Jel jste někdo sám na dovolenou?

Jo, jednou jsem vzala na týden wellness hotel u velkého města, abych byla chvilku nablízku vnukovi, co tam odešel z domova za sportem. Osazenstvo hotelu: Já, 67 letá vysloužilá úča a asi třicet hasičů kolem 25-35 let, co tam přijeli nacvičovat nějakou koordinaci do nedaleké haly. Wellness - já 1 osoba sama zasunutá ve vířivce a chodbou k bazénu proudící svita vypracovaných těl s ručníky kolem pasu, i bez...Snídaně formou švédských stolů. To bylo tolik srandy, že se nedalo jíst a kakao mi teklo očima. Pokaždé jsem se těšila na jídlo. Ty komentáře, ten situační humor a výbuchy smíchu! Prostě, za pár dní by už nikdo nepoznal, že k nim nepatřím. Seděli jsme spolu a kšeftovali s pečivem, masem i knedlíkama. A kdyby neměli přísné vedení a řád, tak jsem s nima mohla i šplhat v hale a hasit!

Na dovolené sama jsem byla jen jednou v životě. 14 dní v Bulharsku v roce 2005. Manžel v té době byl v nejhorším stádiu alkoholismu, já oslavila padesátiny a rozhodla se, že si zasloužím dovolenou bez stresů a ostudy, kde bych si odpočinula. A ve skrytu duše jsem si myslela, že to manželovi bude vadit, že zůstal doma a třeba se polepší.

Měla jsem pěkný pokoj s příslušenstvím v penzionu, 100 m od pláže, zajištěnou bohatou polopenzi formou bufetu. Jediné, co mi vadilo, že CK nedisponovala žádnými jednolůžkovými pokoji. Musela jsem tedy doplatit za druhé nevyužité lůžko.

Zúčatnila jsem se několika výletů, na lodi, do Sozopolu, po řece Ropotamo...Nemusela jsem se s nikým domlouvat, co budu podnikat, podřizovat se, mohla jsem dělat, co jsem právě chtěla. Poznala jsem tam 2 prima manželské páry. Nelepila jsem se na ně, ale když jsme se potkali, šli jsme třeba dál spolu či někde společně poseděli. Pak jsme zase šli každý po svém. Také jsme tam poznala čupr babči z domova seniorů z Čech. Hrály jsme na pláži karty a moc se nachechtaly.

V roce 2007 se manžel své závislosti zbavil a od té doby zase jezdíme spolu. Nevadí mi to, jsem ráda, že je zase prima chlap, ale přesto nostalgicky občas vzpomenu na báječnou dovolenou v Primorsku, kde jsem byla sama. To je dovolená jedna za život. Jaga.

Jestli Vám samota vyhovuje, není důvod se cítit divně. Sama jsem na dovolené nikdy nebyla, jsem zvyklá s manželem, ale rozumím tomu, že někdo může chtít být sám.

Já nikdy, vždy s manželem. Ale nevšímejte si pohledů, kašlete na lidi, třeba to není lítost, ale závist? Nemusíte se na nikoho ohlížet, můžete dělat jen to, co chcete Vy. Hezkou dovolenou.

Ano, předloni v termálních lázních na Slovensku. Bylo to super, nikdo mě neomezoval a mohl jsem si dělat, co chtěl. Brzo jsem byl kámoš s nádhernými plavčicemi a vypil Spišskou borovou s novými přáteli.

Jako svobodná jsem jela od podniku, kde jsem pracovala kdo tehdejší Jugoslavie autobusem. Nikoho jsem tam neznala, protože každý mel pracoviště jinde, nějak mi to nevadilo. Seděla jsem vedle nějakého kluka, bavili se, v noci se spalo. Tam jsem si našla dvě kamarádky, která s námi přijely a na pláži jsem se pak bavila s jedním čechem v mém věku, byl tam s rodiči.

Taky jezdím na některé dovolené sám. Tedy sám nejsem, ale s partou lidí které neznám a poznám až tam. Divný to není protože v páru tam bývá minimum lidí. U nás je to ale dáno typem dovelené.

Před pár lety jsem začala jezdit sama a nadmíru si to užívám. Nikdo mne ničím neomezuje. Ale vždy jen přes cestovku. Bude mi padesát, neznám jazyky, takže jet někam jen s letenkou a vše vyřizovat až na místě bych nedala. Ale zas na druhou stranu... slušně teď vydělávám, takže si vždy dopřávám 5* hotel.

Za celou tu dobu mne nenapadlo, že by se někdo díval, že jsem nějak osamělá. Pokud si chci s někým popovídat, tak se vždy někdo najde. Loni jsem např. v Tunisku potkala partičku slováků s dětmi / ydykseb / a pařba do rána fakt stála za to .

Vyrůstala jsem v malém bytě se dvěma sourozenci, pak jsem hned s někým žila. Před 4 lety jsem se rozvedla a konečně si celkově užívám to, že mi nikdo neřídí můj osobní život a nikomu se nemusím podřizovat.

Když jedu od školy na praxi, tak v podstatě jsem sama na dovolené. Vyhovuje mi, že si můžu dělat přes volný čas co chci. S nikým cizím se nebavím.

Úplně sama na dovolené jsem byla jedenkrát, krátce před rozvodem. V egyptské Hurgadě. Byla to nádherná dovolená. Připlatila jsem si nějaké zájezdy a výlety, takže jsem se rozhodně nenudila. Jsem jedináček a od dětství umím být nějaký čas sama. Ale s cizími lidmi jsem se normálně bavila, vždy se našlo nějaké běžné, ale přitom zajímavé téma k hovoru. Podobně "osamělá" jsem byla tři týdny po operaci v lázních.

Vzpomínám na jednu dovolenou s cizí paní. Dala nás dohromady šéfka cestovky. Nebylo to úplně špatné, v důležitém jsme se shodly, ale některé drobnosti mě štvaly. Večer půjdeme na víno. Fajn. Krásnou stylovu vinárnu jsme minuly, skončily jsme na plastových židlích pod ujačeným reprákem. Měly jsme mírně rozdílné názory na dobu usínání a vstávání, rozdílné názory na návštěvy všelijakých pamětihodností a podobně. Kategoricky jsem odmítla výlet na býčí zápasy. Rozhodně to nebyla špatná dovolená, ale občas jsem se na ní cítila víc sama, než kdybych cestovala opravdu sama.

Já ještě letos na dovču zatím nejel..plánuju zatím výšlap na Sněžku (ikdyž vím že tam bude václavák-s tím počítám), mám to trošku od ruky, takže to bude tak na 2 dny..a ikdyž jsem taky spíš samotář, docela by se mi nějaká kamoška šikla na nějaké takové akce.

Já ne, ale kamarádka sama jezdí a prý si to náramně užívá, protože se nemusí nikomu přizpůsbovat. Zas to ale neznamená, že se budete vyhýbat nějaké společné zábavě, když se někde sejde skupinka, klidně se bavte.

já mám opačnou zkušenost než většina tady - byla jsem jednou a neužila jsem si to, necítila jsem se dobře... jela jsem na poznávací zájezd s partou, která se znala, jako náhradník za někoho... i když nemám problém se spřátelit a ani oni mě neodstrkovali, stejně jsem si tam připadala "navíc" - všichni se znali, žertovali spolu, nadhazovali společné zážitky, a já se cítila "mimo" ale to jsem já, ostatní to zřejmě mají jinak