Jak probíhá svatba?

Existují agentury, které Vám za příslušný peníz zorganizují svatbu se vším všudy (včetně svatební noci ). Pokud chcete nudnou a tuctovou svatbu podle šablony, budete jistě spokojen. Jestli ale máte trochu fantazie a smyslu pro humor, zařídíte si svatbu sám, podle svých (a samozřejmě hlavně nevěstiných) představ. Svatebních tradic a zvyků je nepřeberné množství, nemusíte se ale řídit žádným z nich. Jen je nutné předem průběh svatby domluvit s nevěstou. V podstatě je dovoleno cokoliv, ale je nutné počítat s tím, že se to některým usedlejším svatebčanům nemusí líbit. Ale je to Vaše svatba, vy na ní budete vzpomínat, tak si do toho nenechte kecat .

Moje starší dcera se vdávala na skále u jedné pražské hvězdárny. Svatební průvod tam šel cca kilometr pěšky, nevěsta šla bosa. Kytku měla akorát ona. Muziku předvedla trojice známých kytaristů. Hostina pak nebyla v restauraci, ale doma na dvoře. Žádný talíř se nerozbíjel, nevěstu nikdo neunesl, zato se cestou domů ztratil ženich. Když ho ale nikdo nehledal, našel se po hodině dobrovolně sám .

Druhá dcera měla obřad pod stromem na louce s výhledem na periferii Prahy. Hudební doprovod zajišťovala její kamarádka na elktronický klavír (musel jsem si půjčit elektrocentrálu). Svatební kytici nevěsta házela přes rameno několikrát, aby se dostalo na všechny její vdavekchtivé kamarádky. Hostina pak byla v jednom starém mlýně, kde následně většina svatebčanů i přespala (někteří pod stanem). Ani tam se nic úmyslně nerozbíjelo.

Jsem rád, že mám takové dcery a doufám, že jim tenhle přístup k životu vydrží co nejdéle.

Ještě doplním - dary se obvykle předávají po obřadu, před začátkem hostiny, po případném projevu otců. Ale ani to se nemusí přesně dodržet.

Na to je celá knížka SVATBA. Výborná, bod po bodu. Někomu jsme ji půjčili, a už je fuč. Ptej se v knihovně.

Kytici jen nevěstě a oběma matkám menší, možná babičkám květinu. Musíš mít někoho, kdo svatbu organizuje, kámoše příbuznou. Co bude v restauraci do detailu předem proberete s šéfem, tvar stolu, rozesazení, co k jídlu, jaké pití, kolik porcí a kdy podávat, kde bude hudba, stolek na dary... K obědu se přijede z radnice, ale mezitím, před obědem, bývá focení. Nevěsta nic nerozbíjí. U jedné svatby nám pustil talířek restauratér, co nás vítal v restauraci. U druhé kámoši venku. Tam jde o tu spolupráci ženicha s nevěstou. Dostanou hned smetáček a lopatku, jeden střepy mete, druhý drží lopatku. Dary se dávaly na určený stůl, ale skoro žádné, dohodnuto, že raději peníze v obálkách do střežené kasy nebo lépe rovnou do ruky. To až po jídle, kdy je čas komentovat děkovat. Všechny hrátky až potom.

Na los: LITUJEME, VÁŠ LOS NEVYHRÁL. ZKUSTE TO, PROSÍM, ZNOVU. Jiank pro tombolu moc nejsem. Každý host dá přece svatební dar, vybírá s do střevíce či do povijanu a tohle je jen další fígl, jak z účastníků vytahat co nejvíc peněz.

Výslužky: předem jsou připraveny krabičky s zákusky. Různé druhy, do všech stejně. Když host ze svatby odchází, přistoupí k němu paní v bílé zástěrce a předá mu krabičku s výslužkou. Nesmějí jen být všichni ožralí. Aby měl tu krabičku kdo předat. Jaga.

Dodnes vzpomínám na paní Rambouskovou, dnes už asi 30 let po smrti, která předávala výslužky s nevšední noblesou.

Tombola - Podle mě nevhodná na svatbě.

Výslužka - Na mé svatbě i na svatbě dcery se roznášelo cukroví před svatbou. A i od mnoha sousedů a známých jsem dostávala krabičku s cukrovím předem. Když jsem se vdávala já, byla červencová vedra. Bylo velmi vhodné roznosit cukroví čerstvé, nerozteklé. Dcera se vdávala v jiném městě. Jedno cukroví jsem napekla a nechala napéct já, jedno cukroví maminka ženicha. Obě jsme pak podělily své známé a příbuzné z vlastní várky. Neumím si představit, že bych tehdy na svatbu vezla plata s cukrovím a zpět zase naplněné krabičky.

Pokud vím, tak se cukroví dává jak těm, co svatby účastní, tak i nepozvaným. Příbuzným, sousedům, rodiče nosí krabičky do svého zaměstnání. A také jsme měli krabice různých velikostí. Teta diabetička dostala méně než třígenerační rodina.

Z poslední / velké / svatby jsem si nic nevezla, tam bylo moc lidí a personál ještě kmital. Prostě výslužky se nedělaly.To, co zbylo, si pak rodiny nějak rozdělily, něco určitě nechali personálu.

Ale dva měsíce před tím za mnou nevěsta s ženichem zajeli, předali mi pozvánku na svatbu a k tomu tácek svatebních koláčků v celofánu. Takhle objeli všechny, co chtěli na svatbě mít.

Co se mi líbilo, že tam měli bokem na stolku krabici vtipně polepenou a u ní tužky a hromádku nastřihaných papírů. U toho cedule, ať napíšeme rady do života, své zkušenosti, co v manželství pomohly a vhodíme do té kasy..

Na jiné svatbě mne zas zaujal velký kulatý stůl /ze sudu/, kde do hvězdice stály na půlce bílá vína, na druhé půlce červená a popsáno.Od každého asi pět druhů asi po 5-10 lahvích. Lidi si sami ochutnávali, co jim sedne a pak si chodili podle potřeby sami dolévat.

Já měl průběh svatby jednoduchý, řekl jsem ANO a opil jsem se .

kytky - u nás měla jen nevěsta

restaurace - obvykle ten talíř a pod. nachystá personál hospody, normálně přijdeš do hospody a řekneš "chci tu mít svatbu" a pak už jen odpovídáš na otázky (chcete rozbíjet talíř? ...)

co já zažil, tak dary se dají na nějaký volný stůl v hospodě (někde stranou) a rozbalují se obvykle po jídle

Kytky jsem neobjednávala. Nakoupila jsem sama a uvázala. Sobě, svědkyni a její dcerce, mamce ženicha.

Talíř jsme nerozbíjeli - na tyto trapárny já nejsem. Dary /chtěli jsme jen obálky / dávali hosté v průběhu "mejdanu ".

Výslužku dostal každej kdo řekl, že už musí domů v průběhu večera.

Já a naštěstí ani můj ex jsme na nějaký extra opičky nebyli .

U nás jel pro objednané kytky ženich s bráchou. Sotva je přivezli, předal je nevěstě a přítomným maminkám. Taky přivezli nějaké ikebany na stoly. To se ale musí předem dohodnout s hostinským. Restaurace jinak samy nazdobí podle přání svatebčanů / barva, jaké kytky.../ Mějte pak v restauraci někde bokem nějaké ty vázy na tu květenu. Dobrá restaurace s tímhle počítá...

Připevňování mašliček s myrtami měly na starosti dvě mladé příbuzné. Nachystaly si to do košíčku. Domácí rodina byla ošpendlena jako první už doma a ostatní, kdo přijel, hned byl ozdoben myrtou.

My jsme měli buxuxs, protože tenkrát jsme myrtu na malém městě nesehnali.

Pane Petře, doporučuji, abyste se jedno nebo dvě sobotní dopoledne šel podívat před úřad nebo zámek nebo jiné místo, kde se svatby obvykle odbývají. Na vlastní oči uvidíte různě ozdobená auta několika svateb, uvidíte, jestli a jak velké kytičky mají maminky snoubenců, jestli mají malá kvítka v klopě i svědci, jaké legrácky jsou pro novomanžele přichystané po obřadu před budovou... Uvidíte, že každá svatba to může mít trochu jiné. Něco se Vám zalíbí a bude to pro Vás inspirace, něco budete považovat za zbytečné. Nic není povinné, všechno se dá obměnit.

Vrátím se i k výslužkám. Velmi, velmi moc doporučuji, abyste cukroví roznesli co nejdříve, tedy před svatbou. Možná budete péct cukroví doma, možná ho připraví nějaká cukrářka. Dost žen si takto přivydělává. Určitě tam bude něco s krémem. Ve čvrtek bude cukroví komplet doma. Tak tedy ještě ten den naplnit krabičky a nejpozději v pátek roznosit. Něco nechte na sobotní svatbu, ale opravdu jen málo. Skoro nikdo to tam nejí. Pokud to neroznosíte v klidu před svatbou, tak si představte, že někdo bude v noci ze soboty na neděli plnit krabičky. Kdopak? Všichni budou unavení. A k někomu by se cukroví dostalo až v pondělí. Máte na to všechno dost ledniček, aby byly dorty a promazávané cukroví tak dlouho čerstvé a chutné?