Vždy se nějak ztrapním

Jednou, to jsem zůstala sama s malými dětmi v bytě 4.kategorie a nedostala jsem koupit uhlí.Ze zoufalství jsem začala rozebírat a štípat plot. Jednou večer cink cink a za dveřmi, malá babička, se dvěma velkými taškami dřeva. Takže, proč se mám trápit tím, co si o mě lidé myslí?! Nikdo mi dřevo v taškách, jako ta babulka nepřinese. Když začnu být nervozní, uvědomím si, že nikomu nic nedlužím a nikdo nedluží mi. A mám tak široká záda, že se mi na ně všichni vlezou. Děvče, vyzkoušej to! Musíš vědět, nejen si to říkat, že máš tak široká záda . . . .

Já jsem já, chovám se slušně a ohleduplně a komu se nelíbím, to je jeho věc. Trápit se tím nebudu. Ale asi vám to nepomohlo, já nervozní nejsem.

Dobrý den. Já bych Vám doporučila, abyste se tolik nekontrolovala a nepřemýšlela o sobě. Nebo spíše nerozebírala sama sebe tolik. Je to asi tím, že sama o sobě víte jak bojujete se svojí psychikou a tím pádem jste i více přecitlivělá. Nebojte se, trapasy míváme občas všichni. No a co? Neberte si to tolik k srdci, zkuste být víc nad věcí a uvidíte, uleví se Vám. Čím více se budete snažit kontrolovat se a bát se něco říci nebo udělat, tím spíše se to stane. Pokud na Vás někdy přijde nervozita z lidí, začněte myslet na něco hezkého, milého, příjemného (třeba na svého přítele, pejska atd). To by Vás mohlo hodit do klidu. Zkuste si více věřit a věřte tomu, že i jiní lidé mívají nízké sebevědomí a trému před ostatními. Jen to třeba umí lépe skrývat, ale uvnitř cítí to samé co Vy. Nejste v tom sama, tak se nenechte rozhodit ničím, co není vůbec důležité. Když nejde o život..nejde o nic!

Zdravím. Berte to tak, že jste vůbec nic nezdědila. Vy jste jen viděla otce jak se chová, a automaticky jste jeho chování, jako malinké dítě, začala napodobovat. Kdybyste měla před očima někoho kurážného, byla byste dnes kurážná. Zcela jistě si neutrháváte žádné trapasy, protože lidem kolem vás je vaše chování fuk. Každý jde odněkud někam, a šel by tak i kdybyste tam nebyla vy, protože tam jít potřebuje a jeho mysl je zaměstnaná sebou samým. Tak, jako jste sama na sebe soustředěná vy. Když někdo čeká na veterině, byl by tam i bez vás, protože má problém se svým psem a soustředí se na tento svůj problém. Nemá problém s vámi, vás nesleduje, vy ho nezajímáte. Prostě každý má svých starostí dost, a vy, jako cizí a neznámá osoba, ty kolem nezajímáte. Nikdo na vás nekouká, nikdo od vás nic nečeká, jste v tom místě na tom všichni stejně. A čím víc lidí kolem vás je, tím víc se mezi nimi ztrácíte. Tím anonymnější jste. Schválně se někdy rozhlédněte po lidech kolem. Jak je každý soustředěn sám na sebe. Má třeba hlavu natočenou k vám, ale prázdný pohled, nevidí vás, nevnímá vás. Jeden žmoulá knoflík, druhý si kouše ret, třetí podupává, čtvrtý se drbe ve vlasech... a krom toho každý kouká do mobilu. Ale nikdo, vůbec nikdo neřeší vás. Tak jako vy, každý řeší sám sebe. Mají to tak všichni. Tak si tím vůbec nelamte hlavu. Nestojí to za to. Ida

Zkuste se více uvolnit. Začal bych tím, že se zeptám kolemjdoucích, kolik je hodin. Pak si zajeďte na hory a oslovte nějakého turistu třeba tím, že dneska máme krásné výhledy. A určitě bych oslovil i nějakého odborníka na uvedené potíže. Mě se třeba stává jistá křečovitost v supermarketech. Nechám si nakrájet salám a automaticky vytahuji peněženku, abych zaplatil. Lidi se na mě dívali, jestli to myslím vážně a prodavačky hned reagují - ale pokladny jsou támhle. Tak nejste v tom sama a uvidíte, že bude lépe.

To já jsem Váš opak. Když vidím něco hezkého, třeba bohatě kvetoucí keř, krásného psa nebo nějakou zajímavou věc , tak to sdělím prvnímu, kdo jde kolem. Zrovna dneska jsem obdivovala luxusní auto. Fakt zajímavá červeň a značka Tesla /!?/. Šel kolem pán a taky na to koukal. Povídám, že ta barva je fakt nádherná. On, že by se nezlobil, kdyby mu někdo takový vůz dal. Pak jsme se shodli, že majitel musí mít nervy tuhle naleštěnou krásu uhlídat a že je vlastně dobře, že nám stačí kolo... Nevím, kdo to byl, ale takový krátký veselý pokec byl fajn.

Zkuste něco takového! Teď ještě v roušce to bude snažší. To Vás posune...

Tak se snažte nezahajovat vernisáže a interpelace u řečnického pultu nechte na jiných.

Myslím, že většina lidí se necítí dobře před fórem. Někdo víc, někdo míň.

Nedivím se, že Vám nepomohla skupinová terapie. Mně také ne. Záleží na tom, jací pacienti tam chodí a s čím? Lepší je, když mají všichni podobné problémy. Není pro každého. Taky jsem nervózní z určitých lidí. Kdo má ale vědět, jestli se to odbourá u Vás? Na to se zeptejte své psycholožky. My jsme tu cizí.