Jak najít ztracenou věc v pokoji - paměť

Nedělal bych z toho vědu, je to věc pozornosti (spíš nepozornosti). Prostě zrovna věnujete pozornost něčemu jinému a věc bezmyšlenkovitě někde odložíte. Už se mi taky stalo, že jsem z bytu ve 4. patře odnášel věc do sklepa a cestou po schodech mi kdosi volal na mobil. Když jsem do toho sklepa došel, uvědomil jsem, že onu věc u sebe nemám. Musel jsem se vrátit a projít celou cestu znovu, abych předmět našel odložený na parapetu okna chodby .

Přijel jsem na malou chatu (2 místnosti) a věděl jsem na 100%, že jsem měl hodinky (při odemykání jsem se na ně díval). Když jsem odjížděl, hodinky nikde. Celou chatu jsem několikrát prohledal. Našel jsem je po 2 letech pod dečkou na polici .

Moje dcera ztratila klíče (což u ní není nic výjimečného) a proto jsme vyměnili několik zámků. Po pár týdnech se klíče našly v mrazáku, v tašce se zmrzlým masem. Takže hledejte i na těch nejnepravděpodobnějších místech, někde to určitě bude.

Já jsem měla velice přísného táu. Ten tvrdil: Když už máš něco v ruce, dej to na místo, kam to patří. Nebudeš to muset několikrát brát do ruky a překládat to. A nebudeš pak nic hledat. Nalískal do do mě. Hledání nenávidím ze všeho nejvíce. Jednou jsem hledala šalinkartu. Pak se mnou hledala i starší dcerka. Jako vblbém filmu. Vysypaný koš, rozházený gauč, otevřená lednice. Bylo třeba jít z domu do školky a do práce a bez šalinkarty to nešlo. A za námi capkala ta mladši a broukala: "Mamí čačí, mamí čačí." Měla v ručce hledanou šalinkartu, koukala na mou fotku a chválila. Když se dělá něco jakože automaticky a myslí se na něco jiného, pak to smrdí průšvihem. Asi před půl rokem jsem udělala fajn bublaninu s meruňkami. Šoupla jsem ji do trouby a spěchala udělat všechno, aby mě návštěva pochválila. Po chvíli jsem buchtu šla zkontrolovat a ona v troubě nebyla. Nemohla jsem se zbláznit, protože mísa a metly byly ve dřezu. Jiříkovo vidění? Hadr! Dala jsem si kafe a tiše jsem si zoufala. Když jsem byla smířená, začala jsem uklízet. Že přendám nádobí ze dřezu do myčky. A z myčky na mě koukala zplaská buchta!

Jednou se mi stalo, že jsem nemohla najít dárky na vánoce. Objevila jsem je náhodou v červnu v garáži ve skříňce, už zabalené na posledním regálu, přikryté novinami. Až když jsem je tam uviděla, tak jsem si vzpomněla, že jsem je tam dávala.

Zdravím

Většinou je to porucha pozornosti respektive spíše nevěnujeme tomu pozornost. Například, vezmu do ruky věc a v tom mi někdo zavolá, zaberu se do hovoru a u toho chodím po bytě, věc položím aniž bych si to plně uvědomil a ztráta může být na světě je-li to "nestandartní místo". Takže doporučuji prohledat také místa "kam by jste normálně tuto věc nedali".

Mě se to občas stává u věcí, které léta dávam na jedno a to samé místo. Nejčastěji se jedná o nářadí.

Jak ho nechám jinde, musím přemýšlet, co jsem naposledy opravoval. Pak si vzpomenu a že při opravě bylo potřeba toho a toho klíče a šroubováku a pak je podle toho najdu na místě opravy a né na svém místě v bedně s nářadím a je vyhráno.

Tedy při vzpomenutí postupuji zpětně od práce, až se doberu, kde jsem to nechal ležet a vždy najdu.

...

Ono je taky potřeby mít pokoj pravidelně uklizený a nebo dělat jednou za rok velký úklid a tzv. inventuru, takže vědět i o věcech, které jsou zapadené hluboko v šuplíku.

To pomáhá nejvíc.

Mně se občas ztratí nějaký oděv. Ale pak hledám nikoli 3 dny, ale půl roku. Vynoří se z úplně normálního místa.

Okolkované peníze v kapse jiného oděvu ve skříni byly jiná kapitola: Našly se, když už neplatily. Dala je tam babička, že až se najdou, budou se hodit.

Před cca 30 lety jsme si koupili šicí stroj. K němu pochopitelně olej na mazání stroje.

Po 1. mazání jsem olej uklidil tak, abych o něm věděl. Dalších cca 10 let jsem vždy při pokusu o namazání stroje hledal olej. Pochopitelně jsem ho nenašel a musel jsem pořídit jiný.

Po těch cca 10 letech jsem při nějaké příležitosti (úklid, oprava) vylezl na kuchyňskou linku (klasickou, panelákovou se zářivkou na horních skříňkách) a málem jsem spadl dolů. Lahvička s olejem byla dobře "zašitá" právě za tou zářivkou nahoře na skříňkách na lince.

Podotýkám, že mi tenkrát bylo cca 35 let. Dneska zapomínám daleko snáze a častěji.