Dobrý den,
tyhle ty věci jsem sem většinou psal anonymně ale jednou se mi to vymstilo a někdo se mi tam začal pod otázkou vyjadřovat pod mým jménem. Taky si myslím že se ani není za co stydět...
Píšu to sem asi jen proto abych si poslechl Váš názor na mojí situaci.
Po celou dobu co je tahle situace tak chodím babičce nakupovat, teda teď už moc ne jelikož prej neumim koupit to a to atd.
Já jí jdu jednou pro něco do lékarny a pak pro nějaký rohlíky/chleba a pak tam jde několikrát ona tak jakej to má efekt?
Teď jsem začal jezdit do velkého města autobusem kvůli autoškole a od pondělí mě čeká možná i normální výuka jelikož jsem v posledním ročníku.
Díky tomu jsem dnes přemýšlel o tom jak s ní ještě více omezit kontakt jelikož to je prostě značné riziko, je stará a nemocná takže by to šlo asi rychle z kopce což nikdo nechce a na triko si to fakt brát nebudu.
Teď večer mi volala jestli bych nešel za dědou na zahradu nanosit nějaké dřevo což by ani nevadilo jelikož jsem od něj daleko ale řekl jsem že mám něco už v plánu a to na mě začla řvát že jsem se na ně vykašlal a švihla mi s telefonem. Pak volám dědovi jestli ji nechce trochu uklidnit protože to byl zas výstup. V pozadí tam křičela že jdu někam s kdoví kým a že jí krz něj nakazím na to jsem rovnou řekl že tam nechci chodit teď vůbec jelikož bych je prostě vystavil riziku tak mi za chvíli přišla SMSka že když jsem línej tak jí nemusím z ničím pomáhat. Ono jí vadí že mám zítra nějký program víceméně mimo společnost ale k tomu že jezdím do velkého města k tomu neřekla nic nebo jen že se tam nestýkám s lidma nebo něco takovýho, divila s kolika se za den setkám, trošičku to nedomýšlí.
Tohle ji snad přejde,chci napsat ještě něco.
Odjakživa jim se vším pomáhám tak nějak víc než by bylo asi zdrávo a že je něco trochu v nepořádku jsem začal tušit když mi začla volat třeba brzo ráno že jí něco někam spadlo nebo že na něco nedošáhne tak jestli bych hned nepřišel... To je trošku přes čáru, není na tom tak špatně aby si to neudělala, já jsem jí akorát možná víc zlenivil.
Také jsem provedl vždy veškeré opravy v jejím bytě,uklízel jsem jí no prakticky jsem dělal vše za ní. Na zahradě jsem dědovi teké se vším vždy pomohl, kolikrát po práci(letní brigáda) uhoněnej jsem šel zalévat celou zahradu apod.
Bratranec co občas za nima přijede a prakticky se tam jen válí a jako debil mu ještě donesu pod rypák kafe tak byl,je a bude vždy nejlepší a taky chudáček co byl v práci a všechno ho bolí, jeho totiž může, mě ne. Navzdory tomu že pro ně dělám první poslední tak jsem taky nejhorší a prakticky nerespektujou jakykoliv můj soukromý život kdykoliv jdu za někým jiným než za nima tak je zle. Bude mi 18 a taky budu chodit do práce a zkrátka už nebudu mít tolik času, taky na to musí myslet.
Já jim velmi rád budu pomáhat nadále ale tohle je fakt na mě dost, pak ještě dostat vynadáno po odvedení práce jako že jsem něco odflákl atd. to je prostě moc.
Co mě zajímá tak jak z tohodle začarovanýho kruhu vypadnout.
12x
Zdravím. Z toho, co píšete, vyplývá, že vaší babičce se rozbíhá stařecká demence. Ono se to právě projevuje tím, že ten člověk, který je tomuto nemocnému nejblíž a nejvíc se o něj stará a nějvíc času mu věnuje, je pak v očích toho nemocného ten "nejhorší". Těmto lidem se "to" v mozku "přehodí" a vůbec si to nedokážou uvědomit. Oni přestávají být schopni srovnávat a být spravedliví. Není to ze dne na den, ale v takových vlnách, výlevy nadávání a vyčítání jsou stále častější, až to přejde v setrvalý stav. Ale vždy to "odnese" ten nejbližší. Nedělají to naschvál, jejich mozek to dělá sám bez nich. Oni to nedokážou ovládat. Je to nemoc, nemoc mozku. Buď se s tím smíříte, nebo z toho odejdete. Ale bylo by dobře o tom informovat její děti (vašeho rodiče). Chtělo by to lékaře (začít u obvodního), aby to trochu hlídal, korigoval a potlačoval. Ale vyléčit se to nedá. Ida
doplněno 07.05.20 11:05:
Je dobré nejdřív navštívit lékaře sám, poradit se, a teprve pak přivést babičku. Ida
. Přesně tak. Zažila jsem.
6x
Dobrý den. Řekněte jim, že jim rád pomůžete s čímkoliv, když se na tom domluvíte předem. Že máte také svůj osobní život a musíte si program zorganizovat. Ujistěte je, že je máte rád, ale také holt musí na Vás brát ohled. Na zavolání fungovat prostě nemůžete. To byste si nemohl naplánovat nikdy nic s nikým jiným. Prarodiče by to pochopit měli a nemají přece jen jen Vás..
Já je ujišťuju že je mám rád pořad jenže jak jim nějak budu vysvětlovat to co jsem tu popsal tak budu u nich ten největší hajzl a skončí to tak že se rozhádáme celkem hodně. Nejde totiž na tohle téma s nima jednat v klidu.
Dědovi jsem to trochu už říkal a on na to že mu stačí když po škole sem tam něco udělám, jako kdybych neměl po škole nic jinýho na práci. Jo o víkendu ráno třeba posekám trávu to prostě on už nezvládne sám ale pak mám třeba nějaký program a už je hrozně zle že se jim nevěnuju...
6x
Ani nevíte, jak já se hlídám, abych taková nebyla. To si nedovedete představit! Když si s něčím neumím poradit, nejprve začnu přemýšlet, kdo mi pomůže. Pitomost, třeba nemůžu otevřít kompot, vyměnit žárovku, těžkou tašku s bramborami. A začnu se litovat, jak každý na mě kašle. No, lískla bych se přes celou hlavu! Rychle se vzpamatuji a zapřemýšlím, jak na to s nejmenším odporem. Jsem ráda nezávislou, ráda stíhám sama. Horší to bude, až mi mozek zkapalní a já začnu být ukřivděná. 
Třeba mě včas sejme lokalka.
i když vidím, že někde to tak je.
4x
To je normální počínající stařecká demence. Kdyby jste stál na hlavě a nosil zlatá vejce, tak je to málo. Základní chyba je přiběhnout na povel. Sám jste poznal, že to je na povel a jak to není hned, je hned kravál. Tak to má skoro každý. V první řadě neříkejte, že už něco máte. Musíte trochu lhát že jedete do školy, nebou výuka v autoškole a až přijedete, tak že to uděláte. Pokud budou nadávat, že jste něco odflákl, tak se klidně seberte a mají možnost si to udělat sami. V klidu sbohem a šáteček. To totiž nikdy nebude lepší. Co na tom, že nás to čeká všechny. To se nedá nic dělat. Neznamená to ale, že se stanete sluhou na povel bez osobní svobody.
K té demenci, třeba jí to opravdu už začíná ale třeba s tím bratrancem a jeho mladšími sourozenci a i se strejdou jejich otcem to je léta letoucí stejné jak už jsem popsal výše. Vždy budou nejlepší.
Byť ostatním v posuzování lidí nevěřím vždy si o každém dělám úsudek vlastní ale co jsem tak slyšel tak byla tak trochu taková už za mlada.
Každopádně jsem se rozhodl že prostě musím s tímhle co dělám brzdit.
2x
Ahoj, někteří už to napsali, pravděpodobně jde o neléčitelnou nemoc, způsobenou stářím.
Z tohoto začarovaného kruhu se asi opravdu lze dostat jen tak, že prostě "vypadneš".
Chápu, že máš babičku rád a chceš jí pomoct, ale podle Tvého dotazu jsi už spíš její otrok, než pomáhající vnuk. A babička si to asi neuvědomuje a nepřipouští. Myslím, že stále žije minulostí, kdy jsi byl malý kluk a ne (téměř) dospělý chlap, a podle toho se k Tobě chová.
Zkus se s ní domluvit na nějakých pravidelných návštěvách, které se budou řídit podle Tebe, a nikoli podle jejích požadavků a nálad. A pokud bude vyžadovat větší nebo častější pozornost, prostě ji slušně ale jednoznačně odmítni. Telefony dnes mají funkci blokování volajícího nebo se dá nastavit zvonění, které skoro není slyšet takže v noci neruší.
Utčitě bych na Tvém místě nebyl na babičku zlý, ale plánování návštěv vezmi do svých rukou a důsledně na tom trvej, a pokud si babička bude vynucovat něco víc, můžeš frekvenci návštěv omezit. Třeba si babička uvědomí, že nejsi nejhorší a začne dávat úkoly také bratranci. Spíš ale dojde k tomu, že Tvoje návštěvy budou stále méně časté, babička stejně bude muset navštívit lékaře, a časem se dostane do nějakého "starobince" - domova důchodců, kde je školený personál a kde o ni bude postaráno se vším všudy. Takový je holt život.
Určitě ale žij hlavně svůj život a do něj občas zahrň návštěvu babičky, jen tak ji budeš mít stále rád. Pokud budeš dál žít tak jak žiješ, jednou přijde ta poslední kapka, pohár přeteče a ty se na babičku rozzlobíš tak, že ji přestaneš ze dne na den navštěvovat úplně. A to by nebylo dobré řešení, vyčítal by sis to, až tady jednou Tvoje babička nebude...
1x
0x
Tomu se říká Pro dobrotu na žebrotu. A kde jsou Tvoji rodiče a další děti prarodičů? Nastoupíš do práce a nebudeš stíhat. Nešlo by to společně rozdělit péči o prarodiče mezi všechny? Sednout a rozdělit si služby. I s tím bratrancem, i s těmi s novým bourákem. Taky by mohli aspoň jednou týdně něco udělat. Zatím si prarodiče k Tobě nejvíc dovolej, protože si zvykli, že jsi pokaždé poslušně naklusal. Nastane doba, kdy jim budeš muset vysvětlit, že pomoc mohou požadovat i po ostatních.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.