Nejste přihlášen/a.
Pak při jednom popovídání nevím jak jsme se k tomu dostaly ale jsem ten typ co v něm věku nevyhledává společnost zábavy atd a víceméně podezřívám všechny straší chlapy nebo prostě z nich mám špatný pocit nějak mě prostě zatím nezajímají. Snad chápete.
Kolegyně je opak no a když jsem se jí zmínila že měla sestra oslavu a že docela řádila ..řekla mě na to že prej nebude prej sedět v jejím věku 19 jako stará panna .
Tím to začalo dotklo se mě to. Prostě to že ve 24 s nikým nechodím a nebaví mě ani chlapy mě divný nepřijde . Prostě jsem ještě nenašla toho pravého. A nebaví mě vymetat večírky a řadit jako všechny mladý teď .
Pak jsme se ještě chvíly bavily ale trochu už to vázlo . No musela jsem na vrátnici a tak jsem kolegyni doprovodila a tam to dovršilo .
Celou dobu co jsem chodila do práce tak měli starý dětkové na vrátnici oplzlý řeči a prostě já mám nižší sebevědomí nevím jak na to reagovat . Nebaví mě ani flirtovat.
Kolegyně na ně že se jich bojím a pak odešla domu s tím že jsem si připadala příšerně trapně. Vrátila jsem se na šatnu a bouchlo to ve mě a kolegyni jsem napsala že má ráda akorát namyšlený lodi se sebevědomím do nebes . Tak to na mě působilo i ohledně toho jak se baví s chlapama v práci ale ona je mnohem starší.
No pak jsme se přestali bavit a já po tom incidentu odešla z práce .
Myslela jsem že život jde dál ale občas na to musím myslet. Docela mě to mrzí jak to dopadlo a ráda bych se i omluvila za tu hnusnou sms. Na druhou stranu já tu kolegyni stále nenávidím za to že mě strapnila a že si myslím že ona neuznává lidi s menším sebevědomím prostě jako že se neumím bavit s chlapama . A že když mě nebaví pařby že sedím doma jako stará panna. Nepřijde mě na tom nic špatného.
Ale mám ji i ráda a nebýt toho blbýho tématu tak bychom se bavily stále a měli jsme i společné téma.
Občas potkám tu kolegyni a kolegu z práce prej se na mě ta kolegyně ptá . Jesli jsem něco neříkala atd . Kolega něco naznačil jako že ta kolegyně na mě čeká nebo že ji něco mrzí ale já si to nemyslím je to firemní kecal a já nevím zda mu můžu věřit .
A o kolegyni si myslím že je trochu namyšlená a v té sms jsem ji napsala proč dělá to co dělá s takovým sebevědomím.
Ve dne to je v pohodě ale večer se občas na sebe nemohu podívat mám v hlavě strašný zmatek . Jak můžu někoho nenavidět a mít rád zároveň.
Chtěla bych to vrátit ale má to cenu to řešit . Třeba prostě už to ta kolegyně dávno neřeší můžu ji být ukradená ona má přeci ty svoje chlapy v práci. Ale proč se na mě ptá? A jak mám brát to že ji údajně něco mrzí.
Já prakticky z té firmy utekla a na vrátnici už bych se ukázat nemohla . Já nevím je to celé zamotané. Mám v plánu počkat na kolegu. A zjistit něco víc. Já nikomu ublížit nechtěla ale bojuju s vlastním pocitem já vlastně o té kolegyni moc nevím nedokážu říct co se v ní odehrává co si myslí jak se cítí. Ale vím že je hodná aspoň ke mě byla . Jedno blbý téma všechno zničí..
doplněno 03.09.20 23:56: Samozřejmě že nesedím jen doma ale chodím na provázky ráda si čtu a pustím si hudbu jsem radši sama nevyhledávám velké společnosti nemusim nutně každý víkend pořádat chkastačku..jsem spíše pro poklidný život..
doplněno 04.09.20 00:01: Nebo mám začít hulit trávu a chrápat s každým na potkani. Ne to je vtip akorát mě občas přijde že když někdo tohle nedělá že není normální. A ještě když si pustím Karla Gotta nebo Špinarovou v mém věku že . Kam ten svět spěje.
10x
V práci jste si našla známou. Nebyla to opravdová kamarádka, jen dobrá známá. S kamarádkou se probírají i intimnější záležitosti, se známou se dá dobře hovořt, ale spíše o záležitostech povrchnějších. Ta paní s největší pravděpodobností ani netušila, jak velký problém máte s muži, netušila nic o Vašem panenství. A vypadla z ní bez velkého přemýšlení věta, kterou by s velkou pravděpodobností řeklo mnoho dalších lidí. Sebevědomá panna by na to možná vtipně nebo ironicky odpověděla. Vy ne. Pokud dobře rozumím dalšímu textu, dorazila Vás jakási zmínka o bázni z mužů u vrátnice. Myslím, že to z její strany nemělo být nic urážlivého. Naopak se Vás chtěla trochu zastat, ochránit Vás před hloupými řečmi.
Pak jste udělala obrovskou hloupost a opustila zaměstnání. A paní se teď ptá, co s Vámi je. Myslím, že opravdu neví, co hrozného udělala. Protože nic hrozného neudělala. Já si myslím, že z vás dvou je normálnější a s běžným životem mnohem víc srovnaná ona. Co s tím teď? Buď nic, nebo po kolegovi vzkázat, že už si uvědomujete, že jste trdlo. Ale druhou možnost opravdu až tehdy, až si to o sobě uvědomíte. Váš dotaz tomu totiž zatím vůbec nenasvědčuje. Na otázku týkající se řešení je proto jediná odpověď - začít se vždy musí u sebe.
7x
6x
Víte, jak se tady na poradně pozná, že má někdo velké potíže sám se sebou? Že sem píše sáhodlouhé dotazy o ničem a když mu rádcové poradí, tak tvrdí, jak je strašně v pohodě a za všechno mohou ti druzí. Víte, jaký je nejlepší lék na to, nebabrat se v každém prdu, který o nás někdo vypustí? Začněte dělat něco pro druhé - jděte pomáhat někam do útulku, dělat dobrovolníka nevím kde, někdy stačí i nějaká brigáda za peníze, člověk tam pozná jiné lidi a přijde na jiné myšlenky. Ovšem to by člověk musel hejnout zadkem a ze zkušeností vím, že to většina lidí neudělá a dál se bude raději bolestínsky babrat ve svých "problémech".
5x
Myslím si, že to vaše bývalá kolegyně nemyslela tak,aby vás ztrapnila. Možná těm vrátným jen chtěla říct ať zklidní hormon a nepodala to zrovna tak jak by se vám to líbilo. Nelamte si s tím hlavu a začněte pracovat na sebevědomí, ten psycholog by možná na škodu nebyl.
A já jsem jinak v pohodě. Ale prostě každý není ten kdo umí flirtovat a odstřelovat blbý poznámky na svou osobu.
Navíc já zde nenapsala že si nevěřím. Ale někdo má sebevědomí nižší a někdo vyšší jako ta moje kolegyně.
"Psycholog je na nic když si to člověk sám nesrovná v hlavě."
Naopak, psycholog je právě potřeba, když si to člověk nedokáže v hlavě srovnat sám. A to Vy očividně nedokážete. Máte nějaký mindrák (bez urážky) a sama se ho asi nezbavíte.
Žijte si, jak chcete, to je Vaše věc, ale neprožívejte každou banální příhodu jako životní tragédii. Ta Vaše kolegině tím zřejmě vůbec nic špatného nemyslela a pravděpodobně by na to na rozdíl od Vás, vzápězí zapomněla, nebýt Vaší nepřiměřené reakce, která jí zaskočila. A protože neví, co si o tom myslet, omezila s Vámi kontakt.
5x
5x
doplněno 04.09.20 06:26: Nepočítejte s tím, že ta kolegyně se bude s Vámi normálně bavit, jakože se nic nestalo. I kdybyste se jí omluvila, ona si Vás bude držet od těla po tom, co jste jí napsala. Vlastně jste jí zkritizovala a to nemají lidé rádi.
doplněno 04.09.20 18:14: Být sebevědomý člověk ještě neznamená špatný člověk. Např. zpěvačka Sima je hodně sebevědomá, ale mě se to na ní líbí. Je jí taky 24 let jako Vám.
5x
Vás se to dotklo, protože tak doma sedíte. Každý je jiný, kvůli takové blbosti odejít z práce? Už je to dva měsíce a stále to nemáte vyřešené v hlavě. To takhle utečete vždycky? Psychologa nechcete, ale točíte se v kruhu. Co si asi myslí 60 letí chlapi na vrátnici? Ať si myslí co chtějí, svět se netočí kolem vás. Jestli vás trápí, co jste kolegyni napsala, napište jí omluvnou sms, tím to ukončete a už se k tomu nevracejte. Žijte přítomností.
Ona už je starší, v jejím věku, když ona byla mladá a do 20 nebyla vdaná, už se o ní říkalo, že je stará panna. Nesmíte si to brát osobně, ona je taková, vy jiná. Nynější práce je lepší? Jste mladá, dívejte se dopředu, minulost hoďte za hlavu, poučte se, že neutečete skrz banální problém.
4x
Kolegyně komentovala Vaši sestru, aby si užila. Nedošlo jí, že Vy vedle ní jste jiná a že se Vás to dotkne. Nebuďte vztahovačná, lidi řeknou něco a nedomyslí to.
Myslím, že řekla jenom to, co by řekla většina lidí. Ne každý umí být asertivní.
Chyba je, sama píšete, že nemáte jiné přátele a kamarádky. Upnula jste se na ni asi až moc.
Chtělo by to si nějaké klidné známé, podobně ve Vašem věku, se stejnými zájmy, najít.
Nepitvejte to stále, nějaké setkání a vyříkávání si, nic tím asi nedosáhnete, jenom špatné pocity. A to na obou stranách. Pokud ta SMS byla opravdu nehezká, tak se s odstupem doby, kdy Vám to došlo a hlava vychladla, omluvte.
Zapracujte na sobě. Jste jaká jste, ale trošku se zocelit by pomohlo. To znamená najít si nějaké aktivity, koníčky, náplň života, sport, něco naplánovat, nějaký cíl, ještě jste se prostě nenašla, nezařadila, nenašla svou komunitu.
A každý potřebuje někam patřit. Mít pár lidí okolo sebe, se kterými si může popovídat. Z toho, jak jste si v šatně s kolegyní povídaly, je vidět, že to prostě každý potřebuje. Svěřit se, vypovídat, poznat názory druhých.
Zkuste jít prostředkem. Ne jak píšete ,,chlastačky,, honění chlapů, flirtování, ale ani být o samotě s knihou.
Pokud si zvolíte klid, samotu, tak si za tím pevně stůjte a neurážejte se, když Vám to někdo okomentuje. Stačí odpovědět, že každý jsme jiný, každý preferuje jiný styl života.
Zkuste meditaci, jógu, věnovat se zvířátkům, docházet do knihovny. Naučit se nějaké ruční práce, většina je klidná, není potřeba velká společnost /šití na stroji, vyšívání, batikování, pletení, háčkování, drhání, malování kraslic, výroba bižuterie, zajímat se o historii Vašeho kraje, není nějaký spolek u Vás ochrany přírody atd./. Pracovat na svém rozvoji. Se svými výtvory se můžete pochlubit, nebo později nabízet k prodeji na internetu. A okruh lidí, se kterými budete v kontaktu se rozšíří.
4x
Jsem na tom podobně jako ty, společensky tedy o trochu hůř, ale zase bych si z toho, co se Ti stalo nic nedělala, v práci bych zůstala a s kolegyní se bavila dál. Pochop, že jako ty nechápeš, jak se cítí sebevědomý člověk, tak oni nechápou Tebe. Přijmi se jaká jsi a zvykni si, když to někomu přijde divné a bude mít narážky. Následné chování kolegyně bylo asi proto, že nechápala, co udělala tak hrozného a proč jsi tak přehnaně reagovala. Souhlasím s názorem někoho jiného, že ses na ni moc upnula a asi jsi nečekala, že by řekla nebo se chovala způsobem, který by Ti byl nepříjemný a ranil Tě. Ale zase si uvědom - je jiná než ty, má hodně přátel a to co řekla a udělala jí nepřipadalo špatně. Zase se to jen rozdíl vnímání sebevědomého & nesebevědomého člověka.
3x
Pokud jste cítila, že je to tak správné, že Vám to není příjemné, pak reakce byla na místě, snad jen způsob. Stůjte si trochu za svým a netrapte se tolik touto situací. Každá konfrontace se neobejde bez pochybností a přemýšlení nad tím, jestli dotyčný nepřešel hranici.
Každý máme nějaké priority a jedna z nich je společná a to cítit se spokojeně a dobře. Máme starosti a není na místě si přidělávat další, které nám za to nestojí.
Věnujte se svým koníčkům, myslete pozitivně a stýkejte se s těmi, s nimiž máte intenzivnější sociální kontakt.
Držím Vám palce, ať se daří.
PS: Káju si poslechnu sem tam i já a to nejsme od sebe daleko (věkově), není to o věku.
Je to samozřejmě dilema a noc ráda lidi pokouší přemýšlet nad sebou a nad svými rozhodnutími.
Je otázkou, zda s odstupem času by to mělo nějaký význam. Pokud se tím trápíte, bude lepší si v tomto ohledu ulevit a sdělit to. Některé jednání jsou nám proti srsti, proto je nepřebírejme za své, zkusme hledat dialog a rozumnou toleranci.
Asi bych musel znát víc, tohle bude asi jen střípek příběhu. Ale říkám, stůjte si i za svým, Vaše rozhodnutí mělo důvod.
Možná když o tom tak přemýšlím mě to od té kolegyně mrzí.. ten způsob jednání nebo jak to mám napsat..já jsem ji upozornila na rozbyté sklo aby se druhý den nepořezala..a pak mě to od ní prostě hodně mrzí..měla by prostě uznat že někdo není takový jako ona .
Já si myslím, že klíčové je to, jak to cítíte Vy. Kdybych Vám řekl, běžte se omluvit a Vy budete cítit, že situace ranila Vás, pak byste něco takového dělala proti své vůli, což není cílem této situace a diskuze.
Opravdu záleží, jak intenzivně jste se bavily, zda to byl ryze kolegiální vztah, nebo i v tom bylo více...Dá se odhadnout jak to bere ta druhá osoba.
Důležité je si uvědomit, zda taková věc nám stojí za to se tím trápit. Jasně, člověk často hledá kriticky chybu na své straně - neřekla jsem to moc silně? Mohla jsem to říct jinak? - ale ve finále je dobré, když si stojíme za tím, co jsme řekli a dále to vice neřešit a v této situaci se tím nezatěžovat.
Lidské vztahy a interakce mezi lidmi je složitý fenomén a měli bychom rozlišit, do jaké míry se budeme věnovat tomu či onu.
Já Vás i chápu, že ta tendence to řešit tady je, ale člověk by měl pracovat taky zejména na sobě a říkám, věřit ve svůj úsudek.
A ještě k tomu nízkému sebevědomí - je to v nás a v naší mysli. Dá se s tím dobře pracovat, i když ne každý to pochopí. Myslím, že je důležitá i samotná podpora z venku. Chápete, někdo, kdo by Vám v rozvoji držel palce a třeba podpořil právě v situacích, kdy nemáte jistotu.
3x
Zdravím
Podstatné již padlo výše, možná se budu opakovat, přesto...Mladí lidé jak muži tak ženy, bývají "ze začátku života" nesmělí, jistě ne všichni ale co se vztahů týká, není to nic zas tak vyjímečného. Až budete v tom věku jako ta paní, myslím že se tomu zasmějete a s "Frantou Tondou" na vrátnici klidně zaflirtujete. Ten věkový rozdíl dělá dost, teď máte své ideály, ostatně skoro jako každý mladý člověk, malujete si budoucnost, čekáte na svého prince na bílém koni, časem se třeba zamilujete zklamete, zkusíte znovu zase to nevyjde, nebo se třeba rozvedete, najednou vám bude 50 60 a řeknete si a co, nemám co ztratit, princ již nepřijde, Karlík se mnou flirtuje (asi jsem ještě hezká líbím se mu) a necháte ho přitom naopak vám to třeba i zvedne sebevědomí... už budete vědět že je to jen a jen "hra", zatím to nevíte ale flirt je hra, mužům se líbí "zvedat ženským sebevědomí trochu podráždit když se jim ženská líbí " a ony na oplátku darují slovo úsměv vtip, někdy i pusu na čelo protože oba víte že "o nic nejde", ho doma čeká "stará" která je na něho nerudná, vás chlap kterého jste třeba milovala a teď ho s tím pupkem a kecy už nemusíte...to je realita, kterou teď nemůžete pochopit, chce to čas...
Téměř každý má slabé místo, "kuří oko" a paní vám na něj asi nechtěně "šlápla"...
Cítíte-li že by jste se měla omluvit, omluvte se, napište třeba sms, krátce tři slova, skoro každý někdy reaguje nepřiměřeně a nechte to plavat...
Jak reagovat na řeči které se vás dotknou? Nedejte na sobě znát že se vás to dotklo, dotyčný/á to může "dělat záměrně" (může nemusí) a tím odhalíte své slabé místo, pokud něco přejdete neřeknete nic, vezmete jim vítr z plachet, nebudou vědět kde máte "slabinu", nikdy do vás nebudou moci "rýt" i kdyby chtěli...
A co se starším pánem na vrátnici který slintá na mladé holky? Řekněte si : "Podívejme se na dědka", v duchu se tomu usmějte berte to jako "poctu" (jste zřejmě hezká přitažlivá šikovná) na venek neříkejte nic a s tímto vědomím se na chlápka usmějte (což je i vaše odpověď) a "přejděte to", on si bude myslet že na vás ještě "zapůsobil" vy budete vědět že jste se mu vysmála, tak jednoduché to je...
Zkrátka neberte to vážně, není to vážné, tohle berte na lehkou váhu zasmějte se tomu, život je daleko strastiplnější než tyhle "pletky", nemoc stáří smrt čekají na každého, užijte si svého mládí dokud ho "máte" (v poměru k těm starším) vnitřně, to vůbec neznamená že musíte vymetat pajzly a pít první ligu nebo mít nějaké extra sebevědomí
2x
Lidé jsou různí, každý má jinou povahu. Někdo veselý, rád se baví, jiný je introvert. Za svou povahu nemůžete a pořád je lepší držet se zpátky, než vyvádět jak utržená ze řetězu. Je to Vaše volba, jste tak spokojená a uvidíte, že ten pravý jednou přijde.
Vaše reakce na kolegyni mi ale připadá nepřiměřená. Myslím tu SMS. A hlavně, pokud jsem dobře pochopila, odešla jste kvůli ní z práce. Pokud jste tam byla jinak spokojená, je to velká škoda. Stačilo se s ní přestat bavit, jenom v pracovní rovině a hotovo.
Kde pracujete teď? Jste tam spokojenější? Jaké jsou tam nové kolegyně? Rozumíte si s nimi líp, než v minulém zaměstnání? Je to hodně otázek najednou, ale musíte si je všechny zodpovědět. A hlavně zase zbrkle neodcházejte. To byste do důchodu kvůli nějakému tomu slovu, které se Vám nelíbí, mohla potěšit třeba ještě 100 podniků.
Občas člověk slyší i to, co se mu nelíbí. Měla byste se naučit to přehlížet, vstřebat, hodit za hlavu. Pokud zase budete rušit svou práci, bude to rozhodně Vaše škoda. V životě ještě uslyšíte plno řečí, které se Vám nebudou líbit. Házejte je za hlavu a žijte tak, abyste byla spokojená Vy a ne podle něčích rad. Jaga.
2x
Já bych se v tom neráchala, vlastně nic se nestalo.
První chybu jste udělala vy, když místo přímého rozhovoru s kolegyní jste jí psala SMSku. Kdybyste jí do očí sdělila, co vám vadí, určitě by to byla jiná slova jako v SMSce. JO, jo, mobil snese vše, že ano? A pak nespíte.
Takže znovu kolegyni napište, že jí zvete do cukrárny dne ... v ... hodin a budete ráda, když se dostaví. Tam si popovídejte.-
Zjistím od kolegy co a jak ..zná tu kolegyni dlouho..a uvidíme co se s tím dá dělat
1x
0x
Každý člověk je jiný. Jste asi víc uzavřená. Měla by jste si srovnat v hlavě myšlenky, cíle, zájmy apod. Podle mně jste jednala tou sms vyloženě přehnaně, bylo zbytečné. Hlavně se v takových prkotinách nepatlejte. Jděte dál, můžete ji vyzvat na posezení u kávy a event. se omluvit. Hlavně by jste si měla najít kamarády přiměřeného věku z okolí. Nebo budete vždy utíkat ze zaměstnání, když nastane podobná situace? Přihlaste se do nějakého kroužku, dejte se na turistiku apod. Doma, na pohovce žádné přátele nenajdete.
0x
0x
To přesně potřebujete Vy (aspoň 1x měsíčně), protože jinak Vás budou zžírat takovè blbosti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.