Nemáte někdo zkušenost? Popíšu problém. Můj táta má už měsíc oteklou tvář, bral 3 týdny antibiotika, ty mu nepomohli. Teď mi říkal, že pořád nevědí co to může být, a tak mu dneska na té postižené straně vytrhnou 6 zubů, ze vzniklé díry a tváře vezmou vzorek tkáně na biopsii. Udělají mu předoperační vyšetření a do týdne jde na operaci 
Mám o něj šílený strach, je mu 59, má problémy s játrama a hlavně je to můj milovaný tatínek. V 59 jde vlastně pod narkozu, ještě ta biopsie, nikdo mu nedokázal říct proč a co to vůbec má. bojim bojim.
4x
Mařenko zlatá, dej si kafe (nebo ještě lépe, ohřej si v mikrovlnce nějaký dobrý džus, třeba meruňkový, s pár kousky hřebíčku), sedni si, dej si nohy nahoru a zkus se uklidnit (to si nedělám srandu). Táta má v pusině nějaký absces nebo něco a nikdo neví, co mu je. Když nezabrala ATB, musí se tomu podívat "na zoubek" - a než by něco zanedbali, vezmou onen vzorek tkáně na biopsii - ta se dělá proto, aby se vyloučila nějaká nezbeda v organismu a obecně proto, aby se zjistilo, jak tkáň vypadá pod mikroskopem. Kdyby náááhodou něco, tak čím dříve se na to přijde, tím lépe. Na operaci jde asi proto, že jinak ho té otekliny nezbaví, ne? Prostě to tam všechno vyčistí a dají pozor na to, aby se nějaký škareďák, kdyby tam náhodou byl, nešířil dál. Neboj se. Od stolu stejně nic nevyřešíš a Táta tě potřebuje silnou, aby věděl, že se na tebe může spolehnout 
Takže nebojim nebojim 
, to všechno, co musí teď Táta podstoupit, se děje proto, aby mu bylo líp 
Zkus se tím moc netrápit (já vím, lehce se říká), protože když je Tátovi ouvej, nijak mu nepomůže, že uvidí ouvej ještě Tebe. Tak hodně sil 
a sluníčkový den! 
Myslím na tě, Pů 
Šmarjá, Sebod , myslím na Vás... 
Tak vidíte, v mžiku může být všechno jinak, než si člověk maluje. Já mám štěstí, že mám ještě oba rodiče relativně zdravé (také jsou na svůj věk docela mladí 
), ale moc dobře si pamatuji, jak mi umíral děda... Zní to hrozně, co teď řeknu, ale...ono není někdy špatné, když "nám" ten život dá po papuli, abychom pak neřešili hlouposti. Tak Mařenko a Sebod, držte se, holčiny, ať se vše brzy v dobré obrátí
Ale Máří, to víš, že to řešíš, každý by to řešil - ten člověk ti přece není ukradený, je jasné, že tě to zasáhne. Ale hlavně že jeho dokážeš povzbudit, to je důležité. A že pak potřebuješ povzbudit ty, na tom taky není nic špatného. A jak dodává kartaginec- nakonec se z toho může vyklubat jenom pěkná rutina a odpočinek pro Tátu :D Uvidíš, bude dobře. Pozdravuj Tatínka, že mu všichni držíme pěsti! (To platí i pro Sebod - i na ni myslíme!) A zkus užívat toho, co je - sluníčko a spol, nádhera
Máš pravdu Pů. 
Možná to moc řeším a když jsem si teď přečetla co má za starosti Sebi... Ale před ním silná jsem, někdy umím být hérečka. To byste mě měli slyšet před pár hodinami, když jsem mu volala: "Ale prosím tě, tak půjdeš pod kudlu, budou tě ošetřovat dlouhonohý okatý sestřičky a máma na tebe třeba nebude chvilku nadávat :D A dokonce tě i oholí, když sám seš lajdák, počkej na ten servis... a že nemůžeš kousat? Tak toho využij a řekni mámě, ať ti udělá hromadu tataráku, protože jsi marůdek"
Jo a pak borec Máří zavěsí a volá SOS 
Mařenko, musíme být héééérečky . Nejsme přeci žádný skleníkvý panenky, který hned tak něco zlomí. Mě když se vybourala dcera (20let), tak mi doktoři řekli, že se asi nebrobere z komatu. Seděla jsem u ní denodenně celý měsíc a mluvila na ni. Řekla jsem ji všechno, na co do tý doby nebyl čas. Povídala jsem o tom, co dělala, když byla malá, plánovala jsem, co budeme dělat, až se uzdraví, smála jsem se... Pak jsem vyšla na chodbu a třeba hodinu tam brečela, tak moc jsem se o ni bála. Lenďa se z toho časem dostala. A víš na co vzpomínala? Jak mě kdesi v tom svým "spánku" slyšela mluvit...
.
Bez toho smutného by nebyl život životem. Opravdu si myslím, že všechno zlé, je pro něco dobré.Záleží na každém jednotlivci, jaké si z toho vezme ponaučení. Někdo bohužel třeba i zatrpkne. Ale většina lidí se právě díky svému neštěstí stane vnímavější, tolerantnější. Daleko víc si vychuná nebo třeba . Jo, taky si někdy říkám, proč zrovná já mám tolik smůly. Smůly? Vždyť za chvilku přiběhne malá ze školky a budeme dělat blbosti... Večer se vrátí přítel z práce a dá mi pusu...Před chvilkou tady byli na návštěvě kamarádi, kteří neutečou, když je člověk na dně... A... A... A...
Takže lidičky. Jste tu ve velký většině 
. Krásný den 
3x
TAky držím palce, ale taky věřím, že to dobře dopadne. Biopsie - to vůbec neřešte, to je rutinní postup, který se dělá automaticky. A narkózy se taky nebojte, mimo jiné i proto se dělají ta předoperační vyšetření. Mně brali v narkóze žlučník a taky nejsem nejmladší, taky mi "uřízli nohu" a přišili ji jinak (vysoká korekční osteotomie bérce, ale ve své podstatě je to tak, jak říkám)., a dobrý. A třeba to ani nebudou dělat v narkóze, ale v lokálním ummrtveí (i když sám nevím, co bych bral raději). Ale rozhodně máme dobrou medicínu a dobré roktory.
2x
Mařenko, ráda bych pomohla dobrým slovem, ale po přečtení všech příspěvků jsem zjistila, že mi došla slova a to se mi stává málokdy. 
Podstatné už bylo řečeno, další se podělili se svým trápením, které mají za sebou a nebo je prožívají. My starší jsme už lecos zažili, vás mladší to ještě čeká. Život je sice krásný, ale i ta bolest a strach o své blízké k tomu bohužel patří. Někdy to dopadne dobře, někdy třeba ne. Já bych přála všem, aby vždycky bylo radostí víc než trápení. Držím Mařenko všechny palce, ať to taťkovi dobře dopadne a ať se s ním ještě dlouho můžete radovat i z úplných maličkostí, a vzájemně se podporovat, když bude třeba.
Neuměla bych napsat a vyjádřit nic lépe, než všichni. Je to smutné, ale je to třeba přežít. Za chvíli bude lépe.
Myslím na vás a vašeho tatínka a sebod a stařenku v všechny, kdo mají bolest a trápení.
Děkuji vám všem za podporu, Lidko, máte pravdu, já si to uvědomuji, že babičce je 79, taťuldovi 59 a nemohou být pořád zdraví, a nesmrtelní. Že jednou ty nejhorší věci prostě přijdou. Horší je to o to, že už mě nevychovávají a jsou to moji nejlepší přátelé, k babičce začínám mít snad i nějaký obrácený vztah, teď mám touhu jí ochraňovat. Čím je starší, tím je menší a taková křehoučká.. Možná i proto jsem se tak strašně lekla 
Ale opravdu tohle znáte asi všichni. Hrozně jste mi pomohly povzbudivými slovy, fakt!
Mařenko, když je člověk starší, zrovna tak prožívá strach z bolesti , jako dítě. A zrovna tak, potřebuje potěšit, povzbudit a vidět, že o něj máte zájem. To hodně pomůže. Dobré slovo, pohlazení, úsměv to potěší na duši a dodá sílu k překonání bolesti. Přeji tatínkovi, aby se brzy dal dohromady. S vaší pomoci to bude brzy. PT /stařenka/
Já se jen přidám moje kamarádka říká, že užívat si má člověk každé chvilky, neboť toho horšího je v životě mnohem více a šťastné okamžiky chodí pouze v záblescích. Protože, když si myslíme, že nás nic nepřekvapí, vždycky se něco najde.Bohužel
Momentálně mne taky okolnosti válcují, snažím se snažím...
Díky Are.. já vím že jsem teď jak malá, ale celej den mi je do breku. A to jsem si myslela že umím být víc nad věcí, ani jsem netušila jak moc mi na taťuldovi záleží
Marenko. Plno věcí, ale i lidí bereme jako samozřejmost. Ano, máme je rádi, ale tak nějak v tom životním kolotoči si to neuvědomujeme naplno. Pak přijde rána osudu a my zjišťujeme, jak strašně moc toho svého tatínka (mamku, dceru, kamarádku...) milujeme. Tak moc chceme nějak pomoci, ale nejde to... Můžeme JEN u toho člověka být, pohladit, usmát se. Musíš věřit tomu, že to nebude nic vážného. A i kdyby ano, tak lékaři dnes dokáží opravdu zázraky.
Víš, já mám takové životní heslo : Mysli na nejhorší a doufej v nejlepší.
A že Ti je do breku? Mě je padesát. Tatínek mi umírá na rakovinu, mamča má velké zdravotní problemy. A já tu ležím s polámanou nohou, hlavou mi lítají vzpomínky na dobu, kdy jsem byla malá a bulím a bulím...
I takový je život...
Sebi, já už teď taky Přeji Ti hodně síly... teď tu sedím, prsty na klávesnici a nemůžu najít slova. Díky za podporu, i když Ty sama jí potřebuješ taky.
0x
Tak to jsem na tom obdobně, byť těch roků o 10 víc. Hubu řezali študáci (nic proti nim, snažili se a čekali na radu), doktorka jim radila na 10 metrů protože furt telefonovala.
Za 3 týdny to pořád bolelo a zjistilo se, že řezali jinde než měli a tak se řezalo znova. Vzorek šel na biopsii. Naštěstí OK (bratr si na stejný problém "odešel" v 40. letech)
Alespoň, že se ta lékařská péče zlepšila, bez váhání Vás rozřežou sklidem znova. Stehy jsou prý vstřebávací, takže se nevytahují, ale již 3 týdny překážejí a ani nedovolí úplnému zahojení.
0x
Mařenko, nebojte... Ta biopsie ještě nemusí nic znamenat. Na biopsii pro jistotu posílají všechno, i "pitomé" znamínko, co vyřežou.
Mě operovali několikrát zuby v Olomouci (ještě jako děcku), nemůžu si je vynachválit. A když něčemu nerozumíte - ptejte se. Od toho tam ten doktor je, aby Vám vše vysvětlil. A pokud se s Vámi doktor odmítne bavit, honem k někomu jinému.
Uvidíte, že to bude dobrý. Budete taťku chvilku krmit drcenou stravou jako miminko, pak dostane nové zoubky a bude fešák Hlavně pozitivně a žádné chmury!
Moc děkuji všem za podporu avšak bohužel. Nádor, který vyoperovali byl nezhoubný, ale v jeho okolí je prokázáno zhoubné bujení. Co je horší, že táta jde na ozářky v červenci, ale před hodinou mi psala sestra že tátovi natéká krk den ode dne víc. Dokonce začal šišlat, někde mu to začalo vadit. Vím, co je rakovina, pracovala jsem na LDN... děsí mě, jak to jde rychle. Ten chlap nikdy v životě nikomu neublížil! Kde je nějaký bůh? Proč?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.