Láska, závislost - půl roku po rozchodu

Drazí přátelé,

obracím se na vás s prosbou o sdělení vašich zkušeností ze života, vašeho pohledu na věc. Mám problém se na to celé podívat z hora a nevidím to, co potřebuji vidět. Dost se tím trápím a už si začínám připadat jak nějaký blázen, protože to co cítím a v té intenzitě, mi nepřijde úplně běžné a normální...

Před půl rokem jsme se rozešli s partnerkou (moje životní láska bych ji doposud mohl nazvat), kdy jsme spolu zažívali vztah, který byl plný lásky, kterou jsem po 7 měsících vztahu začal cítit (myslím to co přichází po zamilovanosti), kdy jsem to před tím nikdy takto necítil... Mě je nyní 38, jí 23... Ještě uvedu, že jsem v ní nalezl snad vše, co jsem do té doby hledal. Obdivoval jsem její krásu, šarm, přirozenost a řadu dalších vlastností, kdy její nedokonalosti jsem neviděl a přehlížel. Prožili jsme spolu necelé tři roky, kdy z toho přes dva roky byla nemocná. Onemocněla na kvasinky a my se následně nemohli až do konce vztahu normálně milovat. Prošli jsme snad všechny procedury mimo klasického zdravotnictví a nic nepomohlo, jakoby nás to mělo rozdělit, což se ke konci stalo, kdy jsem se pomalu začal zamilovavat do jedné ženy, té ženě jsem napsal email a své partnerce jsem to po několika dnech řekl. Ona reagovala s pochopením až na ten email, který když si přečetla, tak začala být zhrzená a patřičně naštvaná. Následně už se semnou normálně nebavila, bylo to jako když zavře všechny city a všechnu tu lásku v sobě a už nebylo z její strany nic ke sdělení, vysvětlení jejího postoje, prostě nic... Náš vztah byl založený na lásce, kdy já ji učil lásce, kterou ona jako dítě od matky nepoznala, částečně ve mě našla svého tátu, který se k ní v dětství choval spíše jako k synovi... U mě se léčilo vnitřní dítě, kdy jsem měl v sobě méněcennost, strachy že ji ztratím, ke konci vztahu jsem přišel na to, že přes sexualitu s ní jako dítě toužím po lásce, po naplnění... Také mi dávala jako určitý zástupce za moji mámu vlastnosti, které máma neměla jako klid, vtah sama se sebou, štědrost... Priority jsem měl ona na prvním místě, pak můj syn a pak já... Její priority na prvním místě kůň, pak ona, pak já jako partner a škola...

Popisuji to dost nesrozumitelně, ale je toho tolik, co to všechno obsahuje, že se v tom celém ztrácím a jsem rád, že vůbec něco popíšu.

Snažím se to popsat v takovém duchu, aby z toho bylo patrné, jací jsme lidé, jaký vztah jsme spolu prožívali, kdy nedokážu doposud pochopit, jak se ona k tomu nakonec celému postavila, jak nyní a celou tu dobu nekomunikuje na osobní rovině, připadám si jako v pasti a nevím co s tím mám dělat.

Tak tedy k té mojí hlavní otázce, kterou nejsem schopen zodpovědět: co se ve vás ženách stane, jak přemíšlíte, jak cítíte, že po ublížení, které vám partner přivodí, se zavřete a chováte se, jako by partnerství nikdy něbylo, jako by partner s vámi nikdy nežil, nikdy vás nepodporoval, nikdy vás nemiloval... To celé ještě s tím, že se během celého toho času občas díváte na minulého přítele FB, kdy to někdy v konverzaci vypadá, že se vám stýská... Během osobního konktaktu třeba při předávání osobních věcí spíše pospícháte a děláte jako by nic... Něco jako vezmu si věci a jdu a dale nic osobního, nic navíc...

Dále je třeba říci, že přítelkyně nikdy před tím nebyla dlouhodobě sama a nyní to vypadá, že se při té škole chce ustálit ve svém životě tak, aby ji nikdo neotravoval... Ještě mohu dodat, že jsem měl k ní závislou lásku jako ke krásné a vysněné ženě a ona po stránce materiální...