K čemu jsou přátelé?

Zdravím. Spíš se naučte neshody řešit. Opravdových přátel má člověk málo a vybírá si je sám. Opravdový přítel s Vámi sdílí to špatné i to dobré. Neubližuje, nepomlouvá a za všech okolností to s Vámi myslí dobře. Je k Vám upřímný a řekne Vám pravdu do očí i když se Vám nemusí zrovna líbit. Takového člověka ve svém životě mít je výhra. Vy sám – jste pro někoho takový přítel v životě? Protože skutečné přátelství musí být oboustranné. Vy se nechcete v životě potýkat se zklamáním, tak raději zalezete do své ulity a budete sám. No, je to každého volba...

Přátelé jsou v životě velmi důležití..

Dokáží mimo jiné vyslechnout, poradit, pomoci, v těžkých chvílích psychicky podržet.

Přátelství není nutně o tom, že bychom museli mít s přáteli na vše stejný názor, ale spíš o tom, že dokážeme i opačný názor vyslechnout, zčásti pochopit, tolerovat a respektovat, nehádat se kvůli němu.

Pokud Vám blízký přítel ublížil, tak je třeba se zamyslet nad tím, zda to opravdu přítel byl?

Kamarád není přítel. Kamarádů může mít člověk mnoho, ale přítele často jen jednoho. Opravdový přítel, tě nikdy nezradí a vždy ti pomůže, pokud je to v jeho silách. Je-li to oboustranné a je to navěky. Víc není potřeba dodávat, tím je řečeno vše. Přítel je často i víc než rodina.

Nemám kamarády. Vůbec netušíš, jak někdy hrozný to je. Važ si svýho kamaráda, usmiř se s ním a buď za něj rád.

Některá zvářata žijí samotářsky, jiná ve skupinách (hejnech, stádech, smečkách...). Lidi žili vždy v tlupách, tak je to naše přirozenost nežít sami. Různé potyčky v těch skupinách jsou taky běžné i u zvířat, to je prostě život. Kdyby bylo vše ideální, za chvíli bychom tu idylu přestali vnímat.

Do života je třeba investovat. Kdyby se všichni báli už předem zklamání a bolesti, jak by to na světě vypadalo? Povrchní život bez emocí. No fuj...

Každý už jsme někdy zažil nevydařenou dovolenou. Ať už se jednalo o úporný průjem, problémy s dopravou nebo naprosto katastrofální počasí. Podle vašeho systému by už tedy nikdo z nás na žádnou dovolenou jet nikdy neměl. Protože co kdyby... M.

Zdravím

Vše tady na Zemi má svůj líc i rub, tzn. přátelství kamarádství partnerství nevyjímaje. Nechce-li člověk prožívat i tu rubovou stránku jakéhokoliv vztahu a ta zákonitě prostě je, s tím nic neuděláte pak je opravdu výhodné být raději svobodný... Nechci vás zrazovat od přítelkyně partnerství ale jestliže těžce nesete hádku pouze s přítelem jak budete brát neshody případně rozvrat s budoucí partnerkou? A nemyslete jednou to zákonitě přijde... Čili máte pravdu odpověděl jste si v podstatě sám . Také zjišťuji že : "Čím méně lidí znám tím jsem šťastnější" . Přátelé partnerství rodina nejsou "psychicky " pro každého, ideální je to pro lidi s hroší kůží, lidi splachovací pro tzv. "orazy", pro "ranaře" ti jsou v tom jako doma, žel to je fakt, pokud k nim nepatříte budete to mít hóóódně hóóódně těžké

Co je lepší? Poznat, mít a ztratit nebo nemít, nemít co ztratit, nikdy nepoznat? .

Jak nebudete mít kamarády, tak sem budete zachvíli psát co dělat, aby jste si je získal. Můžete mít rozdílné názory, ale neměly by dojít až k hádkám. Je třeba mít pochopení a někdy i ustoupit.

Má smysl. Člověk je tvor společenský. Potřebuje sdílení. Někdo víc, jiný míň. Je fakt, že od nejbližšího křivda mnohem víc bolí. Ale všechno nemůže být, jak Vy chcete. Každý jsme vyrůstali v jiných podmínkách, měli jsme jiné vzory, máme jiné geny... Tak je potřeba umění empatie, komunikace i odpouštění, aby se lidi učili ty odlišnosti přijmout a vzít je dokonce jako obohacující. Ale zůstat svůj a mít své hranice. Nemůžeme být stejní. To by byla nuda. Právě ta rozmanitost v davu nás odlišuje od ovcí. I když někdy...

Sice už je tahle diskuze asi pohřbená, ale nemám zrovna do čeho píchnout. Asi takhle, přátelé jsou fajn, ale právě musí to být ti přátelé. Nemíchejte hrušky s jablkama, přátelé a kamarádi nejsou totéž. Přátel máte pár, jednoho nebo žádného. Kamarádů můžete mít celou hromadu. A i ty přátele je také někdy dobré brát takový jsou. Já mám třeba...no tohdle člověka mám někde mezi kategorii přítel a kamarád, takový přítelokamarád..Je to sice člověk, který mi třeba několikrát pomohl, ale některé věci vím, že mu nemám říkat, protože všechno zlehčuje, je hrozně sarkastický, řekl bych až necitlivý. Rozhodně to není ten typ, který by někomu projevil morální podporu. Občas řekne věci, které zamrzí nebo naštvou. Ani to tak nemyslí, ale Vás se to doktne. Naučil jsem se ho tak brát, ale úplně jednoznačně za přítele ho neberu, protože vím, že úplně otevřít se mu nemůžu.

Jo a taky jedna dobrá rada ze života, bacha na kolegy z práce. Na pracovišti si raději nějaké hluboké přatelské vztahy nevytvářejte, pokud s tím člověkem a jeho charakterem nejste opravdu jisti. Vlastní zkušenost. Je třeba si uvědomit, že s tímhle člověkem pak můžete třeba po nějakém konfliktu sdílet kancelář nebo tak. Já jsem si v práci našel kamaráda skoro přítele, měl jsem ho kluka opravdu rád, ze začátku se jevil opravdu dobře, trochu jsem se nechal okouzlit. Ale pak se ukázalo, že je to neuvěřitelně sebestředný (chvílemi až narcistní) a rýpavý člověk. Takový ten typ "Já, já, já, já jenom já a z cizího krev přeci neteče".

My, kteří dobré přátele máme, moc dobře víme, jak jsou důležití. Máme se s kým podělit o něco hezkého, ale hlavně máme někoho, na koho se můžeme obrátit o radu a pomoc při potížích v životě. Patří k tomu nějdůležitějšímu v našich životech.

Partnerku hledej, tu potřebuješ. A neshod se neboj. Já třeba žádné přátele nemam a zjistil jsem, že je ani nepotřebuji. Kdysi jsem měl dobré kamarády, ale po odstěhování jsem je ztratil. Na nějaké svěřování se a rady je nepotřebuju. Na to mám manželku, rodiče a bratry. Těchto pět lidí mi stačí a jsou lepší než nejlepší přítel.