Prodávám věci známým

Co to je za věci? Obrazy? Nábytek? Květináče? Háčkované dečky? Nářadí? Knihy? Vajíčka? ...

Nové? Nakolik opotřebené? Starožitnosti?

Jestli to má hodnotu, tak si cenu řekněte, že to úplně zadarmo dát nemůžete.

Něco mi tady nesedí. Píšete, že PRODÁVÁTE věci známým. Pokud něco skutečně prodávám, měl bych za to chtít nějaké peníze. Za staré, používané věci málo, za nové víc. Takže Vy vlastně neprodáváte, ale rozdáváte. A to je velký rozdíl.

Co je to za věci? Je mi divné, když se něčeho z domácnosti zbavujete a pak píšete, že budete na mizině. Proč to tedy chcete prodat? Nabídnu skutečně jen věci, o kterých vím, že je nevyužiju. A klidně i zadarmo. Teď třeba nabízím ZADARMO asi 10 háčkovaných deček po babičce. Nevyužiju je, někdo třeba ano. A mizina mi kvůli tomu nehrozí.

Takže, buď se naučte říct: nabízím třeba tuhle starou bundu za 50 korun. A dotyčný se rozhodne, jestli si to za ty peníze vezme. Záleží na Vás, jak to ohodnotíte. Ale pokud to budou částky vysoké, věcí se nezbavíte. Když lidé kupují starší, chtějí levně. Nové a drahé si mohou koupit kdykoliv.

Případně nabídnout na AUKRO. Koupila jsem si tak mlýnek na maso za stovku a velice dobře mi slouží. Jaga.

Nic neprodávám, proč taky. Pokud jsem někdy něco prodal (třeba kola na auto), tak na inzerát. Jednou ale auto, kolegovi z práce. A to jsem prodal za běžnou cenu, která odpovídala stáří a opotřebení vozu, podle cen v bazárech.

Jestli potřebujete peníze a je vám blbé si kamarádům či známým o peníze říct, tak prodávejte na inzerát, nebo na Aukru, a jim nic neříkejte. Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Nějak nerozumím. Přišel byste na mizinu? V první řadě nekupuji, co nepořebuji a po čem mi zůstane díra v peněžence. Nesmyslné nákupy přivedou člověka na mizinu. Buď na něco mám a potřebuji to nebo kupuji číčovinu, které sa pak snažím zbavit. Ptal jste se, jak to dělám já. Nejsem závislák na nakupování, šopování. Nejsem nenasytná při phledu na zajímavé věci.