Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
jmenuji se Martin. Je mi 25 let a již dva roky bydlím se svou přítelkyní.
Mou přítelkyni jsem poznal v roce 2017. Já jsem byl dva roky po škole, pracující. Ona začínala třetí ročník na učilišti.
Mě bylo čerstvých 22 a jí 17. Poznali jsme se přes její kamarádku, se kterou jsem si párkrát vyšel. Vyprávěla jí o mě, že jsem velice hodný, vtipný a přátelský člověk. Na základě tohoto vyprávění se rozhodla mě kontaktovat na sociálních sítích. Po týdnu dopisování jsme si vyšli na procházku a trochu jsme se poznali. Takto jsme to začali dělat každý víkend. Nakonec každý druhý den a po čtvrt roce jsme spolu začali chodit. Byl jsem gentleman a vždy jsem se zeptal než jsem udělal další krok. Před tím než jsem jí dal poprvé ruku, poprvé pusu. Věřil jsem v to, že si člověk nemůže vzít jen tak něco a měl by se vždy zeptat jestli to tomu druhému člověku nevadí. V dětství nás opustil otec a zůstali jsme sami s maminkou. Neměla to jednoduché. Žili jsme takříkajíc z výplaty do výplaty a maminka si nikdy nic nekoupila jen tak pro radost. Právě z tohohle důvodu jsem si vždy chtěl ženu hýčkat a dělat vše pro její radost. Jak šel čas, tak jsme se s přítelkyní stále více sbližovali. Měli jsme velice krásný vztah plný lásky a souznění. Přítelkyně se narodila s vadou čelisti a po půl roce našeho vztahu se mi svěřila, že půjde přibližně za rok na operaci. Bylo to pro ní velice těžké, hodně se bála a často plakala když byla se mnou. Pomáhal jsem jí na to nemyslet a překonávat strach. Věřil jsem, že je náš vztah velice vyjímečný a jedinečný. Každý měsíc jsem přítelkyni přinesl kytičku a musím se pochvalit, že jsem do současnosti nevynechal jediný měsíc. Plánovali jsme si spolu budoucnost. Společné bydlení, děti, svatbu. Ke konci roku jsem jí požádal o ruku a s nadšením souhlasila. Rádi jsme i žertovali a mysleli na to až jednou budeme dědeček a babička jak si budeme schovávat zuby. Jak se jeden druhému zahledíme do očí a budeme si říkat jaká to byla jízda. Celý život jsme si naplánovali. Život plynul dále a jak už to tak bývá, tak vše uteklo jako voda a přišel prosinec 2018. Před mou přítelkyní byla dloho očekávaná operace. Vzal jsem si na týden volno a odjel jsem s mou přítelkyní do Prahy abych jí mohl být po boku když to neměla lekhé. Hodinu jsme seděli v čekárně a přítelkyně hodně plakala protože se moc bála, že se neprobudí po narkóze. Utěšoval jsem jí jak se dalo, ale stejně odešla na pokoj v slzách. Nedivím se jí, taky mám strach z nemocnic a z jakýchkoliv zákroků. Na týden jsem si rezeroval pokoj v hotelu a každý den během návštěvnich hodin jsem chodil za přítelkyní a byl s ní. Po operaci nemohl moc mluvit a hodně jí bolela pusa. Naštěstí vše dopadlo na výbornou a posupem času bylo vše zase v pořádku a přítelkyně byla moc šťastná a už se nemusela ničeho bát. Byli jsme moc šťastní, že to dopadlo na výbornou. Přítelkyně ještě před operací dokončila školu, ale nikde v práci ji nechtěli příjmout když se dozvěděli, že by měla do pár měsíců nastoupit na nemocenskou. Přítelkyně ještě v té době bydlela u rodičů, tak to zas tak nevadilo.
Do půl roku byla přítelkyně jako rybička a tak si mohla začít hledat práci. Začali jsme spolu bydlet v městě cca 15 km od původního města kde jsme bydleli u rodičů. Přítekyně měla kousek odsud domluvenou práci o které vždy snila. Bohužel inzerát na tuto práci byl pouze chyták a jednalo se o jinou práci, kterou nikdo nechce dělat a proto firmy rády lákají na tuto jinou práci. Byli jsme tedy v pronajatém bytě, v cizím městě a přítelkyně navíc bez práce. Zkoušela si najít jiné práce, ale s učilištěm mohla zkoušet pouze práce, které byly tzv u pásu. Ty ji samozřejmě příliš nenadchly, ale pracovat musela kvůli financím. Po dvou měsících se jí podařilo sehnat vysněnou práci ve městě, ve kterém jsme bydleli původně, takže zajímavá ironie osudu. My se odstěhujeme a do pár měsíců si tam přítelkyně najde vysněnou práci. Do práce nastupuje vždy ve 4:30 ráno a na ten čas bohužel nejezdí žádný autobus a vlakem se do města dostat nedá a proto jsem se nabídl, že budu přítelkyni ráno vozit autem do práce. Odpolední jí začíná pro změnu v 16:00 a trvá do cca 2:00 hodin do rána a také jsem pro ní jezdil. Bylo to velice vysilující navíc když jsem sám vstával v 5 ráno, ale byla to má láska a nevadilo mi jí vozit. Po půl roce bydlení spolu jsme se rozhodli pořídit si malou čičinu. Tedy kocourka. Byla to radost a oba dva máme moc rádi zvířata, takže jsme byli v sedmém nebi. Vše pokračovalo skvěle. Náš postelový život trochu ochabl, ale přisuzoval jsem to vyčerpávající práci, kterou přítelkyně měla a osobně mi to nevadilo. Po roce bydlení, tedy někdy na začátku roku 2020 jsme se přestěhovali zpět do původního města. Vození přítelkyně sice neopadlo z deního rozvrhu, ale místo ježdění půl hodiny tam a půl hodiny zpět se z toho stal vyklus dvaceti minut celkem což byla vítaná změna. Teď už začnu brát po měsících. V únoru jsme se nastěhovali do nového a většího bytu. Dá se říct, že jsem celý byt přestěhoval sám a veškerý nábytek jsem také poskládal sám. Bral jsem to jako svou úlohu ve vztahu a proto mi to nevadí. V březnu za mnou přijela přítelkyně do práce. Byl krásný den a hekzy jsme si popovíali. Na konci dne se mě zeptala jestli by mi nevadilo kdyby si vyšla ven s kamarádem z práce. Má přítelkyně má pouze jednu kamarádku, druhá ji bohužel vlivem nehody zemřela a proto byla nadšená když se s ní chtěl někdo kamarádit. Nebylo mi to příjemné, ale samozřejmě jsem řekl, že mi to nevadí. Jen ať si dává pozor. Mladí kluci většinou nechodí s holkama jejího věku ven pokecat. Měl jsem bohužel nepříjemný pocit ohledně toho všeho. Ke konci března jsem se začal cítit v našem vztahu jaksi "divně". Abych to vysvětlil, tak od přírody mám bohužel šestý smysl na lidi. Dokážu nahlédnout do člověka a poznat co je zač. Také bohužel vycítím když se něco v našem vztahu dělo. Takže v březnu jsem se začal cítit divně a začal jsem něco takříkajíc tušit. Po mém hysteráku jsem dostal od přítelkyně přednášku o tom co si o ní myslím a za co ji mám. Bohužel do týdne se ukázalo, že jsem měl pravdu. Z přítelkyně jsem dostal, že hned na první procházce s "kamarádem" se ji pokusil políbit a chytat za ruku. Skvělé. Když jsem na ní naléhal, tak se přiznala a tvrdila mi, že toho lituje. To jsem ještě nevěděl co mě čeká. Následující měsíc jsme prožili stylem, že jí to den táhlo ke mně a den k němu. A pořád dokola. Spolu jsme měli plány, ale chlapec slíbil, hned na první schůzce to samé co já jsem plnil, tak mu skočila na špek. Přirovávala mě k němu. Že je stejný jako já na začátku, že jsem se změnil a podobně. Dokola jsem opakoval, že jsem stejný, že pro ní dělám vše, dávám jí vše co mám a více jí nabídnout nemohu. Dospělo to k závěru, že jsem byl ochotný se jí vzdát jen aby byla šťastná. Věřím, že není správné nutit někoho být s někým koho nemá rád. Nejdříve souhlasila, ale nakonec se rozhodla, že zůstane se mnou protože přestala "kamarádovi" věřit. Začala si myslet to co já celou dobu a to že se jí chce dostat pouze a jen do kalhotek. Podal jsem tedy návrh dát si týden pauzu. Já jsem odjel k mamce a ona zůstala v našem bytě. Bohužel moje intuice zafungovala a hned první večer jsem se vydal na procházku kolem našeho bytu. Možná si řeknete, že jsem přítelkyni kontroloval, možná, že je to někde uvnitř i pravda, ale měl jsem také to špatné tušení. Přítelkyně nebyla doma. Šel jsem tedy dovnitř a chtěl jsem si vzít pár věcí. Pak jsem si ale všiml, že zmizel batoh, věci na spaní a kartáček. Řekl jsem si fajn, asi šla k rodičům nebo babičce. Bohužel těsně před odchodem mi sama od sebe napsala. Psala, že jí to vše mrzí a že jí chybím. Zkusil jsem se zeptat co dělá kocour i když jsem věděl, že není doma. Zkoušel jsem jestli mi napíše kde je. Napsala, že jí leží na klíně a mazlí se s ní. Bohužel v tu chvíli jsem se s ním mazlil já, takže jsem jí to moc nevěřil. Po hodinovém telefonátu a dotazů kde je mi zavěsila se slovy, že je jí blbě a má vybitý telefon. Do rána jsem o ní nevěděl. Ráno přišla domů a řekla, že spala v práci. Dloho se tét verze držela, ale něco mi na tom nesedělo. Nevěřil jsem jí to. Duben byl hodně hádací, moc jsem jí miloval a pokud zde byla šance náš vztah zachránit, tak jsem to chtěl udělat. S kamarádem v kontaktu nebyla, ale v práci se občas potkávali. Nějak jsme to poslepovali a zkusili jsme to tak nějak od začátku. V květnu bylo výročí. tříleté co jsme se poprvé políbili. Červen byl také fajn. Červenec jsme jeli s mými přáteli na dovolenou a Srpen jsme byli spolu na dovolené. Nějak to klapalo, cítil jsem se sice nepříjemně, ale věřil jsem že to přejde. Začínal jsem přítelkyni opět věřit. V září slavila přítelkyně narozeniny. Říjen byl taky celkem v pohodě. V listopadu jsem musel k lékaři, můj stav se dlouhodobě zhoršoval a necítil jsem se dobře. Asi v polovině listopadu ke mně přítelkyně přišla a začala se mi hodně omlouvat, že udělala tehdy blbost a že se cítí strašně jak mi ublížila. Všeho litovala a chtěla se se mnou rozějít protože chtěla ať si najdu někoho jiného. Někoho hodného kdo si mě zaslouží. Delší dobu mi nebylo dobře a myslela si, že to je kvůli tomu co se stalo že nejsem šťastný. Popravdě jsem začínal na vše zapomínat a začínalo to být téměř jako před tím vším co se stalo. Další den se začal pokoušet "kamarád" mé přítelkyni opět dovolat. Přišlo mi to divné, nikdy ani před tím ji nevolal a najednou si chce pokecat? Típla mu to se slovy, že nechce vědět co po ní chce. Další den šla přítelkyně do vany a telefon si nechala na stole. Přišla jí zpráva a letmo jsem se podíval od koho. Byla od "kamaráda" a stálo tam: "Jak to dopadlo?" Docvaklo mi to. Nechtěla se rozejít protože všeho lituje, ale kvůli němu. Bylo mi to hodně proti srsti, nikdy jsem to neudělal a lituji toho, ale přečetl jsem si její zprávy. Bylo tam, že jí to táhne ke "kamarádovi" a né ke mně. Kamarád jí psal, že s ní manipuluji a že ji za chvíli budu mít tam kde jsem chtěl. Nevěřil jsem tomu. Ona mu na to vše ještě přikyvovala. Vybuchl jsem a poslal jsem jí do patřičných míst. Zabalil si věci a chtěl jsem odejít. Zastavila mě s pláčem a se slovy, že mu to psala jen aby jí dal pokoj. Že jí začal otravovat ať se se mnou rozejde a jde za ním. Opět sliby a podobné řeči. Tvrdila, že mě moc miluje a chce být se mnou. Že jsem na ní moc hodný a jemu jde jen o sex. Chtěl jsem vysvětlení. Přiznala se, že si s ním tehdy chtěla začít protože se jí líbil. Nasliboval plno věcí, které jsme měli my spolu v plánu a plnili jsme si je. Přiznala také, že onehdy nespala v práci, ale u něj. Na gauči. Pravdu se nejspíš dozvím za dalšího půlroku, že v posteli Že mě každý u ní v práci pomlouvá. I když mě nikdy nikdo neviděl a neznají mě. Údajně jsem pro každého manipulant a hajzl co mé přítelkyni ubližuje psychicky a nevím možná i fyzicky. Byla to docela rána. Nechápal jsem to. Po tom všem co jsem pro ní udělal a vytrpěl ona udělala toto. Opět.
A abych doplnil příběh. V listopadu jak jsem byl u doktora mi diagnostikovali nemoc způsobenou stresem, který mi způsobil, že mi imunitní systém odrovnal jeden orgán důležitý k životu. Do pár týdnů jsem měl být mrtvý, ale naštěstí se na to přišlo. 4x denně beru léky, které mi prodlouží život. Orgán, který mi přestal fungovat je slinivka břišní produkující inzulin. Podle testů jsem bez slinivky asi 4-5 měsíců tedy od doby kdy jsem s přítelkyní řešil první incident. Doktor mi do očí řekl, že kdybych nepřišel, tak do dvou týdnů zkolabuju a nejspíš zemřu. Je to nemoc se kterou mohu žít. Je to sice omezení, ale mohu žít téměř plnohodnotný život. Přítelkyně o mé nemoci věděla přesto všechno když jsem jí potřeboval se stal druhý incident.
Můj dotaz zní, zaslouží si poslední šanci?
Svatba je zrušená, mé zdraví je tatam. Ona mě prosí abych s ní zůstal. Já osobně jsem se chtěl několikrát odstěhovat, ale něco mě drží. Sice slabě, ale přece. Přítelkyni jsem celý náš vztah miloval, ctil. Vážil jsem si každé minuty s ní. Teď je to jiné. Necítím už z ní to co předtím. Nevěřím ji a mám strach z každého dalšího dne co se "zase" stane. Chci věři, že to časem přejde a budeme spolu šťastní. Nevím co dělat. Prosím, poraďte co by jste dělali Vy na mém místě.
Nevím koho jiného se zeptat. Nikdo o tom neví.
Když někdo ve vztahu opakovaně lže, tak si myslím, že s takovým člověkem to ve vztahu lepší nebude. Jestliže dokáže lhát o tom, že je doma a hladí kocoura, který byl v tu dobu někde jinde, tak těžko věřit, že s tím kamarádem nic neměla a že si jenom povídali.Ta otázka, kterou si kladete, může být položena i jinak. Třeba tak, jestli si Vy zasloužíte riskovat další zklamání? Když v tom vztahu zkusíte pokračovat, tak si stejně nebudete jistý, že ona si nenajde nějakého jiného přítele. Možná by potom byla opatrnější a scházela by se s ním tak, abyste to nemohl snadno zjistit. Myslím si, že ve vztahu by se člověk neměl obávat toho, že bude někdy nepříjemně překvapen.
Možná že řešením by bylo, se naopak odstěhovat co nejdřív a počkat nějakou dobu, jestli si ona najde někoho jiného. Pokud ano, tak v tom případě byste to dilema měl vyřešené. Jsou totiž lidi, kteří dokážou slíbit lecos, ale stejně ten slib dřív nebo později nedodrží. Ani nemají v úmyslu ten slib dodržet. Prostě něco slibují, aby někoho uchlácholili. Rozhodnutí za Vás stejně nikdo neudělá. Buď chcete risknout případné další zklamání nebo ne. Dle toho, jak jste popsal ten vztah, smám pocit, že máte ve vztahu silnou potřebu se na přítelkyni 100% spolehnout. Obávám se, že s touto přítelkyní to možné není.
Přečetla jsem to celé. Prostě tak to na světě chodí, že ty první lásky nekončí svatbou. Ale člověk se v nich učí fungovat ve vztahu, komunikovat, spolupracovat, být tolerantní, atd. Vy jste do toho dal úplně všechno. A ta Vaše naprostá oddanost a závislost mladou dívku svazovala. Zatím vlastně nic nezažila a už má narýsovanou budoucnost... Pamatuji si, jak se takhle rozcházela moje dcera. Ona měla před maturitou a on už studoval na VŠ a přišel s vlastním projektem na společný domek s dotazem, na kterou stranu by chtěla mít kuchyň, že už má pozemek. Ji ta totální jistota tak zaskočila, odmítla se s ním scházet a nakonec se rozešli. Oba to tenkrát obrečeli, měli se rádi, ale prostě to takhle nešlo. Asi to tak mělo být...Dneska žijí dvěstě km od sebe a mají každý svou rodinu
Od vás měla vše, dával jste jí všechno, co bylo ve vašich silách a možnostech. Přesto vás zradila, navíc se chovala jako by se nic nestalo, jako falešnice. Teď jí nevěříte, máte strach co bude druhý den. Tak moc tomu nevěřte, že to časem všechno přejde. Když s ní zůstanete, bude vás pořád sužovat myšlenka když někam půjde, co dělá a s kým tam je. To vašemu zdraví moc nepřispěje. Podle mne, jste se s takovou měl již dávno rozejít. K čemu je takový vztah. K ničemu. Měl by jste ještě vše promyslet - rozumově jako chlap. Další zklamání s ní, by vás už položilo.
Přečetla jsem všechno.
Jste jistě zmatený a bojíte se samoty, proto chcete abychom vám napsali, že váš vztah za ještě jeden pokus stojí. A tak to zkuste. Sám tušíte, jak jde všechno společné "do kopru". Každý tu radí utnout a hned. Získáte čas a uvidíte, co bude ... Teď se znažte myslet na svoje zdraví, kdyby jste se rozešli, bude to bolet, jasně že jo, ale na 100% si za čas najdete jinou holku a život půjde dál. I tohle jsou životní zkušenosti, co nás zocelují.
I kdyby s vámi zůstala, za rok, za pár let by chtěla zkusit jaké by to bylo s jiným chlapem, taková je doba. Kdo si "užil" a vybere si partnera co mu vyhovuje po všech stránkách, má větší šanci na klid v soužití.
Hodně štěstí přeju a napište sem po čase, jak jste dopadl.
Mohl byste psát do červené knihovny. Uf, to mi to dalo, než jsem to přelouskala.
Hodnotící by měl vyslechnout i druhou stranu, což ale tady není možné. Přesto Vás považuji málem za svatého. Držel jste ji nad vodou, když jí sdrátovali pusu, kupoval jste jí dárky, i když jste to sám v rodině nepoznal, vozil jste ji do práce v nejnemožnější dobu. Vás by měli vycpat a ukazovat nevěrným ženským.
Ona se Vám odvděčuje tím, že Vám zanáší, pomlouvá Vás, vymýšlí si. Kdo by o Vás tvrdil, že jste hajzl, když Vás nikdo nezná? Podobné poklony musí vycházet od ní. Asi se Vás už nabažila, i ta huba je v pořádku a tak se teď rozhlíží jinde. Začalo to kamarádem, kdoví, kolik jich ještě bude. A že by jen tak spala u kamaráda sama na gauči, tomu snad nemůže věřit ani ten největší trouba.
Nevěřte jí, dokud Vás potřebovala, byl jste jí dobrý. Teď už jste splnil, co bylo třeba a můžete jít po svých.
NIC ČASEM NEPŘEJDE A ŠŤASTNI SPOLU TAKY NEBUDETE. To mi věřte. Takový vztah - nevztah nemá cenu slepovat. Nebo si vážně myslíte, že Vám padne okolo krku a na jiného chlapa se už do smrti nepodívá? Za mě: ukončete to, dokud je čas, určitě si časem najdete jinou dívku, která Vás bude mít ráda. Tuhle pošlete do pryč. Aby viděla, že si s Vámi nemůže orat, jak se jí líbí. Jaga.
Váš vztah je nevyrovnaný.
Vy dáváte, poskytujete, staráte se, vozíte autem, stěhujete atd.
Slečna bere, co dává ona Vám?
Jste závislý, a ona nevybouřená slibotechna. Hledá na Vás chyby, ačkoliv by je měla hledat u sebe.
I kdyby jste se dali opět dohromady, tak za nějaký se mrzíte, potká větší lásku, ke které zahoří a Vás pošle k ledu. Jednou jste se začali hádat a v budoucnu budete jenom více.
Žádnou šanci - pryč. Soustřeďte se na svoje zdraví a jistě si najdete později hodnou, pracovitou, která Vás bude opečovávat.
Láska je, že se chcete stát pro toho druhého lepší, že mu uděláte co na očích vidíte. Ano, to jste Vy, ale na druhé straně láska chybí. V začátku chození v 17 a 22 letech letech člověk stále ještě hledá, neměli jste zkušenosti. Vy jste ale byl vyzrálejší.
Žádnou šanci už nedávejte. Musí to být škola i pro ni. Ovšem neobávala bych se. Možná, že takového hodného /sorry blbce/ už nesežene, tak se bude muset v chování trošku změnit. To se nastaví hned na začátku. Ve vašem společném vztahu ty vzorce chování k sobě máte zafixované, nepočítejte, že se něco změní. Ujišťování o změně je jako u alkoholika, že přestane pít.
Rozejděte se, nic lepšího pro ni nemůžete udělat. I když Vás to bude bolet, ale pokud nosíte princezně srdce na zlatém podnose, tak to bere jako samozřejmou věc a o nic se nesnaží. Nedejte na sliby.
To co jste si slíbili - naplánovali na začátku, tak vězte, člověk v životě bude muset svůj názor několikrát změnit.
Přehodnoťte i svoje myšlení, že žena po Vašem boku nesmí strádat. Partneři musí být na stejné úrovni - oba se musí snažit. Mě třeba rozčíslo, že jste všechno odstěhoval do nového bytu sám!
Takže popřemýšlet - co jste si vychoval, to jste dostal.
------------------
Vaše problémy se slinivkou zapříčinil stres, to jste se dozvěděl, ale já přidám že i Váš špatný životní režim, tedy nedostatek spánku. Takže pravidelně chodit spát, vyspat se dosytosti, žádné přerušování. V noci má organismus určený čas na regeneraci.
Přece znovu nenaskočíte a nebudete vozit. Jak se dostávají ostatní zaměstnanci do práce, měla by se s někým domluvit a jezdit jako spolujezdec, tak se to praktikuje běžně, a přidává se na benzín.
------------------------------
Trošku se tedy divím ohledně vysněné práci na dvě směny s koncem ve 2 hodiny ráno. atd.., ale každý to máme nastavené jinak. Pracovala jsem celý život manuelně i kanceláři, v jedné i více směnách. Dítě má nepřetržitý provoz, ale o takové pracovní době jsem nikdy neslyšela. Pokud to není tajné, tak by mě to docela zajímalo, kde se takhle pracuje, kde na sebe směny nenavazují. Jsem tedy zvědavá fakt. Napadají leda pracovníci v pekárně i když i to je časově diskutabilní.
Dobrý den,
práce je u zvířat na farmě. Zvířata si bohužel nevybírají čas a je to práce kam se chodí i víkendy a svátky.
Chápu, že ji práce baví. Ty časy jsou sice na palici, ale párkrát jsem tam byl za ní a je to velice příjemná práce na psychiku.
M.
Děkuji za odpověď na moji otázku, to by mě nenapadlo, že u zvířat. Potom se ale slečně nedivím, kdo má vztah ke zvířatům, tak si nic lepšího nemůže přát a i tohle rozvržení pracovní doby bere.
--------------------------
Je ale pravda, že ve dvě hodiny ráno nic nejezdí, tak by musel přijet taxík.
Tak se dejte ohledně zdraví do pořádku.
Dobrý den,
děkuji za Vaše odpovědi. Mám toho teď hodně k přemýšlení.
Chtěl bych pouze oponovat odpovědím typu ať se chovám jako chlap. To, že si ženy vážím, chovám se k ní s úctou a snažím se jí pomáhat v domácnosti a v životě neberu za projev toho, že se nechovám jako chlap nebo že jsem ztratil koule.
Děkuji za Vaše odpovědi, s přítelkyní se rozcházím, řešíme společný majetek. Chci být v současné době chvíli sám a odpočinout si od všeho. Dát se trochu do kupy a čas vše zahojí.
M.
Nevyrastal si nahodou s matkou sam bez otca? Nechybal ti vzor muza? Posobis totiz, ako by si bol doma vychovany na styl "dobri chlapci pekne pomahaju a su vzdy galantni". Ako vidis, nefunguje. Ty si sa pytal, ci ju mozes pobozkat a chytiti za ruku, kolega to rovno skusil a skoncilo to tym, ked u neho prespala. Skus pokecat z psychologom, inak budes opakovat tie iste chyby a to, co si zazil, je len slaby odvar. Ak by si nebodaj mal peniaze, tak ta osklbe zlatokopka a este zistis, ako deti nie su tvoje.
Ty si ten typ, ktory ked nacape zenu s milencom, tak si to vysvetli tak, ako mu ona po zakopnuti od snury k telke padla rovno na penis a vlastne je to cele tvoja vlastna chyba, lebo si ten kabel nechal valat sa po zemi.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.