Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Deprese, úzkosti

Od: ondra2 odpovědí: 9 změna:
Je mi 20 let. Poslední měsíce (rok) vnímám, že se se mnou něco děje, že se měním. Dříve jsem se těšil na různé věci - i z maličkostí, např. že je pátek, přijdu domů, budu se věnovat svým zálibám. Chodil jsem na různé party s kamarády atd., celkově jsem se cítil dobře, byl jsem sám se sebou spokojený. Na gymplu jsem měl vždy vyznamenaní. Postupně ale ve třeťáku a čtvrťáku jsem se začal omlouvat a vymýšlet důvody, abych nemusel na něčí narozeniny nebo nějaký večírek, začal jsem kašlat na učení (už jsem nebyl premiant), mít pocit, že jsem divý, hnusný a celkově se začal cítit čím dál hůř. Tím, že jsem třeba třikrát za sebou k někomu s lživou výmluvou odmítl jít, se stalo, že mě teď nikdo nikam nezve. Cítím se stále více osamělý a nemám vůbec nikoho, žádného kamaráda. Nejvíce mě vytáčí, když si všichni píší na Messengeru s někým, což já nechápu, protože prostě nemám s kým. Ke všem jsem začal pociťovat takovou nedůvěru a k těm, kteří řeknou, i když jen něco ,,malýho" proti mně, dokonce i nenávist. Největší problém je, že nenávidím hlavně sebe. A také se cítím jako někdo jiný, než mí vrstevníci - takový divný pocit - mám pocit, že to je asi tou ztrátou kamarádů, že jsem si hodně zvykl jen na pozdravy a prohození pár vět s někým znamým, když ho potkám. Opravdu mi chybí nějaké hlubší přátelství. A ten pocit, že jsem odlišný je pro mě opravdu nepříjemný ale nemohu se jej zbavit. Vzdy jsem se cítil jiný než ostatní kluci, asi někdy ve tretaku jsem si plně uvědomil, že jsem na kluky. To mě teď taky trápí, protože moji rodiče jsou homofonní, v žádném případě se teď nemohu přiznat, a já se za to strasně stydím a někdy přemýšlím, že možná proto jsem se tak změnil. Teď jsem ani neudělal maturitu, na vysněnou VŠ neudělal přijímačky, protože se na učení nemohu vůbec soustředit a mám chvíle, kdy premyslim nad sebevraždou - uvažuji, představuji si, že by to někdy bylo fakt lepší nežít, uvažuji, jaký způsob zabití se by byl nejlepší, jak by na to reagovalo okolí atd. Pak mám ale zase chvíli, kdy si reknu, že chci něco dokázat, chci vystudovat a dělat vysněné povolání - učitele. Tato chvíle ale většinou moc dlouho netrvá a zase spadnu do těch chmurných nalad a pořád lezim v posteli bez jakékoli vůle něco dělat. Co byste mi prosím poradili, abych se opět cítil dobře, vyrovnaný? Abych se konečně zbavil těch hnusných pocitů, myslenek, které, mám pocit, mě chtějí čím dál víc ovladnout? Děkuji

 

 

9 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

mh
hodnocení

5x

Nejlepší by bylo aby jsi se svěřil psychologovi. Od toho tady jsou aby pomáhali lidem s jejich psychickými problémy.

Jsi mladý, zdravý a máš před sebou celý život. Važ si toho. Jsou na tom mnohem hůř, na vozíčkách tělesně postižení a snaží se žít. Byl jsi premiant a nyní píšeš že jsi neudělal maturitu a přijímačky na vysokou. Lituji tvé rodiče, kteří tě na škole podporují protože chtějí aby jsi se měl dobře. Máš už k nim i kvůli tomu povinnost. Srovnej si v hlavě životní priority tj. nyní udělat hlavně školu. Nebo jestli chceš pracovat celý život manuelně kde školu nepotřebuješ? Ležet doma a utápět se v depresích je cesta nikam. Akorát promrháváš svoje nejlepší léta a vlastně ubližuješ sám sobě (vedle rodičů). Na to jsi dost chytrý aby jsi na to přišel sám.

ptr

Jak jsem psal níže, pokud jde o endogenní deprese (porucha přenosu či absorpce), pak je zcela nemístné radit lidem, aby se "sebrali" a něco se sebou udělali. Stejně jako vozíčkáři neřeknete, ať se snaží a vstane - to, že metabolická porucha mozku, která je způsobuje (jde-li o nereaktivní problém, čili nikoli např. stav po ztrátě blízkého) není na první pohled vidět, z ní nedělá nic méně. Diabetes také nevidíte.

V ČR bohužel existuje velmi nízké povědomé o psychiatrických onemocněních, a sebevraždy pacientů tu nejsou neobvyklé. Ale málokdo si dokáže představit to peklo, které bez léčby prožívají - a přitom zrovna většina depresí a úzkostí je velmi dobře léčitelných.

 

hodnocení

1x

Najděte si manuální práci s ubytováním 100 km daleko, nejlépe, aby tam byly i noční směny a pak budete řešit úplně něco jiného, než teď.

ptr

To je opravdu hloupá rada, hodná někoho, kdo o psychických resp. psychiatrických problémech nemá ani ponětí. Věřte, že pokud jde o endogenní deprese způsobené poruchou dopaminu či vstřebávání serotoninu, pak nic než léky nemůže pomoci. Bez léčby tito lidé trpí nejen neschopností prožívat jakékoli pozitivní emoce (radost, těšení se na něco, příjemné prožitky), ale zažívají především abnormální pocit smutku a bezvýchodnosti, často kombinovaný s abulií, ztrátou vůle. Laikům pak přijde, že depresivní člověk je líný, bohužel ale netuší, že jde o neschopnost "chtít". Zažil jsem pacienta, který by - nebýt partnerky - zemřel žízní, prostě neměl vůli vstát a jít se napít, pouze seděl.

Nezlehčujte prosím u nikoho počínající depresi, sebevraždy, do kterých často tento stav ústí, jsou velmi početné.

id

ptr - vy jste lékař a dokáře ordinovat, stanovat diagnózy přes net? To jste kabrňák. Tazatel není hloupý a určitě už slyšel, že existují lékaři. Kdyby chtěl, tak už je navštívil. Jen ho plašíte . Když o odbornou léčbu nemá zájem, tak ať zkusí manuální práci. Zatím má základní vzdělání. Práce ještě nikomu neublížila. Když to nezvládne, rád navštíví lékaře.

Všimněte si, že o vaší odpovědi nepíši, že je to HLOUPÁ rada, tak jak se prezentujete vy.

willybrandt*

Uživatel ptr velmi dobře konfrontoval uživatele dajka a jeho prosté vidění problému.

 

ptr
hodnocení

1x

V první řadě by byla dobrá konzultace s psychologem a nebo psychiatrem (ti mívají kratší objednací lhůty). Pokud jde skutečně o depresivní poruchu, případně úzkostnou poruchu nebo jejich kombinaci, je vhodná léčba spolu s psychoterapií. Je však rozdíl mezi depresí a "blbou náladou". Skutečnou, klinickou depresi nelze "vymluvit" či "vychodit", je to postupná ztráta zájmu, schopnosti prožívat radost, a vůle - mozek, zjednodušeně řečeno, přestává být schopen prožívat to, co dělá život příjemným, a zároveň není schopen k této činnosti ani směřovat.

Úzkosti, oproti tomu, často mívají spouštěče - ať jde o sociální úzkost, generalizovanou úzkostnou poruchu nebo třeba chorobný strach o zdraví, lze je léčit jak medikamentózně tak psychoterapeutickým zásahem.

Psaní na fórum, kde není zaručena odbornost, je zbytečné.

 

hodnocení

0x
avatar elisa24

Když Ti nikdo nikam nezve, nepíše Ti, tak někoho pozvi někam sám, napiš někomu první. Když Tě někdo odmítne, nic si z toho nedělej, napiš někomu jinému, určitě se někdo najde, kdo s Tebou někam půjde. Snad se Ti tím nálada zvedne, pak budeš mít chuť do učení a pořádně se připravuj na maturitu i přímačky. Neznáš někoho, kdo maturitu ze stejného předmětu také neuděl ze stejného předmětu? Mohli byste se připravovat spolu.

 

hodnocení

0x

Milý ondro, pokud chceš poradit jen po internetu, tento dotaz bych ti doporučila vložit do odborné poradny, mám zkušenost s touto: http://www. Cmhcd. Cz/stopstigma/poradna/

Jednak ti odpoví odborník (psycholog nebo psychiatr) a taky peer poradce, to je člověk, který si prošel podobnými problémy jako máš ty na vlastní kůži. Poradna, i když je odborná, je zdarma.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]