Sousedka z jiného patra

Já bych se zeptala. A zároveň jí formulací dotazu dala šanci, aby se případně, pokud jde o ten výtah, necítila blbě.

"Copak se stalo, že se už neznáme? Jestli kvůli výtahu minulý týden, tak mě ten den škrábalo v krku a chtěla jsem být opatrná a ohleduplná."

Na podobně formulované věty by měl normální člověk reagovat vděčně a ještě poděkovat.

Zdravte ji dál a s úsměvem. Komentáře netřeba. Někdo si prostě hned udělá mylný názor, že má třeba problémy se svým sebevědomím.

Jedině jestli začne ona na to téma /výtah/, tak jí můžete vysvětlit, že tenkrát jste šla po schodech kvůli kondici, že za tím nebylo nic jiného.

Do druhých nevidíme. Nevíme, co se jim honí v hlavě. A stejně tak často nemůžeme vědět, jestli jsme třeba nevědomky neudělali něco, co se té druhé osoby dotklo. Jedna z mnoha bývalých kolegyň o mně třeba roztrušovala, že když ji potkám na ulici, tak dělám, že ji nevidím. No, vtip byl v tom, že se nejednalo o cílenou ignoraci, ale já ji opravdu neviděla. Stávalo se mi to dost často, že jsem nad něčím přemýšlela a jela "na automat". To pak nevidím, neslyším.

Ale proč o tom píšu. To ona měla problém a řešila ho s okolím, ne se mnou. (A když se to konečně dostalo ke mně, tato bývalá kolegyně už na mě měla takovou averzi, kterou nedokázala skrývat. A ještě ji šířila dál. Někdo se chytil, jiný si se mnou promluvil, zasmáli jsme se jakej jsem mimoň a jelo se dál.) Takže i ta vaše sousedka má problém. Nevíte, co se jí děje v hlavě, kdo jí kde co nakukal... Já bych to řešila. Jsme obdařeni řečí, dokážeme popsat tisíci slovy jediný okamžik, tak proč to nevyužít. Tím nic neztratíte. V příhodnou chvíli si s ní zkuste promluvit. Něco v tom smyslu, že jste si všimla, že je poslední dobou nějaká zaražená, tak jestli ji něco trápí... Když se "kousne", nezmůžete nic (kdo nechce naslouchat, tomu nic nevysvětlíte). Ale třeba se vše vrátí do starých kolejí. Je to buď a nebo. Lepší, než nedělat nic a vzdát to předem. M.

Jojo...do ženský a do melounu nikdy nevidíš...

Popravdě nechápu ani jednu z Vás.
- Tebe jak máš potřebu tento problém řešit a ještě k tomu na internetu s lidmi, kteří neznají mimo internet ani tebe a ani tvou sousedku. Na druhou stranu...vy ženy jste jiný živočisný tvor
- Tvou sousedku protože není vůbec přímá...kdo ví...je vztahovačná...zjistila o tobě nějaký drb...možností je spousta

Ale věř, že tady ti to neřekneme, což je ti jasné. Takže jediná možnost je zeptat se dotyčné sousedky - pokud nedokáže nic řícrt sama tak se ty musíš zeptat. No a nebo to nech plavat Chápu, že tě to mrzí, ale píšeš...zdravili jsme se...to není přátelství...to nemá žádný základ...u některých lidí stačí prkotina...fakt i nějaký drb...

Když se nezeptáte, tak se to asi nikdy nedozvíte, možná od některé další sousedky, které by se případně svěřila, ale to již by bylo takové shánění drbů, zeptala bych se přímo jí, proč se mračí. Ještě se budete potkávat mnoho let, tak at se to vyjasní.

Je sice možný, že je ta sousedka natolik vztahovačná, že Vás přestala zdravit kvůli tomu, že jste s ní nejela výtahem. Nemyslím si to. Myslím si, že to může to být tak, že Vás před ní někdo nějak pomluvil, Ta něčí případná pomluva nemusela být přímá, ale mohla být nepřímá, např. způsobem - "Myslím si, že to o Vás řekla paní XYZ (tedy Vy) nebo paní ABC (další sousedka) ... ... ". Pokud to tak bylo, tak je možný, že ta sousedka nezdraví třeba ani paní ABC. Nebo je možný, že jste něco řekla nebo navrhla třeba na schůzi domu a to se dotyčné sousedce nelíbilo.

Kdyby se mně toto stalo, tak bych se rozhodně neptal, proč mě někdo přestal zdravit. To je problém té Vaší sousedky, že trapně kouká jinam, když jdete kolem sebe. Když se nad tím zamyslíte, tak proč by to měl být Váš problém? Je možné, že ta sousedka je hodně vztahovačná. Kdyby byla psychicky v pohodě, tak by Vám řekla přímo, co se jí nelíbí. Např. by Vám řekla - "Slyšela jsem, že jste paní DEF o mně prý řekla, že ... , ale přitom to není pravda apod. " (a pokud by si to někdo vymyslel, že jste o té sousedce něco řekla, tak byste si to vyjasnili).

Radím, nechat to být, a prostě možná kolem sebe budete chodit bez pozdravu, třeba i dalších 16 let nebo víc let. Chyba je totiž na straně té sousedky. Tak nevím, proč byste její problém měla "žehlit" Vy.

Spíše doporučuju přemýšlet nad tím, jak případně reagovat, kdyby ta sousedka někdy v budoucnu od Vás něco potřebovala. Třeba kdyby kvůli něčemu zazvonila. Sice je to málo pravděpodobné, ale úplně vyloučené to není.

Nikc, nemůžete za to pokud má s Vámi nějaký problém. Pokud Vám to leží v hlavě, zaptala bych se jí přímo - dobrý den paní sousedko, my už se nezdravíme? Copak se stalo? Buď odpoví a Vy budete mít příležitost reagovat, nebo Vás bude ignorovat. V tom případě bych se příště také dívala jinam a nezdravila.

Prostě bych se zeptal: paní XXX, něco jsem vám provedla, že jste na mne naštvaná? Tím nic nezkazíte, horší už to přece být nemůže. Buď odpoví a vy můžete třeba pokračovat: nedáme si spolu třeba kafe? Nebo bude vrčet dál a vám nestojí za to se tím ani jí dále zabývat. Vy klidně můžete zdravit dál, pusa vám přece neupadne, nebo můžete reagovat jako ona, nevšímat si, ale to by možná bylo pod vaši úroveň, jste slušnější a inteligentnější. Mám v domě / 64 bytů / také dvě tři sousedky, které jsou zamračené a nevrlé už když ráno vylezou z postele. Normálně je pozdravím, huba mi neupadne, odezvu nečekám, ale bylo by pod moji úroveň chovat se jeko ony! Já se takovým lidem směji, nebo přesněji: lituji je. Prostě, každý jsme nějaký! Mějte jenom pěkné radostné dny plné úsměvů! Den je takový, jaký ho bereme, nikoliv, jak se nám jeví!

Nic jiného, nežli se příjemně zeptat paní sousedky Vám nezbyde. Nikdo jiný Vám to nevysvětlí. Třeba jde jen o nedorozumění, třeba se dozvěděla babský drb, kterému uvěřila.

...a řekla jsem, že půjdu pěšky...tato věta lze sdělit několika způsoby, klidně i příjemně či nepříjemně. Záleží na podání.

Připravte si dotaz, jak nejlépe se zeptat.

A já bych klidně věřila tomu, že přestala zdravit kvůli tomu, že jsi s ní nejela tím výtahem. Ona je totiž ta dnešní doba kvůli tomu coronaviru celá divná. Asi si myslí, že jsi měla strach, aby ses od ní nenakazila a vzala to, jako kdyby ses jí štítila a urazila se. Je to hloupé, ale nemysli si, že takoví lidé neexistují. Vlastně ji neznáš, jen jste se míjely na chodbě, tak nemůžeš vědět jak ona uvažuje. Ale já být Tebou, tak to nechám být, protože tohle jí nevysvětlíš. Potřebuješ ji k něčemu? Myslím si že ne, tak když se tváří jako když jsi vzduch, dělej to stejně. Možná, že mnohem později se samovolně objeví příležitost k tomu, aby ses jí zeptala a vysvětlila jí to.

Hezký den

Jak tu už zaznělo (např. lopezz) typoval bych to také na nějakou pomluvu a s tím se nedá nic moc dělat. Sám jsem to zažil, vždycky jsem si hleděl spíš svého a do ostatních se nemíchal, přesto těm co mně v jistých věcech pomluvili se podařilo dosáhnout u ostatních "takového úspěchu" že mi nepřijdou na jméno, případně mi otevřeně předhazují mé "chyby a nedostatky" jakoby oni byli "svatí" a měli absolutní "patent na rozum" a "právo kdykoli kohokoli soudit a odsoudit." Co s tím? Vnitřně se od takových lidí oprostit, nic jiného se s tím dělat nedá, budeš -li pak zdravit jen ze slušnosti nebo nezdravit už je na každém... Vždycky jsem například zdravil jednu sousedku v ulici, nikdy nepozdravila tak jsem jí také přestal zdravit...

Já bych to "dilema" doporučoval uzavřít úvahou ve smyslu - ať si klidně dotyčná sousedka políbí zadní část těla. Možná se jí přitom podaří si "nevykroutit" krk.

Prostě člověk nebude v životě všechno vědět, např. to, o čem a jak přemýšlí konkrétní soused.

Neřešila bych..to tak v baráku bývá, možná nějaké sousedské tamtamy, nebo se jí to dotklo, ať si škubne..

Když jsem kdysi otevřela svůj první obchod, jedna sousedka dostala od manžela zákaz chodit ke mně nakupovat Kašlete na to..

jak lide resili takove zivotne dulezite veci kdyz jeste nebyl internet tak rozsireny jako je dnes a jooo vlastne, meli hubu tak se sli zeptat

Mně osobně spíše znepokojuje např. to, že v Bělorusku byla do provozu uvedena jaderná elektrárna, než to, jestli je nějaký soud z našeho domu nějak přehnaně vztahovačný. Samozřejmě se mně taky stalo, že jsem šel v našem domě nahoru po schodech, protože se chci "hýbat" a jedna sousedka se na mně dívala, proč s ní nejedu. Ani jsem si to v té chvíli neuvědomil. Připadal bych si trochu jako na ZŠ, kdybych jí měl "vysvětlovat", že do schodů chodím pěšky běžně, nezávisle na tom, jestli zrovna někdo jede nahoru výtahem.

Není v tom závist? Nemáte něco nového nebo tak něco? Znám takové případy.

Tak u nás v paneláku je to jednoduché. Lidi se nezdraví ani mezi sebou nebaví, divná doba !