Dobrý den, nevím už jak dál pokračovat, s přítelovou matkou a starší sestrou mám poslední rok špatné vztahy. S přítelem jsem 7 let, s jeho rodinou jsem si rozumněla, problém nastal když jsem před více jak rokem otěhotněla. Když to přítelova matka zjistila, začala dělat zle, že nebude hlídat na to jsem jí odpověděla, že jsem si dítě nedělala aby mi ho někdo hlídal, že jsme mladí, běžela za mojí kolegyní se kterou se zná si postěžovat co jsme provedli, přitom ona sama měla dítě ještě dřív než já, přítelova mladší sestra (6 let) na nás štěkala, že nebudeme mít hezké dítě a ať nepočítáme s tím, že ho máma bude hlídat. Tchýně místo toho aby jí okřikla jen řekla "jen jim to všechno řekni". Se stoupajícím stupněm těhotenství si začala zvykat, kdyby se aspoň omluvila, ale nic neřekla alespoň mě. Ano koupila kočárek. Nechtěla jsem být zlá a proto jsem ji snášela kvůli příteli, ale mě se hrozně dotklo jak se zachovala. Po porodu nesympatie ještě stoupli. Malou něco rozplakalo a ona hned přiskočila vzala si ji přitom jsem tam byla já abych si ji uklidnila (malá se jako miminko nenechala od nikoho "cizího" uklidnit). Když jsem přitelovi řekla, že se pomalu chová jak její máma nedošlo mi, že jeho starší sestra hned za ní poběží a vše ji řekne. Přítel je na matku velmi vázaný, proto se ji neustále zastával, že ji nenechám malou pochovat, že když je malá někde jsem u ní i když tam je tchýně. Nechtěla jsem jim zakazovat malou chovat a hrát si s ní, ale když se jí nelíbí jak jí tchýně neustále strkala hlavu do obličeje a ona i přesto to stále dělala, když malá s brekem lezla ke mě radši ji něco strčila do cesty nebo ji vzala jen aby asi nedošla ke mě, nenechala ji rozkoukat když přišla a jelo to celé dokola tak jsem to už nezvládla a řekla ji rázně ať ji nechá rozkoukat, spustila jsem lavinu, přitelova sestra na mě začala donášet mámě, dokonce i když jsem byla v místnosti se podívala na mě a začali si s matkou šuškat, nemám rádá faleš a to jeho sestra rozhodně je, jsem možná až moc upřímná, ale ne falešná. Tchýně nevěděla asi ji ani nenapadlo, že by se mě mohlo to co řekla dotknout, tak jsem se ji rozhodla narovinu říct jak to vidím a že jsem od ní čekala, že aspoň se bude trošku chovat a že nevidím jiné východisko než, že tam bude jezdit pouze přítel s malou, podle ní jsem drzá a nemám úctu k starší generaci. Už jednou jsem kvůli ní byla na potratu, ale ona to vidí tak, že jiná možnost nebyla (studovala jsem). Nechci přijít o přítele, bavit se s ní nepotřebuji, ale jsem ochotná zatnout zuby kvůli němu protože vidím jak ho to trápí, kdykoliv přijede od ní hádáme se, ale ona to kvůli němu neudělá. Nechci abychom si skočili kolem krku a museli se x krát za týden navštěvovat, ale abychom přítele netrápili našimi hádkámi. Děkuji za odpověd 
4x
Dobrý den. Napíši svůj názor a pohled na věc. Ale líbit se Vám asi nebude. Vy řešíte problém s tchýní, ale především byste měla řešit svůj vztah s partnerem. 2x Vás přivedl do jiného stavu. Poprvé chtěl, abyste šla na potrat, po druhé se dítě narodilo a Vy mu nestojíte ani za to, aby si Vás vzal. Aby on nepřišel o svoji svobodu... Jeho máma není Vaše tchýně, asi i proto k Vám nemá žádný respekt. Pokud si neumí pořádek sjednat Váš přítel, pak k jeho rodině nejezděte. Ať jezdí přítel s děckem sám a Vy nebudete mít důvod hledat na jeho mámě chyby. Je to přece jen babička dítěte, je taková jaká je a Vám nezbyde nic jiného než se s tím smířit, pokud se chcete takového partnera držet.
Dobrý den, nemyslím si, že kdybychom byli sezdaní něco by to změnilo. Přeci ona je starší generace jak mi sama řekla a já jako mladá životem nezkušená bych k ní měla mít respekt, ale to snad neznamená, že si musím nechat vše líbit a neříct k tomu jak to vidím já v rámci slušnosti. Vše je jen o komunikaci, ale jak chcete komunikovat s někým kdo o to nestojí a hned Vás utne, nevím jestli mam zajít k psychologovi, třeba je ta chyba ve mě, jsem moc upřimná, co na srdci to na jazyku, podle nich už i paranoidní. Respektuji ji jako mámu přítele, babičku dítěte a to samé bych čekala já od ní, s přítelem jsme se schodli, že nepřijala fakt, že ji už nepotřebuje, že není ten malý mamánek (teď už je veliký mamánek), ráda povídala jak pro něj museli na tábor protože určitě se mu po ní stýskalo.
Já souhlasím s názorem @Kapkanadeje.
Váš partner si Vás neváží natolik, aby z Vás a dcery udělal skutečnou rodinu, jak by k Vám mohla mít respekt, takt a ohleduplnost jeho matka? Spíše mám pocit, že je spokojená, jak dobře si syna vychovala.
Jestli Váš partner nechce, abyste "byla s jeho rodinou rozhádaná", měl by pro to sám něco udělat > nastavit mantinely, přes něž by jeho rodina nesměla.
3x
sezdaní nejsme protože přítel se na to ještě necítí, příjde mu, že příjde o svou svobodu
Tuto větu považuji za velmi důležitou. Ten chlap se po sedmi letech vztahu a dvou oplodněních stejné partnerky necítí na to, aby se stal hlavou plnohodnotné rodiny. Smutné. A asi to lepší nebude, to v sobě muži buď mají, nebo to nikdy mít nebudou. Vztahy mezi mladými ženami a jejich tchyněmi (bez svatby to ve Vašem případě není tchyně, ale budiž) nebývají dobré, ale muž by to měl umět srovnat. Někdy je potřeba zakročit na obou stranách.
Kontakty omezte, partnerovu maminku nenavštěvujte, ale občas pozvěte na návštěvu. Za dvě hodiny si vypije kávu, pochová vnoučátko a sbohem. Pokud je občasná návštěva partnera u rodičů nutná z důvodu nějakých oprav, nekomentujte to. Snažte se pro sebe, dítě i nezralého partnera vytvořit příjemný domov. Třeba se pak pochlapí a přijme fakt, že má novou rodinu.
Nevěděla jsem, že když napíšu tchýně bude mě někdo chytat za slovo, ale to je fuk. Já si přiznám, že jsou věci co jsem třeba přepískla nebo řekla něco co znělo hnusně, ale ve skutečnosti to tak nemyslela. Občasná návštěva u maminky kvůli opravám není moc potřebná zdůvodu, že by si s novým manželem nedokázali něco opravit, ale maminka asi nepřijala fakt, že její syn má novou rodinu a neptá se jestli by pro ní něco udělal až bude mít čas, ona rozkazuje na podzim budeš dělat to. Přitom i on je velmi pracovně vytížený domů kolikrát jezdí v 7, jeho sesta si pak vymýšlí, že mu zakazuji za nimi jezdit (což není pravda), ale taky bych chtěla aby byl s námi. Je to hrozně zamotané a vím, že chyba je na obou stranách, ale když mi říkali jaká jsme všichni rodina tak bych v rodině čekala komunikaci a i když se mi cizí názor nelíbí tak ho respektuji a řeknu jak to vidím já, ne, že mi tady pomalu řekne buď sticha ty nemáš co říkat. Věřte mi, že jsme se s přítelem hrozně hádali ohledně toho, že se mě před nimi pořádně nezastal až jeho pravý táta a, že bych chtěla aby si dal hranice a když mamince jde tak o něho tak pro něj by to taky mohla udělat. Teď když tam nejezdím to vypadá vše v pořádku, pokud si nepřáli abych tam jezdila což mu i sestra řekla, mohli mi to říct já se nikam necpala.
2x
Já bych řekla, že ty dvě grácie z Vás mají pocit, že Vy jste vetřelec, který odvedl jejich syna a bratra od rodiny, Vy nejste zrovna ta pravá, nejste jejich krevní skupina.
Ony jsou dvě proti Vám a i když se snažíte napovrch nějak fungovat, být slušná, příjemná a ony asi také, tak to je falešné, ta vnitřní nespokojenost a nesouhlas, vždycky vypluje napovrch.
Prostě tyto dvě rodiny z jedné i druhé strany si nesedly, nenašly k sobě cestu, nesžily se.
Radu nemám, ale jedině podle sebe, omezit kontakt = tam, kde se necítím dobře, tam nechodím. Stýkám se jenom s lidmi, se kterými je mi dobře.
1x
To, co jste napsala, dejte přečíst svému příteli a proberte to s ním
Žijete s ním, je potřeba, abyste si všechny vztahy vyjasnili a rozuměli si navzájem vy dva. Nebojte se toho, pokud vás a dítě má rád, tak to rychle překousne, že vám to s jeho rodinou drhne. Je třeba mu to vysvětlit upřímně a jednoznačně, nechodit kolem "horké kaše", říci vše, co vám vadí, jak to cítíte vy, jak vás to mrzí, ale že si s tím nevíte rady a proto podobné situace nechcete podstupovat. Chlapi tohle vezmou, on bude mít svoji mámu pořád rád a bude se s ní chtít vídat, ale zrovna tak bude chtít mít spokojený rodinný život s vámi! Nakonec se oba asi dohodnete, že svoji rodinu bude navštěvovat s dítětem sám, vy si v době, kdy budou pryč, udělejte relax s kamarádkami nebo něco jiného, co s malým dítětem nejde dělat. Časem, až dítě povyroste, se vše může změnit "samo sebou". Zaměřte se na svoji rodinu, ať jste doma všichni spokojeni, vy s přítelem, přítel s vámi, dítě s vámi oběma. To je to nejdůležitější na světě. Pokud bude doma s vámi pohoda, věřte, že tohle chlap za nic, tedy ani za maminku, opravdu nevymění. Ale musíte mu to jasně říci, jak se cítíte a co chcete, mluvit o tom a dohodnout se. Jeho rodinu neřešte, spíše se jim vyhněte. Osobně si nedokážu představit, že bych šla "kvůli přítelově matce" na přerušení těhotenství. Zřejmě vás v té době oba živila, jinak nechápu, proč jste se tomu podvolila...
On tohle všechno ví, ale já nejsem splachovací jako třeba on, on rychle odpouští. Ale před nimi se zastává mě přede mnou jí. Nemám mu to za zlé, ale vidím jak on je hodný a až moc. Neživila nás, živila nás spíše moje rodina, od 15 bydlel semnou u mých rodičů. Miminko jsem si chtěla nechat, ale něměla jsem nikoho komu bych se mohla svěřit co mě trápí a co prožívám protože přítel byl s jeho matkou pro potrat, že mu nedáme to co potřebuje, přítel v té době už začal pracovat, ale neměli jsme své bydlení. Ani nevíte jak si to vyčítám. Kolikrát si říkám jestli chyba opravdu není ve mě.
1x
No, teď ještě si počíst názory té tchyně a sestry. Ono to takhle zní, že jste krávy všechny tři, pardon. A skvělé to bude tak za pětadvacet let, až budete tchyně vy
0x
Dcera má příjmení po něm, sezdaní nejsme protože přítel se na to ještě necítí, příjde mu, že příjde o svou svobodu. Ani nevíte jak bych ráda omezila kontakt, ale to přítel nepřenese přes srdce. A budu já ta špatná která jí zakazuje stýkat se s rodinou.
Zůstáváte s ním z lásky nebo z finančních důvodů? Já bych takový vztah nesnesla, pokud bych nebyla hodně zamilovaná (to by ale rychle přešlo za takových podmínek), mám asi dost jinou povahu, tak se to jen snažím pochopit. On se asi moc nesnaží vztah udržet, jinak by se choval jinak, nebo je citově chladný? Jak dlouho to budete tolerovat?
0x
@anony - Ani nevíte jak bych ráda omezila kontakt, ale to přítel nepřenese přes srdce. A budu já ta špatná která jí zakazuje stýkat se s rodinou.
Tak ho omezte - tedy VY omezte. Pokud nekojíte, může váš přítel vzít dítě a odjet s ním za maminkou sám, tedy žádný "zákaz" z vaší strany nebude a hádat se taky nebudete. Otec má stejná práva jako matka, babička, předpokládám, se o mimino postarat dovede a vás nebude rozčilovat, že to dělá jinak než vy.
Mimochodem - s vaší rodinou se stýkáte běžně?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.