Trable s láskou

Dobrý den,

našel jsem Vaše stránky na internetu a napadlo mě, že byste mi třeba mohli pomoci s mou aktuální situací.

Je mi skoro 38 let, před 6 lety jsme se s manželkou rozvedli, mám z tohoto manželství 3 děti - kluky dvojčata 12 let a dceru 14 let. Děti mám ve střídavé péči, vždy po týdnu, s bývalou manželkou vycházíme výborně a vše dobře funguje. Dá se říci, že se máme stále rádi a jsou z nás dobří přátelé. Za celé toto období po rozvodu jsem neměl žádný vážný vztah a upřímně jsem nic takového ani aktivně nevyhledával. Žil jsem především pro své děti a věnoval se práci a koníčkům (sport, cestování, amatérská novinařina). Mimo jiné jsem před dvěma lety začal trénovat v našem místním oddíle florbal (z důvodu, že tento sport mám rád a věnují se mu i všechny mé děti). V rámci vykonávání trenérské práce pochopitelně přijdete do styku i s rodiči svých svěřenců. Onu ženu (maminku jednoho z mých hráčů), jmenuje se Kateřina, jsem poznal ještě v době, kdy jsem chodil na tréninky pouze jako rodič, tedy cca už někdy před 3 lety. Tehdy ještě žila ve spokojeném manželství, jejího muže znám také, mají spolu dva syny - 11 a 8 let, toho staršího trénuji. Kateřina mi vždy přišla zajímavá a líbila se mi, ale oba navenek působili jako šťastný pár, takže jsme se vlastně pouze zdravili, občas prohodili pár slov.

V listopadu 2019 Kateřina od svého muže odešla a v únoru 2020 se rozvedli. Bylo tam nějaké psychické i fyzické násilí, ošklivý konec. Já se to dozvěděl až někdy v lednu, k čemu mezi nimi došlo, dost mě to překvapilo. Postupem času začala častěji docházet na naše tréninky a občas nám i vypomáhala s dětmi. Během února jsme si spolu začali psát a velmi nás spojovaly podobné zážitky s rozvodem, se střídavou péčí atd. Během března už to bylo ve fázi, že nebyl jediný den, abychom si nenapsali, popřáli si dobré ráno i dobrou noc. V dubnu jsme se začali stýkat, chodit spolu ven, nejdřív jako přátelé. Později jsme se začali bavit o možné společné budoucnosti, trávili jsme i společné dny se všemi našimi dětmi. Byly tam nějaké polibky, držení za ruce (nic dalšího neproběhlo), tohle intenzivní období sbližování trvalo ale jen zhruba týden. Potom se její postoj začal měnit, oznámila mi, že nyní není na vztah připravená, nechce se vázat a musí si to urovnat nejdříve sama v sobě. Toto jsem respektoval, nechtěli jsme ale přerušit náš kontakt, chtěli jsme dál být spolu a trávit společně čas a chtěli jsme tomu nechat volný průběh s výhledem na možný vztah. Po jednom dni, který jsme společně s dětmi strávili u nás na zahradě, grilovali jsme, sportovali a moc jsme si to užili, se přestala nečekaně ozývat úplně. Asi po 14 dnech jsem jí napsal a dozvěděl se od ní, že ke mě necítí to samé co já k ní a že od ní nemám nic očekávat, že se klidně můžeme s dětmi scházet, ale nic víc. Na toto už jsem reagoval velmi odměřeně zprávou a popřál jí hodně štěstí do života, od té doby neproběhl mezi námi žádný kontakt. Viděli jsme se až před týdnem na tréninku. Choval jsem se k ní velmi odměřeně, vyřešil jen potřebné organizační věci a vyhýbal se jí. Ne že by byl uražený a protivný, ale spíš to byl můj druh sebeobrany. Poslední týdny, kdy to mezi námi skončilo, jsem na tom byl psychicky velmi špatně, nejedl, nespal, trvalo mi opravdu dlouho, než jsem zase byl schopen normálně fungovat a nechtěl do toho spadnout znovu. Přeci jen jsme sám na děti i domácnost, mám zaměstnání a fungovat musím. Ona působila velmi smutně, byla hubená a nevypadala vůbec v pohodě. Jen mě to utvrdilo v tom,že její postoj možná není tak zcela upřímný...

Momentálně jsem ve stavu, kdy je slepá zamilovanost zdá se pryč, ale nemohu na ní přestat myslet. Nelituji se a ani toho co se mezi námi stalo. Našel jsem díky tomu cestu ke svému nitru, možná konečně nalezl i svou cenu, mám se raději, vážím si sám sebe. Po každé neopětované lásce mi stačil týden maximálně dva, abych se oklepal. nyní po měsíci a půl to stále ve mě je. Kateřina mi chybí jako člověk, jako kdybych ztratil kus sebe sama, asi hloupé přirovnání, ale cítím se, jako kdyby mi umřel někdo velmi blízký. Nedokážu ten pocit lépe popsat. Svým způsobem jsem uvnitř vyrovnanější než kdy dříve ale o to víc mi chybí má druhá polovina. Teď už je ten pocit několik dnů stejný a nelepší se to. I proto jsme se rozhodl napsat a svěřit se.

Potřeboval bych možná jen slyšet něčí názor, radu? těžko říci...

Děkuji,.