme se poznali. Takto jsme to začali dělat každý víkend. Nakonec každý druhý den a po čtvrt roce jsme spolu začali chodit. Byl jsem gentleman a vždy jsem se zeptal než jsem udělal další krok. Před tím než jsem jí dal poprvé ruku, poprvé pusu. Věřil jsem v to, že si člověk nemůže vzít jen tak něco a měl by se vždy zeptat jestli to tomu druhému člověku nevadí. V dětství nás opustil otec a zůstali jsme sami s maminkou. Neměla to jednoduché. Žili jsme takříkajíc z výplaty do výplaty a maminka si nikdy nic nekoupila jen tak pro radost. Právě z tohohle důvodu jsem si vždy chtěl ženu hýčkat a dělat vše pro její radost. Jak šel čas, tak jsme se s přítelkyní stále více sbližovali. Měli jsme velice krásný vztah plný lásky a souznění. Přítelkyně se narodila s vadou čelisti a po půl roce našeho vztahu se mi svěřila, že půjde přibližně za rok na operaci. Bylo to pro ní velice těžké, hodně se bála a často plakala když byla se mnou. Pomáhal jsem jí na to nemyslet a překonávat strach. Věřil jsem, že je náš vztah velice vyjímečný a jedinečný. Každý měsíc jsem přítelkyni přinesl kytičku a musím se pochvalit, že jsem do současnosti nevynechal jediný měsíc. Plánovali jsme si spolu budoucnost. Společné bydlení, děti, svatbu. Ke konci roku jsem jí požádal o ruku a s nadšením souhlasila. Rádi jsme i žertovali a mysleli na to až jednou budeme dědeček a babička jak si budeme schovávat zuby. Jak se jeden druhému zahledíme do očí a budeme si říkat jaká to byla jízda. Celý život jsme si naplánovali. Život plynul dále a jak už to tak bývá, tak vše uteklo jako voda a přišel prosinec 2018. Před mou přítelkyní byla dloho očekávaná operace. Vzal jsem si na týden volno a odjel jsem s mou přítelkyní do Prahy abych jí mohl být po boku když to neměla lekhé. Hodinu jsme seděli v čekárně a přítelkyně hodně plakala protože se moc bála, že se neprobudí po narkóze. Utěšoval jsem jí jak se dalo, ale stejně odešla na pokoj v slzách. Nedivím se jí, taky mám strach z nemocnic a z jakýchkoliv zákroků. Na týden jsem si rezeroval pokoj v hotelu a každý den během návštěvnich hodin jsem chodil za přítelkyní a byl s ní. Po operaci nemohl moc mluvit a hodně jí bolela pusa. Naštěstí vše dopadlo na výbornou a posupem času bylo vše zase v pořádku a přítelkyně byla moc šťastná a už se nemusela ničeho bát. Byli jsme moc šťastní, že to dopadlo na výbornou. Přítelkyně ještě před operací dokončila školu, ale nikde v práci ji nechtěli příjmout když se dozvěděli, že by měla do pár měsíců nastoupit na nemocenskou. Přítelkyně ještě v té době bydlela u rodičů, tak to zas tak nevadilo.

Do půl roku byla přítelkyně jako rybička a tak si mohla začít hledat práci. Začali jsme spolu bydlet v městě cca 15 km od původního města kde jsme bydleli u rodičů. Přítekyně měla kousek odsud domluvenou práci o které vždy snila. Bohužel inzerát na tuto práci byl pouze chyták a jednalo se o jinou práci, kterou nikdo nechce dělat a proto firmy rády lákají na tuto jinou práci. Byli jsme tedy v pronajatém bytě, v cizím městě a přítelkyně navíc bez práce. Zkoušela si najít jiné práce, ale s učilištěm mohla zkoušet pouze práce, které byly tzv u pásu. Ty ji samozřejmě příliš nenadchly, ale pracovat musela kvůli financím. Po dvou měsících se jí podařilo sehnat vysněnou práci ve městě, ve kterém jsme bydleli původně, takže zajímavá ironie osudu. My se odstěhujeme a do pár měsíců si tam přítelkyně najde vysněnou práci. Do práce nastupuje vždy ve 4:30 ráno a na ten čas bohužel nejezdí žádný autobus a vlakem se do města dostat nedá a proto jsem se nabídl, že budu přítelkyni ráno vozit autem do práce. Odpolední jí začíná pro změnu v 16:00 a trvá do cca 2:00 hodin do rána a také jsem pro ní jezdil. Bylo to velice vysilující navíc když jsem sám vstával v 5 ráno, ale byla to má láska a nevadilo mi jí vozit. Po půl roce bydlení spolu jsme se rozhodli pořídit si malou čičinu. Tedy kocourka. Byla to radost a oba dva máme moc rádi zvířata, takže jsme byli v sedmém nebi. Vše pokračovalo skvěle. Náš postelový život trochu ochabl, ale přisuzoval jsem to vyčerpávající práci, kterou přítelkyně měla a osobně mi to nevadilo. Po roce bydlení, tedy někdy na začátku roku 2020 jsme se přestěhovali zpět do původního města. Vození přítelkyně sice neopadlo z deního rozvrhu, ale místo ježdění půl hodiny tam a půl hodiny zpět se z toho stal vyklus dvaceti minut celkem což byla vítaná změna. Teď už začnu brát po měsících. V únoru jsme se nastěhovali do nového a většího bytu. Dá se říct, že jsem celý byt přestěhoval sám a veškerý nábytek jsem také poskládal sám. Bral jsem to jako svou úlohu ve vztahu a proto mi to nevadí. V březnu za mnou přijela přítelkyně do práce. Byl krásný den a hekzy jsme si popovíali. Na konci dne se mě zeptala jestli by mi nevadilo kdyby si vyšla ven s kamarádem z práce. Má přítelkyně má pouze jednu kamarádku, druhá ji bohužel vlivem nehody zemřela a proto byla nadšená když se s ní chtěl někdo kamarádit. Nebylo mi to příjemné, ale samozřejmě jsem řekl, že mi to nevadí. Jen ať si dává pozor. Mladí kluci většinou nechodí s holkama jejího věku ven pokecat. Měl jsem bohužel nepříjemný pocit ohledně toho všeho. Ke konci března jsem se začal cítit v našem vztahu jaksi "divně". Abych to vysvětlil, tak od přírody mám bohužel šestý smysl na lidi. Dokážu nahlédnout do člověka a poznat co je zač. Také bohužel vycítím když se něco v našem vztahu dělo. Takže v březnu jsem se začal cítit divně a začal jsem něco takříkajíc tušit. Po mém hysteráku jsem dostal od přítelkyně přednášku o tom co si o ní myslím a za co ji mám. Bohužel do týdne se ukázalo, že jsem měl pravdu. Z přítelkyně jsem dostal, že hned na první procházce s "kamarádem" se ji pokusil políbit a chytat za ruku. Skvělé. Když jsem na ní naléhal, tak se přiznala a tvrdila mi, že toho lituje. To jsem ještě nevěděl co mě čeká. Následující měsíc jsme prožili stylem, že jí to den táhlo ke mně a den k němu. A pořád dokola. Spolu jsme měli plány, ale chlapec slíbil, hned na první schůzce to samé co já jsem plnil, tak mu skočila na špek. Přirovávala mě k němu. Že je stejný jako já na začátku, že jsem se změnil a podobně. Dokola jsem opakoval, že jsem stejný, že pro ní dělám vše, dávám jí vše co mám a více jí nabídnout nemohu. Dospělo to k závěru, že jsem byl ochotný se jí vzdát jen aby byla šťastná. Věřím, že není správné nutit někoho být s někým koho nemá rád. Nejdříve souhlasila, ale nakonec se rozhodla, že zůstane se mnou protože přestala "kamarádovi" věřit. Začala si myslet to co já celou dobu a to že se jí chce dostat pouze a jen do kalhotek. Podal jsem tedy návrh dát si týden pauzu. Já jsem odjel k mamce a ona zůstala v našem bytě. Bohužel moje intuice zafungovala a hned první večer jsem se vydal na procházku kolem našeho bytu. Možná si řeknete, že jsem přítelkyni kontroloval, možná, že je to někde uvnitř i pravda, ale měl jsem také to špatné tušení. Přítelkyně nebyla doma. Šel jsem tedy dovnitř a chtěl jsem si vzít pár věcí. Pak jsem si ale všiml, že zmizel batoh, věci na spaní a kartáček. Řekl jsem si fajn, asi šla k rodičům nebo babičce. Bohužel těsně před odchodem mi sama od sebe napsala. Psala, že jí to vše mrzí a že jí chybím. Zkusil jsem se zeptat co dělá kocour i když jsem věděl, že není doma. Zkoušel jsem jestli mi napíše kde je. Napsala, že jí leží na klíně a mazlí se s ní. Bohužel v tu chvíli jsem se s ním mazlil já, takže jsem jí to moc nevěřil. Po hodinovém telefonátu a dotazů kde je mi zavěsila se slovy, že je jí blbě a má vybitý telefon. Do rána jsem o ní nevěděl. Ráno přišla domů a řekla, že spala v práci. Dloho se tét verze držela, ale něco mi na tom nesedělo. Nevěřil jsem jí to. Duben byl hodně hádací, moc jsem jí miloval a pokud zde byla šance náš vztah zachránit, tak jsem to chtěl udělat. S kamarádem v kontaktu nebyla, ale v práci se občas potkávali. Nějak jsme to poslepovali a zkusili jsme to tak nějak od začátku. V květnu bylo výročí. tříleté co jsme se poprvé políbili. Červen byl také fajn. Červenec jsme jeli s mými přáteli na dovolenou a Srpen jsme byli spolu na dovolené. Nějak to klapalo, cítil jsem se sice nepříjemně, ale věřil jsem že to přejde. Začínal jsem přítelkyni opět věřit. V září slavila přítelkyně narozeniny. Říjen byl taky celkem v pohodě. V listopadu jsem musel k lékaři, můj stav se dlouhodobě zhoršoval a necítil jsem se dobře. Asi v polovině listopadu ke mně přítelkyně přišla a začala se mi hodně omlouvat, že udělala tehdy blbost a že se cítí strašně jak mi ublížila. Všeho litovala a chtěla se se mnou rozějít protože chtěla ať si najdu někoho jiného. Někoho hodného kdo si mě zaslouží. Delší dobu mi nebylo dobře a myslela si, že to je kvůli tomu co se stalo že nejsem šťastný. Popravdě jsem začínal na vše zapomínat a začínalo to být téměř jako před tím vším co se stalo. Další den se začal pokoušet "kamarád" mé přítelkyni opět dovolat. Přišlo mi to divné, nikdy ani před tím ji nevolal a najednou si chce pokecat? Típla mu to se slovy, že nechce vědět co po ní chce. Další den šla přítelkyně do vany a telefon si nechala na stole. Přišla jí zpráva a letmo jsem se podíval od koho. Byla od "kamaráda" a stálo tam: "Jak to dopadlo?" Docvaklo mi to. Nechtěla se rozejít protože všeho lituje, ale kvůli němu. Bylo mi to hodně proti srsti, nikdy jsem to neudělal a lituji toho, ale přečetl jsem si její zprávy. Bylo tam, že jí to táhne ke "kamarádovi" a né ke mně. Kamarád jí psal, že s ní manipuluji a že ji za chvíli budu mít tam kde jsem chtěl. Nevěřil jsem tomu. Ona mu na to vše ještě přikyvovala. Vybuchl jsem a poslal jsem jí do patřičných míst. Zabalil si věci a chtěl jsem odejít. Zastavila mě s pláčem a se slovy, že mu to psala jen aby jí dal pokoj. Že jí začal otravovat ať se se mnou rozejde a jde za ním. Opět sliby a podobné řeči. Tvrdila, že mě moc miluje a chce být se mnou. Že jsem na ní moc hodný a jemu jde jen o sex. Chtěl jsem vysvětlení. Přiznala se, že si s ním tehdy chtěla začít protože se jí líbil. Nasliboval plno věcí, které jsme měli my spolu v plánu a plnili jsme si je. Přiznala také, že onehdy nespala v práci, ale u něj. Na gauči. Pravdu se nejspíš dozvím za dalšího půlroku, že v posteli Že mě každý u ní v práci pomlouvá. I když mě nikdy nikdo neviděl a neznají mě. Údajně jsem pro každého manipulant a hajzl co mé přítelkyni ubližuje psychicky a nevím možná i fyzicky. Byla to docela rána. Nechápal jsem to. Po tom všem co jsem pro ní udělal a vytrpěl ona udělala toto. Opět.

A abych doplnil příběh. V listopadu jak jsem byl u doktora mi diagnostikovali nemoc způsobenou stresem, který mi způsobil, že mi imunitní systém odrovnal jeden orgán důležitý k životu. Do pár týdnů jsem měl být mrtvý, ale naštěstí se na to přišlo. 4x denně beru léky, které mi prodlouží život. Orgán, který mi přestal fungovat je slinivka břišní produkující inzulin. Podle testů jsem bez slinivky asi 4-5 měsíců tedy od doby kdy jsem s přítelkyní řešil první incident. Doktor mi do očí řekl, že kdybych nepřišel, tak do dvou týdnů zkolabuju a nejspíš zemřu. Je to nemoc se kterou mohu žít. Je to sice omezení, ale mohu žít téměř plnohodnotný život. Přítelkyně o mé nemoci věděla přesto všechno když jsem jí potřeboval se stal druhý incident.

Můj dotaz zní, zaslouží si poslední šanci?

Svatba je zrušená, mé zdraví je tatam. Ona mě prosí abych s ní zůstal. Já osobně jsem se chtěl několikrát odstěhovat, ale něco mě drží. Sice slabě, ale přece. Přítelkyni jsem celý náš vztah miloval, ctil. Vážil jsem si každé minuty s ní. Teď je to jiné. Necítím už z ní to co předtím. Nevěřím ji a mám strach z každého dalšího dne co se "zase" stane. Chci věři, že to časem přejde a budeme spolu šťastní. Nevím co dělat. Prosím, poraďte co by jste dělali Vy na mém místě.

Nevím koho jiného se zeptat. Nikdo o tom neví.