Zdravím, poprosila bych o radu: mám dceru (3,5roku), odmalička je to temperamentní dítě. Poslední půlrok hodně často kňourá (když po ní něco chci, ona něco chce, nebo jí něco nejde), zkátka téměř pořád. Mluví často ošklivým povýšeným tónem a zkouší odmlouvat. Má s tím někdo zkušenost? Jak jste to řešili? Zlepšilo se to časem samo?
My se snažíme nevhodné chování ignorovat, případně upozornit na nevhodnost jejího chování. Při záchvatu nuceného breku posíláme na chodbu za dveře, aby se uklidnila. Něco krátkodobě zafunguje, ale dlouhobě nám přijde, že se to spíše zhoršuje. Má ještě dva mladší sourozence. Do dceřiných 2,5let jsme bydleli u babičky, krerá dceru hodně rozmazlovala a na její záchvaty vzteku reagovala tím, že jí vše splnila.
20x
Nám kdysi rodiče výchovně zlískali prdel vařečkou a bylo po vzdoru. Věděli jsme, že se to nesmí a vícekrát se to nestalo. Rodiče jsme milovali i po výprasku a ti z nás vychovali slušné lidi. Teď se to řeší příliš moc knižně, kolem takového dítěte aby se pomalu chodilo po špičkách, aby to náhodou nehraničilo se skutky trestného činu a neřešila to sociálka. Občasné plácnutí přes zadek by nebylo na škodu.
A tomuhle jako sam věříte? Jak se dívám kolem sebe,mam dost pochybnosti...
motak: ano věří...a já taky...tohle je nejlepší rada co tu mohl kdo napsat...sám jsem měl v plánu napsat něco podobného, ale už bych se jen opakoval..stačí se podívat kolem sebe jak vypadá dnešní doba bez těchto léty osvědčených výchovných metod..z nějaké domluvy si nic nevezme...odjakživa platí, že jedině bolest se dotyčnému vryje do paměti tak, že na ni nezapomene a vezme si z ní ponaučení...a je jedno nestli dostane po paštěce, po prdeli nebo se opálí o horký hrnec nebo si nechá přimrznout jazyk k železu...říkají se tomu zkušenosti...
Pamatuji se jako dcera kolegy byla jako aupair v Anglii...Říkal že tam vydržela asi 2 měsíce a musela domu. Důvod byl jednoduchý a to "moderní výchova". Že dětem nesměla dát na zadek, o tom ani nemluvím, ale dítě si prý mohlo dělat co chtělo..a ona na něj nesměla ani zvýšit hlas..i kdyby udělalo cokoliv..Že něco rozbilo, rozlilo...dělalo něco co se běžně nesmí..nic nevadilo.
Navíc když jsme ti slušní, jakože všichni ti dospělí dělají ty neslušné veci? Důchodce nevyjímaje.
To je teda kravina. Taky jsem zlobil, taky jsem dostal na prdel, ale po vzdoru rozhodně nebylo. Takhle to totiž nefunguje. A že by ze všech vyrostli slušní lidé - tak to už vůbec ne. Ale já vím, byli jsme mladí, tráva byla zelenější a nebe modřejší.
Krásný a tabulkový příklad nízkých jedinců co pánové 
Za to z Vašich příspěvků agrese jen srší, ale v pořádku,nedostatek sebereflexe zrovna u takových jako Vy dva je zcela normální Se zlem se umím vypořádat tvrdě a elegantně,bez špetky agrese, vůbec nečekám že to pochopite.
6x
Tomu se říká první období vzdoru. Přesně tento věk. Je o tom hodně napsáno. Druhé bude puberta. To jsou zlomy v utváření osobnosti dítěte, takové "skoky zrání " a uvědomování si sama sebe. Děti by si tím měly projít a rodiče by to měli statečně a pokud možno v klidu vydržet.
ano zcela souhlasím. Jen dodám, jako rodič 14-leté slečny, zkusili jsme si hodně. Klidně si říkejte, že vařečka na zadek je mnohem účinější, než stovka slov. Taky jsem jako dítě občas dostal (a vím do dneška moc dobře proč). Ale názor jsem změnil, když jsem se stal sám rodičem. Tak věřte, že jsou tak tvrdohlaví jedinci, že veškeré násilí je marné a kontraproduktivní. Takže prosím neházejte vše na moderní výchovu nebo neschopné rodiče.
Chce to zůstat, pokud možno, klidný a důsledný vždy. Ono je to těžké, když je člověk unavený, po práci např.. Ale trpělivost ovoce přináší...
Pamatuji si, jak si moje tříletá vnučka lehla vzteky do kaluže na chodníku, že dál nepůjde. Doma pak stála na stoličce u umyvadla a prala růžovou bundičku... Teď je jí přes 16, studuje, bez problémů uvaří oběd, udělá pohoštění pro návštěvu, pomáhá mladším sourozencům, provozuje závodně sport a dá se s ní mluvit, jako s dospělým.
Říkala jsem si, že je ještě v období vzdoru, jen se člověk bojí, aby jí to nevhodné chování nezůstalo, když si na něj jednou zvykne.
Jak psal Jarin: opravdu si myslím, že dcera patří mezi ty komplikovanější hodně vzdorovité tvrdohlavé jedince. Máme ještě syna (dva roky) a ten je odmalička bezproblémové spokojené poslušné dítě, i když rodiče má stejné. Moderní výchovu nepropagujeme, dcera má řád i hranice. Na zadek klidně taky dostane, ale řezat za každý přestupek opravdu nechceme, protože to už by si večer asi nesedla. Vařečkou dostane jen při opravdu vážném přestupku, většinou ji upozorňujeme, že má něco říct lépe, nebo ignorujeme vztek, nebo ji vezmeme za ruku, aby splnila, co chceme ... tak se jen divíme, že zatím nedochází ke zplešení, když jsme dle našeho názoru důslední.
Ale nebojte,jak bude mít víc roku tak bude rozumnější, a ti mladší přejdou do období vzdoru a začnou byt na zabití oni a terorizovat toho staršího...
A prý čím je horší to první období vzdoru tím je lehčí puberta. Ale asi to bude kec, aby si to rodice rovnou nehodili a vydrželi to do puberty...
Jo a nebal bych se, ze si na to spatne chování zvykne. Prijde vám snad, že si zvykli uklízet, když jste mu to říkali už stokrát?
5x
Úplně normální. Psychologové tomuto chování říkají Malý tyran. To je situace, kdy si mimino zvykne, že si může něco vynutit a že na tresty se dá reagovat vzdorem. Přesně to se děje u vás.
Co poradit? Tak snad leda obecně známou věc. Pokud si mimino něco vynucuje nebo vám dokonce rozkazuje, netrestejte ho, ale zároveň zaboha nepovolte. Řekněte DOST!, otočte se k němu zády, jděte pryč, nevšímejte si ho a nepromluvte na něj ani slovo, dokud se nezklidní.
Děkuji za komentář. My si dáváme pozor, aby si u nás nic nevynutilo nevhodným chováním, nic si nevyřve, ale stejně to zkouší. Říkali jsme si, jestli si na to nezvykla během té dlouhé doby, co jsme bydleli s babičkou, u které si vyřvala vše. Domalička je to teda vzdorovité, tvrdohlavé dítě.
Většinou máme problém v tom, že ubližuje mladšímu sourozenci (vše mu sebere, nenápadně ho kopne atp.) nebo neuposlechne, co po ní chceme (např. ať si uklidí, oblékne se, ať už odejde z hřiště...). Nakonec teda docílíme toho, co po ní chceme, ale je kolem toho scéna nebo alespoň to pokňourávání, protože jí to prostě "nebaví" nebo se jí nechce. Vzhledem k tomu, že máme ještě dvě malé děti (zatím bezproblémové, i když syn už po ní zkouší opakovat kňourání a odmlouvání, protože je pro něj ségra vzorem), nemám tolik času čekat, až se uráčí třeba odejít z hřiště nebo se obléct na ven...
4x
Problém dnešní výchovy. Nevšímavost, neokřiknutí a nenařezání.
V dospělosti neúcta ke všemu a při rvačce se akorát zhroutí nebo žalují přes právníky, protože sami jsou bezradní.
Lepší lidi? Ani omylem.
Samozřejmě musí dítě vědět a uvědomit si, za co dostalo nařezáno. Hlavně to uvědomění.
3x
Zdravím. Zkuste se poradit s dětským lékařem. Třeba Vám navrhne, aby si s dcerkou promluvil dětský psycholog. Jen odborník Vám může říci, zda je to v normě nebo již ne a poradí Vám jak s dcerkou jednat. Kde a v čem je třeba být důslednější atd. Každé dítě je jiné. Některé se srovná ve školce v kolektivu, u jiných to třeba chce změnit přístup a pomoc odborníka. Je to jen můj názor, kdybyste si sami už nevěděli rady. Protože jen vy znáte své dítě.
3x
Takový mix - období vzdoru, které časem přejde (a v její pubertě budete ještě vzpomínat 
), "zkouší" to na vás jako na babičku a možná i požárlívá na malé sourozence - vy s ní "nemluvíte", ona jde za dveře a mrňouskové nic. Ještě se s tím nedovede srovnat, tak to ventiluje takhle. Vím, že to není úplně jednoduché, ale zkuste s ní jednat jako s "velkou" a čas od času si s ní vy nebo tatínek vyražte někam sami, bez těch "otravných prcků"
Jestli puberta bude ještě horší, tak mě asi odvezou :D Máte pravdu, pořád to zkouší, i když to u nás k ničemu nevede, je urputná. Když je u babiček z mojí strany, chová se opravdu nevhodně (ví, že babičky splní vše), tam je malý generál, rozkazuje, nechává se obskakovat. Oproti tomu u prarodičů z manželovi strany se chová o dost lépe (nejsou tolik rozmazlující). Ráda bych, aby se chovala i k babičkám uctivě, ale mám pocit, že to ovlivnit nemohu, když se babičky nechají "dobrovolně zneužívat" , vše jí splní a ještě rády.
Doma se také vždy chovala lépe, ale poslední dobou se zhoršila (nejmladší jsou dva měsíce, tak možná na ni žárlí, i když to nedává moc najevo, protože se na ni moc těšila a mazlí si ji. Také zřejmě zneužívá toho, že často kojím a nemohu tudíž tolik fyzicky zasahovat). Je pravda, že se třema malýma dětma mi momentálně na hraní si s ní čas téměř nezbývá, vyhraje si dost s prostředním synem. Syn (bezproblémový) se po ní dost opičí, tak se bojíme, že ho také "zkazí", už začal také podle dcery pokňourávat a odmlouvat.
Mám jediného vnuka, 3 a 3/4 roku, a když čtu o Vaší malé, mám pocit, že píšete o něm. Je to prostě malý satan. Cokoli nesouhlasného (nedělej to) nebo nějaký pokyn (obuj si botičky), co mu někdo řekne, ho rozhodí tak, že vždycky odpoví obráceně (Půjeme ven - NE! , nebudeme si teď kreslit - JO!) a doprovodí to výpadem pěsti nebo vykopnutím. Musím říct, že když má v dosahu rodiče, je úplně nesnesitelný. Nejlíp s ním vyjdu, když je se mnou sám. I tak ale umí rozpoutat peklo. Nelíbí se mi, že se začneme škádlit - třeba si hážeme polštářek, pak už se snažíme jeden druhého trefit a pak najednou vidím, že se snaží mě ze všech sil uhodit. Když mu řeknu, že už toho necháme, zakaboní se, vykřikne NE! a vší silou mě tím polštářkem praští. Jasně, polštářek není kladivo, ale vidím tu zlobu... Manžel říká, že to přeháním. Ale já jsem smutná, že si k němu neumím najít cestu. Nepamatuji si, že by některý z mých synů vystupoval tak agresivně. Nerozumím mu, každé větě se zuřivě vzepře, neustále chce diskutovat a na každý příkaz (sedni si a jez, polož to, oblečeme tepláčky, pojď si umýt ručičky...) začne silně agresivním tónem "ale já..." (nechci nebudu...) a vykopne nebo se napřáhne. Kolikrát musím odejít jinam a dělat něco jiného, protože bych ho chytla a doliskala. Trvá to už nejméně rok, předtím byl taky vzpurný, ale neměl takovou slovní zásobu a takovou vynalézavost v protiakcích. Je mi to líto a bojím se, co z něho vyroste. Myslíte si, že opravdu přeháním? Nevím sama.
Kluci občas potřebují trochu agresivnější hry (to neříkám jen na základě svých pozorování; píšou to i psychologové). Klidně i nějaké divočejší rvačky, hry na střílení apod. Rodiče se toho často děsí a různě to omezují, ale v dětech ta agresivita potom jen narůstá... Zvlášť pokud mají třeba prudší povahu.
Hodně záleží na rodičích, se kterými tráví nejvíc času, jak vychovávají. Jestli ho právě nechávají dělat si co chce (pak se to asi nezlepší), nebo ho usměrňují, pak by se to časem nejspíš zlepšilo. Také jsem četla, že by se měli kluci občas s tatínky v rámci hry "poprat". Naučit ho, že během hry OK, ale mimo hru, že se do nikoho nemlátí. Nebo když to na něj přijde, že si může bouchnout třeba do určeného polštáře, ale do lidí ne.
0x
Jak už všichni víte, mám za sebou odučených cca 40 let ve školkách a školách. Musím vám říci, že v každé, každičké třídě se našlo 3-5 dětí takových, jak tazatelka popisuje. A vidíte, učitelka ani neuhodí, ani příliš netrestá. A to ještě často čtu, jak si rodiče stěžují na kantorku, že si na dítě zasedla. Přemýšlejte, jak to učitelky, které od vás sklízejí tolik kritiky, dělají? Jak to, že několik takových dětí + cca 20 ostatních, zvládají? A vy máte problém s jedním. Není to divné?
Divné spíš je, že za mého dětství zvládaly učitelky ve třídě 35 i více žáků všemožných sociálních skupin a pořád nebědovaly, jaké jsou chudinky, jak málo vydělávají a jak jsou rodiče hrozní (a že někteří byli stejně jako dnes, co si pamatuji). Vy jste jistě byla jiná, ale popravdě, jak jistě víte vy i ostatní rádci, výchova platí vždy a všude a stěžování si na další generaci je jen přiznání vlastního pochybení.
Učila jsem od r. 1967. Máte pravdu, mívala jsem 36 zapsaných dětí, ale když byla některá učitelka nemocná, její třída se dělila mezi ostatní. Já jsem několikrát sloužila s ředitelkou, která měla poloviční úvazek u dětí a to znamenalo, že šatna, vycházka, oběd a ukládání k odpolednímu spánku bylo jen na mě.
Stěžovaly si kantorky, protože se vždycky cítily nedoceněné a takto si vynucovaly pozornost a uznání. Nemohu si pomoci, ale i z vaší odpovědí mi vychází, místo slov uznání, despekt. Ale mohu se mýlit. A vpodstatě je mi to lhostejné.
Nemělo by vám to být lhostejné, i když jste třeba už v důchodu. Já žádný despekt k učitelům nikdy necítila, učila to samé i syna, ale dnešní každoroční pokřik v médiích, stávkování a neustálé stěžování si na rodiče dětí mi skutečně vadí. No ale když je to jedno, tak vám popřeji pěkný odpočinek, jistě to nebyla snadná práce.
etana: taky mám matku učitelku ve školce...už si mohla pár let užívat důchodu, ale byla povolána zpátky do zbraně..učitelů je málo a těch dobrých ještě míň..je tam sice jako záskok za dlouhodobou mateřskou, ale určitě se jí jen tak nezbaví. Je prostě pro svou kvalitu žádaná. Tak jak ona vidí kolem sebe, že ty mladý učitelky nic neumí, nezvládají a nevydrží, tak na druhou stranu není skoro den, kdyby neutrousila poznámku, že ty "moderní matky" jak jim říká jsou absolutně neschopné. Vždycky se sama sebe ptá, co vlastně ty matky doma celej den dělají. Nic to děcko nenaučí, výchova žádná, přecitlivělé děcko aj matka, vybíravé atd. Ze školky si dělají akorát babysitting. Když pak matce "žaluje", že děcko neumí a dělá to a ono, tak matka se cítí strašně překvapená a jediný na co se zmůže je... "ALE doma nám to nedělá", "ALE víte on/a je takový/a", "ALE to není možné", "ALE on/a je intolerantní na..." a furt něco...Pak si pracujte s takovým materiálem...to je ta slavná moderní americká výchova. Už odučila x generací (už učí děti svých děti), ale praxe a zkušenosti hovoří za vše...tahle moderní výchova NE!
krtek6 - to mi nepřipadá jako nějaká kor moc dobrá pracovnice, spíš jako ubrblaná verze, kterou jsem popisovala výše. V důchodu už má na nerudnost samozřejmě nárok, ale jak tedy vychovávala ona své nástupkyně a děti ve školce, když výsledek se jí nelíbí.
Ono je zajímavé, že jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by přiznal, že svou práci moc nezvládl, spíš to bral jen jako zdroj obživy. A to v jakémkoliv oboru. O sobě každý mluví jako o kombinaci Korabelnikové a Komenského, ale výsledek nic moc.
motak: tak může to být x faktorů..např.
1) vlastní přesvědčení, že ona to udělá líp
2) rebelie - jen z principu, aby nedělal to samé
3) nevědomost, nezkušenost
ono toho může být víc...v rámci nezávislého pozorování a poslouchání okolí jsem přišel na jednu věc, která může být přičinou mnohého...poslední dobou je strašně moderní u mladých dam nesdílet stejný názor jako jejich matka...v očích mladých dam je matka někdo kdo dělá všechno špatně (patrně proto, že jí nutí nebo netulila dělat něco co se dotyčné nelíbilo), někdo kdo ji nebude kecat do života a dávat rady, někdo kdo ji neustále v něčem omezuje atd...a proto ony budou dělat všechno jinak...avšak bez zkušeností..jen podle rad stejně mladých "hloupých" jako jsou ony samy, které mezi sebou sdílí stejné přesvědčení a názor, že všichni kolem nic jim ubližují...kdežto chlap?...netvrdím, že tam se něco takového nemůže vyskytovat...samozřejmě, že může...ale v rámci nějaké statistiky nebo % porovnávání je tento výše popsaný jev čistě ženská záležitost...chlap většinou vychovává důraznou metodou a s děckem se "nepárá"...a nebojí se jít pro pohlavek daleko...a pokud to tak nedělá tak hlavně z důvodu, aby měl doma klid a nemusel se s manželkou hádat...
etana: to brblání si nechává sama pro sebe...to ventiluje akorát doma, kde může..kde jinde taky...ono v rámci těch omezení, které ty učitelky mají dneska nemůžete říct matce "vaše děcko je nevychovaný, drzý spratek"...musíte matce taktně vysvětlit, abyste ji samozřejmě neurazila, že její děcko dneska trochu zlobilo (nemůžete však říct, že dělalo bordel celej den) a udělalo to a tamto, a že by bylo na místě, kdyby se to neopakovalo. Prostě jak v rukavičkách. Všichni jsou tam z těch rodičů posraní, páč jsou schopni si stěžovat na cokoliv. Zastávám názor, že v každé škole a školce by měl být pořádnej ředitel, kterej se jen tak nezalekne ničeho.
A jedna učitelka nemůže vychovat celý město učitelů natož všechny učitelky v jedné generaci. Nemyslíš? Ty 4 pedačky co k ní chodívaly na praxi každý rok tohle školství nevytrhnou. Kor když tahle práce není pro každého. To, že ty holky udělaly talentové zkoušky na pajdák jim ještě nezaručují, že budou dobrými učitelkami. A že jsem nějaké ty jejich "přípravy četl"
0x
Stejní rodiče, stejné metody a děti úplně jiné. Vyplývá to nejen z genetického vybavení dětiček. Temperament se dědí, jde o typ nervové soustavy. V každém je jiné množství cholerika, melancholika, flegmatika či sangvinika. A další je vliv pořadí dětí, jak přicházely na svět, sourozenec byl, nebyl, kdy přišel, kdo na koho žárlí, jak to řeší ten, kdo marně válčí s úspěšnějším sourozencem... Přečtěte si Virginia Satirová: Sourozenecké konstelace. Dobré!
Z komentářů mi přijde, že si občas někdo myslí, že vychováváme moderní metodou. K tomu bych řekla jen, že výchovu, kde nejsou stanoveny hranice a dítě si dělá, co chce a člověk s ním jedná jak s dospělým a o všem s ním diskutuje, nepraktikujeme. Dcera má řád, hranice. Ví přesně co smí, nesmí, co je vhodné a co už ne. Ale ráda se staví do opozice a dělá věci po svém... Přitom my si s manželem říkali že jsme dost přísní i důslední, že si kňouráním ani vztekem nic nevymůže, ale stejně to zkouší. Například nechce odejít z hřiště (i když byla předem upozorněna, že budeme za chvíli odcházet) - čapneme ji za ruku a táhneme s řevem pryč. Sní z rohlíku jen salám - je u stolu, dokud nedojí i ten rohlík. Nechce se obléct, stejně ji nikdo jiný neobleče. Říká si o něco nevhodným způsobem - řekneme, že takto ne a počkáme, až si řekne slušně, pak ji vyhovíme. Kňourá u jídla - jde za dveře a vrátí se, až přestane, neuklízí - natáhnu minutku a po zazvonění zbylé hračky zabavím (to funguje dobře atp. Ale přestože si nic nevymůže, tak kňourá, vzteká se, a co mi poslední dobou vadí nejvíc je to odmlouvání (že mi klidně řekne, že něco neudělá - i když ji donutíme to udělat) a arogantní tón hlasu. Zkrátka jí asi dělá velký problém udržet emoce na uzdě. Je možné, že navíc skrytě žárlí na dvouměsíční miminko (i když znát to nedává, těšila se na něj), že už na ní nemám tolik času a také se mi například když kojím (což je často) hůře vynucuje požadavek, čehož by mohla využívat.
Myslím, že hodně záleží na vrozeném temperamentu. Na nějaké dítě se stačí jen zle podívat a už vše plní, u jiného se můžete na hlavu stavět a bude vzdorovat. Já mám bráchu, rodiče byli hodní, rozmazlující. Já je vždy poslouchala, ale ne proto, že bych se jich nějak bála, ale protože jsem sama chtěla a věděla jsem, že když jejich požadavek nesplním, nic hrozného se nestane. Naopak s mým bráchou měli až do dospělosti problémy, že neposlouchal. Tam ale víme, v čem byl problém. A znám rodiny, kde je například jedno dítě klidné hodné a druhé výbušný vztekloun. Přitom jsou oba vychováváni stejně.
Dceru bych zařadila mezi choleriky, není to s ní snadný, je to zatím věčný boj, ale rádi bychom z ní vychovali slušného člověka, proto si ráda vyslechnu rady od zkušenějších rodičů, kteří třeba zažili to samé. Myslíte, že stačí vytrvat ve výše popsané výchově, a že se to časem samo poddá, až povyroste z toho vzdoru? Nebo něco dělat jinak?
Chápu to dobře, že má dva mladší sourozence? Čili dvakrát z trůnu sesazená. Zlobením si říká o pozornost. Hloupě, kontraproduktivně, ale ono to tak bude. Jsem si jista, že je to žárlením. Pamatuji se, že když přijeli prarodiče a skláněli se rozplývající nad postýlkou 1. bratříčka - novorozence, tak ta nejstarší /ta co se vyválela v kaluži/ najednou zezadu babičku udeřila... Chtělo by to, abyste si udělala pravidelně hodinku jen na ni, otci předat ty dva mladší a něco s touhle nejstarší jenom spolu dělat, podnikat, aby se necítila vyšachovaná těmi mláďaty, A chválit ji, že je vaše velká pomocnice. A komunikovat spolu, že to mimino vůbec nic neumí a musíte se spolu o ně postarat. Někdy i hrou, ona důležitě s panenkou v kočárku, vy s miminkem. Připravovat spolu třeba svačinku, aby měla pocit důležitosti. Mazlit se s ní, jako s těmi dvěma mladšími, i víc.
Já vím, ono se to řekne, ale aspoň něco, než pochopí. Tahle moje šestnáctka má dva mladší bráchy /co 3 roky/ a už je umí zpacifikovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.