Děda sběratel všeho a problém s likvidací

Nechte nás, sběratele, napokoji! Kdo to nezná, nepochopí, jaký je to zážitek získat nějakou užitečnou věc, která by se mohla jednou hodit. Srdce se člověku rozbuší, spatří li na cestě použitelnou matičku M6, u popelnic vyhozený kočárek s krásnými kolečky, nebo dokonce na smetišti úplně dobrou televizi! Pro obyčejné smrtelníky je to odpad, pro nás zasvěcené materiál vhodný ke kutění, přestavbám, opravám všecho druhu. Problém číslo jedna je samozřejmě s uskladněním a nepřítelem číslo jedna pochopitelně naše drahé polovičky. A tak svádíme celoživotní boj o prostor v příliš malých bytech, sklepních kójích, domcích, garážích, stodolách a tak dále. Stavíme další regály, využíváme všechny možné schovky, přerovnáváme a třídíme, aby se toho vešlo co nejvíce. Čelíme dotazům typu: Na co to proboha máš? K čemu Ti tohle kdy bude? Jak dlouho Ti to tu bude ještě ležet. Slýcháme věty jako: Ukliď si konečně ten bordel někam. Jsem zvědava, kdy už to konečně zmizí. A tak podobně. Naše chvíle však přichází v okamžiku, kdy je třeba něco opravit, soused shání dávno nevyráběnou součástku, někomu odejde grafická karta v předpotopním počítači... Věta začínající slovy: Nemáš prosím Tě... nás nastartuje a my s předstíranou lhostejností prohlasíme: Jasně, mrknu se po tom. Potom se noříme do svých nepřeberných zásob a vítězoslavně přinášíme žádané. Nedbale mávneme rukou při dotazu co za to a pak už se jen dmeme pýchou, když lidé prohlašují: Běžte za ..., ten má všechno!

Sorry, nechal jsem se unést...

mám stejnou zkušenost s 60ti letou matkou.Měla bohužel na to všechno prostory, tak nejenže za posledních 35 let nikdy nic nevyhodila, ale ještě škemrala po lidech, aby jí dali. takže jsme vyhazovali např. devatery kamna 3 bojlery,16 interiérových dveří 12 skříní atd.Ale čekáte radu, takže zpočátku to bylo stejné jako u vás, ale pomohl osud a to úmrtí otce a pak také domluva typu jak chceš, ale až se za to bude platit, což mi nevěřila a ani já jsem netušila, že se moje slova naplní tak rychle, kdy Technické služby opravdu u nás od nového roku zavedli poplatky za nekompletní spotřebiče, stavební suť aj, , takže ta představa, že jednou za to bude platit s ní docela pohnula. Pro ostatní raději píši, že u mojí matky se opravdu jedná o porucu nikoli o sběratelství. Já sama jsem sběratel, ale moje vášeň nemůže obtěžovat moji rodinu ani nikoho ostatního. My jsme již měli kvůli matce i problémy se sousedy a navíc ani sama netušila co tam měla.

Děda ještě není tak starý a asi žije sám. Myslím, že šikovná paní by si s tím určitě poradila. To by byla podle mého jedna varianta. Podle mé zkušenosti by také pomohla nějaká havarijní situace. Můj exmanžel měl také takovou shromažďovací mánii. A ne, že by vyklízel nepotřebné krámy z kůlen, ale naopak přistavil za baráček novou. Po rozvodu mi tento binec zůstal i s domem. Následující zimu to vyřešil sníh. Bylo ho pořádně - sjel ze střechy a kůlny, včetně té nové se pěkně složily jak domino. A začala likvidace. No a poslední várky jsem se zbavila tak, že jsem se pustila do rekonstrukce domku - nové střechy a zateplení podkroví. A to znamenalo zrušení všech čtyř komor - jak to dřív bylo ve dřevěných podhorských chaloupkách. Tak jsem v předstihu musela postupně likvidovat. Navíc jsou nyní příznivé výkupní ceny ve sběrnách. Tak zkuste něco podobného na dědu vymyslet, co by bylo přijatelné a nepřivodilo mu to rovnou infarkt. Já osobně bych nejvíc vsázela na šikovnou paní.

Manželův otec má 80 let, matka 78- už jsme to vzdali, víkend vyklidíte druhý přijedete a tam kde bylo uklizeno je plno a vy začnete znovu.Bohužel jsou schované na půdě i věci po prarodičích-oblečení a vyhodi se nesmí, babička tvrdí, že jsou to třeba pravé kožichy a až bude válka tak se budou hodit.Nebo ještě když děda dělal agronoma tak má spousty jedů, 6starých TV, spoustu kamen Petry, Vafky a poliňáky. Je to sice hloupé ale vážně čekáme až umře a teprve potom začneme vyklízet.

Na druhou stranu jsou někteří až příliš radikální. Vyhodili by všechno, co hned nepotřebují. Takže pak se nenajde např. kus trubky či pajcru, aby člověk využil principu páky nebo třeba nějaký špalík, když chce člověk do něčeho říznout kladivem a neponičit to, kousek drátu atd.

Jenže dnes se značně zvýšil poměř těch lidí, co si nejsou schopný nic udělat, pak to taky jinak chápou.

Záleží tedy na prostorových možnostech. Já bych tedy zvážil, zda tu věc v daném množství můžu využít (třeba do dvou, pěti let). Za nějaký čas (roky) je dobrý věci probrat a dlouhodobě nevyužíté pak většinou vyhodit, darovat nebo prodat.

Záleží taky jestli Vy bydlíte u dědy nebo děda u Vás.

Vím, že to není jednoduché, ale snažil bych se spíš najít kompromisní řešení, část opravdu nepotřebných rámů po vysvětlení dědovi zlikvidovat, část mu nechat, přecejen je to jeho osobní majetek, ke kterému má nejen materiální, ale hlavně citový vztah!

Jinak jsem si vzpomněl na nějakého klasického vyprávěče, a jeho "krabici" s nápisem "Provázky krátké, k ničemu se nehodící"...

*krámů

Jeden rodinný příslušník na tom byl podobně... jen s tím rozdílem, že jako pracovník šachty si na zahradu navezl neskutečné množství gumový pásů s rozbitých dopravníků, staré železné konstrukce čehokoliv včetné průmyslových elektroskříní ( snažil se je aplikovat do bytu) a jako bonus sbíral vše co bylo železné nebo by se "mohlo někdy hodit". Když jsme bez jeho vědomí za nemalý peníz odvezli asi 1/10 tohoto nebezpečného odpadu, skoro se mohlo zdát, že se nedožijeme ani vánoc. Nakonec mu kdosi vysvětlil že jen děláme místo pro další jeho bordel, tak se trošku uklidnil. Nakonec mu přišlo z referátu životního prostředí varování a byl rád že se zbavil alespoň zahrady... protože neměl sílu to sám uklidit... To bych mohl o něm napsat román, jak sbírá vše... nejhorší bylo, že se ty klumpy snažil i použít na zkrášlování příbytku i zahrady... dokážete si představit pergolu postavenou ze starých ocelových trubek se střechou z gumového pásu?

Musím se smát, protože já jsem měla takovou babičku. Bydleli jsme u ní v baráčku a ona tahala domů, co kde našla, co by se mohlo někdy hodit. Když to začala tahat na zahrádku, tak se maminka naštvala, naložila pár krámů na káru a odvezli jsme to na skládku. Chudák babička když to zjistila, tak nadávala, nelenila a z té skládky do zase navážela zpět do baráku. Jenže toho přivezla ještě daleko víc! S tím se asi nedá nic dělat to je nemoc některých starých lidí. Všecko zužitkovat, ušetřit. On jak bude postupně stárnout a bude mu ubývat sil, tak už nebude tak aktivní, a už nebude tak shromaždovat, a lecos přehlédne, když to zmizí. Já radím postupně, nenápadně vyklízet, aby to nepoznal, začít odzadu. Nebo na rovinu, dědo tohle už nebudeme nikdy potřebovat, můžeme to vyhodit? Když mu to vyhodíte najednou, on uvažuje tak, že mu už berete jeho majetek a to je drzost! Jinak neklesejte na mysli, nejste v tom sami!

Dobrý den,

docela Vás chápu, moji pra-prarodiče taky shromažďovali všechny možný krámy, moji prarodiče v tom úspěšně pokračkovali a já teď mám barák i jeho okolí plnej neuvěřitelnýho množství bordelu.

Chtěl jsem říct, že dokud tady babička bydlela, tak jsem se o úklid ani nepokoušel, protože bylo jasný že ona to nepochopí. TAkže jsem zatnul zuby a držel... Teď je babička jinde a já mám volnou ruku a tak likviduju co se dá. Hodně toho vyletí komínem, hodně půjde do sběru a hodně budu muset odvézt na skládku.

Soused začal taky debordelizovat s tím že si místo dědovy garážea autodílny postaví rod. domek, ale s dědou to zřejmě ještě nemá dořešený, protože se bojí co děda na to až zjistí co provedl s jeho pokladem.

Co tím chci říct? Tohle je prostě jedna z věci který k soužití mladých se starejma patří a vy z toho nemáte šanci vyjít v dobrým. Musíte zvážit jestli dobré vztahy v rodině stojí za uklizenou zahradu atp. (staří to stejně nikdy nepochopí, už si žijou ve svým světě a já nemám srdce jim ubližovat tím, že bych jim bral to na čem jim záleží - byť je to plesnivej koberec na dvorku nebo 6ks nefunkčních vysavačů...

Ono je to docela úsměvné, ale ve skutečnosti se to může zvrtnout v psychickou poruchu.Mám strýce, který je věkem asi jako tazatelův děda - čili ještě čupr, ale svůj hezký rodinný dům zaskládal nepopsatelnou sbírkou většinou pokažených elektrospotřebičů (je totiž elektrikář a má spoustu známých, kteří si k němu před desítkami let dali něco spravit...tak to tam je). Kromě toho hromadí knihy (to je sice ušlechtilé, ale velmi obtížné pro ostatní spolubydlící) a spousty jiných věcí. Garáž je narvaná brajglem po strop - auto parkuje venku. Pomalu tak dopadnou i rodinní příslušníci, dochází místo na zahradě, v prádelně, ložnice je zaskládaná a zatím lze ještě spát v bývalém dětském pokoji... Když teta něco vyhodí, strýc to okamžitě pozná a nepříčetně zuří. Jinak je moc hodný.

Informace z internetu:

Existuje řada důvodů, proč doma lidé začínají hromadit nepotřebné věci. Společným znakem bývá vždy to, že takový člověk nepovažuje věci, které sbírá, za zbytečné; z nějakého důvodu si myslí, že jsou potřeba, a není schopen vyhodit cokoli, co už jednou přinesl domů. Jak se to ale stane, že někteří lidé nejsou schopni vytvořit a udržet pořádek - aspoň trochu?
Někteří vědci věří, že psychologické pozadí syndromu messies (anglický výraz pro patologické bordeláře) formuje deprese. I malý pokrok při chronické depresi vyžaduje velké úsilí, každý krok vypadá neuvěřitelně obtížně a je těžké ho naplnit. Člověk se cítí bezmocně a neschopně. Vnést do života trochu pořádku vypadá jako nesplnitelný úkol. Mnoho psychologů si také myslí, že tento syndrom je vyjádřením nutkavého chorobného nepořádku. Dotyčný člověk absolutně není schopen cokoli vyhodit. Musí schovávat všechno, co se mu dostane do rukou. Pokud například dojde k soudnímu vyklizení hromaděného odpadu, často to vede k psychickému zhroucení.
V mnoha případech jsou takto postiženi starší lidé kvůli své izolovanosti a zmatečnosti souvisejícími s vysokým věkem. Psychologové nedávno zjistili, že syndrom messies se objevuje zejména jako důsledek traumatu nebo psychické újmy, která byla tak silná, že člověk není schopen žít spořádaný život. Smrt blízkého, těžká nemoc, trpěná nespravedlnost nebo odloučení či rozvod mohou způsobit mentální zhroucení doprovázené konkrétními viditelnými projevy - nepořádkem.
V každém případě se prokázalo, že psychoterapie je vhodnou podporou při návratu do normálního života. Někdy je třeba nasadit také medikamenty.

Dobry den,mame stejny problem,ale ten bordel dela tchan s tchyni a babickou.Mame kolem domku zeleznej sroz,hromadu matraci,tri gauce,nekolik skrini z 50.tych let apod.Zelezo je venku a ostatni ve stodole.Jsem z toho dost nestastna,pritel se snima kvuli tomu zlobil,nic nepomaha.Az budeme mit dite,bude velke stesti,kdyz se mu nic nestane.POTREBUJU se vypovidat,jsem tzv, na prasky,protoze nechci zit v tomto bordelu.Taky jsme chteli zbourat tu hroznou kulnu,co se naklani,dlouho se o tom mluvilo,jenze nedavno pritelova matka rekla,ze se nic bourat nebude a hotovo.Tim me dost nasrala,protoze uz to byla temer hotova vec.Odstehovat se nemuzem,mame spravene podkrovi,do najmu jsme nechteli a pujcku jsme si nemohli dovolit.Jde mi hlavne o to,aby to dite vyrustalo v trochu kulturnim prostredi.Taky mame na jedne strane misto plotu,ktery je zborceny-patri ozralemu sousedovi a tomu je vse fuk,blatniky ze skodovky,pneumatiky,ohromnou haldu zeleza,nahrobek,strasaky do pole-maji jeste pole,apod.Je to odporne.Bydlime v podkrovi,dole partnerova mama s otcimem,na druhe strane babicka.A vsichni maji jedno heslo-TO SE JESTE MUZE HODIT.JA SI S PROMINUTIM MYSLIM O PRDELI A NEJRADSI BYCH JE VYSTRELILA NA MARS.A nejhorsi je,ze si nechteji dat rict.Nejdše to ani po dobrym ani po zlym.Oni tak ziji pres 30let a nehodlaji to zmenit.Ja jsem se malem zmrzacila,kdyz jsem malem spadla do zakryte diry,kterou se sypou brambory.Rekla jsem mym rodicum,ze jestli,az budem mit dite, a neco se mu kvuli tomu bordelu tam stane,ze jim udelam takovej kraval,ze si to za ramecek nedaj.MOC diky,ze jsem to sem mohla napsat,potrebovala jsenm si ulevit.

tato diskuse se dá rozděliti na dva tábory jedni co nesbírají a jsou proti tomu z různých dúvodů a druzí co sbírají, aniž bych se zastával jedné či druhé strany poradím těm co nesbírají - jelikož jsou převážně mladší - nevíte co budete dělat za pár let, a jak tak koukám jak to tenhle stát vede - jen aby jste měli co sbírat , protože důchod mít nebudete - tak budete odcházet i od popelnic s práznou...takže své moralizování si napište někam a za 20- 30 let si počtěte, a možná zjistíte , že jste úplně stejní...

Milá YOUR či JOUR, nebudu souhlasit s Vašimi názory ani je odsuzovat, vím že tyto záležitosti není jednoduché řešit. Pouze si neodpustím poznámku k Vašemu psanému vyjadřování zde na Poradte.cz - i já zde občas použiji sprosté slovo k vyjádření názoru či nálady nebo čehokoli jiného. Ale vzhledem k tomu, že tato poradna může být čtena dětmi i před 22. hodinou, snažím se tato slova psát slušně, například p*del, ho*no a podobně. O.K.?