Jak překonat strach z výšek?

To není strach z výšek. Je to jen strach (možná panická ataka?). Je třeba zjistit, co to způsobuje, možná se poradit s odborníkem.

Já a sestra jsme byly zvyklé lézt kdekoli. Skály, rozhledny, slaňovat most... a žádný problém. časem se u ní začala rozvíjet fobie. Ona se nebojí tam vylézt, protože mozek pozná, že je to bezpečné. Ale naprosto iracionálně ji stopne v momentě, kdy pod sebou vidí dolů a chybí jí opora. A někdy i když ta opora je, prostě se nedokáže pohnout, zvednout ruku či nohu. Někdy to vypadá komicky, protože ji to může postihnout jak ve dvaceti metrech, tak klidně jen ve dvou. Prostě zamrzne a rozum s tím nic nesvede (v ten moment se opravdu nemůže pohnout, má pocit, že zem není stabilní). Bojuje s tím statečně tréninkem. Když jsme u nějaké rozhledny, kde je třeba schodiště otevřené a z kovových roštů (takže vidíte pod sebe), vyleze, co nejvýš to jde. Když ji to stopne, vrátí se o pár kroků zpět, rozdýchá to a zkusí znova. Říká, že s dostatkem času by to dala až nahoru. Pokud by to bylo jen o myšlenkách, ne fyzických projevech, tak zvládá vše. U vás jsou problémem evidentně pouze myšlenky. M.

vy nepopisujete závratě, ani pocity nejistotu v prostoru. Vy popisujete nutkavé a neodbytné myšlenky, které se spustí samy, obvykle nějakým podnětem, třeba vzpomínkou nebo zvukem. Říká se jim obsese. Problém je, že jsou nepotlačitelné. Čím více je potlačujete, tím jsou silnější.

Co s nimi? Nic. Hlavu nepřeprogramujete. Musíte na ně co nejméně myslet a co nejméně je potlačovat. Dobrá zpráva je, že nejste sama. Obsese má snad úplně každý, včetně mě.

V dětství a mládí mi výšky nevadily. Pak již v dospělosti, vdaná, jsme šli s dětmi celá rodina na rozhlednu a tam jsem zjistila, že se výšek bojím. Nemohla jsem to pochopit a nenechala jsem to jen tak. Uprostřed našeho města je rozhledna. Začala jsem tam chodit, nejříve jsem zvládla pár schůdků, každý den jsem si přidávala, až jsem zvládla vyjít až nahoru a hlavně i dolů. Takže se s tím dá pracovat.

Zdravím. Ozývá se vám pud sebezáchovy. Je to přirozené; každý máme jinak silný tento pud. Zkuste nejít na rozhlednu sama, ale s někým dalším, abyste věděla, že někdo může zavolat pomoc. Pokud to nepomůže, nechoďte tam. Pud sebezáchovy je varování, a mnohým lidem se nevyplatilo, když ho neposlechli. Ida

To je stářím. Dostáváte totiž rozum nelézt tak a tam, odkud můžete spadnout. Možná by pomohlo trojnásobné jištění. Nelze-li takové jištění, tak tam nelézt. Můj syn před deseti lety(tedy ve třiceti) lezl Ferratu v Nakonec nahoru vylezl se zkrvavenými prsty. A dodnes říká, maje dva malé syny, už nikdy do stěny !