Má sestra je zrůda

Jako povídka dobrý, ale chtělo by to ještě vylepšit odstavce.

Máte svůj život a kariéru, tak proč se hrabete v nehezké minulosti, tu nezvrátíte. Cítíte se ublížená? K čemu vám to je? Hleďte do budoucna, osamostatněte se, ať nejste na nikým závislá .Každý máte za sebou nějakou minulost, každý máte za sebou nějaké momenty, na které nejsme pyšní, vy určitě taky.

Zdravím. A zkusily jste si se sestrou někdy v klidu sednout a popovídat si jako kamarádky? Vám na ní vadí spousta věcí, ale jí vadí třeba spousta věcí na Vás. A nemusí v tom být zrovna závist. Jí může třeba trápit to co Vás - že jste k sobě nenalezly cestu. Ale hledaly jste jí, pokusily jste se o to vůbec? Někde to mezi sourozenci funguje až v dospělém věku. A někde vůbec ne. Pak je holt třeba se s tím smířit a žít si svůj život. I když věřím, že Vás to trápí a uvnitř si to ponesete celým životem. Chyba může být na obou stranách a někdy to bývá nedostatkem komunikace. Což by ještě šlo napravit. Někdy stačí respektovat se vzájemně. Ale nazvat sestru zrůdou také není moc hezké..

To, že je Vaší sestrou zrovna ona, není Vaše vina. Opusťte ji, je-li to možné. Zapomeňte, nestýkejte se. Soužití s psychopatem Vás bude zbytečně ničit.

Jak já vám rozumím. Akorát že tou hnusnou zrůdou byla má bývalá manželka ..

Rodiče neuměli své děti vychovávat. To, že se v pokoji válely zbytky jídla, nádobí, z čehož byl příšerný smard, to měli také rodiče kontrolovat a naučit sestru pořádku. Ale teď už jste dospělá, tak musíte na to vše radši zapomenout a nevracet se k tomu. Určitě máte teď své známé a kamarády a sestru vlastně ani k ničemu nepotřebujete.

Znám pár lidí, kterým všichni jen ubližují, doma, ve škole,v práci, na ulici, prostě všude a všichni. S těmito lidmi není možné se normálně bavit, pořád si jen stěžují, oni jsou dokonalí a nikdo je nechápe, všichni jsou zlí. Diví se,proč jsou sami, tváří se pořád nešťastně, jsou negativní. Já osobně potřebuji kolem sebe pozitivní lidi, každý má své starosti a s přibývajícím věkem bolesti a nemoci, s těmi lidmi si ráda popovídám a myslím, že i oni se mnou. Určitě nebylo vždycky všechno tak zlé, jak to vidíte. Zkuste hledat v paměti i příjemné okamžiky, pomůžete hlavně sobě. Vždyť kdo vám pomůže, když to budete potřebovat? Nestálo by za to o tom popřemýšlet?