Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, zda je tu někdo například z oboru, nebo někdo kdo s tímto má zkušenost. S bývalou manželkou jsme rozvedeni necelé 3 roky. Máme spolu teď již 13 letého syna. V době, kdy se řešilo ke komu syn půjde, se nechal v péči matky a soudně jsme to nechali takříkajíc "na dobré slovo", jelikož syn byl fixován jak na matku, tak na mě jako otce. V té době jsem neviděl problém s tím, že by ke mě neměl chodit. Paradoxem ještě je, že bývalá manželka odešla za jiným, který bydlí o ulici vedle, takže syn to ke mě má když moc loudavým krokem, tak 5 minut pěšky. Jedná se o to, že ze začátku to fungovalo a syn za mnou chodil co chvíle a jak to bylo možné, chodil i na víkendy i po různu. Potom to trochu ustoupilo, ale ještě jsem z toho nedělal žádné závěry, jelikož jsem respektoval, že určitě přibývají i věci ohledně školy a nechtěl jsem syna zatěžovat nějakými tahanicemi a různě. Jenže bohužel to došlo k tomu, že momentálně jsem syna již třičtvrtě roku neviděl, nechce semnou komunikovat, neodepisuje na sms, nebere telefony. Musel jsem si počkat u školy, abych se s ním vůbec mohl vidět, což bylo také docela nadlidský úkol, jelikož odpoledne jsem se nikdy nemohl trefit, protože to zrovna vždy vyšlo, že nebyl ve škole. Nakonec jsem si na něj počkal ráno, až jsem si zjistil ve škole co a jak. Tam mi syn odpověděl, že chce mít klid a proto nechodí a na mou otázku, kdy za mnou přijde jako za otcem, že ho chci vídat mi odpověděl, že MOŽNÁ až o velkých prázdninách. Přitom u mě žádný problém nebyl a ani jsme se nijak nepohádali, nebo se nic nestalo. Mezitím jsem bohužel musel oslovit i jeho spolužáky a vyptávat se co a jak a ti mi řekli, že syn vůbec nechodí ven, ani když pro něj přijdou, že je furt jen doma na počítači, nikam se mu nechce a moc se mu ani ve škole nechce s nikým bavit. Chtěl bych se zeptat jak můžu v tomto případě konat? Chci syna vídat a chci mít také podíl na výchově, ne jen že budu platit alimenty. Slyšel jsem, že když mu je prý už 13 a řekne, že se mu nechce, tak za mnou chodit nemusí. Ale přece musí existovat způsob, abych docílil toho, že se budu také podílet na výchově. Když slyším jakou výchovu vede má ex, tak se mi to vůbec nelíbí. Bohužel s bývalou jsme se rozešli ve velmi zlém a vůbec spolu od rozvodu nekomunikujeme. Má otázka zní jasně, pokud půjdu k soudu, že chci změnu ve styku s dítětem a chci to mít soudně, že mám právo ho vídat, tak jestli docílím toho, že můj syn za mnou bude muset chodit a ne že řekne že se mu "nechce".
Předem děkuji
2x
Já jsem zbystřila, když jste napsal, že nechodí ven, že je hodně na počítači.
Může to být závislost, únik do virtuelní reality. Je to vlastně nemoc. vitalia.cz/...
Ať chcete nebo ne, na každém dítěti se podepíše ztráta - rozpad rodiny.
Ztráza jistoty, zázemí, nestresujících vztahů.
Žádný nový partner u matky, či otce nenahradí toho rodného. A vypadá to, že u Vás ta rodina mohla fungovat skvěle, kdyby se vzal v potaz chlapec a jeho telecí leta, nenapáchat škodu. Ale to si člověk uvědomí až za nějaký čas.
O střídavou péči, či určené dny a prázdniny soudem jste měl zažádat už dříve.
Udělejte ten krok a potom synovi ukažte skutečný život, ne únik. I kdybyste měl ze svého domova odstranit PC, tablet, nakoupit kola, horolezeckou výbavu, půjčit si stan, kanoi a hlavně, seznámit ho s novými lidmi, jak dospělými, tak dětmi jeho věku, slečnami, strávit někde na chalupě víkendy, zahrát nohejbal, večer táborák s kytarou. Zná to vůbec syn, nějaké písně k ohni? Nevím, co Vás osobně zajímá, byl to jen nástin.
2x
Můj názor - jestli to chcete řešit soudně nebo jak radí kapka, tak si k němu cestu nenajdete. Naopak, i kdyby jste dosáhl nějakého soudního příkazu tak to bude pyrhovo vítězství páč to syn bude brát jako nepříjemnou povinnost kterou musí přetrpět a bude se tomu stejně vyhýbat a ještě se ty vztahy zhorší. Co se výchovy týče, co se nevychová do puberty, ted už stejně nedoženete. Jak vlastně ten společný čas vypadal, nějaké společné zájmy a zajímavý program..asi ne když se tomu vyhýbá. Ale abych vás uklidnil, v tomhle věku už pubertáci o trávení času s rodiči většinou nestojí ani v úplných rodinách to zná asi každý. A hodně času na počítači jich taky tráví většina, ano pro starou generaci je to nemoc, pro ně už také jedna z forem komunikace.
Společného času bude míň, zlomek toho co v 5-8-10 letech s tím se smiř, spíš přemýšlej čím ho strávit aby o to taky stál ..na písně k ohni bych ale moc nesázel
Ono je to dvojsečný. Nikdo neví, co bude.
Sice dnes napíšete, že 13 letý se už nedá přimět, ale co když za 15 - 20 let, kdy snad už nabyde rozum, a otci vyčte, že vůbec o něj tenkrát nebojoval, že se nesnažil, že všechno nechal v rukou matky /potažmo manželky/.
To je, že nikdo nevidíme do budoucna a nevíme, jestli právě teď neděláme nějakou chybu, která se nám později vrátí /vyčte/.
1x
@musimanonymne - Má otázka zní jasně, pokud půjdu k soudu, že chci změnu ve styku s dítětem a chci to mít soudně, že mám právo ho vídat, tak jestli docílím toho, že můj syn za mnou bude muset chodit a ne že řekne že se mu "nechce".
Můžete podat návrh na úpravu styku s dítětem, ale to neznamená, že a) soud návrhu vyhoví, b) synek vás bude navštěvovat s radostí.
Ad a) NOZ § 867
(2) Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.
I když samozřejmě tento názor bude soud posuzovat v celkovém kontextu, který neznáme - máme jen váš pohled - tedy nelze rozhodnutí soudu předjímat.
Ad b) "Donutit" dítě, zvláště pak v pubertě, k něčemu, co nechce "z moci úřední" je rychlá cesta k tomu, jak ho znechutit. To už jste úspěšně zahájil tím, že jste se vyptával jeho spolužáků. Ten kluk musel být radostí bez sebe.
Nikdo nevíme, co se stalo, ale nějaký důvod k vašemu odmítání syn má - možná by nebylo od věci slušným způsobem kontaktovat jeho matku a pokusit se zjistit, kde je problém. Po třech letech už byste spolu korektně komunikovat mohli, zvlášť když se jedná o vaše společné dítě.
0x
Dobrý den. Nechte si styk s dítětem upravit soudně. Syn by to měl respektovat. Ale je třeba, aby mu to vysvětlila i máma. Protože i ona to bude muset respektovat. Syn už je dost starý na to, aby si ho soud předvolal a vyslechl si jeho důvody. V zájmu dítěte pak rozhodne. Váš syn je v pubertě a když Vám bude chtít dělat potíže, tak Vám je prostě dělat bude. Možná jsou za tím důvody, že ho ovlivňuje matka, ale měl by pochopit, že má svá práva i povinnosti. Dokud není zletilý, tak by se měl řídit tím co určí soud. Ale obávám se, že to vaše vztahy nezlepší. Pokud je takto syn spokojený, každá změna které se bude muset podřídit, mu nebude vhod. Bude vzdorovat a dělat Vám třeba naschvály. Snad k sobě cestu nakonec najdete, ale možná to bude chtít i pomoc odborníka, abyste spolu mohli začít fungovat zase jako otec a syn.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.