Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer
Už to bude pár let co jsem věřící.
Prakticky to bude nějak od mala, prostě jsem automaticky věřil že něco víc existuje.
Ještě když jsem chodil na základku tak jsem řešil nějaký svůj problém na jednom internetovém foru a tehdy se mi tam ozval nějaký věřící člověk se kterým jsem se i telefonicky spojil. Předem říkám že fakt nešlo o nějakého jehovistu apod. kdyby někdo chtěl rýpat.
Během toho telefonátu jsme rozebrali ten můj problém a také mě dostal k víře mnohem blíž než jsem kdy byl.
Ten den jsem se cítil nepopsatelně, vlastně to ovlivňuje doteď mé chování a postoj k víře.
Spoustou lidí jsem byl a vlastně pořád jsem nechápán že když nikdo z mé rodiny až na dědu není věřící a já na základě nějakého vlastního přesvědčení věřím. Cestu jsem si k tomu prostě našel sám a tak to je.
Co mě zase posunulo o kus dál je událost z pátka.
U nás na faře byla jakási akce/přednáška které jsem se zůčastnil a bylo to pro mě opravdu silné.
Vlastně to bylo poprvé co jsem se setkal se stejně založenými lidmi jako jsem já. Nebyla to vyloženě nějaká ryze náboženská akce, bylo to i pro nevěřící lidi ale dle mě tam byli věřící asi všichni. Ty lidi to je prostě něco uplně neuvěřitelnýho, s tím jsem se snad ještě na vlastní kůži nesetkal. Nebudu to tu dlouze popisovat ale takhle super lidi se jentak nevidí. Strašně se toužím v tomhle směru opět rozvíjet.
Nikdy jsem nebyl třeba ani na mši, nevím proč ale mám z toho trošku respekt protože jsem nikdy v kostele na mši nebyl a protě nevím jak se tam správně chovat. Modlím se jen doma. Rád bych to napravil ale nevím s kým se o tom poradit.
Co si o tom myslíte vy? Je tu někdo také věřící?
Já si tvé víry velice vážím. Jen stále nechápu, kam se chceš posunovat. Máš boha v srdci a můžeš ho tam mít celý svůj život. Když se podle toho budeš chovat, plnit desatero do poslední čárky, Bůh tě bude milovat a nebude bazírovat na nějakých obřadech a důkazech. Víra je o věření, o víře a rozum je o důkazech. Ty nepotřebuješ ani Bohu, ani lidem, ba ani sobě dokazovat, jak hluboká je tvá víra. To už mi pak přijde kapku jako divadlo pro sebe a pro okolí. Jestli věříš, dokazuj to svým životem, který nikomu neubližuje a nikomu nevnucuje to, o čem jsi sám přesvědčen. Respektuj to, že Bůh dal lidem dar, dar rozhodování. Za to bude soudit. Měj Boha v srdci a je lhostejné jestli ho tam máš v tichosti a lásce nebo na kolenou v kostele.
Staříkova duše se setkala se sv. Petrem a ptá se: Jak se líbí Bohu všechna ta uctívání, kostely, chrámy, modleni, obětování? Sv.Petr se zamyslel a pak povídá: Bohu to nepřekáží, nevadí mu to.
Budu trochu off topic, ale všichni tady používáte slovo "věřící" a další jeho formy. Věřící nemusí být jen křesťan - římskokatolík (nejčastější vyznání), ale taky žid, muslim, budhista, hinduista, vyznavač přírodního duchovna (středoevropské původní náboženství). Nelíbí se mi, resp. přijde mi nepřesné, když se slova věřící a víra spojují pouze s křesťanstvím.
Jinak souhlasím s @babkazov, lépe to popsat nejde.
Souhlasím, že věřící lidé nemusí být pouze křesťané. Slovo víra pocházi asi od věřit v něco a není to přímo zaměřené na víru v něco konkrétního nebo na konkrétní církev. Zde v této diskuzi se víra spojuje především s křesťanstvím a katolickou církví proto, že tazatel podle toho co tu napsal pravděpodobně se zajímá o křesťanství a má při tom asi nejblíže ke katolické církví. Jinak nevím jestli anonymniho tazatele tato diskuze kterou založil vůbec zajímá když se do ní nezapojuje.
@hlavicka Máte pravdu. Jen se mi opravdu nelíbí všeobecně používané slovo "věřící" pouze na křesťany. Je to takové zlidovělé, ale velmi nepřesné označení.
Tazatele jeho vlastní otázka asi fakt nezajímá. Asi si jen přišel vylít srdce.
adycat: Nevím jak jsi dospěl k názoru, že slovo "věřící" se používá pouze na křesťany. Mne to tak nepřipadá a ani by mne nenapadlo si něco takového myslet. U nás v Česku asi jsou nejvíce rozšířené křesťanské církve a tak je pochopitelné, že se u nás nejvíce mluví o křesťanech v souvislostí s vírou. To ale neznamená, že lidé kteří se hlásí k jiným nekřesťanským církvím věřící nejsou. Označít někoho za věřícího není žádná výsada patřící pouze křesťanům a jiným církvím už né.
A hste pokřtěný? Kaolík? Protestant? To jsou otázky možná formální, ale jsou na místě. Totiž, co je tpo věřící? Dokonce i ateista může být pokládán za věřícího, v tom smyslu, že věří, že Bůh neexistuje. Nicméně z vašeho textu se mi tak trochu zdá, že jste nejspíš pokřtěný v římskokatolickém ritu. Ale ono to není zas tak podstatné (i když katolická liturgie požetuje například pravidelné návštěvy kostela a mší, a tov neděli nebo veeěrní mši v sobotu. ALe tojsou právě ty formalosti okolo; mimochodem, v současné době platí dispans biskupské konference od nedělní mše, kvůli koronaviru. ALe Báh miluje každého, a je připraven každého přijmout (tedy, tak tomu věří křesťané, abych se držel toho trochu širokého přístupu.
Ale co vás budu poučovat, toho jsem dalek. Nicméně máte-li přístup k vysílání Noe TV a narazíte tam někde na opakování noční university salesiána P. Ladislava Heryána (je Bůn? A jaký je?), doporučuji shlédnutí. Nebojte se, Heryán je dost nestandardní kněz a nebude Vám nic vtloukat do hlavy, ale podělí se s Vámi o své vlastná názory včetně svých pochyb a nabídne vám dost místa k zamyšlení.
Dobře jsi se rozhodl pro Boha, ale dalším krokem určitě nemusí být účast na mších a obřadech, které Tě nikam neposunou. Nejdůležitějším krokem je uznat své viny a vyznat je Bohu v modlitbě, nikdo totiž není bez hříchu a proto Ježíš zemřel i za Tvé hříchy, které Ti odpustí, když to přijmeš s vírou. Odpuštění je dar z milosti, nelze jej nahradit vlastním úsilím, skutkama, nebo pravidelnou účastí na mších. Čti Bibli, začni v evangeliích v Novém zákoně.
Souhlasím s tím, že odpuštění dělá zázraky. Je potřeba se věnovat odpuštění na všech úrovních, odpustit všem všechno, požádat všechny pro odpuštění všeho pro tebe a sám sobě všechno odpustit. Každá modlitba za odpuštění má tyto tři části. Nejznámější snad je Metatronova modlitba, ale stačí vlastní myšlenky
Například absolvovat některý kurz Alfa. Na otázky ohledně víry můžeš hledat odpovědí na https://www.vira.cz, katolik.cz/... atp.. Hlavně nenechat se nikým a ničím odradit a za tvojí touhou neunavně jít tak až nakopnec najdeš to co hledáš.
Jít ke spovědi a k pořijímání je sice dobrá rada, ale pokud možná ani není pokřtěný a o víře toho příliš neví tak v katolické církvi musí nejdříve absolvovat přípravu na to, aby věděl v co a jak věří, co to ta spověď a přijímání je a jak se při tom chovat atp.. Zpověď a přijímání není něco k čemu může přistupovat kdokoliv bez dostatečné přípravy na to nebo bez křtu. Alespoň u katolíků to tak je. Tak jako např. ten kdo chce řídit auto by měl nejdříve absolvovat autoškolu, tak i ten kdo se chce stát křesťaném (katolíkem) by měl na to projít nějakou přípravou. Doporučil bych mu najít si nějakého kněze který mu vše vysvětlí a dostatečně ho připraví na to vše. Všechno ma svoje pravidla včetně jednotlivých církví a ty by se měly dodržovat. Křesťanství není něco co by se mohlo brát na lehkou váhu.
Navázala bych, co píše "kami" že se ve 13ti setkala s násillím. Je třeba si uvědomit, že Bůh dal lidem "svobodnou vůli", proto nemůže do svobodné vůle lidí zasahovat, násilí páchají lidé ze své vlastní vůle.
Za Bohem není potřeba někam "docházet", Bůh je všude. Také není potřeba svoji víru nějak demonstrovat, zviditelňovat. Je to váš vnitřní život, puze váš, rozhodně není co napravovat, Bůh ví o vaší víře v něho.
Milý "anonyme", vždycky je, kam se posunout. Asi byste se rád vydal na tzv. duchodní cestu. Víte, všechno má svůj čas, pro začátek třeba začnětě trochu meditovat. Třeba si kupte "meditační karty", vemte ty, které vám padnou do ruky a zalíbí se vám, to budou ty pravé pro vás. Můžete poprosit své Anděly strážné, aby vám s meditací pomohly. Jestli trochu "lovíte" na toto téma na netu, určitě narazíte na něco, co vás zaujme. A to bude právě návod pro vás. Stačí vaše rozhodnutí a pomoc k vám začne sama přicházet z Vesmíru.
Hezký den
Myslím, že se asi potřebujete ve své víře více realizovat.. Víru máte, to je základ, nyní tedy již jen tu "cestu" protože mezi jednotlivými církvemi jsou určité rozdíly. (co se věrouky a obřadů týká) Ze začátku tedy hledejte "co vás osloví".Pak nezbývá než se osmělit a vyhledat přímo kněze nebo jiného "představeného" dané církve, bude to ze začátku trochu "ostychu a trémy" ale když upřímně "vyložíte karty na stůl" myslím že vám pomůže poradí nasměruje. Můžete k tomu využít např. další podobnou akci na faře, po přednášce nebo v rámci diskuze nebo pak zajít a zeptat se... Pak zkuste po té zvolené "ztezce" jít a hned uvidíte zda-li vás to obohacuje a posouvá dál ...
Nyní ještě poznámka, proč je dobré chcete-li se posunout dál, zvolit nějakou církev nějaký ritus apod. Samozřejmě Bůh je všude obřady ani církve jistě nepotřebuje. Ale my lidé (ti co to tak cítíme) ano. Všechno to - církve kláštery obřady duchovní cvičení je totiž především pro nás pro lidi, abychom právě více mohli naplnit to, co v srdci cítíme co nás "pudí" věnovat se "tomu" naplno více do hloubky, proto to všechno... Když to zkusíte, nic za to nedáte, buďto vás to časem osloví ještě víc a budete se tomu věnovat hlouběji, nebo prostě jednoduše odejdete. Záleží jak moc se v tom budete cítit jak moc vás to bude motivovat v tom pokračovat nebo naopak, to vám napoví "radost". Budete-li mít ze svého počínání vnitřní čistou radost jste na správné cestě...
Ještě dodatek, u výše uvedeného předpokládám, že máte zájem a přitahuje vás křesťanství. Mimoto totiž ještě existuje (v současnosti i v ČR) řada dalších "proudů" "duchovních cest" "společenství" "esoterických skupin" apod., které zase přitahují lidi "jinak" povahově založené a i tudy se dá jít v případě, že člověk "nenalezne" v u nás "tradičních" křesťanských církvích a společenstvích to co hledá. Je toho velké množství, od (dálno a blízko) východních proudů, přes tradiční etnická přírodní náboženství "společenstva" až po různé "synkretické" tradice a bratrstva, která čerpají z více původních zdrojů apod.
Já jsem se kdysi nechal pokřtít hlavně proto, abych namíchl svoji matku. Dokonce jsem si zjednal rovnou dva kmotry, takže mám tři křestní jména a pěkný monogram JJJM. Jenže o pár let později jsem zjistil, že Bůh skutečně existuje. Já nevěřím, já to vím. Už několikrát mi pomohl. Tahle pomoc ale má podmínku. Když chceš pomoc, nejdříve se musíš namáhat. Kmitej, dělej co můžeš a pak si najdi chvíli a popros. Objeví se před tebou celá řada správně seřazených náhod, které vedou přímo k cíli.
Znáš přísloví Člověče čiň se a pánbu ti pomůže, ne? To je přesně ono, tak už to na světě chodí.
Klečet v kostele, čekat na zázraky a deklamovat naučené fráze jako je to má vina, je to má velká vina? To nemá smysl. Je to pouze ztráta času.
Přesně tak, nikdy nepřijde pomoc, když člověk sedí v obýváku s rukama v klíně a ničím se nepřičiní. Jedině, když člověk zkusí všechny možnosti, je správný čas vyslat "nahoru" prosbu o pomoc.
Maky to pak vyvolává otázku. Koho má Bůh raději? Toho, kdo v něho nevěří, ale žije dobrý život v lásce a míru? Nebo toho kdo ho bude vzývat, bude lumpačit, ale pak se vyzpovídá a bije se v prsa: Má vina, má největší vina? Odpustí lidem i sobě a od zítřka zase je z něho ludra. Jak to je?
To je jednoduché, on nedělá rozdílu. Jak to tedy je? Žádná odpověď nebude dobrá od někoho jiného, jenom taková, ke které si dojdeš sama.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.