Konec zamilovaného období ve vztahu

Váš vztah je pořád stejný, jen jste se už nabažili. Nezmiňujete věk?

To je normální vývoj každého vztahu. Někomu to přijde dříve, někomu později. Nic s tím nenaděláte, ale rozhodně nic nevzdávejte. Prostě se musíte smířit s tím, že období zamilovanosti skončilo a že už to nikdy nebude jako dřív. Vztah se sice zmnění, ale nelze říct, že by byl horší. Prostě je jiný. Když pak přijdou děti, vztah se změní zase. Proto se dřív říkalo, že by se milenci měli do tří let vzít, nebo rozejít.

Člověk se prostě přežere i pravý svíčkový. Váš vztah začal v bodu nula. Zamilovanost, očekávání, první rande, dárečky, první sex... furt se to posouvalo až do bodu x. A v něm to prostě uvízlo, což je úplně normální. Ta zamilovanost se změnila v lásku a je logický, že po dvou a půl letech už se člověku nepodlamujou kolena z toho, že jde s tím druhým na kafe. Prostě to prvotní poblouznění vyprchalo, ale netřeba hledat nějaký chyby nebo podivnosti. Takhle to funguje v 99,9% vztahů. Důležitý je ovšem si uvědomit, jestli se vývoj vztahu v tom bodě X zastavil a zůstal, nebo jestli klesá zpátky k nule. Protože když bude klesat dál, začne ti přítel časem lézt na nervy a v takokvém případě bych nějakou svatbu nebo něco podobnýho určitě neplánoval. Svou roli může hrát i to, kolik vztahů máte za sebou před tím aktuálním. Protože třeba to, že by se potkali dva lidé, zamilovali se do sebe, pro oba to byl první vážný vztah a žili spolu s nonstop mravenčením v břiše šedesát let, to se fakt neděje...

Možná trochu přechozený vztah, "ponorka"? Každý vztah může takto dopadnout. Není to výsledek covidobé doby, že se nemůže nikam chodit a leze to na nervy?

Kdy uvažujete založit rodinu? Těhotenství? Dítě by bylo přirozeným vývojem vztahu.

Kolik je Vám let? Dříve se mladí do dvou let brali a hned měli děcko. Nebyl čas na přechození. byl už jiný program, jako zařizováníí společného bydlení a očekávání potomka.

Ta nadšená zamilovanost během druhého roku zákonitě poklesne, ale pokračuje ve stabilním partnerství jako klidná láska, pevné přátelství a úcta.

Dobrý den. Většina lidí se příliš zabývá konzumováním vlastních emocí, neumějí s nimi konstruktivně pracovat a přikládají jim daleko větší váhu než ve skutečnosti mají. On není ani tak problém v tom že došlo ke "konci zamilovaného období". Spíše je zde problémem právě to, že se příliš zaměřujete na své emoce stejně jako to dělají děti. Samo o sobě to není špatné, může Vás to ale dostat do spirály dalších a dalších vztahů. Řešením by mohlo být stanovení si dlouhodobých cílů s partnerem a jejich postupné plnění. Zároveň zkoušet stále něco nového co je pro vás oba zajímavé a prospěšné. Jinak budete s případnými novými partnery začínat stále dokola vždy od nuly (což mj. pro případné potomky není vůbec vhodné prostředí).

Na každém vztahu se musí pracovat. Růžové brýle zamilovanosti nevydrží věčně, je třeba vztah vyživovat komunikací, sdílením, novými prožitky, prostě zpestřovat a upevňovat styčné plochy. "Kde nic není, tam ani čert nemá co vzít." Myslím, že pravá láska i po období zamilovanosti se pozná tak, že se na partnera těšíme, jeho přítomnost nás neruší a máme dobrý pocit z toho, že je v naší blízkosti i když zrovna se věnuje nějakým praktickým záležitostem a nevěnuje nám svou pozornost. Nelze však očekávat od partnera, že nám bude vyplňovat život abychom se nenudili. Oba partneři by se měli snažit vnášet do společného života nápady, nějaký program pro zpezstření, aby ve vztahu nezavládla nuda a apatie. Toto kovidové období izolace odkrývá potlačované vztahové problémy, které byly dlouhou dobu odsouvány a chtějí řešit. Napište si pro a proti Vašeho vztahu, nechte si vše projít hlavou, naciťte to srdcem, představte si jaké by to bylo, když byste se rozešli a pak si vyvoďte názor. Není vyloučeno, že Vaše láska odešla a zůstalo jen přátelství. To ale musíte rozpoznat jen Vy sama.

Normalni postup vztahu...po 2-3 letech dojde k momentu, kdy se vlastne ukaze, jestli k sobe patrite...Vy urcite prudite jeho, protoze kamosi a on prudi Vas, protoze kamosky...jestli se mate radi, tak to odezni a bude to ok..

Zdravím

Berte to tak, že tady na tomto světě není téměř nic co by člověka mohlo trvale a neustále uspokojovat, vše zde má svůj rub a líc vše dobré zákonitě vystřídá zlé. Budete-li se řídit jen emocemi, pravděpodobně skončíte trvale bez partnera jelikož budete neustále "střídat" což je v podstatě i většinová záležitost v současnosti, proto tolik rozchodů rozvodů svobodných matek nebo různě splácaných vztahů s dětmi z několika předchozích vztahů... Zapomnělo se na to že vztah je totiž později více starost a povinnost než nějaká radost (protože přijdou děti a tak dále), rodinný život je tak trochu "řehole" znamená vzdání se osobních priorit pro druhé a to na dlouho, jelikož si to dnes málokdo uvědomí a chce uvědomit a hledá jen "potěšení" a chce se tomu věnovat jen dokud ho to "baví", tak to dneska většinou "dlouho nevydrží"...