Nejste přihlášen/a.
Zdravím.
Přiznávám, že jsem zjistil, že nemam toliko trpělivosti, jak jsem myslel. Matčin přítel je po mrtvici a i když už je na tom lépe, tak jeho osobnost se změnila k horšímu (on to byl nervák i předtím, ale klidnější). Teď je nervní ze všeho, i když o něj vlastně matka pečuje - vaří mu, myje ho, venčí za něj většinu dobu psa, protože ho ten už neudrží.
Naposledy mi ujely nervy, když jsem vyměnil kroužek ve dveřích na chalupě, který způsoboval to, že se dveře špatně zavíraly a nedaly se zamknout. On to řešil tím, že do pantu vrazil šroubovák a tím nazvedl druhou půlku dveří. Já jsem to vyřešil vyndáním jedné podložky na pantu. Je až absurdní, jak tato situace dala vzniknout hádce. Řekl, že se špatně dveře zavírají a že jestli mu pes uteče, že nás všechny zabije. To už přišlo moc i na mě a řekl, že jsem mu, že to přehání, že to není chytrý tohle povídat, ale nekřičel jsem, jen jsem zakroutil hlavou. Na to on začal vyprávět, že já špatně parkuju, že on se nevytočí se svým autem apod...
I předtím dělal schválnosti, že různě dával věci tam, kam nepatří a samozřejmě je pak hledal, tak je nemohl najít a vše sváděl na mě, i když na výpomoc jsem tam ojediněle. Mám svůj život. No jo, ale on vždycky, když se mu něco ztratí, tak to svede na mě. Když se mu zdá, že málo pomáhám, tak to máti řekne, a vůbec hodně mě pomlouvá a pomlouval i před tou mrtvicí. Kdyby měl problém jen se mnou, asi by se to dalo přejít, jenže on má problém i s máti, která už je z něho taky zoufalá, ale snaží se držet. Nejvíce mě dostává, když on prokouří celý den, popije kávu a pak si k večeři, nebo k obědu od máti nechá přinést sůl.
Ale zpět k tomu, co se stalo před pár dny.
Nechal jsem své auto na chalupě a jel do bytu, kde jsem byl s máti připraven, že mě odveze zpět na chalupu svým autem. No jo, ale to už volal její přítel, že v mém autě jsou rozsypané odpadky a že je otevřený kufr, jako kdyby tam někdo něco hledal. Tak jsem nechápal a byl zvědavý (samozřejmě mě už napadlo, že už to udělal on sám, ale chtěl jsem to vidět na vlastní oči) a jeli jsme tam. Skutečně na zadním sedadle, kde jsem měl tašku s plasty k odvežení, tak byly ty samé plasty rozsypané po celém vnitřku auta. V kufru pak věci, taktéž. I když mě nezdravil a nebavil se se mnou od doby, kdy jsem mu řekl, že se nechová dobře, tak zde vypověděl, že nikoho neslyšel, ani pes neštěkal, ale že když ráno šel na procházku, že viděl otevřené auto a ty odpadky. Tak jsem řekl, že to asi nahlásíme, protože v této odloučené, ale přesto hojně navštěvované (cyklisté, sousedi v oboře) se toto nestává. Řekl, že by se to mělo nahlásit pouze tehdy, kdyby se něco ztratilo, jinak, že by to nehlásil. Pak se ho máti zeptala, jestli to neudělal on sám a on hned "No to jsem věděl, že se zeptáš, nepřišlo by ti to moc okatý?" Ani slovo o tom, proč zrovna on by to měl dělat. Hned se stavěl do obrany.
Uklidil jsem auto a plasty vyhodil do kontejneru s plasty, ale co s tím? Máti napadlo, že by to mohl být ještě bezdomovec, ale bezdomovec by si netroufl jít do auta, když o kousek dál bylo hned další auto (to máti přítele). A ano nechal jsem si auto otevřené, nečekal jsem, že by se toto mohlo stát.
Co myslíte, kde je pravda, kterou už se asi nedozvím?
A jak řešit krizovku s takovými lidmi?
Zdravím. Je to nemocný člověk, třeba si ani nepamatuje, že něco takového udělal. Anebo mu dělá dobře, když může dělat naschvály. Je to náročné s takovým člověkem vyjít. Spíš se snažit krizovkám předcházet. Vše si zamykat a nepouštět se do žádných rozepří s takovým člověkem. Spíš buďte oporou své mámě, bude ji potřebovat.
Obávám se, že s tím moc nenaděláte. Moje matka po mrtvici byla úplně jiná, než předtím. Nebudu se tady rozepisovat, ale najednou z ní byla zlá osoba, s kterou se nedalo domluvit. Co já jsem se nabrečela! Před zhroucením mě zachránilo to, že si vzala velkého dobráka, který o ni stál kdysi a pak toho hořce litoval.
Přesně jak píše dajka-v mém okolí mrtvice podobně změnila k horšímu dva známé a to samé o změnách chování tvrdí i zdravotní sestry i lékaři. Člověk po mrtvici má většinou omezenou hybnost a některé věci se učí "od začátku". To působí na psychiku. Jestli jsou na tyto "pomrtvičné stavy" nějaké léky nevím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.