Dva introverti se seznamují

Hezký den!

Asi tři týdny si píšu s chlapíkem. Mně je 31, on je o deset let starší. Jsme ze stejného města - současně tam oba bydlíme. Zareagovala jsem na jeho vtipný inzerát na seznamce. Opravdovsky si rozumíme, jsme jako dvojčata, jsme oba introverti a myslím si, že máme i podobné vnitřní boje . Už nejsme malé děti, ale je vidět, že si nevíme rady, jak spolu komunikovat. Já i on máme asi zábrany. Já proto, že se stydím mu furt psát jak nějaká stíhačka a nedokážu navázat rozhovor. On asi proto, že to má podobně, navíc má obavy, aby můj druh, se kterým žiju, ale neklape nám to, na to nepřišel. Nevím, kdy mu psát, abych nerušila, abych se mu nezprotivila. Totiž čím víc jej znám a začínám jej mít ráda, tím víc mi na tom záleží a bojím se, co napsat. Úplně z něj cítím to samé. Když už se psaní rozjede, píšeme si i 5 hodin od večera do noci, do rána a povíme si všecko hezké. Jsem niterně přesvědčená, ža bychom si hodně rozuměli. Zatím na schůzku nedošlo, asi se oba hodně stadíme, bude nám to trvat. I ve třicetijedna letech mě dokáže bolet srdce, tak jako když mladým ze zamilovanosti bolívá.

Nevím si rady, jak být uvolněná a znám tu správnou míru. Včera mi dokonce přišel smutný, že jsem mu nenapsala, přitom já seděla u mobilu a hypnotizovala jej, kdy se ozve on. Jak malé děti .