Jak to bylo?

Oficiálně dělník v cizině do ruky vůbec cizí měnu nedostal. Celý jeho výdělek mu šel na "tuzexové konto", ze kterého si pak mohl vybírat "bony". Běžný kurz býval 1 bon = 5 KČS.

Ještě doplním, že běžný československý občan nesměl vlastnit žádnou "západní" měnu. Pokud si dovezl přiměřenou částku do ČSSR (třeba ušetřené kapesné z montáže), musel jí do 10 dnů vyměnit za bony. V tuzexu se sice dalo za devizy nakoupit, ale pokud šlo o částku "větší než malou", hrozilo nebezpečí, že se nějaký "nenápadný pán" začal zajímat o původ peněz.

Převážně se jezdilo do zemí rozvojových. K "západní" měně se tam nepřišlo, ale pracovníci rozhodně nějakou hotovost v místní měně u sebe měli. Většina výdělku šla na tuzexové konto. Kdo chtěl, mohl si asi vše vybrat najednou, v bonech. A hned koupit něco drahého, třeba auto. Nebo nelegálně směnit bony za Kčs. Nebo mohl z konta postupně odebírat menší částky. Trochu byl problém v tom, že na bonech bylo razítko s datem. Datum omezovalo platnost. Na 3 měsíce? Na 6 měsíců? Už nevím. Jen bony v nejmenších hodnotách (asi 1 bon a 5 bonů) platily neomezeně.

@nonek - Můj muž jezdil na montáže na přelomu 70. a 80. let. V té době už asi nějaká extra povolení nebyla potřeba. Jel ten, kdo uměl. Asi tam byli i nějací "hlídači", ale konkrétně můj exmanžel jezdil, i když na tom politicky byl bídně. Ale uměl a mašiny spustil.

Na podobné téma.

Občas mi přišel dopis od tety z USA a mi ona do něj přibalila 5 dolarů. Málo kdy to došlo bez předchozí kontroly nějakého celního úřadu. To pak byl dopis přelepen a v něm upozornění, že ty dolary musí být použity v podniku TUZEX. Přepočet na bony byl asi 33.50. Za těch pár bonů se kupovaly věci jako byla čočka nebo GRANKO. Víc si nepamatuji. Byly to 70 léta.

Hodně málo českých a slovenských občanů pracovalo v zahraničí...potřeboval povolení, hlavně vedoucí strany...a museli hlásit hlavně to, co nechtěli...zkuste prolistovat třeba/...; dnes už to není PŘÍSNĚ TAJNÉ...

Třeba východní marka byla za 3 koruny.

Jo, pardon, to byl nákup.

Bony měly hodnotu pět korun na černém trhu, jinak se měnily za valuty v poněkud pohyblivém kurzu, ale obecně to bylo tak 1:2 (jedna západní marka = dva bony. Kurzová politika byla tehdy zcela nepřehledná.

Doporučuju, pročíst si zákon o devizovém hospodářství.

Tady je odkaz

zakonyprolidi.cz/...

------

Tady je odkaz na článek o pobytu v tzv. kapitalistické cizině za socialismu, Sice to není k tématu platů v zahraničí za socislimu, ale dávám to sem pro zajímavost.

tyrkys.cz/...

Tady je výňatek z toho devizového zákona

" § 15

(1)

b) nabídnout devizové bance k odkupu nejpozději do 15 dnů po nabytí nebo po návratu do tuzemska anebo poté, kdy se stali devizovými tuzemci, valuty, zlato a platební dokumenty znějící na cizí měnu "

Tady je znova znění toho paragrafu 15 zákona o devizovém hospodářství:

" § 15

(1) Devizoví tuzemci jsou povinni:

a) pečovat o ochranu svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům a ostatních hodnot, nacházejících se v zahraničí, s nimiž je podle tohoto zákona dovoleno nakládat jen s povolením Státní banky československé (§ 18) a dbát o to, aby jim byly uhrazeny platem do tuzemska jejich pohledávky vůči devizovým cizozemcům ihned po splatnosti, a to ve měně, na kterou zní pohledávka, popř. ve měně, kterou devizová banka s nimi dohodne. Je-li splatnost podmíněna výpovědí, jsou povinni tyto pohledávky bez odkladu vypovědět;

b) nabídnout devizové bance k odkupu nejpozději do 15 dnů po nabytí nebo po návratu do tuzemska anebo poté, kdy se stali devizovými tuzemci, valuty, zlato a platební dokumenty znějící na cizí měnu;

c) zpeněžit na výzvu Státní banky československé způsobem jí stanoveným zahraniční cenné papíry.

(2) Devizová banka má právo odkoupit podle podmínek pro obchod devizami, valutami a zlatem hodnoty, které jí byly nabídnuty podle ustanovení odstavce 1 písm. b), jakož i částky uhrazené ve prospěch devizových tuzemců dobropisem v cizí měně na účtu u jejího zahraničního dopisovatele anebo převzít k inkasu platební dokumenty, znějící na cizí měnu a valuty.

(3) Výjimky z povinností stanovených v odstavci 1 upravuje prováděcí předpis."

-----

Pojem devizy (valuty) znamenal zahraniční měnu (tzv. kapitalistických států)

Kurzy pro směnu samozřejmě byly stanoveny tak, aby to bylo výhodné pro stát. Jak už někdo uvedl, plat v cizí měně byl převeden na tuzexové pokázky (lidově tzv. bony). Pokud někdo ušetřil nějaké peníze v cizí měně, které měl na útratu v zahraničí, tak je po příjezdu do ČSSR směnil samozřejmě načerno, za výhodnější kurz. Zájemců bylo dost.

Bon měl snad hodnotu, tu pořizovací za práci v cizině cca 3,50 Kčs... To pak až pak prodával obvykle za cca 5Kčs a více...

Pracující do ciziny nemusel být ve straně, ale samozřejmě musel být loajální. Znám lidi co pracovali v té době v cizině a byli nestraníci. Asi spíš záleželo jak kdo a kde se to konkrétně řešilo...