krátce: Rodiče mi při nástupu na VŠ slíbili auto, když ji dokončím (řádně a včas). Na nákup auta jsem tehdy přispěl 100tisíci (1/6 ceny auta) . Školu jsem dokončil, ale auto mi nechtěli dát. Tak jsem si koupil svoje. Mám jim to říct nebo ne? Auto jsem už opravdu potřeboval, ale to oni nedokážou pochopit.
dlouze: Rodiče si koupili nové auto, oktávku, když jsem šel na výšku, s tím, že já jsem ho vybíral, konfiguroval a zaplatil ze svého to, co jsem tam chtěl - LED světla, digitální kokpit, navigaci. Celkem asi 100k ze svého za auto, které stálo 600k. Nedávno jsem dokončil školu a jel jsem domů, čekal, že mi nějak slavnostně to auto předají. (Auta mají celkem 3, 1 je vždy navíc a stojí v garáži, půjčuji si ho o víkendech) Nic se nekonalo, neřešil jsem, přece jen mi ho třeba mohou dát až na promoci. Po pár dnech doma na to přišla řeč. Co bych chtěl za inženýra. Řekl jsem, že bych chtěl to auto. Jenže namítali, že proč auto, že ho nepotřebuji a ťukali si na hlavu, když jsem jim řekl, že potřebuji jezdit do obchodu, na výlety, na metro. (bydlím na vesnici za okrajem Prahy). Odjel jsem a řekli, ať si promyslím, co teda chci, ale auto ne. Nechápu. Auto tam stojí v garáži, má najeto 4000km za těch 5 let, ale vzít si ho nesmím, i když jsem nabídl, že za něj doplatím dalších 200tisíc. Na to zase nemůžu říct, ať mi vrátí těch 100 tisíc, protože mi odpoví tím, že oni tam tu výbavu nechtěli a nebudou ji teď doplácet.
Tak jsem si hned další den koupil své auto, ať jim teda shnije v garáži. Nevím, proč mi ho slibovali. Teď jim to ale nesmím říct, nebo můžu? Na jednu stranu mi ho slíbili, potřebuji ho, když mi ho nedají, musí čekat, že si koupím své vlastní. Obávám se toho, že až jim řeknu, že jsem si ho koupil, pošlou mě někam, že neumím šetřit. (to říkají ale obecně i tom, když nevylížu talíř). Pak bych zabil i své šance auto dostat později, třeba na Vánoce.
Mám jim to teda říct, nebo ne? Nic jiného o svém životě jim stejně neříkám. Ví max jen kde bydlím a kde pracuji. (to je zase jiný příběh proč jim neříkám nic soukromého)
9x
Jí nevím...asi budete zcela zvláštní rodina.
Pominu kde jste vzal peníze, se kterými "hážete" sto tísíc sem...sto tisíc tam..před školou..i těsně po dokončení školy.
Jestli umíte šetřit..to zcela jistě ano, když máte našetřeno 200tisíc za VŠ.
Proč si někdo kupuje auto za 600tis Kč a nechá ho stát v garáži..s ročním nájezdem 800km, to je také asi otázka pro psychiatra.
Vidím to na nějaký hlubší rozbor.
Už od mala (asi od 15 let) mě rodiče nutili přes prázdniny pracovat. Prvně jako praktikant na táborech, to jsem si vydělal tisícovku za tábor. Takových bylo v létě třeba 5. Ty peníze jsem ale stejně utratil za sladkosti.
Později, od 16/17 let mě posílali do zahraničí přes agenturu pracovat. Abych si zlepšil jazyk. Do anglie jako číšník, barman. Do Norska, Islandu jako farmář. Za každé léto jsem si tak vydělal aspon 50-100 tisíc. Ty padly na to jejich auto, zbytek jsem utratil - telefon, pc, oblečení, blbosti..
Od druháku jsem měl brigády, díky mým praxím v hotelu v anglii jsem se prosadil v 5* hotelech Prahy, které slušně platí. Práce aspon 20 hodin týdně. Ročně 100 tisíc ušetřeno. Neutrácel jsem téměř za nic. Peníze na jídlo jsem dostával, kolej mi platili rodiče. Přes léto 40-50 hodin týdně. Dřel jsem jako mezek
od 4. ročníku jsem pracoval na HPP jako vývojář, ročně ušetřeno 200-300 tisíc.
Celkem jsem si za studia byl schopen ušetřit 500 tisíc. S rodiči jsme domluveni, že jim peníze za jídlo a kolej vrátím až budou v důchodu.
K tomu dodám, že mě rodiče učili celý život s penězi hospodařit a neutrácet za blbosti, protože se jednoho dne stejně rozbijou/sní/omrzí. proto jsem si taky za své první výplaty kupoval jen blbosti, když jsem celé mládí nemohl.
No a ted je mi 24 a nejvíce utrácím za hry, které mi v mládí zakazovali a musím to všechno dohnat.
. Možná se pozeptej prarodičů (pokud to ještě jde).
8x
Začátek příběhu je opravdu trochu divný. Ale už bych v ničem divném nepokračovala. Přijela bych domů autem a úplně klidně sdělila, že je moje. Chtěla jsem, potřebovala jsem, mám. Případné nepříjemné řeči o svém autě i autě v garáži bych ukončila. Konec řečí o autech. Kdyby náhodou padla znovu zmínka o nějaké odměně za úspěšná studia, bych zase klidně sdělila, že už nepotřebuji nic, ale nějaká koruna by se hodila. Víc bych nic o minulosti, slibech a autě v garáži nekomentovala.
2x
Já myslel, že dárky za vysvědčení se dávají v 1. stupni základní školy
. Celkem si umím představit:
"Pepíčku, když nebudeš zlobit a na vysvědčení nebude 4 z počtů, dostaneš to šlapací autíčko, po kterém tak toužíš".
Představit si už ale moc neumím:
"Pane inženýre Josefe, když nebudete zlobit a prolezete VŠ, dostanete to Porsche, po kterém tak toužíte".
Ono to tak skutečně v některých rodinách funguje. Neříkám, že za titul dostávají Porsche, ale o Octávce, Golfu a trojkové Audině vím. Z druhé strany, když to majetkové poměry dovolují a udělá to radost jak obdarovanému, tak dárci, proč ne.
Souhlasím s lamou. Když to tak nebylo u vás tak proč ne u jiných. Já dostal k promocí 500 tisíc do života
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.